Vdávat se x nevdávat?
Ahoj holky čekáním na dvojčata mám dlouhé chvíle a tak různě přemýslím.. Vždy jsem jsem se chtěla vdávat byl to můj velký sen furt jsem pokukovala po šatech a pozorovala ostatní jak se na svatby připravují..S přítelem jsme se zasnoubil.Těšila jsem se ale říkám si zda do toho jít? Najednou mě to nějak opustilo.. Měla jste to nějaká taky tak? Celou dobu se na něco těšim a když to tu je ani nevím zda to chci ? Vím že to není o svatbě že je to jen papír a prsteny.. Že nemusíme být svoji hlavní je že se máme rádi a máme se s dětma navzájem.Zas ale nechci aby to vypadalo že přítele nechci :( Co dělat?
Citim se dobre byt vdanou pani....😊
Pro mě to není jen papír. A často ten, kdo toto říká, tak se toho bezcenného cáru bojí jako čert kříže :D
Když už bych zvažovala změnit si příjmení, abysme se jmenovali stejně, tak proč ne svatbu? Štempl jak štempl... i finančně to asi vyjde podobně - obřad na radnici jen se svědky.
A vůbec proč by se dítě nemělo jmenovat po matce? Pokud by svatbu výhledově plánovali, tak je mi to jasné. Ale když ne, tak mi to přijde hodně nepraktické jmenovat se jinak, když všechny ty doktory a papírovačky s děckem většinou obíhá matka.
Za mě svatba ANO 🙂
Já jsem v tomhle drsně staromódní 🙂. S chlapem, který není můj manžel, bych nebydlela, nespala a neměla děti.
Za sebe musim rict, ze pokud bych mela k diteti otce, snazila bych se, abych nebyla svobodna matka. Trend posledni doby, jak uz tu holky psaly, ze dite jde hned, ale se svatbou radsi pockame, moc nechapu. Jsem vdana skoro 10 let a samozrejme krize uz byly, ale mozna prave proto, ze jsme slibili v dobrem i zlem, tak jdeme dal. Preji ti, aby vam to take vyslo, at uz se svatbou nebo bez.
Já třeba vím naprosto jistě, že se vdávat nechci. Vím to už hromadu let, mám partnera 25 let, vychovali jsme tři děti, náš vztah je pořád fajn. Majetkové věci máme právně vyřešené.
@hani007 K tvému příspěvku (cituji): "Jeste bych doplnila, ze mame spoustu kamaradu, kteri spolu byli treba i 10 let a kdyz se vzali slo to do roka, dvou do haje. Duvodem je podle me psychologicky aspekt. Kdyz se dva vezmou muze u nich vzniknout pocit, ze maji lasku toho druheho jistou a zacnou delat kraviny. Naopak v partnerstvi mate porad jakoby motivaci pro rozvoj vztahu jako takoveho".
Ráda bych k tomu napsala, že v těchto případech nešlo nejspíš o "zkažení" vztahu svatbou, ale o snahu zachránit už dávno mrtvý vztah svatbou. A po svatbě oboum (nebo jednomu z nich) docvaklo, že tenhle vztah už nevzkřísily ani svatební zvony. Vztah, ve kterém nedojde k přirozenému posunu (svatba, dítě) má tendenci se rozpadnout po 4 letech (cituji psychologa Jeronýma Klimeše). Oboum z páru nic nechybí, žijí si spokojený život, říkají si (nebo většinou ten chlap si to říká, žen moc neznám) - a co, vždyť se můžeme vzít vždycky, tak proč zrovna teď! No a postupem času zjistí, že spolu žijí jako bratr a sestra. Nejlepší kamarádi, spřízněné duše, ale jiskra je v tahu. Pak se to snaží ještě nějakou dobu ignorovat, že tahle část nefunguje - říká se takové to - no jo, sex není ta nejdůležitější součást vztahu, a ty ostaní věci nám tak krásně fungujou! Ale nakonec je stejně konec. Většinou nevydrží chlap, a zakouká se někde, kde mu ten sex zase funguje.
Já znám hodně párů, kteří spolu byli 7-10 let, idálně se k sobě hodily, a nakonec to taky šlo do kopru. Já jsem zažila ten 10letý vztah, kdy si všichni mysleli, že jsme byli svtořeni jeden pro druhého, ale nakonec to šlo taky do kopru...
A ještě všeobecný poznatek (zdroj: kamarádky, známé, já). Holek, co se nechtějí vdávat, je minimum, a většinou ještě kvůli nějakému traumatickému zážitku. Např. tatínek propil jmění, maminka musela splácet dluhy až do hrobu, atd. Ženy se většinou vdávat chtějí právě pro ten pocit "jistoty", což ale není špatná věc - jakože teď se vykašleme na vztah. Naopak, je jistota je dobrá, pokud chceme mít děti budovat domov a rodinu.
V párech, které spolu žijí dlouho jen tak na hromádce by se žena většinou ráda vdala, ale nechce působit "vdavekchtivě", páč se to v dnešní době nenosí. Muž se většinou ženit nechce, protože proč by to dělal, když může mít výhody (ženu, domov, rodinu), bez závazků (vyživovací povinnost k manželce, SJM). V těchto dlouhodobých vztazích bez svatby většinou ženy žijí v ukřivění, že tomu svýmu nestojí za to, aby si je vzal.
