Vdávat se x nevdávat?
Ahoj holky čekáním na dvojčata mám dlouhé chvíle a tak různě přemýslím.. Vždy jsem jsem se chtěla vdávat byl to můj velký sen furt jsem pokukovala po šatech a pozorovala ostatní jak se na svatby připravují..S přítelem jsme se zasnoubil.Těšila jsem se ale říkám si zda do toho jít? Najednou mě to nějak opustilo.. Měla jste to nějaká taky tak? Celou dobu se na něco těšim a když to tu je ani nevím zda to chci ? Vím že to není o svatbě že je to jen papír a prsteny.. Že nemusíme být svoji hlavní je že se máme rádi a máme se s dětma navzájem.Zas ale nechci aby to vypadalo že přítele nechci :( Co dělat?
@greese Ještě dodám, samozřejmě je tu ještě riziko, že když si druhý manžel v manželství naseká dluhy - např. se z něj stane gambler, tak polovina dluhů je tvých. Naštěstí co se týká půjček, banky dnes už vyžadují i podpis druhého manžela, takže tam by pak k nečekaným překvapením dojít nemělo...
Myslím že procento pravděpodobnosti rozchodu kvůli někomu jinému je pořád vyšší, než že se z muže stane alkoholik nebo gambler.
Takže pořád říkám - budete mít děti, vdej se!
Pro mě to není jen papír. Prostě jsme tím dali jeden druhému najevo, že spolu chceme být napořád. Je to fajn, když se to myslí vážně. Jsem vdaná zatím čtyři roky a hrdě se k tomu hlásíme, že jsme manželé...😉
Pokud je to pro tebe jen papír a prsteny, nevdávej se.
pokud by to bylo jen o prstenu a papíru, tak lidi ani neváhají a žení se a vdávají jak na běžícím pásu. Oni tuší, že je to daleko vážnější krok než jen někde odříkat Ano a podepsat se.
Pro mě to byla vždy jen taková formalita.
Než jsem poznala svého manžela 🙂 Najednou jsem nechtěla být jen "družka" nebo partnerka, chtěla jsem víc. Navíc jsme spolu měli již syna, takže tam byl důvod i být rodina - nejen slečna X a pán Y. A je to pro mě hezké, když s někým mluví muž a říká "moje manželka...". Je to prostě krok světu o tom, že to není jen takové zamilování, které nepřežije druhé žně (jak říká moje tchýně), ale že jsi ochotná se vzdát části sebe a příjmout zase jeho.
Samozřejmě že během příprav na mě taky spadl splín - rozhádali jsme se jako rodina ohledně místa, stylu obřadu, každý do toho remcal, až jsme museli vše utajit a oznámit až měsíc předem co a jak. Datum věděli. Je to prostě zkouška nejen Vás dvou, jak spolu dokážete spolupracovat, podpořit se, uklidnit. To je první zkouška.
@greese
Guinea to napsala bez obalu a možná trochu tvrdě, ale naprosto přesně, jak to je. Manželství není jen o lásce. Tvůj přístup k manželství je romantický (a přeju ti ho 🙂), ale zároveň velmi naivní. Pokud by ses někdy do nějaké podobné životní situace dostala, rychle pochopíš. Jestli nemáš žádné signály o tom, že přítel má nebo mohl by mít dluhy nebo jiné podobné problémy, tak bych se určitě vdala, pro ženu s dětmi ve většině případů převažují výhody. Spíš než "pro peníze" bych řekla pro "právní status".
ahoj v první řadě to se musíš rozhodnout sama. Já jen za sebe dodám, že jsem se také prvně vdala a pak měla mimi a teď se nemůžu dočkat až nám soud odklepne rozvod. Opravdu si myslím, že je důležité mít kvalitní partnerství a až to budete oba cítít tak se vezmete. Uvidíš jak se to bude vyvíjet a třeba až ti bude pomáhat v domácnosti nebo někdy si řekneš ... to opravdu nešlápnu vedle ... chci ho a máš jasno 😀 teda čistě jen můj názor
Možná, když lidi cítí, že to pro ně není, neměli by ten krok dělat. Manželství je daleko daleko víc než jen partnerství - nehledě na právní důsledky (já jsem tím právě dosti zatížená profesně). Vždy jsem říkala, že je lepší říct u oltáře Ne, než se pak po roce, dvou rozvádět jako moje spolužačka...
