• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
valko, já jedu skoro výhradně na "to je prima, dokázala jsi to!", "bezva, to se Ti myslím povedlo" nebo "bezva, zvládla jsi to sama" :slight_smile:
22. kvě 2009 v 15:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
takze odpoved na vyssie uvedene otazky znie: empatia a informacia....a verit, ze to prejde...
seminar bol super, ale myslim, ze bolo citit, ze tymto sposobom zacali vychovavat az starsie deti, lebo info o tom, ako sa spravaju malicke deti pri takomto pristupe maju skor sprostredkovane...co ma trochu zarazalo, ze na jednej strane hovorili, ze pravidla by mali byt pre taketo deti pevne, ale na druhej strane casto by detom az prilis casto vychadzali v ustrety - napr. ak dieta nechce vratit hracku, tak to riesili tym, ze sa dohodli s rodicmi dietata, ze ju donesu neskor...ak napr. dieta pravidelne nechava bicykel na trave, a ani po niekolkych sposoboch dohody nedoslo k naprave, tak by to nechali tak...takze som z toho bola trochu zmatena...neviem, ci toto je pristup, ktory chcem volit vzdy pri vychove...ale ako navod, ako zlepsit komunikaciu je to super...urcite vacsinu situacii sa budem snazit komunikovat sposobom RaBR, ale v urcitych momentoch asi predsa len dam prednost prekopovej :slight_smile:
26. kvě 2009 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, tak čtu o tom kousání jak tu psala Valka a taky se chci zeptat: malý je velice aktivní a živý, ale zvládnutelný, hodně se ho snažím zaměstnat a pokud to jde tak dělám věci s ním (tzn. "jdeme vařit"... "pomůžeš mi přinést prádlo z pračky?") a jeho to většinou dost baví...
když se vzteká a chce něco co nemůže, tak jak psala Ladunka, hodně odnáším nebo nabízím náhradní aktivitu... pro uklidnění hodně zpívám a nebo říkankuju a on doplňuje slova a tak...

mám ale dotaz jak se zachovat při agresi, Matýsek je moc hodný na děti i na dospělé, nikdy nikoho neuhodil ani nestrčil, fakt jsem moc ráda, že když je tak aktivní tak se alespoň nemusím bát tohohle...
ovšem pokud je unavený nebo mu lezou zuby, tak je agresivní vůči mně.. začalo to před několika měsíci, do té doby nikdy nic takového nedělal, neměli jsme problémy ani s taháním za vlasy apod.
teď třeba přijde, přitulí se, i mě pohladí - a pak kousne :zipper_mouth: nebo když ho nesu v Ergu, tak mě začne štípat...

já fakt nevím jak na to reagovat... zkoušela jsem vysvětlovat, že mě to bolí, že se to nedělá, sehrála jsem pláč, takže ho to i viditelně mrzelo a šel mě zas pohladit - ale situace se opakuje...
vím, že to dělá proto, že ho něco bolí, nebo je přetažený, ale to není omluva, že...
někdy ho chytím za zápěstí aby nemohl štípat nebo ho postavím zpátky na zem, párkrát jsem i dala přes ručičku, všecko v zásadě funguje, ale vrací se to.....
nevím jestli se snaží získat pozornost, já se snažím si ho všímat hodně když je hodný, neruším ho když si třeba něco sám pěkně prohlíží, ale přijdu, pohladím po hlavičce, dám pusu a zas jdu kousek vedle třeba vařit...
když se vzteká tak se ptám co se děje a on mi řekne třeba Dudu, Dadá, Auau a já vím co se děje...

co dělám špatně?? je možné že to je reakce na občasné plácnutí přes ruku??? dělám to jen výjimečně, když opakovaně nereaguje a dělá něco nebezpečného (ruce do zásuvky v restauraci, kde není záslepka např. nebo šplhání na topení, utíkání směr příkré schody na místě kde o nich ví atp.)

