Snažíme se o mimi. Příbuzný to vědí a "podporují" nás

berus, tak já sama se ještě nesnažím, ale moje kolegyně v práci ano, už asi rok a každ ji furt říká "neboj, vždyť seš ještě mladá" ...myslím, že to je na ránu😉

no možná by stálo za to zkusit říct všem okolo, že jste si to ještě rozmysleli, důvod se vždycky najde, a že znovu bereš prášky, a rozhlásit to hodně hlasitě aby o tom vážně všichni věděli. Určitě tě pak přestanou podobnýma poznámkama bombardovat, a nakonec všechny mile překvapíte až to vážně přijde 😉

mno ted uz pozde cokoliv radit 🙂 me teda nikdy nenapadlo roztroubit, ze se snazime, prave protoze jsem si rikala, ze bych nevydrzela ty vecne dotazy "tak uz?" a navic kdyby to neslo, nebo vyslo a pak se nepovedlo (stalo se nam to dvakrat) tak je to na psychiku 2x takovy zahul a vetsi press.
takze bych opravdu rozhlasila, jak radi janka, vsem rict, ze jste se unahlili a davate si dalsi rok nez se do neceho pustite.

ahoj,
tak my už "lžeme" celému okolí skoro rok.Na dotazy, kdy už se do toho pustíme máme odpovědi, že je ještě čas (což je blbost, když mi bude 30) a že máme hypotéku a kdesi cosi. Zatím nám to baštěj...
a máme klid.ale už jsem na nervy, že nám to nejde☹ a nemyslet na to? Myslím na TO denně

No, jak jsem psala, už jsem rozhlásila, že se snažíme, tak je asi blbý to vzít zpět. Ale alespoň vás můžu potěšit hláškama, který už jsem slyšela 🙂

Ahoj holky, tak se k vám přidávám. Taky jsem v lednu řekla, že chceme miminko - v dobrém myslu, ale jak eď zjišťuju, vymstilo se mi to. Na maminku pracujeme 9 měsíců a stále nic a všichni se ptají jak to vypadá, jestli jsem už těhotná a tak... Je pravda, že jsem už taky přemýšlela o tom, říct, že zase beru prášky a že mimi se zatím konat nebude...

známá: V dnešní době je luxus pořídit si dítě
(už od dětství toužim žít v luxusu a jako malá jsem mamině kradla tvrdý rohlíky, co měla připravený na strouhanku, tak se jen vrátim do dětských let 😉 )

To mě manža na utěšení říkal nestresuj stejně jsem neplodnej a podobně a lidem co se mě ptali jestli už tak jsem říkala že HA neberu,ale nesnažíme se,ale očišťujeme tělo a byla to taky pravda

No, my za sebou ještě žádn vyšetření nemáme, takže ani nevíme, na čem jsme... 😒

kamarádka: Ztloustneš, popraská ti břicho a budeš mít vytahaný prsa
(jj, budu jediná ženská, který se to stalo)

Holky, já nechci, aby tohle téma bylo vzlykací, že se nám to nevede, na to tady jsou jiný. Spíš pište jak vás všichni podporujou, ať se zasmějeme nebo vytočíme.

moje švagrová: Heč, jsem v 10-tým týdnu, předběhli jsme vás
(netušila jsem, že početí prcka je závod, příště si na milování obuju tretry)

maželův bratr: Kdyby vám to nešlo, klidně se stav, já dělám hezký děti
( na zabití 😠 )

Kamarád manžela: A víš, že to nesmíš poly*at?!
(matně si vzpomínám, že jsme něco takovýho v biologii probírali 😀 )

Já to nikomu neřekla 🙂
Tedy ví to kamarádka, která se na to konto rozhodla, že vlastně už je taky dost stará a že by to mohli zkusit a vyšlo jim to napodruhý a teď mi vykládá, že na to nemám myslet, že to vyjde příště, že to chce čas atd. Zrovna od ní to sedí 😀

Ale myslím, že lidi kolem na to nemaj v podstatě co říkat, než ty obvyklé fráze.

