Stěhování s batoletem do zahraničí /Německo/
Dobrý den,
najdu tady někoho, kdo má zkušenost se stěhováním do zahraničí (ideálně Německa, ale pokud jinam, nevadí) s batoletem, nebo starším dítětem (ideálně v předškolním věku)? Rádi bychom to s partnerem zkusili.
Synovi bude brzy rok a říkali jsme si, že bychom to rádi zkusili, až bude synovi tak okolo 2,5 let, takže cca za rok a půl. Trochu se ale bojíme reakcí rodiny. S partnerovou rodinou já moc nevycházím, s mým tatínkem mám ale velmi blízký vztah (maminka už bohužel léta nežije).
V jakém věku dítěte je podle vás ideální zkusit odejít do zahraničí? V ČR máme byt, který bychom po dobu pobytu v zahraničí rádi pronajímali (máme na něj menší hypotéku), zároveň se ale bojíme, aby nám jej případní nájemníci nezničili.
Rádi bychom se před tím, než syn nastoupí do školy, vrátili do ČR, takže bychom to výhledově viděli tak na 5 let. Myslíte si, že je to s dítětem moc bláznivý nápad (myslím, že takovéto argumenty si vyslechneme od rodiny), nebo ne? Přiznám se, že jsme to chtěli uskutečnit už dříve, ale pak jsem neplánovaně otěhotněla a s malým miminkem jsme se báli. A já mám trochu pocit, že kdybychom to nezkusili, nikdy bych se s tím tak úplně nesmířila...
Přítel pracuje pro českou firmu pracující pro Němce, takže německy mluví každý den, já jsem studovala němčinu, oba dva máme certifikát C1, takže jazykové bariéry se ani tak nebojíme, ale já osobně se trochu obávám, jak by to zvládal syn a také toho, jakou práci bych si mohla najít já (kromě němčiny jsem studovala ještě čj). Šli byste do toho?
@marky006 a zkousel rozeslat zivotoüisy ? Jen at vi ;) na cem je ..me ten rok prijde akorat doba na hledani vysnene prace a kdyby se neco naskytlo co bude fakt bomba muzete veci dat do pohybu uz drive 🙂
@veronicka89 V březnu se na ročním pohovoru ve stávající firmě zeptat, zda by to šlo přes ně (počítáme však spíše se zápornou odpovědí.). V této firmě pracuje rok a čtyři měsíce, předtím studoval. Pokud by to tedy přes ně nešlo, říkali jsme si, že by začal hledat až tak půl roku před plánovaným odjezdem na vlastní pěst. Myslíte, že je to příliš krátká doba?
@marky006 No me spise slo o to ,abyste vedeli na cem vubec je ...
Jak rikam nevim jakou ma sanci na trhu prace : co umi vs kolik chce penez ale myslela jsem to spise at to ocihne ... at proste rozesle treba namatkou na 10 inzeratu co by ho zajimalo a uvidite kolik se vam z toho ozvou ...
A hlavne jake penize mu nabidnou .
Takhle budete vedet jestli to cele ma vubec smysl 🙂
Muze bud odrixt ,nebo rekne ze muze az za xx mesicu ,ze se zmenila situace doma ...casto pokud se jim zivotopis öibi nechavaji si firmy lidi ulozene 🙂
@veronicka89 Děkuju za rady, určitě bude lepší rozeslat životopisy dříve... Je strojní inženýr a myslí si, že s nalezením práce už nebude s tříletou pracovní zkušeností (navíc pro německou firmu) problém. Jak už jsem říkala, nejde nám pouze o finance, takže by to pro nás mělo smysl, i kdyby nabídka nebyla extra lukrativní.
@marky006
Jela bych hned a ne jenom na ty 4 roky.
Deti se tu uz narodily, ale jinak je mozne prijit kdykoli. Ten vek akorat do skolky bude idealni. Protoze se jazyk nauci automaticky.
Taky nebude jedinny, co nemluvi nemecky pri nastupu do skolky.
