Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
@filipal no do třetice, to zarazilo i mě, teda - řekla bych, že ty otázky by byly příliš návodné. Ony si v tomhle věku vymýšlí a ani to neví , neznamená to pro ně lež - malý zrovna paní učitelce tvrdil, že to autíčko je jeho a že si ho přinesl - no nebylo 😀, tak ho hezky vrátil. Náš maličký používá výrok "to je moje" jako synonymum "mám to rád" - takže když na otáku "kde je máma" taťka odpověděl, že máma je v kině, Marián s udiveným výrazem odvětil - "ale to byla moje máma" Tohle říká každou chvíli - takže tohle "bylo jeho auto" - a pak se v tom vyznejte. 😀 😀
já teď řešila, proč krpec nechce do školky, ale povídali jsme si, co dělali a ono z něho něco lezlo, já chytila nitku, spřádala dál a došli jsme k tomu, že chlapeček u stolečku děsně křičí a dovtípila se, že Marián se toho bojí. Učitelka mi to potvrdila a že už to řeší - jeden ho poštuchoval, druhý je integrovaný a zase pořád pláče a maličký to nesnese. Děsí ho dětský pláč.
Ale sám mi nebyl schopen říct, proč tam nechce. Je mu teda 3,5 roku.
Další věc je, že tam nechce spinkat, což ale řekne naprosto jasně - nebudu pinkat. Tak pro něho chodím po obědě.
Je možnost je tam nechat týden plakat a ony si zvyknou, ale já k tomu nejsem nucená pracovně, takže nemám pádný důvod ani zkoušet. sice nejsem nadšená, ale třeba po Vánocích to zkusíme znovu.
@petrunka01 tohle je noční můra - pro maminku to musí být děs odcházet od křičícího dítěte. Já bych si nevěděla asi rady, moji to nedělali. marián naběhne furiantky ani pusu mi nedá. Pacholek. 😝 Ale některé děti v šatně vyvádí, fakt hrůza, v tu chvíli jsem ráda, že tohle nemusím řešit. Ale spíš se kloním k tomu, že když cítím, že to dítě fakt nezvládá - na to nejsou měřítka - jde to přes pomyslnou čáru, tak poslechnu měkké srdce a udělám ten krok vzad. Nevím, zda je to dobře nebo špatně a je mi to fuk, ale směřuju vždycky k tomu, že dítě se musí v první řadě cítit pevné v kramflecích a nesmím ho nechat v něčem, co cítím, že je nad jeho síly. t
eď jsem udělala ústupek s tím spaním, domluvila jsem se s učitelkou, že by ho nechali v denním oblečení, aby neměl pocit "spinkání" - ono to chce kreativitu, člověk na něco přijde, co těm dětem ulehčí něco, co by jinak nezvládly. těžko radit, závisí od dítěte a od maminky. 🤐 Ale spíš si povídat a povídat a ono z něho mimochodem třeba vyleze něco, čeho se můžeš chytit a zeptat se učitelky - ony si ničeho nevšimly?
@berenika39 😀 😀 😀 jo, tak Marián vždycky papá ve školce jen "didiku koui" - překlad: kopeček rýžičky. 😀 😀 že to byl segedín ho nevzrušuje.
víš co bylo příčinou nechuti chodit do školky mojí neteře? zpočátku jim paní učitelky se vším pomáhaly. asi po týdnu šla sama na wc a pak si umýt ruce. vodu jí pustila paní učitelka. odešla. malá si umyla ruce a ....šok. jak tu vodu zavřu? teče! pořád! pomoc! co teď? nikdo tu není! mám strach! co se stane?
ve školce mají obyč.kohoutky. u malé doma a všude, kde se dosud vyskytovala, byly pákovky. ona vůbec netušila, jak se kohoutkem zavírá voda. měla strach, že se bude pí učitelka zlobit, že voda přeteče, že bude všude mokro...prostě obrovský problém. ještě dlouho nechtěla chodit sama si umývat ruce, i když to už uměla.