díky za radu nebo reakci :slight_smile:
26. kvě 2009 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
lu, urcite to nie je reakcia na to placnutie...pretoze my sme lucku placli iba raz v zivote...a nebrala to urcite nejak tragicky, pretoze ani pri tom neplakala, a napriek tomu casom zacala hryzt a tahat za vlasy...potom sme to riesili hadam vsetkymi sposobmi, ale nic nepomohlo....ze treba len cakat, vysvetlovat a ono to casom prejde...:-/ ale tiez som si vsimla, ze to robi iba ked je unavena...
26. kvě 2009 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
lu - moje malá to dělá taky... nikoho jiného nemlátí, jen mně... když je přetažená apod. já to nějak neřeším, důrazně řeknu, že tohle ne, žádné bití, ale beru to tak, že je to prostě nahromadění emocí, které si vybíjí na mně, protože jsme si nejblíž a mně důvěřuje... dokud to nebude dělat ostatním, tak to asi nějak víc řešit nebudu, samozřejmě i na mně důrazně říkám, že žádné bití... ale to je vše.
26. kvě 2009 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
valka, tak to je divné s tou hračkou, teda aj bicyklom, ale hračka je teraz u nás aktuálna. Ja S. vždy hračku zoberiem a vrátim a potom ho držím v PO aby sa vyplakal. musí sa naučiť znášať tú frustráciu, nič sa nedá robiť.
ale napr. keď dieťa ešte nie je pripravené požičiavať hračky, tak si myslím, že by sa nemalo do toho nútiť. som na ihrisku stretla jednu babu a jej dievčatko asi 1,5r malo odrážadlo a s ním sa chcel hrať jeden chlapec a to dievčatko šialene revalo keď jej ho brali a jej mama stála za svojim, že ho musí požičiať. Podľa mňa, ak k tomu ešte nedozrela, že sa jej požičiavané veci aj vrátia, tak sa k tomu nútiť dieťa proste nemá :unamused:
26. kvě 2009 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
díky za reakce, holky... mně přijde divné, že si to jakoby užívá :fearful: už mě i napadlo jestli to nedělá kvůli tomu, že ho třeba hlídá někdo jiný, sledovala jsem to, ale žádnou souvislost jsem nenašla...
občas to fakt bolí, ale snažím se, aby reakce nebyla dát ho hned dolů, to dělám až když to opakuje, přestože mu vysvětluju, že mě to bolí...
no asi jedině počkat, snad ho to přejde... jen se divím, že to přišlo až teď, když už tolik rozumí... když třeba nějak dítě pláče, tak se tam jde hned podívat a soucitně říká Au au, u Broučků, když byl díl, kde byl nemocný, tak z toho byl paf, takže soucit taky má... no snad je to jen nějaká fáze :confused:
26. kvě 2009 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
kili, ano...toto aj oni hovorili, ze dieta sa nauci poziciavat az vo veku okolo 3rokov...ze ak ho rodicia do vtedy nutia delit sa o hracky, ze si neuzije pocit nieco mat...a moze to viest k tomu, ze tuto fazu nikdy neopusti...bude chciet aj neskor vsetko vlastnit a nebude sa chciet delit...takze hracky poziciavat nenutim, ale niektore veci jednoducho riesime tak, ze poviem, ze toto mat nemoze, vysvetlim a potom, ak treba tak tiez PO...
26. kvě 2009 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
a tiež ešte jedno, čo sa mi na ihrusku nepáčilo. asi 4-5r dievčatko chytilo hysterák na preliezke, že nevie zliezť, bolo teda jasné, že vie, prešlo na tej preliezke kus cesty a zastavilo sa až na konci, a tam plakalo asi 5min. jej otec na ňu pozeral, teda stál na konci tej preliezky a hovoril jej, že to vie a že má preisť a bol úplne kľudný. ja teda neviem, ale mám pocit, že to dievčatko sa potrebovalo uistiť, že jej rodičia v kažkom prípade pomôžu, takže ja, keby mi niečo také malí začali robiť, tak by som prišla a pomohla, aj keby som vedela, že to dobre vevida. To dievčatko to asi po tých 5min. vzdado a potom sa tvárilo, akoby sa nič nestalo a šmyklo sa a smialo :unamused:
26. kvě 2009 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
valka, dík, som to tej babe hovorila, že na to ešte nie je moc zrelá, ale nemala som žiaden podklad, takže ak ju zas uvidím, tak jej poviem :slight_smile:
26. kvě 2009 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja by som asi tiez prisla a uistila malu, ze je to ok...ze ak chce, tak moze ist sama a ak nie, tak jej pomozem...
26. kvě 2009 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
lu - Emmi mě teda nikdy nekousala a paradoxně ani netahala za vlasy a to je mám hodně dlouhé. Odmalička na jakékoliv plácnutí vůči mně/babičce/tatínkovi reaguju: "Mamince se dělá malá, malá" A ona mě pohladí. Už to má celkem zafixované :slight_smile: Dnes jsem jí dávala na noc plenku a ona mě přitom nožičkama kopala - myslela to jako hru a říkala "Kopy, kopy"... Tak jí říkám takový vážným hlasem: "Mami...." a ona už mi honem dělala malá malá, protože věděla, co jí chci říct :dizzy_face:
26. kvě 2009 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ještě se chci zeptat...

