Samota na mateřské

@kaja2016 Jo, to určitě, souhlasím.

@swetlusska Tu Prahu trošku závidím. Jako taky jsem tam neměla mraky přátel, ale není to tam takovej stereotyp. Mně by i stačilo, kdybych mohla na procházku pokaždý vyrazit někam jinam, furt jsou tam nějaké akce a tak. Jako já jsem ráda za domek a klid a těším se na léto na zahradě, ale zase takovej klid mít nemusím.

@blahova_andrea Jo přesně. Já si teď furt říkám, jak jsem v Praze mohla jít nás procházku tam a tam a střídat to a tady jen ten jeden blbej okruh.

@bondina tak u nás jsou taky maškarní nebo dětský den se soutěžemi, průvod s lampiony...ale všichni jdou ve skupinkách těch, co se znají, jsou domluvení. když jsme tu byli první rok, tak jsem s dětmi šla a byli jsme prostě zase jen sami v houfu cizích lidí. děti jsou se mnou pořád, taky se chtěly družit a takto je to vlastně ani nebavilo. zase jen s mámou, jen jinde :-/ když už se dá popovídat aspoň se známou maminkou, co potkáváš u školky nebo je dítě větší a prostě si nějakého vrstevníka samo odchytne...tak je to veselejší 🙂

@blahova_andrea To jsem si taky říkala, ale on k nám nám návštěvu nikdo ze znamejch z Prahy nechce 😬 Už si říkám, jak jsem trapná, když je sem furt zvu a bydlime tu už skoro rok a nikdo nedojel. Nj, jsou to všechno bezdětný lidi a ti jsou radši někde cév městě než aby se táhli 80 km za mamkou s dítětem 😕

@daasha1 no je fakt, že těch 80km je už docela dálka. já mám všechny cca do 60km myslím. on by k nám občas i někdo dojel, ale nemá kam, no. už abychom se přestěhovali do svého. to bude lepší. teď jsem se třeba chtěla vidět s kamoškou ještě ze základky a museli jsme se sejít na půli cesty u mé mladší sestry. já se k nim nemám jak dostat, navíc mají psa a já těžkou alergii a k nám jsem ji pozvat nemohla. díky bohu za fajn sestru 🙂 s jinou kamoškou jsme se scházely v brně. já sebou tahala mladší, starší byl ve školce, ona s pupíkem. teď už porodila, ukončila šestinedělí, tak se snad zas uvidíme. ale už to bude zase horší na plánování. u nás to děsně vázne na tom bydlení si myslím. pro mě je těžké někam vyrážet, protože jsem limitovaná školkou a mladší dítě už je bez kočáru, ale poo většinou potřebuje spát. tak nějaké větší akce nemůžu moc často. všichni ostatní mají auta, takže nevidí v návštěvě problém. těší se až je pozvu. doufám, že je to do té doby nepřejde a pak fakt dojedou 😅 sourozence taky nemáš?

@daasha1 mam to uplne stejne, vcetne vesnice. Mozna horsi vtom ze jsem i opravdovou kamaradku mela, teda jsem si to myslela. Ale nezoufam, vse ma svuj duvod a zivot urcite etapy. A ono ve vysledku co s kamarady ( nektrymi jen falesnymi) kteri nemaji cas ani napsat

@daasha1 :D :D Já se chovám taky tak a že tu na vesnici fakt je samota. Jenže taky tady všichni zdraví a dcera se při každém hovoru vzbudí, takže chodím ideálně mezi poli a lidem se vyhýbám. :D Třeba to má ta maminka u tebe stejně tak. 🙂

@blahova_andrea No my bydlíme na vesnici, kde je 500 obyvatel, není tu nic kromě školky, jedné malé hospody a pidi krámku. Větší město (12 tisic obyvatel) je od nás 20 km, já bych tam klidně na nějakej pokec a procházku vyrazila, zkoušela jsem někoho odtamtud najít i tady na MK, ale tam asi nikdo nežije nebo co :D No ale už jsem si našla, že je tam nějaké Montessori mateřské centrum, tak se tam chystám v nejbližší době vyrazit, akorát syn teď byl furt nemocný. Od března budeme jezdit na plavání, což je sice až ve městě 40 km daleko a budu tam muset jezdit autobusem a pak ještě vlakem, ptž auto máme jenom jedno, ale za tu chvilku společenského kontaktu mi to stojí, už se těším jak malá holka :D No a v březnu je u nás na vsi maškarní, tak se tam taky chystáme vyrazit, jen doufám, že tam nebudeme sedět sami jak pecky :D Mně hodně mrzí, jak se na mě všichni vykašlali, když jsme se odstěhovali. Já vím, že 80 km je hodně, aby sem jezdili každý víkend, ale aby ani nenapsali a nedojeli ani jednou? To zamrzí prostě a to předtím slibovali, jak jezdit budou. Sourozence mám a je to s něma stejný jako s těma známýma. Mladší sestra tu byla jednou, sama mi nezavolá ani nenapíše. Starší ségra sice píše a volá, ale taky nedojede.

@eithelwing No vidíš, to mě nenapadlo a přitom to mám úplně stejně, syna taky každý pozdrav vzbudí a když mi spí na zahradě a někdo nás přes plot pozdraví, radostí neskáču. Díky za jiný úhel pohledu ;)

@daasha1 tak to je super, že jsi našla aktivity aspoň někde dál. třeba tam poznáš fajn lidi a ne všichni budou z velké dálky 🙂 Já si myslím, že to odcizení není jen stěhováním, ale i tou rodinou. napsala jsi to přesně. prostě ve městě mají bezdětní jiný styl života, potřeby, názory...přetrhla se vám nit. kdyby měli taky děti, tak by to bylo trošku lepší. dojeli by se k vám rádi vyřádit na zahradu, pohrát s jinými hračkami, taky vypadnout ze stereotypu. ale je zatím nic nelimituje, nemají vlastně důvod vás vyhledávat. ale asi to nebyli praví kamarádi, protože já měla děti později než kamarádky z dětství a já se teda vždy ráda jela podívat na miminko a popovídat s nimi a to i v době, kdy jsem tvrdila, že já děti mít nebudu 😀 mě to přišlo i tak obohacující. netrap se tím, že oni to mají jinak. buď naladěná na někoho, kdo o vaši přítomnost bude víc stát a on se někdo najde 🙂

@daasha1 ahoj, u mě se nic nezměnilo, spíš bych řekla že u nás je větší frekvence než před tím než jsem měla prcka.. Je to o lidech... Zkus prohrabat kontakty a pozvi na návštěvu pár lidí 🙂

my tu treba mame i hernicku pro deti s tvorenim, je to jen 10 min autem, na podzim jsme tam chodili pravidelne v utery, i na Mikulasskou besidku, jenze tam se mamky znaji mezi sebou a ja si pak pripadala jak debil, nikdo nemel chut se seznamovat. Ted jsme byli delsi dobu nemocni, ale zase se chystame, treba budu mit stesti a preci jenom si aspon trochu povykladam a jeste si neco pekneho vytvorime. Pak jezdime do knihovny, 15 min autem, takove mestecko, moc mila knihovnice, koutek s hrackami, tak si taky trochu poplkame, ale i tak je to zoufale malo....

@blahova_andrea Jojojo, já to mám taky tak, že začnu hned lidem všelicos vykládat. Jednak jsem toho plná a jednak je to asi moje povaha. Někteří jsou z toho trochu vyděšení, no...

Já jsem sice z Prahy, ale zase nejsem moc na všelijaké herny a dětské kluby, kdybych byla na vesnici, tak bych alespoň mohla do lesa, a povídat si na dvorku se slepicema, ale takhle ve městě je to dost otrava...

@treasurka no já se už snažím trošku ovládat a vyčkávat na jaká témata začnou ostatní sami a ty pak rozvádět. když někdo sám od sebe začne i něco soukromnějšího, tak jsem ráda. když ne, tak sama se snažím tomu spíš vyhnout, abych právě neděsila 😀

no nemysli si, že život na vesnici je idylka s procházkama v lese a povídáním se slepicemi 😀

@blahova_andrea Jojo, manžel mi říká, že si to hrozně romantizuju, já si představuju, jak bych si pěstovala zeleninu a chovala zviřátka, a děti si hrály s veverkama a běhaly po lese 😀 Asi je realita trošku jinde, no, ale tady je to v tom kousku přírody, co se tu najde, samý psí ho..., vajgly, už i buchnu jsme našli... Ale všude je něco.

Jinak já se taky snažím krotit, jen jak jsem nevykecaná, tak je to někdy silnější než já 🤐

@treasurka tak už jen to, že řada vesnic je spíš mezi poli než mezi lesy... ☹ ale jako jo...když budeš mít fajn pozemek, tak zelenince se věnovat můžeš. s těmi veverkami je to už fakt romantika, spíš bych to viděla na lov ježků a krtků 😀 já tedy nejsem žádná pěstitelka, takže tyto ambice nechám případně muži, já zahubím i domácí nesmrtelnou kytku, ale zvěřinu už si dětičky plánují 😀

@blahova_andrea Když nad tím tak uvažuju, tak mi doma taky všechny kytky pošly...😕

@blahova_andrea me by treba ani nevadilo, ze zijeme mezi poli, kdyby ti debilni jezedaci nerozjezdili vsechny polnacky tak, ze se tam po vetsinu roku neda projit, tak clovek chodi tam a zpet po jedne hlavni ulici a po case ho to fakt uz nebavi a ani to dite...