Víte, vzpomněla jsem si na svou známou, která se vdala během pár měsíců za muže, kterého skoro ani neznala (nikdo to nechápal), mysleli jsme, že je těhotná, nebo co, 90.léta, tenkrát to bylo běžné. Po pár letech od svatby se ukázal její manžel jako pijan a nemakačenko. Ona s ním absolvovala protialkoholní léčbu, všude ho vozila, na terapie, k doktorům, hledala mu práci, během toho stíhala svou a dvě společné děti. Nikdy ho neopustila, protože říkala, že je jeho manželka a odkývala i v tom zlém přece. Kdyby byla jeho jen holka, vypakovala by ho z bytu hned. Pointou je, že se z toho manžel dostal a nyní jsou spolu. A jejich vztah - tak jak vypadá nyní - jim každý může závidět...
asi tomu dam jeste cas.. zatim se budem venovat detem.. vzit se muzem kdykoliv...
já jsem vdaná 3 roky,celkově jsme spolu 9 let a máme malou dcerku plánovanou a počatou až po svatbě. Ve svém manželovi mám životní oporu a nej tátu pro naši malou. Pořád nám to funguje. Manželství je stvrzení našeho vztahu, ne jen papír.
@greese Trochu mě ještě zaráží ta posloupnost... Nejdřív děti, a pak dlouhé zvažování, jestli je muž ten pravý pro sňatek?
A ještě k tomu, že vzít se můžete kdykoli... i takových témat je tu hodně, pár má spolu dítě, ale protože muž docílil všeho bez právních závazků (zázemí, děti, žena co pečuje o obojí), už se do manželství nehrnou. Proč taky, oni by už jen "tratili"...
@greese My jsme s manželem spolu 19 let z toho 15 jako manželé. Brali jsme se z lásky,prostě proto,že jsme to tak oba cítila a chtěli. Jsem hrdá,že nosím jeho přijímení a on mě všude hrdě představuje jako svou ženu,ne jen přítelkyni. Pro nás je svatba prostě důkazem toho,že spolu lidé chtějí být napořád,tvořit manželský pár a rodinu.. Máme čtyři děti a upřímně,vadilo by mi,kdyby oni všichni a manžel měli shodné příjmení a jen já jediná jiné. Teď ti to možná nepřijde,ale až budeš mít děti ve školce,škole,tak tě všude budou automaticky oslovovat paní XY (podle příjmení dětí) a ty budeš pořád opakovat,já nejsem paní XY,já jsem slečna.... Není to asi moc příjemné. Já to prostě beru tak,že všichni vědí,že s manželem k sobě patříme,jsme pár,rodina. Svatbu jsme měli v kostele a pro nás to opravdu znamená závazek a napořád. Nehledě na to,že kdyby se tvému příteli něco stalo (rozhodně to nepřeji!!!! buďte všichni zdraví!!!) ,v nemocnici ti nic neřeknou,nejste příbuzní. Problémy a nedorozumění pak vznikají nejen u lékařů,ale taky na úřadech,ve škole... Za mě je svatba krásná,skvělá,pokud to člověk myslí opravdu vážně,upřímně,z celého srdce a je o tom 100% přesvědčen. Brala bych to možná jako i nějaký důkaz lásky,prostě toho,že s tím člověkem chci být a myslím to vážně,se vším všudy. Mi se vztahy s dětma bez svatby moc nelíbí,ale samozřejmě mi do toho nic není,každého věc,nemoralizuji,jen píšu názor 🙂
osobně proti svadbam nic nemám....ale alimenty nemusí platí ani bývalý manžel pokud mu rupne v kouli...