Začnu možná trošku zeširoka... Emmi vodím občas u nás do montessori školičky a přišli jsme zrovna v okamžiku, kdy jedna holčička odcházela - 4 roky. Velmi se jí tam líbilo, nechtěla odejít. Přišel pro ni tatínek a jakmile řekl, že jdou domů, holčička dostala hysterický záchvat (příšerně křičela, smýkala sebou, prohýbala se). Tatínek i paní učitelka v klidu vysvětlovali a vysvětlovali a vysvětlovali. Pak se tatínek sebral, odjel pro maminku... To jsem já odešla. Až jsem přišla pro dceru, ptala jsem se učitelky, jak to dopadlo. Přišla maminka, ta se ji snažila přesvědčit, pak už jí důrazněji vysvětlila, že takto se domlouvat nebudou, paní učitelka vysvětlovala a nakonec se s holčičkou domluvili, že namaluje obrázek doma a i když ne happy, ale dobrovolně odešla. Paní učitelka to označila slovy "oni jsou taky takoví, že nemají rádi nátlak"...

Tak jsem nad tím přemýšlela. Myslím, že většina populace by udělala to, že by se chvíli s dítětem snažila domluvit, pak by ho řvoucí čapla, ukurtovala do sedačky a odjela...

Jenže - dost důležitým faktorem je tady čas. Oni měli asi tu hodinu a půl času to řešit vysvětlováním a domluvou. Jenže obvykle někde musíme být v nějakou dobu a jak potom???