A taky si myslím, že je lepší neroztrubovat to do světa, a to i v případě, že se zadaří, bo horší než tyhle řeči - chce to čas, snažíte se chvíli - jsou určitě řeči po případném potratu v počátku těhu - navíc k tomu ty soucitné pohledy hlavně od mateke, které k tomu došly ani nevěděly jak 🙂

holky, tak já vám přispěju svým příběhem - to, že jsme se začali před rokem a 9 měsícema snažit věděla jenom nejužší část rodiny a nikdo neprudil....to začalo až tak po roce snažení, kdy furt nic a já začala chodit na různá vyšetření a manžel na spermiogram - v tu dobu začaly ty hlášky: jste ještě mladý, ono to přijde v ten pravý čas,nemyslete na to .... a podobný blbosti 😠 no a pak mi zjistili, že vytvářím protilátky proti spermiím a to jim zavřelo hubu - takže jsme začali chodit do CARu na inseminace a to začalo být pro rodinu "TABU" přestali nám do toho kecat a jenom čekali, až přijdeme z dobrou zprávou - v té době jsem se snažila na TO nemyslet, ale to nejde si to naprogramovat do hlavy a řídit se podle toho....to "nemyšlení" musí přijít samo - před podstoupením třetí inseminace jsem si začala hledat práci, kterou bych mohla dělat při škole (studuju 5. ročník VŠ) a pak na ní navázat i po škole - no a nějak jsem se do toho zabrala - tenkrát jsem měla na středu dohodnuté 2 "pracovní" schůzky (jedno místo jsem měla jisté, stačilo jenom dohodnout podmínky)....no a na ně už nedošlo, protože v pondělí mi volali z CARu, že krev je pozitivní a že jsem těhu 🙂 a to jsem už měla naplánováno jak budu chodit do práce a že to bude super praxe atd....

takže abych to dala dohromady, tak nejde si PŘIKÁZAT, že na TO nebudete myslet, protože na TO myslet budete....to musí přijít samo a tak nějak to vyplynout ze situace - nejlepší je nikomu nic opravdu neříkat a když už, tak to říci tak, že tomu necháváte volný průběh

držím vám palečky, ať to brzo vyjde

Tak my nikde nerozhlašovali, že už plánujeme, tím pádem ani nikdo neotravoval s dotazy, jestli už se zadařilo. Věděla to jen má nejlepší kamarádka, jinak nikdo. A byl klid.

katwind: Mně taky každý říká, že jsem mladá, přitom s manželem už dojíždíme 3 gumy. Myslím tím, že 30 nám bude, co by šutrákem dohodil.
Pak se mi taky líbí, jak všichni raděj, ať si užíváme. A co si jako mám užívat?! Dělání miminek 😀

a nejlepší je, když tyhle rady dává kamarádka, která otěhotněla měsíc po vysazení HA a neví co to je, když se nedaří 😠
a nejvíc mě vytočilo, když mi volala kamarádka z Prahy, že je těhotná a že ani neví s kým, že si jenom užívá, že nemá stálého partnera a ani nechce....to je potom ta správná nespravedlnost
a nechápu, jak někdo může říkat, že příroda ví, kdy to má přijít.....tak bych pak chtěla vysvětlit, proč TO přijde třeba holce, která je v prváku na střední škole....to je teda pěkná pitomost

A jěště přihodim: Moje kamarádka čeká v prosinci mimčo. Její rada taky zní hlavně na to nemysli. A po chvilce povídání z ní vylezlo, že po třetím měsíci pokusů si začala dávat polštářek pod zadek, aby tam ty pulci doplavali. Takže na to taky nejspíš nemyslela 😉

té kolegyni ještě řekla známá: No, to máš tím, jak seš hubená! (ta snažící se je naprosto normální zdravá ženská, tipuju kolem 65-70 kg, ta "přející" je zhruba 100kilová)😉

To znám. Loni jsem měla hubnoucí období a teď mi všichni říkaj, že to mám z toho, že nežeru. Při výšce 168 cm mám "krásných" 68 kg 😅

A ještě chci napsat ukázku z rohovoru s mojí mamkou.
já: mami, jak dlouho jste se snažili?
mamka: o tebe chvilku, 1. měsíc jsme si řekli, že chceme a 2. už jsem byla těhotná
já: a o ségru?
mamka: to trvalo dlouho, každý měsíc jsem to obrečela
já: a jak dlouho???
mamka: 3 měsíce
já: 😖 😠

berus tak to je na ránu co? 😉 ale je to mamka tak si to neber tak vážně k tělu. Dřív si ženský nemučili tělo antikoncepcí jako dneska.

Já mám taky takovou dobrou duši. Svojí nenáviděnou tchýni. Chvilku před svatbou jsem zhubla cca8 kg a ona se mě v den svatby zeptala jestli nejsem těhu že jsem nějaká tlustá 😠 😠 😠 bába hnusná 😠

Já mám tchýni v poho, ale vyvdala jsem úžasnou babičku 😝
Její hláška při rodinný oslavě byla, že teď jsme s mimčem na řadě my. Já si ale nikdy nic nevylosovala 😉
Prý už máme načase. Jako kdybych to nevěděla, zbožňuju, když mi to někdo pořád připomíná.

Holky, jediná rada je to opravdu nikomu neříkat! Jenže to člověku kolikrát dojde až ve chvíli, kdy se ostatní začnou takhle vyptávat, protože ze začátku jste nadšené, že se začínáte snažit, chcete se o to s ostatními podělit a věříte, že to prostě vyjde co nejdřív. Člověk v té chvíli neuvažuje nad tím, že se může snažit půl roku, rok a co to pak udělá s jeho psychikou, když má okolí tak pitomé otázky. My jsme měli štěstí, že jsme to nikomu neřekli, protože se nakone ukázalo, že máme zdrav. problém a k miminku nám pomohli až v CARu a teprve pak jsme to okolí řekli. Ale v době, kdy jsme se snažili a já ořvala každou MS, jsem byla šťastná, že to okolí neví, protože i tak jsem byla s nervama v háji a kdyby se mně ještě vyptávalo okolí, tak by to bylo mnohem horší..A rada NEMYSLET NA TO, je největší blbost, protože na to prostě myslet musíte. Daří se to možná ten první měsíc, ale pak už to nejde..

Ahoj Holky, taky přispěju do vaší diskuze. My se o mimi snažíme rok a čtvrt a zatím se stále nedaří. Na začátku jem to řekla pár kamarádkám. A asi po půl roce mě přestaly bavit věčné otázky - tak co? Jsi už v tom? Dostala jsi to? Tak jsme zase všem řekli, že se nesnažíme, že jsme to ještě o rok odložili a máme svatý pokoj. A přesně jak píše Pavlínka. Moje kamarádka otěhotněla hned první měsíc, co si řekla, že chce další dítě - to první měla také napoprvé - a její poznámky typu: Nemyslete na to, je to o psychice to mě fakt vytáčelo..
Takže, nejlepší je, nechat si to s partnerem mpro sebe a potom jen všem oznámit radostnou novinku 😉

Jj, jenže když je někdo slepičí prdelka jako já 😀
Teď na tom nic nezměním, někdy se těma hláškama bavim jindy bulim. Hlavně, když mi švagřice řekla, že už je těhotná. Jednou se pomilovali a bylo to. A pak že existuje spravedlnost 😝

Beruš, tohle je strašný. Mám spolužačku, co se nedávno poprvé vyspala s klukem a hned těhotná a ani o to nestála.. Spravedlnost v tomhle fakt není.