A jak říkám, píšu ze zkušeností vlastních i kamarádek a kolegyň.
@guinea Ten obřad mi přijde takový trapný. Zbytečně nabubřelý. Pokud někdy změním názor, tak se vezmeme někde za ruce a řekneme cizím lidem, ať nám ti dosvědčí. Jsme už v letech a opravdu za celá léta jsme si to řekli jen jednou, že třeba někdy, možná, ale bez lidí. Máme děti, vnoučata a cizí vůbec neví, že nejsme manželé.
ale to je problém těch žen....mě chlap říct,že se nechce nikdy ženit a já bych po svatbě toužila tak s ním zůstávat nebudu ať bych ho měla ráda sebevíc....a nebo bych zůstala ale pak se nelitovala. ..vždycky máš na výběr....
@caverina A nejde o předhánění se v argumentaci. Jen mi je líto holek, co si jako kdysi já myslí, že jiskra a láska trvají věčně, a nechají si nakukat, že nic jako přechozený vztah nehrozí. Hrozí. Je to realita, a doplatí na ní většinou ženy, protože po dlouoletém vztahu skončí po třicítce samy, a jsou znovu na startovní čáře (pokud si tedy nestihly aspoň za svobodna pořídit děti). Já jsem měla kliku, že jsem se i dlouho po třicítce "úspěšně" seznámila, ale mám minimálně 5 kamarádek, u kterých to s přibývajícími lety moc nadějně nevypadá...
@caverina Obřad a celá svatba je taková, jakou si jí uděláš / zařídíš.
Co se týká tvé druhé zprávy, málokterý chlap má koule říct - hele zlato, já se NIKDY neožením a NIKDY s tebou nebudu mít děti. Většinou se mlží, že jako brzy, nebo až najdu novou práci, až se dodělá bydlení, až až... A ženy čekají a doufají. Další level je zasnoubení s prstýnkem, a pak už ty řeci - vždyť jsem ti dal jasně najevo, že si tě v budoucnu vzít chci, ale lepší to bude až (najdu lepší práci, dodělá se bydlení..)
A teď už končím s argumentací 🙂 Ono nakonec tyhle zkušenosti jsou nepřenosné a tu pusu si musí každý namlátit sám... 😉
Pardon, můj předchozí příspěvek patřil
@guinea myslím si ze nemáš pravdu v tom,že se to po svatbě hroutí proto,protože už ten vztah před tím nestál za to....mám kolem sebe několik párů,kteří to zažili...někteří to ustáli a někteří bohužel ne....a na té startovní čáře se po třicítce můžeš ocitnout i jako vdaná...můžeš se rozvést..svatba přece není zárukou toho že se nikdy nerozejdete...
Holky, opravdu existují ženské, co se vdávat nechtějí. 🙂
Vdávat se kvůli šatům není to samé jako vdávat se z přesvědčení, že jsem našla toho pravého životního partnera... Já se vdávat zase vůbec nechtěla a svatba pro mě byl spíš trapný zážitek... Ale manželství mě baví a má to i ty zmiňované praktické výhody. Lidé se přece nerozvádějí jen proto že se vzali, má to jiné důvody.
znám pár kteří jsou manželé a přesto spoustu věcí dělí na moje a tvoje..tvůj plat,můj plat....tvůj účet můj účet.....a znám pár který žije na "psí knizku"a účet mají společný. .....svatba fakt není zárukou šťastného a spokojeneho života....ale ať si každý vybere co mu vyhovuje🙂
@caverina Samozřejmě, každý ať žije jak mu vyhovuje. Taky znám šťastné svobodné páry... I se třemi dětmi 😁. Jen se mi nelíbí, když někdo tvrdí, že manželství je automaticky cesta k rozchodu, zatímco psí knížka zaručuje setrvalý šťastný vztah. Je to o jen o lidech. Předpokládám, že ten pár co jsi zmiňovala si účet neoddělil po svatbě, měli ho tak už předtím. Mimochodem, taky máme každý svůj účet, ale neznamená to, že manžel večeří šunku a já gothaj. Nakonec se nedivím tazatele že se nemůže rozhodnout...
@greese Máš pořád dilema, jestli se vdát, nebo ne? 🙂 Možná bys na to mohla zkusit jít z druhé strany. Napiš si na papír, co od vašeho vztahu nadále čekáš. Po všech stránkách (citová, finanční, atd.). A pak se na ty body podívej a třeba ti bude jasnější, jestli tvoje požadavky a očekvávání víc pasují na manželství, nebo na vztah bez formálních závazků.
😅 Proč? Ještě větší dilema?
Vdavala jsem se kdyz jsem cekala druheho syna. Chtela jsem abychom tvorili opravdovou rodinu. Abychom meli stejne prijmeni...to mi celkem vadilo u prvniho syna. Proste jsem se jmenovala jinak. Bylo to divne. Jsem s manzelem od stredni skoly....letos to bude 22 let. A manzele budeme 6let. A nemenila bych. Je to zavazek jak pro nej tak pro me. Rekla bych ze vas vztak proste posunes dal. Rozhodne jsem pro svatbu. Udelej si ji dle svych vysnenych predstav. 🙂