Teď se mi stalo, že si Emma půjčila odrážedlo, hodinu na něm jezdila a i když jsem se jí snažila připravit na to, že ho bude muset chlapečkovi vrátit, ať si dokončí hraní, že ho vrátíme, že se vyspí a pojedeme odrážedlo také koupit (chtěla jsem jí ho koupit už dříve, ne proto, že později vyváděla), tak se jeho vrácení neobešlo bez příšerného výstupu. Poprvé jsem zažila, jaké to je, když dítě doslova ryčí, válí se po zemi, mlátila sama sebe... No fakt krize. A já jsem vedle ní seděla, ukazovala jí kytky a šišky, abych ji zaujala něčím jiným, zpívala jí a vysvětlovala.... Jak se chovat v takové situaci?? Věřím, že kdybychom měli hodinu a půl na to, aby se s odrážedlem rozloučila, tak bych jí to vysvětlila, ale opravdu nemůžu cizí mamince říct, že se teď budeme 90 minut loučit s jejich odrážedlem :grinning: :grinning: :grinning: Takže, jak byste to udělaly vy???????
26. kvě 2009 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja som riesila cosi podobne s vratenim lopticky na ihrisku. mala je loptofil (okrem inych filov :grinning: ) a samozrejme strasny rev, tak som jej vysvetlovala a snazila sa pripodobnovat situacie atd... nakoniec som ju proste zbalila v klude (stale revuce a vzpinajuce sa dieta) do nositka a sli sme, stale som jej cestou rozpravala a nakoniec sa proste sama ukludnila :slight_smile:
to je ale vec, ze ona je este mala, teraz sme zacali chodit, cize odpada hadzanie sa o zem a je pomerne lahko fyzicky zvladnutelna.
ale ja som velky nervak a v podobnej situacii, ked uz by bola vacsia a niekam by sme sa ponahlali, tak neviem neviem.....
26. kvě 2009 ve 22:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
no prave o tomto sme sa na seminari RaBR bavili a jednoznacne hovorili, ze nechat dieta tak...aj napr. na hojdacke, s cudzimi hrackami a pod...ale to sa mne nejak nezda...v tomto je podla mna najlepsie riesenie pevne objatie...najprv dietatu vysvetlime co a ako, skusime empatiu a ked nic nepomaha, sup do naruce, nech sa tam vyzuri...dieta musi prechadzat krizami...nechce sa mi verit, ze dokaze z dietata nieco dobre vyrast, ked sa mu vo vsetkom ustupi (aj ked RaBR sposobom)...
martina, ved to, co si urobila, bolo vlastne pevne objatie :wink:
26. kvě 2009 ve 23:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
valka, a nie je to možno myslené tak, že v minulosti nebolo nič ničie (chi, divné slovné spojenie :zipper_mouth: ), t.j. všetko všetkých a nič nebolo nenahraditeľné, tak zobrať/zakázať dieťaťu niečo vlastne nedávalo vôbec zmysel. a preto sa to do určitého veku má riešiť takto? :unamused:
26. kvě 2009 ve 23:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
kili,no neviem...mne to pride divne...vzdy bolo nieco moje a nieco tvoje...takze deti sa to proste musia naucit...aj ked tu o uceni by som pomlcala...skor je to pre ne skusenost, ze nemozu mat vzdy vsetko, ze niekedy proste pride situacia, ked sa im nevyhovie...
26. kvě 2009 ve 23:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
valka, však áno, ja to tiež robím tak, len či to nie je ako odvodené z takejto teórie
26. kvě 2009 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
valka - chápu to dobře - nechat mu hračku??? Ono to dost dobře nejde, když jde o CIZÍ odrážedlo... Maminku jsme potkaly náhodou na písku. Už tak jsem se divila, že nám ho hodinu nechala a nechtěla ho po 5 minutách zpět...

ad objetí) u nás je tato metoda naprosto nemyslitelná. Netuším proč, ale Emmi odmala naprosto nesnáší, když ji člověk přidrží. Má z toho naprostý hysterický záchvat... Je to asi taková jako když byste klaustrofobika zavřeli do výtahu. Stačilo oblečení do kombinézy, ve které se nemohla hýbat, když byla miminko. Už to byl mazec. Snažit se ji znehybnit v náručí by u nás znamenalo desetinásobně prodloužit délku hysterického výbuchu. Takto se uklidnila asi tak za 3-4 minuty, pak už se s ní dalo komunikovat. Popotahovala, ale už se mnou mluvila a nevyváděla. Jsem si jistá, že pokud bych ji chytla musela bych ji zlomit a to opravdu nechci...
26. kvě 2009 ve 23:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
majkeela, chapes to dobre...oni sa s rodicmi vzdy dohodli, a hracku vratili neskor...no ja si to tiez neviem predstavit a pride mi to divne...

