Třetí děťátko. Jak se se vypořádat s tím, že manžel už nechce?
Čím začít.. Především se omlouvám za anonym🙏🏻
Mam dvě holčičky 7 a 3 roky. Hrozně bych si přála třetí ale manžel nechce😞. Každá víme,jak jsou dětičky náročné jak by jsme je kolikrát nejradši přetrhly. Ale já se nějak nemůžu ztotožnit s tím, že už nikdy nebudu těhotná a že už nikdy nezažiji ten pocit😞
Teď ležím u nich v pokojíčku,koukám na ně a poslouchám jak chrápou. Miluju je nadevše,ale ty myšlenky na to třetí tam prostě furt jsou.
Jak se s tím vypořádat? Jak to v sobě nějak zazdít, ale hoodně hluboko😢
Děkuji za případné odpovědi
@nazka dětem je 11 a 14 a nám 37 - u sebe už tenhle věk vidím jako konečný pokud jde o to zkusit ještě jedno mimčo.Pokud jde o podmínky, tak nám nic nebrání. U nás to bude jen pohodlí.
O vtipkování jsem mu řekla několikrát, že si musí uvědomit jak mi to ubližuje, roky mi říká jak to bude fajn a když přijde čas, protože jsme si řekli už dávno kdy tak zhruba, tak ano a během pár chvil sám řekne že vlastně ne. Pomalu dva roky to visí ve vzduchu. Hádám že mám prostě smůlu, ale nevím jak v sobě tu touhu udusit..
@krisstina93
@rnika
Odpověď 3v1 výše
Ahoj holky, oživuji diskuzi.
Mám to ale opačně. Já chci třetí a manžel mi řekl, že to nechá na mě. Že kdyby bylo na něm stačí mu naše dvě dcery (12 a 10) a další nemá, nechce se vracet k plínám, školce, nižším financím atd. Ale že ví, že je to stejně na mě a mám to pořádně promyslet. Řešíme to průběžně už od ledna, mám to prošlé horem dolem. Vyloženě odkládat to nechci, v prosinci mi bude 35. Teď jsem v rozpacích. Na jednu stranu hrozně chci, na druhou se trochu bojím, jak to bude mít manžel, pokud se to povede. Vím, že by dítě potom miloval, ale…
Co myslíte? Je mi jasné, že ne každý chlap skáče radostí z těhotenství a dětí. Šly byste do toho? Jinak to není o místě (máme velký dům), o financích (nemáme dluhy a hypotéku), spíš jen o pohodlí
@ewistat já se nedočkala a nedočkám. Závidím všem maminkám, co se dočkaly, dočkají, nebo to budou zkoušet.. pořád na to myslím, nepodařilo se mi to nikam upozadit a ujíždí mi vlak.. občas ještě do manžela šťouchnu, ale je to marný.. v necelých 35 je to dobrý.. to je ještě při pochybnostech čas rozmýšlet.. mě je 38 a to už za sebe vnímám jako spíše ztracené. Vím, že pro někoho je to čas na první miminko, každý to vnímá jinak, ale já tento věk mám jako hranici..
U mě je nejhorší to, že jsme nějakých 10 let o tom mluvili a vypadalo to, že se těšíme oba, ale když přišlo na ten čas, tak jsem málem upadla, když vyplavaly na povrch úplně jiné informace.. a přiznám se, že někdy mám pocit že potřebuju psychologa.. nedokážu to pořád zpracovat..
@bettyx a proč nemáš psychologa?
@patypresdevaty protože si vždycky řeknu že mám dvě skvělé děti a tím jak je draho, tak bychom jim pak třeba nemohli dát tolik (vedeme je ke skromnosti, jsou skromní, nechtějí iphony apod.) Ale mají rádi společné zážitky a ty něco stojí a s miminkem by to bylo složitější, takže zhruba tímhle se uklidním na nějakou dobu, ale pak zase přijde myšlenka a je tu lítost a naštvání, ... A furt dokola... Na vrcholu depky si zase řeknu co bych ještě nechtěla a zase klid...
Já ti poskytnu odlišný pohled,byť asi budu za hnusnou, ale tak to je. Nemůžeme každý cítit vše stejně. Já mám děti dvě, 10 a 3 roky. Se synem bylo vše fajn, mateřství jsem si docela užila. Ale netoužila jsem po druhém dítěti. Nakonec jsem se tak trošku nechala ukecat, neříkám dotlačit, to určitě ne. Ale 100% nadšení tam nebylo. Dnes( zní strašně, vím) často lituji. Dcera je opravdu náročná, první rok byl šílené peklo. Mám ji ráda, jistě, ale není to tak, jak bych si přála. Stále k ní hledám cestu.
Tím chci říct, že to vnáší nepříjemné věci mezi mně a manžela. Stále to tam je. Pocit, že to nebylo z mé strany nebylo tak samozřejmé a že jsem to více udělala kvůli němu. Proto z mého pohledu není dobré jakkoliv tlačit, naléhat či přemlouvat. Máte 2 zdravé děti, dělají vám radost a takto bych to brala.Pokud muž má pochyby, nechce..tak za sebe bych se začala soustředit na jiné věci a nechala to být. Asi je to těžké , což dost dobře nemohu posoudit, když mé pocity byly a vlastně stále jsou zcela opačné..ale nabízím nějaký jiný pohled.
@lucyll88 to je dobře, že to sem píšete a dáváte ten pohled z druhé strany.
Proto jsem pouze občas zkoušela jestli si to nerozmyslel..
Když jsem se svěřila kamarádce, tak mi poradila, ať si manžela přidržím. To je rada, co? to je nechutný. Jednou se stalo, že došlo kvůli zpoždění na tt a to přišel další šok když manžel řekl, že je zklamaný, protože doufal, že se to prostě stalo. Vůbec jsem to nepochopila. Nevím jestli ví co chce, nebo jestli se bál abychom to zvládli. Nevím! Nikdy žádný důvod neřekl.
Jak nejsou oba za jedno, tak máte pravdu, že to je velmi složité..
Měla jsem to stejně, já nakonec manžela ukecala a je rád, protože se nám do třetice povedla po dvou klukach princezna :D ale zalezi jaké máte podmínky no, kdyby na to měly doplatit starší děti a strádat kvůli mé touze po dalším, tak do toho nejdu.