Moje deti chodi jeste k normalni skole do ceske skoly pri Ceskem kulturnim centru v Mnichove. Takze i psat a cist se uci. Je to kazdou sobotu (mimo prazdnin), dost zahul. Jedou podle stejnych knih co v Praze na ZS Truhlarska. Ale napr. vyjmenovana slova jsou pro ne fakt tezka.
@kamimnichov já jsem vystudovaná učitelka češtiny a němčiny, takže to nám celkem hraje do karet. Díky za příspěvek do diskuze!
@zelenaesmolda já taky, ale přítel chce nejdříve nasbírat pracovní zkušenosti v ČR.
@kamimnichov a v kolika jste děti dávala do školky (mohu-li se zeptat)? Přece jenom v Německu je to nastavené trochu jinak než v ČR 🙂
@marky006 ja jsem tu 10let, deti sli -syn ve 3 do detske skupinky a od 4skolka (je prosincovy, nedostal misto, kdyz jsem byla doma s mladsi). Ta sla ve 20ti mesicich do skupinky a privat, pac uz jsem sla pracovat a nedostala misto.
S mistem ve skolkach je to velmi rozdilne. V
Mnichove je to fakt boj. Jinde uplne v pohode.
Dcera to uplne milovala. Ja pracovala jen 13 a pozdeji 17h, aby jsem byla i s ni. Dnes uz mam plnej, ale uz jsou velci.
@marky006 Nám se v Německu už děti narodily, takže jsme trošku jiný případ. V době zavřených hranic kvůli koronaviru jsme měli takovou slabší chvilku a uvažovali o návratu do ČR, dokonce mi přišla i pracovní nabídka, kdy moje firma otevírala v Čechách pobočku, ale "díky" druhé vlně z toho sešlo - a my jsme byli kupodivu rádi a oddechli si. Takže z mojí zkušenosti - pokud si to vše sedne a budete spokojení, bude spíš problém s tím vrátit se zpět do Čech 😂. Vem si, že tu něco vybudujete, najdete si práci, známé, děti kamarády - a vše to opustit? Děti se němčinu naučí krásně - ale udržet si ji je pak v Čechách těžší. Starší dcerka s němčinou začala pořádně až ve 4,5 letech (do té doby jen na hřištích atd.), za necelý rok už byla na zápisu do školy a já jsem nesmírně pyšná, jak krásně a s jakým perfektním přízvukem mluví. Mladší začala do školky chodit těsně před třetími narozeninami a teď už je to jen o tom, aby si rozšířila slovní zásobu. Na češtině makáme hlavně o víkendech - starší dělá každý půlrok zkoušku na české škole. Je taky třeba si uvědomit, že platy jsou tu sice vyšší, ale jsou tu i vyšší náklady - nájem, povinné ručení, vlastně veškeré služby. Pokud tu budete žít normálně, nebude to primárně o tom si přilepšit finančně, ale bude to hlavně o té životní zkušenosti - která je ovšem k nezaplacení. Především pro ty děti je to ohromně zajímavé - dvě země, dvě řeči, různé peníze, že existují nějaké hranice, které jsou sice na mapě, ale na silnici žádná čára není... 😀. No a co se týče rodiny - moje je s tím smířená, jsou rádi, že jsme spokojení. Jedině manželova maminka to má mně dodnes trošku za zlé, že jsem jí odtáhla syna 😀. Já jsem si tu totiž dodělávala VŠ a tak to celé začalo... Ale vnoučata vidí stejně, jako od druhého syna - švagra, který bydlí 50 km daleko.