s tym objatim...kazdy asi musi vediet, co na jeho dieta plati...v kazdom pripade by dieta nemalo citit, ze za tento vystup alebo nieco podobne ho rodic ma menej rad...
26. kvě 2009 ve 23:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
valka - pokud by se jednalo o kamarádku, tak bych se tak dohodla.... u cizího to dost dobře nejde. I když jeden úspěch máme. Byly jsme v dráčiku a Emma si tam vždycky vypůjčí kočárek a drandí s ním mezi regály. tam to taky nejde - půjčit si a vrátit později :grinning: :grinning: :grinning: Zatím byl při odchodu vždy řev, ale teď jsem ji asi před minut před odchodem začala připravovat, že půjdeme, ať dojezdí, zavezli jsme na místo, zamávali kočárkovi pá pá, rozloučily se... a v pohodě odešla. Upřímně - koukala jsem :confused: a byla jsem moc ráda :dizzy_face: U toho odrážedla to ale nešlo.... Z Emmy je prostě vášnivá motorkářka :grinning:
27. kvě 2009 v 00:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
majkeela ten pribeh zo skolky je pekny,ale vecsinou proste clovek nema tolko casu na vysvetlovanie.a myslim si,ze keby tam bol na miesto tej holcicky chlapecek,tak by mozno ani to domluveni maminky nepomohlo.
RABR je fajn ale pre predskolne deti v obdobi vzdoru,asi nefunguje 100%.ale stale to ma cenu takto s dietatom komunikovat uz od zaciatku.akurat musime pocitat s tym,ze to prinesie ovocie az neskor.
mam iba o trosku starsie dieta,takze iba minimalne vlastne skusenosti.ale predsa,kusanie preslo.a vzdor riesim podla toho kde sme.ak je to zivotu nebezpecne u silnice a tak,tak proste zbalim dieta vztekacie do narucia a odtiahnem.zaroven sa snazim odviest pozornost.zaujat niecim inym.
tu situaciu s odrazadlom som zazila.a je to tazke na tych verejnych priestranstvach.takze vecsinou musim nasilim zobrat a vratit majitelom.ale snazim sa tymto situaciam vyhybat.no a dodatocne vysvetlujem co a ako.myslim ze este zazijem par takych vystupov a potom to pochopi.no chce to zlate nervy a hlavne nemat blby pocit,ze to okolie si myslim svoje.
co som pochopila tak deti do 3rokov proste niesu schopne akceptovat pravidla v kolektive.takze nutit dieta do poziciavania ci vratenia hraciek je dost blbe,pokial clovek chce to dieta respektovat.ma predsa pravo si rozhodnut samo ci to pozicia ci nie.
do 2rokov bol Dany ochotny dat inemu dietatu cokolvek,i vymenit.prave sa dostal do faze ze neda nic a chce presne to co ma ten druhy.takze ten vyvoj sa stale meni.
27. kvě 2009 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ahoj holky - ještě k té agresi na matky - MM vyslovil zajímavou myšlenku, že prý to naše malá dělá občas proto, že už má na mně prostě a jednoduše ponorku... no je to zajímavé, možná, že fakt jo... je fakt, že jsem s ní furt... a občas ji i prudím, že... jako myslím tak normálně, že jim diktujeme co mají dělat a nemají... i když se tomu člověk snaží vyhýbat, úplně to nejde... takže možná, že je to vážně jen čas od času takový výlev...
29. kvě 2009 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak se jen chci pochlubit, že jsem se pročetla až na konec, vlastně byl nejhorší ten začátek a pak už to šlo samo. Jsem z té knížky nadšená, ale taky se dost děsím, jestli to zvládnu.

Asi největší "problém" mám s kapitolou od pochvalách a odměnách. Já totiž jedu "šikulku" skoro celý den :unamused:
Ani ve snu by mě nenapadlo, že to není dobrý, ale teď, když jsem si tam přečetla jejich vysvětlení, tak mi to přijde naprosto logický. Jenže je pro mě těžký se to odnaučit. Teď když chci malou pochválit (no vlastně by se ani nemělo říkat pochválit, že......), tak pět minut předem přemýšlím, jak to řeknu. V horším případě si pět minut poté vzpomenu, že jsem zase řekla něco typu "šikulka" nebo "hodná holčička"...... :angry: :grinning:

Jinak jsem ale moc vděčná za kapitolku o tom, že u menších dětí je lepší, když se jim moc věcí nezakazuje, když skoro všechno smí.... Protože to je přesně náš případ, malá může třeba doma skoro všechno, všechno prozkoumá, všechno ji zajímá, všude vleze, prostě to máme doma tak přizpůsobené, aby si neublížila a nic zásadního nezničila.... Ale trochu jsem si říkala, jestli je to o.k., tak teď jsem klidná :wink:

Každopádně se jdu pustit do čtení zas od začátku..... :grinning:
4. čer 2009 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak ako sa vam dari?
ja sa momentalne snazim vynechavat pokyny a myslim, ze sa mi to vcelku dari :sunglasses: ale to je dost lahke pri malom dietati, ze? :sweat_smile:
12. čer 2009 ve 22:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
HOLKYYYY TAK JAK?? RESPEKTUJETE A JSTE RESPEKTOVÁNY? :slight_smile: :slight_smile:

nějak nám to tady usnulo... pojďme to zase probudit... :dizzy_face:

u nás teda stále platí, že více než s malou bojuju s manžou :angry: momentálně mně nejvíc žere, když do malé schválně rýpe a popouzí ji, když je v emocích. příklad - Adi se dožaduje něčeho, co jí v tu chvíli nemůžu nebo nechci splnit. já v klidu, ale důrazně vysvětlím, proč to teď nejde a kdy ano. a v klidu a odhodlaně pokračuju v činnosti, kterou dělám. nejčastěji je to u nás u jídla. my s manžou jíme a ona přijde a dožaduje se po mně, ať jdu hned do pokojíčku apod. já jí v klidu řeknu, že ano, hned co dojím. načež malá stojí u mně a celou dobu brečí a dožaduje se stále dokola. já se to snažím ignorovat. ale manža?? ten je naštvaný, že to nechce pochopit a stále brečí, tak do ní začne schválně rýt! ve stylu "jen si breč, stejně si nic nevynutíš... můžeš mi říct, proč brečíš?" apod. :pensive: efekt to má vždycky stejný - malá začne brečet ještě víc. já to nechápu... proč není schopen se udržet když ví, že to jen zhoršuje?? :angry: :angry: prostě si potřebuje vylít svoje naštvání a důsledky ho nezajímají...
12. srp 2009 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
co "vaše" kousání holky, byla tady o tom dlouhá diskuse... zlepšilo se to s věkem nebo jste na to nějak vyzrály?
12. srp 2009 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
knížku jsem přečetla už před časem, byla jsem z ní nadšená.
Děti nemám, tak nemám vlastní zkušenosti.
Ale zajímalo by mě, co na to váš partner? A jak ho k tomu dokopat? Já vím, že můj to rozhodně nepřečte, to bych po něm chtěla opravdu moc.
12. srp 2009 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holčiny, do vaší diskuze nekoukám poprvé. Rovnou říkám, knihu jsem nikdy nečetla, spíš se chovám podle intuice a pak se většinou přesvědčím, že to dělám asi dobře :sweat_smile: . Co jsem tady tak načetla, tak s dětmi se má mluvit dvojslabičným jedním slovem? Já mám ve zvyku, když mě malej naprdne, mu čtvrt hodiny vysvětlovat, že takhle ne, tak to asi dělám chybu, jak tedy mám reagovat, když mě pozlobí? Tedy kromě toho, že se zatvářím tzv. dost nehezky (na to slušně reaguje, když na mě kouká a chce udělat něco, co nesmí) :slight_smile:
Nikde jsem tu knihu prodávat neviděla, ale předpokládám, že je fakt dobrá. :wink:
12. srp 2009 v 09:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
sari-ja nevim, nekdy ten rabr funguje nekdy mi prijde, ze je to uplne zbytecne...viz posl. 2 dny, to jsem mohla mluvit a byt klidna, jak jsem chtela, mijelo se to ucinkem...manzela komentovat nebudu... :grinning:
12. srp 2009 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek