Samota na mateřské

@blahova_andrea Ja kytky miluju, ale obcas tak nejaka umre no. Kupuju v kvetince nebo na netu, co se mi libi a snazim se udrzovat, obcas i resuscitovat 😀 Kdyz nevydrzi, koupim jinou. Ale bez kytek si domov neumim predstavit.

@blahova_andrea
No právě. Ja jsem s moji nejlepsi kamaradkou lezela jako mimino uz v porosnici. Ja v pulce prosince narozena predcasne, ona 30. na termin. Mamy nas spolecne vozily v obrovskejch kocarcich. Bydleli jsme v ulici naproti sobe. Leta uz je moje druhe ja. A naopak. Akorat je daleko. To se denodenni strasti spatne sdili ☹

@blahova_andrea No nebyli to praví kamarádi, to je jasný. Spíš jen známí, co si s nima člověk rád pokecá, když je vidí, ale není to na udržování vztahů přes vzdálenost 80 km. To už je mi teď jasný, ale bláhově jsem si myslela, že to přátelství vydrží a ne, že se po porodu ocitnu sama jako kůl v plotě. Ale já si nechci jenom stěžovat, já jsem za syna hrozně ráda a neměnila bych. Akorát někdy to prostě na člověka padne, chlap je celej den v práci, syn má blbej den, rostou mu další 2 zuby, takže je příjemnej jak....a přesně v těchto chvílích by to chtělo někoho, komu by se člověk vypovídal a odreagoval se z toho věčnýho stereotypu.

@solinka1974 já mám těch mých trvalek. uvidíme co jim udělá další stěhování a přesazení, musím jim pak v domě najít místo, kde se jim bude líbit. a něco málo ještě chci pořídit. taky to bez kytek není domov. zvlášť u nás to udělá hodně, protože jinak máme vše dost studeně minimalisticky zařízené

@daasha1 však ono to není stěžování 😉 všechny máme prostě muže furt pryč a děti furt na krku a prostě to chce občas změnu a spřízněnou duši 🙂

Mám to stejně. Doma přes 2 roky a už mu hrabe. A to bydlím v Praze a že jsem se fakt snažila různě družit. Jenže ne s každým si člověk padne do noty, za ty dva roky můžu říct, že jsem se seznámila s jednou holčinou, kterou bych označila za kamarádku a potkáváme se, ale to jsou pořád děti nemocné atd. no znáte to. Jinak mě nepříjemně překvapilo, kolik mamin je takové to "my bychom někdy něco", ale když dojde na domlouvání něčeho konkrétního, tak reálný zájem a aktivita ani ťuk. Je mi nepříjemné pořád psát a něco navrhovat, ale jinak to často nejde. Tak nevím, kde dělám chybu. :( Chodíme s malou na plavání, výtvarku, cvičení, tam aspoň člověk občas s někým pár vět prohodí, ale to jsou všechno takové povrchní kontakty.
Začala jsem teď od nového roku chodit jeden den v týdnu do práce, především kvůli tomu kontaktu s lidma. Říkala jsem si, že si pak budu třeba víc vážit, že jsem jinak doma. No, zatím to má spíš opačný efekt a ten dospělý svět mi ten zbytek týdne chybí ještě víc.

@daasha1 Není zač. 🙂
Jinak u nás na vsi je cca 60 obyvatel. 🙂 A další ves, pod kterou jsme přidružení, může mít tak 200. 🙂
Větší města jsou ve vzdálenosti 12 km, naštěstí vlakem dostupné (také jen jedno auto), ale dcera není úplně snadný případ na cestování. Takže mým nejčastějším společníkem jsou srny a zajíci. :D A naše kočka. :D

U nás na vsi je asi 60 obyvatel. Co se týče velikosti "díry", tak jsem vyhrála 😀 Bydlím tu moc ráda, ale ta samota mi taky občas leze na mozek. Před rokem jsem našla pár km od nás zločinu, se kterou jsem si skvěle rozuměla, ale z ničeho nic se na mě vykašlala. Že školy mi zůstaly tři skvělé kamarádky, ale přestěhovaly se do Prahy. Konec světa to sice není, ale na pravidelné dojíždění a setkávání na mateřské úplně nejsou finance. Takže jsem ráda, když se vidíme tak 4x do roka.
Na tvou zprávu už jsem narazila, ale taky bych to k tobě měla celkem daleko. Zkus najít na fb maminky z Vlašimi. Třeba budeš mít štěstí.