@aliishaa děkuji za odpověď. No, my máme dost špatnè vztahy, tchyně se po narození syna a koupi bytu začala chovat velmi toxicky, do všeho se nám cpala, byla a stále je rýpavá, jedovatá a netaktní a když jsem se pokoušela slušně, nicméně rázně o vymezení hranic, vše překroutila, manipulovala, obvinila mě z neúcty k ní jakožto starší osobě (prý příznačné pro naši generaci). Německo bylo v plánu již před narozením syna, tenhle obrat v jejím chování ale ještě umocnil mou touhu vypadnout "za kopečky". Partner by do toho roku a půl chtěl povýšit a pak hledat na vyšší pozici práci v DE. Mohu se zeptat, co myslíte tím "žít normálně"? Děkuji
@marky006 Tím myslím se vším všudy, prostě tak, jak byste asi žili v Čechách. Najít si pěkné bydlení v dobré čtvrti (a ne někde, kde se člověk bojí jít po tmě společnou chodbou), platit dětem kroužky, obědy, jezdit na výlety, zajít si ke kadeřnici, sem tam do restaurace ať už s rodinou nebo s kolegy z práce... Přehlásit auto nejpozději po půl roce na německé značky a tím pádem začít platit německé povinné ručení, případně i havarijko, a jejich KFZ-Steuer atd. Ono i to dojíždění do Čech za rodinou je pravidelný výdaj v rodinném rozpočtu - u nás třeba tam a zpět 1000 km, jen aby se děti viděly s prarodiči. Sem za námi přijede někdo málokdy, už jsou starší, bojí se cizí řeči a necítí se na to. Dále jakýkoliv řemeslník, oprava auta, extra ošetření u doktora - ty ceny služeb jsou jinde.
Pro porovnání - manžel pracuje ve stavební firmě, mají spoustu zahraničních pracovníků, kteří si našli to nejlevnější ubytování, kde se jich tísní x na jednom pokoji, šetří každý cent, ani k doktorovi tady nejdou, aby náhodou neplatili něco navíc, pak cca jednou za 14 dní jedou za rodinou např. do Polska, kde mají krásný velký rodinný dům, vše strkají tam, a to je přesně ta sorta lidí, která všem okolo dává dojem, na jak velké peníze si lze v zahraničí přijít, ale že tu v podstatě přežívají, to už vidět není. Nebo pendleři - německá výplata, ale veškeré výdaje v ČR.
Já mám pocit, že nám ta vzdálenost rodinné vztahy zlepšila. Během rodičovské jsem v Čechách trávila více času a taková ta představa, že by rodina pomáhala s dětmi, se mi úplně rozplynula. Takhle víme, že se musíme spolehnout jen na sebe a funguje to lépe, než když jsme se snažili zapojit i prarodiče, kteří na jednu stranu teskní, že vnoučata vidí málo, na druhou stranu - když jsme sem tam potřebovali krátce pohlídat děti, protože jsme v Čechách něco zařizovali, tak to prosně nefungovalo. Takhle od sebe nic nečekáme, užíváme si společný čas a neřešíme kraviny. I to montování se do našich věcí ustalo, ale to je i tím, že jsou děti už trošku větší, a taky už dokážou chápat, že u prarodičů to funguje jinak než u nás, např. co se týče nějakého režimu, TV, sladkostí atd. Ony hlavně ty rady kolikrát nejsou myšlené špatně, ale některé věci tu prostě fungují jinak, nejenom, že je jiná doba, než když my jsme byli malí, ale tady hraje roli i jiná zem.
A i mně to zvýšilo sebevědomí - když si vybavím situace, které jsme tu už museli zvládnout sami s manželem, jak jsme se tu vypracovali, jsem na nás jako na rodinu fakt pyšná ❤😅.
@aliishaa jo, tak takhle naivní v tomhle ohledu nejsme, uvědomujeme si, že jsou tam sice vyšší příjmy, ale také vyšší výdaje, ale jak jsem říkala, jde nám i o tu zkušenost, zlepšení jazykových schopností...Oba máme ale docela dobré vzdělání, a tím pádem snad i šanci na nalezení dobré práce, tak si nemyslím, že by nám měl v zahraničí klesnout životní standard.
No, my žijeme i v ČR 200 km od partnerova rodiny a s mou rodinou vycházíme sice dobře, ale maminku už nemám a taťkovi bude koncem roku 72 let, takže jsme odkázáni sami na sebe i v ČR. Děkuju za sdílení zkušeností ☺️
@marky006 schvalne jestli to tipnu 🙂 v D uz maji nejake zazemi ,BYDLENINi deti ...skola kamarady atd a nebim jak oni ale ja uz bych si v cr po ziti v cizine ( D+ A) nezvykla ;) je tam asi milion mensich duvodu ktere dohromady poskladaji to obrovske ANO ...