Mame se taky stehovat na vesnici do domecku a ja z toho mam depku uz ted😞. V Praze tedy nekocarkuju s ostatnima maminkama, protoze na to nemam cas a oni naladu (vencim 3 psy), ale zase jdu pokazdy nekam jinam, po ceste juknu do obchodu, kde maj co v akci😀 . Na chalupe na vesnici neni ani kam s kocarkem jit, jen silnice bez chodniku a vsichni tam jezdi jak m....i

@treasurka já zahubila prý i nesmrtelný bambus 😀 ale už je to se mnou lepší. mám pár kytek, co zvládly i pět stěhování a žijí. už jsme si na sebe asi zvykly 😀 už by ale potřebovaly přesadit a bojím se, že jak na ně na jaře sáhnu, tak to bude začátek konce. snad neeee :-/

@blahova_andrea Mně příjd,e že čím hůř se k nim chovám, tím líp se jim daří. jakmile je pohnojim, nebo nedej Bože přesadím, tak zhynou. Ale ted přes zimu jsem párkrát nechala otevřený okno na orchideje (a to venku mrzlo) a oni nasadily do květu...

My to máme tak, že jsme na syna sami (bydlíme v Praze) a přítel chodí do práce, takže jsem s malým prakticky nepřetržitě. Babičky a dědečkové se staví jednou za pár měsíců a jsou daleko. Asi nejvíc mě štve, že syn je zatím příliš malý, abych s ním mohla někam do mateřského centra či dětského koutku. Pořád hluboká korba, zatím pořádně neleze ani nesedí. Neustále řešíme prdíky, většinu dne prořve. Všechny kolegyně z práce už mají větší děti, občas se schází, ale většinou právě v těch různých koutkách. Taky nejsem moc společenská, těch pár kamarádek, co mám, je bezdětných, takže se moc nevídáme. Občas zajdu na procházku s jednou maminkou odsud, která má stejně starého syna. Sama si přijdu hlavně co se týče pocitů, spoustu z nich nemám moc s kým sdílet.

@treasurka taky to tak mám. mám je v místnosti, kam moc nechodím, snad na měsíc jsem na ně zapomněla a ono mi to obrazilo květy 😀 já to přesazení odsouvám už tři roky. teď mám i dost pěkné hlíny a fakt už lezou z květináčů a i bych si ráda do domečku pořídila nějaké hezké, sladěné...ale bojím se, abych o ně nepřišla ☹

Poslední větu jsi mi vzala z pusy. Jenže já už jsem asi ztratila sociální zábrany a návyky, takže vlastně ani nevim, co je normální s kámoškama řešit a co ne. Třeba dneska bych chtěla s někým sdílet novinku, že jsem po půl roce dostala menzes, a děsně mě bolí břicho a i ty nejsilnější tampony, co mám doma, mi ehm "nesedí", jenže mluví se o tomhle? Já už fakt nevim 😨

Ahoj. Ja to mam podobne. Mam uz dve skoro dospele deti a do toho chlapecka skoro dvouleteho. Takze byvale kamaradky maji uplne jine zajmy. Z teto krabicky jsem jaksi vypadla. A mit dite po ctyricitce je zase jina krabicka. Ovsem se skoro dospelyma detma je to obcas taky na prasky. A tim, ue nepatrim jaksi ani do jedne z tech krabicek, se to vsechno trochu komplikuje. Na rodicaku jsem neprestala podnikat, k tomu pomaham i manzelovi, s lidma jsem ve styku denne. V tom problem nevidim. Nejlepsi kamaradku mam uz dekadu na Novem Zelandu, takze komunikace vazne nejen z duvodu casovych pasem. Nepotrebuju mit 20, 30, 50 kamaradek, ale chybi mi takova ta bezelstna dobra duse, ktery si clovek muze postezovat na obycejny veci, zanadavat na zivot a pochvalit si to ci ono. Nekdo, kdo se mnou "vydrzi" 😀

@treasurka no se sousedkou přes plot asi ne, ale nám tady můžeš 😀 😉 i s kamarádkou asi jak s kterou. některou mám roky, ale je z uzavřenější rodiny a některá témata se berou jen tak oklikou a jinou vidím po druhé a co si dokážeme vyštěbetat... 😅 normální je to, co vyhovuje těm, kterých se to týká 🙂 já třeba záviděla holkám, co díky kojení neměly menzes dlouho. mě to nepotkalo ☹

@solinka1974 někdo na ty běžné denní radosti a strasti, že? škoda, že život nemůže mít jako na základce. nej kámoška a s tou prostě všechno o všem...já toto docela potřebuju. doma mnoho věcí prostě není komu říct, s kým řešit