Achjooo, děvčata @blahova_andrea, @solinka1974 - proč nebydlíte v sousedství🙂?
Můžu se podepsat pod to, co tu zaznělo. Degenerovaná, nevymluvená, nervózní matka dvou čertů z díry po granátu🙂

Taky jsem na tom stejně 😀

@smudlinka24 Hele třeba to nebude tak hrozný. Já jsem na vesnici chtěla a vesměs toho nelituju. Ale chybí mi to město poblíž. Přesně jak ty píšeš, občas se jít jen tak cournout, pokaždé jinam a tak. Mě tu kromě té samoty ubíjí i ten příšerný stereotyp.

@daasha1 Mně asi nejvíc schází svoboda. Jít si podle svého, podle chuti a nálady.. S dětma je prostě všechno komplikovanější. Chvíle klidu na wc nebo v koupelně je příjemná, což potom nákup, procházka, pokec - to je extatický zážitek🙂

Mne nevadi to, ze je malej furt kolem me. Jak ho mam pozdejc, hodne si vazim toho, ze na nej muzu mit vliv. Predchozi dve deti byly casto s babickama, dedama, cliveknsi odpocinul, dal si dvacet nekde v klidu, kafe, mohli jsme do kina, na ples, na oslavu k nekomu... Dneska uz dedove nejsou, moje mama je po operaci srdce a navic 150 km daleko, manzelova mamka je osmdesatileta vazne nemocna pani, takze i kdyz s nami bydli v jednom dome, jako babicka nemuze fungovat. Je na mrnouse proste jen my dva a to soukromi mi strasne chybi. Ja vim, ze az bude vetsi, zabavi se sam, nebude me porad tahat za nohavici a volat mamo, mamo... Ale stejne, no. Ani denni stereotyp mi nevadi. Na hriste to mame kousek, jenze bud zam jsou maminy o hodne mladsi nez ja - a koulaji na nas jalo na exoty, neustale mobil v ruce a dite tam beha jak drak samo, nebo tam chodi maminky v parech a o diskusi s dalsi mamou nestoji. Ono kolikrat tam lidi ani dalsiho prichoziho nepozdravi. Co bych dala za to, abych si mohla v tichu precist kapitolu v knizce 😀 ☹

@nada3 Ja si myslim, ze vzdalenost zas tak velkou roli nehraje. Ja treba nemusim kazdy den s nekym ven, a navic, muj syn je absolutne nevychazkovy typ 😀 V kocarku nikdy byt nechtel, kdyz jdeme pesky, tak je to 100m tam, 100m zpatky, 100m opet tam a 100 zpatky me mamo nes. Vsude se zastavujeme, takze tech 400 metru je mnohdy na hodinu i vic 😀 To nevim, jak by nekdo druhej dal, a k tomu dalsi dite, ktery to ma jinak, asi bychom zcvokli vsichni na tom chodniku... Mne by stacila i virtualni komunikace. Klidne denne. Ale chapu, ze nekomu to nestaci. A taky chapu, ze leckomu nemusim po par zpravach "sednout". Zkusila jsem to 2x 3x a pokazde to ze dne na den protejsky usekly. Tak jsem treba divna ja, no ☹

Holky ja jsem na tom úplněstejně snažila jsem se zapadnout někoho si po přestěhování najít vždy to stroskotalo buď dopředu a vůbec jsem se s paní nesešla nebo tady se sousedkama to vydrželo chvilku přitom jsou na mě též jsem už dlouho doma a celkem me to ničí svoji rodinu miluji ale vážně bych občas pokecat potřebovala letos se mám vracet do práce a už ani nevím jak pomalu mluvit a dospělým zijem v domku na vesnici a ani na hřišti tu nikoho člověk nepotká a tak co s tím ach ach

@lenkas1982 je fakt, že ty nemoci jsou na prd. ale zase v dnešní době. my teď třeba s jednou novou známostí nemáme kdy se potkat. prostě se nám střídají nemoci, práce na stavbě, různé pojezdy po rodinách apod, ale net to jistí. mailem komunikujeme snad téměř denně 🙂 i to mi dost pomáhá. není to jako reálný kontakt, ale lepší než nic 🙂
já se divím, že někdo říká, jak by a pak nic. já nebývám moc aktivní vůči druhým, protože mi přijde, že všichni mají víc starostí a nabitější program než my, tak nechci divočit a být vlezlá a furt s něčím otravovat. ale jakmile někdo navrhne, zda nechceme dojít nebo vyrazit na společný výlet, tak kdyby trakaře padaly, tak jsem dychtivá hned pevného termínu, aby se to nezakecalo 😅 možná by mohl někdo natočit českou verzi zoufalých manželek 😀

@nada3 ty jo, tak boskovice ani nejdou až tak daleko. zrovna jak se udělá lepší počasí, tak se chystám na výlet za kamoškou do blanska. já jsem s dětmi hodně zvyklá jezdit vlakama. auto nemíváme, je to vzácnost a dětem v autě i buse bývá zle :-/

@nada3 mě tedy děti až tak neomezují. většinou jdeme k někomu, kdo má taky děti, tak se aspoň zabaví a my jen občas děláme rozhodčí. a nebo když jdu s někým bezdětným nebo mimo bydliště obou, tak vybíráme s dětským koutkem, v hezkém počasí hřiště apod. jde spíš o to na té procházce v lese nebo u kafe nebýt sama. to, že mám děti za zadkem je vlastně maličkost. většinou, když je nemám za tím zadkem, tak si pak povídám s prázdným košíkem v obchodě, ukazuju vláček z auta prázdné sedačce apod. 😀 ale jooo, když se mi podaří vzácně obě děti udat, tak je to divný, ale šílenej očistec. miluju je, ale nemuset mít kabelku plnou pitíček, sušenek, kapesníčků, nemuset hlídat jestli se jim nechce čůrat než někam vlezeme, nemuset je hlídat, kam zas lezou a co komu berou, překřikovat je...nevím, jak jste na tom holky vy, ale já neumím fungovat moc na úrovni, že vnímám děti i okolí. jako jo, ale primárně ty děti a pak ač vím, že jsem se s někým o něčem bavila, kývala mu, i se ptala a navazovala, tak odcházím s pocitem, že vlastně nic nevím, nic si nepamatuju, neuložilo se to ☹ prostě jedu tak nějak na automat či co. příště se pak trapně ptám znovu, že vím, že už jsem se ptala 3x, ale teď už fakt vnímám a budu si odpověď pamatovat 😀 většinou se zasmějeme, protože ty výkyvy mívají i ostatní. ale být to v nějaké důležité věci...nebo nedej bože, aby mi mozek takto nefungoval v práci, protože už budu vyhlížet hodiny, zda stíhám vlak do školky a nebudu šéfa na půl vnímat... noční můra :-/

@solinka1974 jooo, knížka. mám dvě vzpomínky na knížku za dobu mateřských. jednu jsem četla, když byl první ještě v kočárku. zaparkovaný spící u domu a já se vyhřívala na sluníčku na lavičce s knížkou. no to s druhým už nelze, že? no a druhou jsem četla, když jsem zkusila dojíždět chvíli na brigádu, nechat děti prarodičům či otci a změnit terén. tak po cestě ve vlaku jsem četla 🙂

@solinka1974 určitě nejsi divná. jen třeba ta druhá strana měla zrovna reálné akce a neměli čas na virtuální vypisování, ne? mě chlap taky nechápe. ale on tu skoro není, komunikace bídná i když je a já prostě ty kontakty na rozdíl od něj potřebuju. a když je nemohu mít v reálu, tak si je dočasně dokážu nahradit takto aspoň v nějaké míře. třeba skupinka mamin, co jsme rodily ve stejný měsíc...viděli jsme se za 3,5 roku 2x? ale píšeme si skoro denně, kdo jak má čas, kdo má co zajímavého nebo se potřebuje vypsat. pro mě to nejsou cizí lidi, víme o sobě za ty roky tolik. když jsem došla s tím, že mě s dětmi jedna pozvala na pár dní k sobě, tak nechápal, že sednu na vlak a jedu s dětmi tři hodiny k někomu, koho jsem v životě neviděla. no a hned klasické scénáře, jak nás unesou a rozeberou na orgány. no jsem měla fakt záchvat smíchu 😀

@solinka1974 mrzí mě, že na tebe mamči na hřišti divně koukají. místo, aby brali jako obohacující potkat člověka, co má něco jinak. já třeba spoustu věcí u jiných nechápu, ale je to jejich život. oni taky jistě často nechápou mě, nás. ale vždyť je fajn vědět, že to jde i jinak, že to někde vyhovuje, funguje a nebo vědět, že to mají jiní stejně, řeší a trápí je stejné věci, že je to prostě život. ty kontakty co mám jsou tááák rozdílné a mě to prostě baví 🙂 je o čem povídat, o čem pak přemýšlet. a třeba ta kamoška, co za ní pojedu do blanska, ta je o deset let mladší. a vidíš...baví se se mnou 😉

@blahova_andrea Tak to ti zavidim. Ja mam spis pocit, ze vetsina lidi ma nejaky "skatulky", do kterych lidi vytridi a sbohem. Kdyz jim nikam nepasuju... Ja mam taky rada tu diverzitu. Pisu si klasickou postou s lidma z ruznych koutu sveta, mam asi 20 penpalek, a to je neco. Miluju to. Akorat casu na psani je malo ☹

@blackhole Taky jsem na syna sama, kromě partnera samozřejmě. Obě babičky jsou 80 km daleko a i když jsou obě samy a mají víceméně volné víkendy, tak se neseberou a nepřijedou. Taky neexistuje, že bych dojela za nima, dala jim syna na hlídání a užila si volné dopoledne třeba. Synovi je 9 měsíců a ještě ho nikdo nehlídal, ani blbou půlhodinku. Za celou dobu jsem bez něj byla jenom hodinu, když hlídal muž a já si zašla na masáž, kterou jsem dostala k narozkám. Jinak furt se synem, ani na tom záchodě už nejsem sama :D Věřím, že až bude větší a budeme chodit na hřiště, že to bude třeba lepší. Já si hodně slibuju od plavání, kam budeme chodit od března, že bych tam třeba mohla poznat nějakou maminu s podobně starým dítkem a sdílet s ní starosti i radosti maminy na MD. Ale teď v tuhle chvíli taky nemám nikoho s kým bych mohla sdílet svoje pocity, jenom muže a tomu nemůžu říct všechno, to by se lekl, že si našel blázna :D :D Nee, chlap je zlatej, ale jsou věci, který chceš pořešit spíš s kámoškou než s mužem.

@blahova_andrea Přesně tohle je to, co hledám! Spřízněnou duši, se kterou bych mohla sdílet běžné denní starosti a radosti. Já chlapovi řeknu hodně, ale některý věci jako chlap prostě nemůže pochopit, to je jasný. Takže je nesdílím s nikým :/

@lenkas1982 Já jsem doma rok a hrabe mi, takže tě chápu. Já mám tenhle problém právě s kamarádkama z "předdítětovýho" období - to je furt, dojedeme, sejdeme se, uvidíme se, zajdeme tam a tam a nic, samý sliby a skutek utekl. Vždycky to ztroskotá na nich. Já bych klidně i s malým někam dojela busem a to je cestování s nim trochu očistec. Já už jsem ve fázi, kdy se těším na to povrchní tlachání o ničem na plavání, ptž já si fakt většinu dní povídám jenom se synem a ten toho v devíti měsících ještě moc nenakecá :D

@eithelwing Jojo to znám, syn cestování nenávidí a u nás jezdí jen bus. Vždycky hrozně lituju řidiče, že to jeho řvaní celou cestu vydržel. Asi jim budu muset začít kupovat čokoládu na nervy :D

@gracinka7 Mně právě přijde, že ve Vlašimi snad žádná maminka není nebo se přede mnou schovávají :D Benešov je z ruky, ale já tam teď od března budu jezdit jednou týdně s malým na plavání, tak jsem si říkala, že by bylo fajn tam občas zajít s někým po plavání na kafčo nebo tak.

Úplně mi mluvis z duše taky mi chybí človíček co mi člověk může říct cokoliv a neresit to stačila by jedna dusicka ja jsem dlouho doma letos uz 6 rok a už poslední sice mám občas brigádu abych vypadla ale už vážně nemám sílu být doma co umřela máma tak je to ještě horší te jsem mohla zavolat pokecat ale teď ikdyz mám ještě sestru tak každá máme své a zatěžovat ji ještě tím co me trápí nechci

@solinka1974 Já mám ještě malýho syna, takže na hřiště ještě nechodíme, takže je to fakt stereotyp. Buď jsme doma sami nebo s ním chodím sama venku na procházce. Těším se, až bude větší a budeme toho už podnikat víc. Jinak teda netuším, co to je, přečíst si v klidu knížku :D Syn nenávidí spánek, jsem ráda, když spí půl hodiny a já se můžu v klidu najíst :D