jejich svět je tak strašně vzdálený tomu našemu.....
baby chapem, ze moj prispevok vyznel ako typ "vysluchu", ale mala som namysli rozne typy rozhovoru, ci doma, pri hre, nenuteny rozhovor (moznost alternativy...neviem, co je vhodnejsie, nepoznam specifika)...ty nechces chodit do skolky...to je uvod -nebudem sa predsa tvarit, ze to nejestvuje nie...a dietatko jednoducho nebudem podcenovat primarne v komunikacii ak ide o nieco vazne..ma strach chodit do skolky....atd...alebo zvolim iny typ dialogu priamo zoci-voci situacii dieta preziva svoju emociu strach, brani sa vstupu do skolky...tiez sa nebudem tvarit , ze tato situacia nejestvuje...
ja podrobnosti nepoznam, nepoznam specifikum dietata...to su len navrhy...ze jednoducho dietatu nekladiem prilis vseobecne otazky, alebo otazky typu na ktore dieta zodpovedat nevie...
takze tie moje otazky su skor priklady (to neznamena , ze ma vymenovat vsetky osoby naraz, hoci to tak vyznelo)...je uplne jasne, ze mama vie vycitat, ze uz pri zacati rozhovoru, ci je problem...alebo...nie...ako dieta reaguje...ano nema tak vyspely jazyk, ale ma gesta, oci...emocie...takze nejako predsa len situaciu komunikaciou musim riesit...
dalsia vec je, ze niekedy len pomenovanie emocii a uznanie emocii matkou staci na to dietatu, aby sa s danym problemom vlastne vyrovnalo...
to je zakladny psychologicky efekt...v podstate dedicstvo psychoanalyzy..
v tomto veku moze ist aj o fantazijne problemy...suhlasim..ale preco nezacat dialog v ramci porozumenia dietata...ukazat ze mi jeho strach nie je lahostajny...
samozrejme hra je asi najprirodzenejsi sposob odhalenia problemu...na zaklade pozorovania
vobec nemusi ist o nieco vazne....
snad len nejake volanie po obnovenej sebaistote atd...
ale komunikaciu ako taku nepodcenujem ani pri babatkach...dieta nemusi rozumiet slovam, ale citi intonaciu hlasu a dany odkaz, vie vycit porozumenie a lasku...atd..
takto moj maly napr. zaspava, ze k nemu rozpravam ako s "dospelym clovekom" on to posolstvo vyciti...to sa mi osvedcilo uz pri babatku....
tiez ked sa napr. dietatu ospravedlnujete..nemusi poznat a rozumiet vsetkym slovam a zauzivanym formulkam..ale lutost citi...
clovek je socialna bytost a dialogicka uz od narodenia...komunikacia je prirodzena
...a posledna vec, ktora mi napadla, ze tento argument, ze dieta si vymysla sa casto pouzival v minulosti na sudoch, ked deti nemali pravo vyjadrit, pomenovat svoje skusenosti...ak im napr. niekto ublizil...len z predsudku, ze dieta je jeden velky vymyselnik...
@lindulak snad sklbit nenutenu hru s nenutenou komunikaciou
@fem ale jo, to má logiku, jen jeslti se dá na výsledek takového snažení spolehnout...že je lepší si případnou "odpověď" ověřit...
nepodceňuji prcky, pokud jde o běžné věci, ale pokud bych měla prohlásit: váš pepíček ubližuje mému péťovi - k tomu bych potřebovala víc, než jen vyprávění petra.