Tak ja jsem z tech, co rika, ze svatba je zbytecna 😅 A to, ze nemas jako pritelkyne na nic narok je kravina. Resp. pokud je uveden u ditete jako jeho otec ma dite narok na vsechno jako kdyby ste byli manzele a pokud zijete dolozitelne ve stejne domacnosti tak i v pripade jeho smrti mas na majetek jako druzka narok. Mozna tak ten vdovskej prispevek ti nedaji. Dokonce kdyz se dite jmenuje prijmenim po otci muzes si ho zmenit taky a nepotrebujes k tomu snatek. My sme s pritelem 11let, mame spolu kluka a na svatbu ani jeden z nas nepomyslel. Bereme to jako prezitek, jako zbytecny vyhazovani penez a kdyz vime my dva, ze se milujeme tak nevidime duvod, proc to dokazovat i svetu. Dulezity je preci jen to, jak to vidime my. Ale samozrejme chapu, ze to nekdo bere jinak. Hlavne pokud to tak ma z nabozenskyho hlediska. Jen jsem chtela pridat nazor te druhe strany
Jeste bych doplnila, ze mame spoustu kamaradu, kteri spolu byli treba i 10 let a kdyz se vzali slo to do roka, dvou do haje. Duvodem je podle me psychologicky aspekt. Kdyz se dva vezmou muze u nich vzniknout pocit, ze maji lasku toho druheho jistou a zacnou delat kraviny. Naopak v partnerstvi mate porad jakoby motivaci pro rozvoj vztahu jako takoveho.
@hani007 Pozor, co píšeš není pravda. Jakmile se narodí dítě, pak "pouhá" družka nedědí nic. Všechno by zdědilo jen dítě/děti, jejich matka by měla maximálně správu majetku (při významnějších dispozicích s nezbytným souhlasem soudu). Manželka má taky právo na výživné pro sebe až do rozvodu/smrti (výjimečně i poté), družka jen dva roky po porodu. Pak se taky často stává, že družka, co je s dětmi doma, nevydělává, ale přítel má dobře placenou práci. Všechny jeho příjmy náleží výlučně jemu, stejně jako majetek, co se z jeho příjmu kupuje. Takže se klidně stane, že družka po mnoha společných letech a péči o domácnost ostrouhá, protože nic nebude její. Nejsou to výjimky 😉
Podobné diskuze
- Světle modré svatební šaty. Doporučíte salon?10
- Přítel nechce svatbu. Jak byste to vyřešily?64
- Strach a obavy mít dítě po 30. Měl jste to někdo podobně?98
- Moje matka po mně chce peníze. Co byste dělaly Vy?71
- Chci začít pracovat na miminku před svatbou, přítel až po63
- Vdávám se na neschopence, dá se to nějak ošetřit?22
@greese Náš právní řád sňatek dvou lidí bere trochu vážněji, než jen papír a prsteny 🙂 A to že je hlavní, že se máte rádi navzájem - promiň, ale zní mi to trochu naivně 🙂
Teď budou děti, takže dost důležitou roli hraje materiální zabezpečení a vyživovací povinnost. Jako manželka máš nárok na polovinu příjmů do domácnosti, v případě že se s mužem něco stane, automaticky dědíš plus vdovský důvod (nechci nic přivolávat!!!). Jako přítelkyně nemáš nárok na nic. Pokud příteli zblbne hlavu nějaká nová a on se rozhodne, že ti bude na děti a domácnost dávat almužnu, nebo nic, tak se můžeš jít klouzat. A nemusí to být ani tak dramatické. Např. ty zůstaneš doma s dvojčaty, budeš se starat o ně plus zajišťovat chod domácnosti, ale třeba si později přestanete rozumět a rozejdete se. Jako manželka máš nárok na polovinu majetku nabytou v manželství - a protože ses starala o děti, tak to bude majetek, co vydělal muž. Jako přítelkyně odejdeš s holým zadkem, mnohaletou dírou v životopisu, bídnou vyhlídkou na pracovní uplatnění a jediné, s čím budeš moct počítat budou alimenty (pokud se muž nerozhodne je neplatit, i takoví jsou). Takže shrnuto - vdej se!