Strašidelné dušičky: Máte příběh na zítřek?
Zítra jsou dušičky, ideální čas na strašidelné příběhy...máte někdo, ať se můžeme trochu bát?🙂
Není to úplně dušičkový příběh, ale přidám...
Pár dní před porodem mi zemřela milovaná teta. Bohužel jsem se s ní nestihla rozloučit. Když jsme si syna přivezli domů, často jsem měla pocit, že s námi v místnosti někdo je, že když se skláním nad postýlku, kouká mi jakoby přes rameno. Nejsem nějak ezo, ale nebylo to nepříjemné, říkala jsem si že se moje teta nebo manželova babička asi přišly podívat na nejnovějších přírůstek. Se synem ty začátky nebyly jednoduché, ale v jednu chvíli, když už několik hodin vřískal, nedal se utišit, já už seděla v slzách a úplně vyřízená, tak jsem měla pocit, že mi zase někdo kouká přes rameno. Tak jsem se v tom zoufalství otočila a řekla něco jako: "Co kdybys mi místo toho koukání pomohla?" Dodneška to nechápu, ale syn najednou přestal plakat, začal si broukat a díval se přesně do místa, kde jsem občas "někoho" cítila. Ta úleva, že konečně neřve, byla ohromná, takže jsem poděkovala... A od té doby jsem už nikdy necítila, že by se mnou někdo byl. Nevím, kdo mi to tehdy pomohl, ale asi už měl pocit, že teď už to zvládneme ❤️
Není to můj příběh, vyprávěla mi ho známá. Když byla malá cca 1. třída umřela ji babička. Jeli tam s rodiči jen opravdu chviličku po její smrti, takže dle vyprávění rodičů přijeli k domu před kterým stálo černé pohřební auto a zrovna z domu pohřebáci vynášeli rakev. Toto tvrdili dospělí, ale ta malá holčička prý viděla něco úplně jiného. Přijela s rodiči k domu, pohřební auto tam sice stálo, ale babička normálně vyšla sama po svých z domu, usmála se na vnučku, zamávala ji a nasedla do toho auta, které s ní hned odjelo...
@mimi1004 fuj fuj fuj.:D to je něco
Je to strašidelné i smutné. Moji malé dcerce , když jí byly necelé dva roky,zemřela máma. Jsou věci mezi nebem a zemí... Byl jsem jí dvakrát na pohřbu. Jednou asi týden před její smrtí ve snu, podruhé, bohužel, v realitě . Dcera je narozena na Dušičky a dnes je jí už sedm let...
U nás je štědrovečerní pověra aby nikdo nevstával od večeře. Že by do roka mohl zemřít. Zásadně to dodržujeme. Náš pes vždycky sedí nebo leží po celou dobu večeře s námi u stolu a čeká, až dojíme. Nikdy se nestalo že by se zvedl a šel jinam. Loni zase seděl s námi, ale asi v půlce večeře se zvednul a odešel do jiné místnosti. Napadla mě sice ihned tato pověra, ale řekla jsem si že je to pes, a toho se to netýká. Nesedí na židli, takže mu nemá mrtvý co zasednout (tak se to říká, že mrtvý zasedne místo živému). Vypustila jsem to z hlavy, ale letos v létě jsem si na to vzpoměla. Náš pes bojoval o život, a operaci měl dle veterináře pět minut po dvanácté. Naštěstí přežil, a říkám si že to všechno mohla být náhoda, ale co když na pověrách opravdu něco je...
Před necelým měsícem mi v úterý dopo volá mamka, jestli bych v rámci procházky s malou nedošla k její šéfový domů, že nedorazila do práce a nebere telefon.. nebylo to až tak neobvyklé, často zapomněla kolegyním říct,že má doktora a nepřijde, prostě zmatkař.. jdu tam a zvoním, jednou,dvakrát a nic..vždycky už mám dojem,že někdo jde,ale asi jen vítr hýbá něčím co tam mají.. po druhém zazvonění jsem ale měla dojem,že se mírně vlní záclony jak kdyby tam někdo byl a nechtěl otevřít,že ňáká ženská s miminem,co tak asi chce..dobrý,beru to,volám mamce,že nikdo neotevřel.. večer před 22. hodinou pořád nemůžu usnout a vůbec v noci špatně spím. Ráno píše mamka,že blbý, šéfová z pondělí na úterý někdy ráno zemřela ve spánku 😢 našel ji manžel,který ráno odchází dřív než ona,když se vrátil po 12tce z práce, jak leží v posteli jakoby spala…právě před tou 22.hodinou volal pán mojí mamce a tuhle zprávu jí sděloval a mamka kvůli tomu samo špatně spala 🤷🏻♀️ Helena měla jen 56 let a žádné zdravotní potíže,které by ji měly ohrožovat na životě..věřím,že je něco mezi nebem a zemí a že ta záclona byla třeba její duše, která tam třeba ještě byla..
@mata2hari Takhle když umřel můj děda a chodili jsme do jeho bytu uklízet, vždycky jsme při odchodu pořádně záclonu na okně zatáhli. Jednou večer jsme jeli kolem domu kde bydlel, a automaticky se podívali do jeho okna. Zahlédli jsme jak se záclona pohnula a za ní jako by byla silueta člověka. Okamžitě jsme se tam šli podívat, čekali jsme tam zloděje. Ale nikde nikdo, jen záclona byla kus poodhrnutá. Se záclonou se to potom opakovalo ještě pár dní v létě, když u nás byla pouť (bylo to asi 3 měsíce po jeho smrti).Vždycky přes noc se záclona záhadným způsobem shrnula téměř do půlky okna, i když v bytě nikdo být nemohl. Děda vždycky rád sedával u okna a díval se na kolotoče, tak nevynechal asi ani po své smrti.
Jo a holky, je pověra že pokud máte nakoupenou výzdobu na dušičky (věnce, kytky, svíčky), musí se to nejpozději na dušičky dát na hrob. Pokud někdo třeba zapomene, do roka prý zemře. Znám 3 lidi u kterých se to vyplnilo 😒
@klokanka31 provedeno 👍👍 hřbitov obejit,umístěno magických 13 svíček rodině a známým ❤️
@klokanka31 Už jsme to s Aničkou stihli.🎃
Já mám taky dvě takové události . První se mi stala ,když jsem byla malá a babička ještě žila. Byla jako moje druhá mamka a moc jsme si rozuměli ale děda už nežil . Pamatuji si ,že jsem v tu dobu chodila už na Základní školu. Dědovi jsem tenkrát nebyla dlouho na hřbitově zapálit svíčku a právě na cestě ze školy do jídelny se mi stalo ,že jsem potkala staršího pána, který vypadal přesně jako děda. Tehdy mě to dost vykolejilo a úplně jsem byla paralyzovaná. Pak jsem to vyprávěla babičce a ta se mě narovinu zeptala jak dlouho jsem nebyla na hřbitově dědovi zapálit svíčku, no skoro rok tomu bylo a to babi bydlela kousek nad hřbitovem . Takže jsem po cestě domů (už jsem sama jezdila autobusem ) zašla na hřbitov a svíčku mu zapálila a v duchu se mu omluvila. Pak už jsem pána v tom místě nikdy nepotkala . A ve druhém případě ,to už jsem byla dospělá a bratránek mi onemocněl leukemii, bojoval něco přes rok ale protože bydlel a studoval v Německu tak jsme si psali jen SMS. Chtěla jsem aby věděl,že na něj myslím a stojím při něm a věřím, že tu mrchu porazí. Jednoho dne ,bylo to v pátek a jela jsem s shodou okolností k té samé babičce na víkend. Všechno dobrý, zajeli jsme na nákup pak zpátky domů a šli klasika večer spát, jenže mě se z toho patka na sobotu v noci zdálo o bratránkovi jak přišel za mnou do toho pokoje u babičky kde jsem spala ,díval se na mě smutnýma a prazdnýma očima, pak se vznesl na nademne, políbil mě na rty a proměnil se v mlhu. No měla jsem z toho strašně špatný pocit ,byl to takový ten hodně živý sen . Ráno jsem to při snidani opět vyprávěla babičce protože ta si všimla, že jsem divná. Tak mi říká Hani, zavolej mu. A já, že nevím, že ho nechci otravovat a že kdyztak později... a ona furt zavolej mu. Nezavolala jsem. .... 😔 a můžu říct, do dnes toho lituju. V neděli ráno mi totiž když jsme byly s babičkou a jejím přítelem na nákupu volali rodiče, že bratranek v nedeli brzy ráno umřel. Takže v momentě kdy mi se o něm zdálo z pátku na sobotu ještě dýchal ale asi už věděl ,že tu dlouho nebude, že boj s rakovinou prohraje a přišel se v tom živém snu rozloučit . Nikdy mi ještě nebylo psychicky tak špatně jako po tomhle zážitku. To co se mi zdálo se samozřejmě přes mého tátu dostalo k tetě ,který ji to tehdy vykecal a oni mě pak nechtěli ani na pohřbu a vymluvili se na to,že není místo v autech ,přitom táta si bral naše auto ale neschval si tam nacpal ostatní příbuzný kteří mohli jet svým autem . Bratranek chtěl mít pohřeb a být uložen v Nemeckem Pasově takže to nebylo nejblíž. Nějak jsem to nezkousla a hodně dlouho jsem jim to měla za zlé a brečela jsem i kvůli tomu,že on se přišel semnou rozloučit a já nemůžu protože je mi to zakázané, měla jsem díky tomu v sobě strašný žal. Strašně jsem brečela a v duchu se mu omlouvala ,že se s ním chci přijít moc rozloučit ale nemůžu díky jeho mámě, která mě tam nechce údajně kvůli tomu, že nebylo místo v autech. Já si však myslím,že to bylo protože neunesla, že se bratranek přišel rozloučit semnou a ne s ní. Pár dní po pohřbu jsem stále brečela a v tu dobu mi na okno doma začala zobakem klepat Sýkorka a takhle to dělala asi týden v kuse v čase kdy jsem měla tu svou hodinku kdy jsem vzpomínala na bratranka a brečela ,no nechápala jsem to. Byla jsem ve strašný náladě z toho ,že jsem nemohla na pohřeb. A pak jsem jednoho dne na tu Sykorku za tím oknem promluvila jako by to byl právě bratranec, ani nevím proč. To byl takový zvláštní pocit ,kdy jsem uvnitř cítila ,že ta Sýkorka je on a jeho duše (obě jsme s babičkou věřili na reinkarnaci) a tak jsem směrem k té Sýkorce řekla, že vím,že je to asi on a ať se o mě nebojí, že to bude dobré. Že se s tím časem vyrovnám i když vzpomínat na něj budu furt a bude mi strašně chybět. A Sykorka poté odletěla a už se nikdy za tím oknem neobjevila. Bylo to jako by mi prostřednictvím té Sykorky chtěl říct, neplakej už je mi dobře a vím,že jsi se chtěla rozloučit a že to nešlo a nemám ti to za zle. Teta slibovala jak mě pak někdy vezmou do Pasova na hřbitov.... a co myslíte? Za celou dobu mě tam nevzali a to bratranek odešel v roce 2011 takže už je to 11 let. Teď už jsem na tom ale tak,že můžu takže mám v plánu zjistit kde přesně leží pokud mi to teta řekne a jsem rozhodnutá tam jet. A konečně uskutečnit co mi nebylo dovoleno. My jsme měli s bratrankem krásný vztah ,společně jsem trávili prázdniny u babičky a on byl jako můj starší brácha.
@mrav Někteří lidé mají sny, které se pak stanou. Zdálo se ti ještě něco někdy takového?
@hanca777 Teta je s prominutím koza, žárlit na to, že k tobě přišel ve snu bratranec, nemám slov, místo, aby byla ráda, že jeho duše o sobě dala vědět, tak dělá tohle. Kdyby byla vnímavější a citlivější vůči těmhle jevům, tak by možná vnímala, že se s ní její dítě přišlo také rozloučit, holt ego jí v tom brání...
@klokanka31 holky ja kupuju svicky na hroby po dušičkách ve ,, vyprodeji,, uz aspon 10 let ...a mam je doma rok....
@elifida Tak ale kupuješ to už po dušičkách. Ta pověra se týká věcí koupených před. A ti kteří na to doplatili zapoměli prý věnce...
@levandule_k Občas se mi to stává, Většinou to pak zapomenu. Toto ale bylo jiné. Nevím, jak to vyjádřit... Předpověď katastrofy...
@mrav Možná vím, jaké to bylo, bylo to jiné, intenzivnější, realističtější, syrovější...
Není to asi moc strašidelný, ale…) manželovi zesnula babička. Já ten den měla ve škole ranní, vstavala jsem obvykle ve čtyři ale probudila jsem se asi o hodinu dřív a i když jsem nic neslyšela, pamatuju si, že jsem sebou trhla jak kdybych něco zaspala, ale přitom jsem nebyla vůbec už unavená atd. Dopoledne mi do práce volal manžel, že babička odešla. Probudil se shodou okolností taky přítel moji tchyně a prej taky pak nemohl usnout (to jsem se dozvěděla až při rozhovoru s tchýní) Otěhotněla jsem a porodila den před jejíma narozeninama. Pamatuju si, jak mě jednou trochu vyděsilo, že syn v postýlce Koukal do blba snad minutu a když jsem na něj promluvila a podíval se na mě, měl úplně pohled babičky. Nevim jak to vysvětlit, prostě souhra očí a úsměvu, ještě se na mě podíval periferně, bylo to dost nepříjemný.:D a když jsme se neformálně loučili, syn kterej nedělal pápá (což nedělá doteď.) snad poprvý začal před všema “baba baba) a machal rukou jako při pápá. Od tý doby zase nic. Pamatuju si, že jsme se pak fotili a říkala jsem, že pak stiny na fotkách hledat nebudu a že to snad pak ani vidět nechci.)