@berenika39 jasne..ak by mu nejaky clovek ublizil, tak proste zareaguje...to istotne...akym sposobom reaguje to necham na matkine dekodovanie emocionalneho sveta dietata.....
bol to pepicek...dieta zakyve s hlavou, ze nie......jednoducho to bol niekto iny...cize osoba tam moze byt...
ale fakt sa bavime o fikcii...
preco som tak pisala, pretoze dieta ma vacsinou z ludi strach, ak im niekto skutocne ublizi...
ale tu o to vobec nemusi ist...preto sa da ..tieto veci rozhovorom vylucit...
preco sa tak neskoro prichadza napr. na tyranie? neexistuju predsudky v spolocnosti, ako hanba za vlastne emocie...neobvinuj nikoho...ber viac ohlad na inych ako na seba...ale to skutocne prehanam...
..
skor kubaka moze z vlastnej skusenosti, ci Marianek sam povedal, ze ten chlapcek krici, ci to z neho vylezlo ..alebo mu nejako pomahala a do akej miery...
a ked ide o skutocne ublizenie tak ver tomu, ze to len tak lahko nevylezie...
..
ale to uz sme mimo pripadu...len som alergicka mierne na nedoveru k vlastnemu dietatu...stale sa tu skor bavim o ochrane dietata ako o dobrych mravoch...
...ale uplne chapem, co chces povedat, len pozeram na to z druhej strany mince...
naviac kazda pre nas banalna situacia socialneho strachu dietata je prenho vazna...to len tak na okraj...a je vazna zvacsa do toho okamihu, kym sa nepomenuje, neuzna a vacsinou vymizne...dieta naozaj nema potrebu sa patlat vo svojich negativnych emociach...ale prave tvarenie sa ze nie su...len to patlanie zvysuje...
ahojte, moc zajímavé čtení...od známých chlapeček byl nedávno na vyšetření, jestli není autista - maminka se před delším časem vrátila do práce, měli paní na hlídání, pak i babička se starala...a dítko najednou přestalo mluvit (má cca 2,5 roku)...nevím další specifika, jen to, že se podezření nepotvrdilo, prý je to smutnění po mamince....
Já si pamatuji, že jsem do školky chodit nechtěla snad celou dobu...takový ten pocit ve mě zůstal, že se mi tam nelíbilo...až nedávno jsem se dozvěděla, že jsem tam chodila relativně v pohodě na začátku, dokud mi tam nějaké dítko neřeklo, že maminka umřela a už pro mě nepříjde...
ja mam tiez teraz konkretny pripad: neterka 5 rocna, prisla zo zahranicia, kde chodila do velmi dobrej skolky.
sestra si velmi neoverovala uroven miestnej - ocenovala hlavne ze je pekne zrekontruovana, netreba cestovat, riaditelka sa jej zdala ludska.
neterka vsak zacala doma plakavat, stazovala sa, ze jej je v skolke zle. je uz jazykovo zdatna a vsetko vedela vysvetlit.
vraj ucitelka krici na deti (nie na nu), nemoze mat plysove zvieratko pri odpocinku, vraj sa hrali hru, ze kazde dieta malo povedat, ktore ine dieta z triedy ma rado(co tie chudatka, ktore nikto nemal rad)....
boli to vsetko veci, ktore by snad vela rodicov tolerovalo...mozno drobnosti.
da sa usudzovat ze ucilelka bola malo empaticka, necitliva,
netaktna....
co s tym? sestra sa po rozhovore, ktory dopadol ako- ked sa vam nepacia nase pravidla, dajte si dieta do sukromneho zariadenia- rozhodla dcerku zo skolky vybrat a hladala inu.
tym chcem povedat, ze senzitivne dieta sa jednoducho moze citit zle a nemusi to vediet vysvetlit.
nemusia byt na to nejake jasne dovody...len to, ze ucitelka je koza (sem mi fakt kultivovanejsie slovo nepristane)
a to, ze v skolkach je zial vela takychto simpexnych zamestnancov je fakt. ☹
este... neterka o ucitelke: " nie je vobec mila...."
no prostě obecně vzato, je to hrozné, když se dítěti přestane líbit ve školce, chodí s pláčem, protože to je pěkná fuška to vůbec rozplést a zvrátit. A jak vidno, stačí jim málo na to, aby se jim školka zhnusila - viz blandik a mrtvá maminka.
Je to noční můra a babo raď, jak na to. takže žádný způsob není ten pravý a všechny je třeba vyzkoušet, než se třeba k něčemu i prokoušu.
Taky jsme s danem zažila megeru učitelku, ironickou, dělala taky úplně nepedagogické kroky, hledala jsem proto mariánkovi školku s kompetentním personálem. Tu jsem našla, ale zase jsme narazili se spinkáním a faktem, že integrované děti - kvůli nimž jsou učitelky tak dobré a školka má výbornou pověst - rozrušují ty citlivější děti svým atypickým chováním.(je tam autista, heyperaktivní chlapeček) No, pak aby se v tom vepř vyznal... 😝
@filipal
o tej prilisnej senzitivnosti com citala jeden pohlad...ze je to skor chybna interpretacia normalne usposobeneho cloveka, len je nevhodny pre sucasnu dravu spolocnost...ale v podstate citlivost je tiez dana vlastnost, ktora umoznila cloveku prezit...a tiez vlastne aj odsuvanie bolesti a neschopnost prezit ju...je vlastne dost vyrazna zmena pre cloveka a jeho povodnu ludsku prirodzenost...ako druhu
na druhej strane senzitivne deti...su vlastne deti sebavedome...a individuality
neterka nebola zvyknuta na taky pristup.
@kubaka mas pravdu dokonalost v tomto asi nedosiahneme...
@blandik u mna podobne najhorsia trauma skolka...tak zakladna skola to bolo lepsie, tam si vela veci clovek uz sam dokazal zargumentovat , uz si to tak nebral...a potom cim dalej lepsie...
u mna skolka...jedz spenat, budes tu sediet kym ho nezjes...nepojdes vonku, hned obratenie na deti, ze spenat sa ma jest...davanie ako zly priklad...ten taky ponizujuci sposob....asi preto, davam malemu od mala spenatove listy...varim ich casto 😀
@fem cize pre istotu, ci som spravne pochopila 😅 (vobec mi to nemysli!)
citlivost je prirodzena, skor citova otupenost je anomalia?
a nerozumiem....ako si vysvetlujes, ze citlivost pomohla cloveku prezit? skor mi to pripada ako prekazka.
asi tak nejako, ze vycitil nebezpecenstvo?
senzitivne deti su sebavedome, lebo si pripustaju vlastnu jedinecnost? lebo respektuju sameho seba?
dik za preklad. 🙂
@kubaka podobnu skolku mal moj syn. chapem a neviem.....
@blandik ako si to spracovala? povedala si to vtedy mame?
ja si do dnes pamatam ako ma partia chlapcov v skolke v kute na chodbe trapila steklenim.(bolo to viac krat a nikomu som sa s tym nezverila)
raz v skole (asi po 2_3 rokoch) som vodcu tej partie videla bezat oproti mne po chodbe a taka zlost do mna vosla (bola som asi druhacka), ze som mu v behu celou silou vrazila pastou do brucha. mal take velke, gulate brusko. bol to momentalny popud.
samozrejme to zbadala dozorujuca ucitelka. a hned "pod sem!"
ja som vsak usla a schovala som sa v triede pod lavicu. so strachom som cakala, ze pre mna pridu. vtedy by som nevedela obhajit ani vysvetlit svoje pocinanie.
nikto vsak neprisiel. mozno ucitelku niekto odvolal, alebo co....vtedy som ziskala z jej nedoslednosti....
@filipal presne tak vycitenie a rozpoznanie nebezpecenstva...sucasna hedonisticka kultura abnormalne povazuje bolest, strach za nieco primarne negativne..."co sa nenosi", za co je treba sa hanbit...co vlastne nejestvuje
skolka neplac, si velky...plakat sa nema..(u chlapov je to vyraznejsie)
dosledok: miesto uznania negativnej emocii...sa ju snazime potlacit...pricom samotne rozpoznanie a uznanie negativnej emocii druhou stranou, jednoducho danu emociu odstranuje...uci cloveka ako sa v buducnosti vyrovnat s nou samostatne a vlastne uci aj jednoducho kontrolovat svoje emocie...
vysledok je kumulacia negativnych emocii do podoby traumat...nevyslovenych bolesti...pri nedostatku komunikacnej schopnosti u deti je to vyraznejsie...
dalsia strana deti sa casto zbytocne dostavaju do stavov preexponovanych emocii bez vlastnej kontroly...
najma kvoli tomu, ze ak dieta zacina prejavovat volu, mame tendenciu ju negovat...neplnit tuzby, zakladne aktivizacne a kognitivne potreby objavovat...to sa kumuluje...
@fem - se špenátem jsem taky měla potíže, taky chtěli, abych ho jedla a já měla z toho trauma, že jsem se bála, co bude na oběd, aby zas nebyla ta zelená břečka...a komentáře, že nemám to vajíčko "separovat" od špenátu a jíst i ten špenát...naši pak domluvili, že jsem dostávala jen vajíčko a brambory (se mi ulevilo, to si pamatuji dodnes)...na základce už to šlo, akorát start taky nic moc...jak nás bez rodičů odvedli do školy, tak jsem tam pak týden nechtěla chodit...pak se to poddalo...a nejlepší to bylo na střední, šla jsem tam už po sedmé třídě, a tam se mi líbilo, konečně normální lidi kolem...na základce
@filipal - já myslím, že to mámě řekly učitelky... sama si na to nepamatuji, jen co mi nedávno máma říkala...a pamatuji si, jak v první tříde na mě venku začal o rok starší (cizí, tehdy jsem ho neuměla zařadit) kluk narážet, že mu mám dát peníze...bylo to na průlezkách, nikde nikdo a já fakt měla u sebě pár mincí...a bylo mi to moc nepříjemné...řekla jsem mu, že jsem si je dala do takové stavby z klacíků opodál a on to rozkopl a já utíkala pryč, bála se že za mnou poběží...a jen jsem slyšela, jak se hrozně smál...byla jsem z toho hrozně vykolejená, nechtěla jsem tam ani jít na ty průlezky, doma jsem ni neřekla...hodně jsem se držela poblíž mámy, v kuchyni, ale nedokázala jsem to ze sebe vydolovat....začít...a jak tot nešlo, tak jsem to pak vzdávala a zase se více držela v pokojíčku...myslím, že to trvalo dost dlouho...máma si potom asi všimla, zeptala se, jestli je všechno v pořádku...ale já to nedokázala říct, protože jsem se strašně styděla...až po dlouhé době (dneska mám pocit, že to bylo tak půl roku, ale netuším) jsem to mámě řekla, to už jsem to měla v sobě dost zpracované, už jsem nebyla vystrašená tolik...pamatuji se, že asi nevěděla jak má zareagovat a že to zlehčila...jakože bylo tam porozumněn, ale nakonec se tomu i jakože zasmála...tak na tom člověk vidí, že děti asi napřímo mají problém sdělit něco, co je ožehavé, co neumí zpracovat a potřebují nějaké okliky, aby to ze sebe dostaly...A s tím klukem jsem si to vyřídila snad až kolem 17 let, když se mi začal paradoxně jakože dvořit...vůbec si to nepamatoval, hajzlík jeden.
@filipal priklad svet je jedno obrovske nakupne centrum s vianocnou vyzdobou, vsetko je vysvietene farebne, hra vianocna hudba...veci su krasne farebne, mnohorake, vselijake atd...po chvili vlastne prestavame tieto podnety vnimat,napr. hudbu uz nepocujeme...atd. neide len o selekciu podnetov, ale clovek sa dostava do pozicie az znecitlivenia...co sa mozre prejavit aj v inych oblastiach...je to skor metafora, ako kod anestetickej kultury ( W. Welsch, podobne aj Erich Fromm)...
pre dieta je tiez dolezite vyberat hracky ...aby tych podnetov nebolo prilis...prestimulacia je vlastne najcastejsi jav u deti a je pricinou vacsiny placov u babatiek...preto je dolezite pre babatka a deti pravidelne spinkat, a to dokonca ulozit este pred danym stavom...ked nastane dany stav dietatku tu zabranuje zaspinkat...
@fem k příspěvku z 9,46 jo, to je přesně ono - banalizace emocí, které jsou "politicky nekorektní" , opovrhování, zatlačování- tohle vede k tomu, že osoba neví, kdo je, nezná své Já, nevyzná se v sobě, stydí se za své pocity, má pocity viny, neguje sám sebe... jen proto, že ho nenaučili, nedovolili přijímat sebe se vším, co se v něm děje, takového jaký je, se všemi autentickými emocemi, které jsou výsostným právem každého člověka.
"nebreč, kluci nebrečí, ty ostudo, vždyť to tě nemůže tak bolet," ... nevinnosti, banality, alečeho je moc, toho je příliš
k té přestimulaci - tady je spousta témat, "jak zabavit novorozence, mají pocit, že miminko se musí pořád bavit, něco mu ukazovat. Přesně tohle jsem si vyzkoušela na dětech - že je lepší je nechat v klidu, ony se zabaví sami a tak jedině nejsou přetažené. Ta zahlcenost vede k povrchnosti, k otupění. vůbec dnes je trend s miminky vymetat kdejaký kroužek nesmyslů. Mám přesně ten názor, že je děti mnohem lepší nechat v klidu vrtat se v hlíně a honit mravence třeba hodinu, protože tak se odstanou do hlouby a mají prostor a čas něco zkoumat a prožít.
Mě osobně vadí zahlcenost, klukům taky a manžel tě takový introvert, že mu vadí i jezdit hromadnou dopravou a má problém jít k holičce, pač mu leze "do aury" Po zkušenosti v Turecku jsem si vybrala na dovolenou liduprázdný ostrůvek v Řecku Lemnos, kde budu jen já sama na pláži, koukat po přírodě a do vody.
Prosím tě, čím jsi v civilu? Tenhle druh informací se na MK prakticky nevyskytuje. Kterou knížku Fromma máš na mysli? Já mám doma jen jednu Budete jako Bohové.
@kubaka precitaj si to po sebe este raz prispevok z 16.00, aky mas z toho pocit?...myslis si, ze iba ta tvoja cesta je spravna? stale mam nazor, ze nie je problem v tvojom synovi, ale v tvojom postoji, ten prispevok je toho plnym dokazom ☹
tes sa zo zivota a nie z materie, tes sa, ze mas krasneho, ZDRAVEHO a po vas urcite mudreho syna...ze nepojde po vasej ceste? no a? ved na nu mozno neskor naskoci... v 14 rokoch este dieta vacsinou nevie, kam chce svoj zivot viest, v tom vidim jedine pozitivum gymnazii, ze toto rozhodnutie oddialia o 4 roky, ale da sa to samozrejme aj z inej skoly...
moja babicka nema ani zakladane vzdelanie, naucila sa iba citat a pisat, v 9rokoch prisla o rodicov a so starsou sestrou prisla na Slovensko, pracovala, vydala sa, mala vela deti (cuduj sa svete aj vysokoskolsky vzdelane), nic z toho neznizuje jej ludsku hodnotu...
ak mas pocit, ze som buran, neberiem ti to...
@dadis ale preco, posudzujes jej cestu, ona ta o to poziadala...nechapem...zacala si prilis zovseobecnovat...jej vychovny postoj na zaklade kusych informacii, ktore zjavne aj tak interpretujes svojim sposobom...ako mozes vobec usudzovat ze sa netesi z toho, ze ma krasneho, zdraveho a mudreho syna....ved uplne degradujes iste zakladne materske veci, jej osobnost a ich vztah ...len na zaklade toho, ze povazuje vzdelanie za hodnotu...atd., ktoru treba dietatu nejako distribuoovat... odkial beries tu moc si toto vobec dovolit? posudzovat taketo zasadne a intimne veci
a zjavne sa odlisujete v tom nazore, v com je vzdelanie hodnotou ...atd...
@fem kubaka pisala sem, mozno z Kubaky, skor z jej syna citim nieco osobne, blizke, co som zazila ja, ako som sa citila ja... nepoznam ju, jej deti, chcem jej pomoct, chcem pomoct sebe?
ja som sprvu reagaovala najma k jej komentaru o sfanatizovani dlhodobeho dojcenie, ktory sem dala vcera, v tom sa nezhodneme..
nezhodneme sa ani v nazore na kruzky pre deti, to sem pisala dnes
@filipal sebavedomy clovek moze byt citlivejsi na narusenie jeho hodnoty a prav...pretoze pracuje so svojou, sebahodnotou, sebauctou a pod.
mozno preto niektorym ludom iste neprava, zlociny "netrhaju zily"
skor som to myslela k detom, ako univerzalny zakon to nemozno povazovat, dal by sa tvrdit aj opak...
sebalaska je velmi dolezita aj pre lasku k inym ludom, pomoc k inym a pod.
@dadis vies nie je fer vraviet niekomu ako ma zit. podsuvas Kubake svoje recepty....ale stoji ona o to?
teba by neiritovalo, keby sme ti teraz poradili: nesed pri pocitaci, chod von nacerpat energiu zo slnecnych lucov. uvedom si,ake je tvoje poslanie! venuj sa detom, ved si na materskej!
chapes? co je nas do toho, co ty robis?
@filipal
mas pravdu, nenapisala som to spravne, myslela som skor, ze daj najavo, ze sa z neho tesis (o tom jasne, ze nepochybujem) on to asi potrebuje, tak ako som to potrebovala aj ja...
a ja sa detom venujem 😉..na nete som vyhradne v case, ked ma nepotrebuju...(spinkaju, nie su doma)
AHoj ...
díky za rady ....dlouho jsem o tom přemýšlela a došla jsem k tomu,že asi opravdu byla chyba ho brát domů.Ale v té situaci mě bohužel nic jiného nenapadlo.Přišlo mi to přijatelnější,než ho násilím odtrhávat od sebe,protože sám by se nepustil.Bála jsem se,že pokud jde o problém ve školce-typu,že mu někdo ubližuje,něco ošklivého říká..tak bych mu ublížila tím,že bych ho přiměla tam jít,aniž bych zjistila příčinu.Teď to ale vypadá celkem jasně tak,že se mu prostě "jen" nechce ode mě.Když ví,že jdu do práce,tak jde do školky v pohodě," scénu" dělá,jen,když ví,že mám volno.Tak se mu snažím hodně věnovat,když jsme spolu,mazlíme se,všechno děláme spolu..příště už bych ho domů nevzala,zkusila bych dohodu,že přijdu za dvě hodiny,po obědě..
potvrdím na primitivním příkladu: v šatně ve školičce: zuzanko, co jste dneska papali? mašíčkokašičku. petasku, co jste jedli? pájek hočičiiiiiiii (nic jinýho něříká, párek nejí, ale táta jo a on ho za to obdivuje). no a výsledek? měli k obědu těstoviny s rajskou omáčkou.
vím, jsou menší, ale i tak bych si odpověď školkopovinného prcka ověřila. všechno berou jako zábavu, nejsou asi schopný pochopit vážnost okamžiku.
@petrunka01 nepomohla by pauza? aby se ujistil, že je všechno v pořádku, že vás neztrácí, že jste pořád jeho...možná je z těch vašich odchodů zmatený, a má strach....