Věčná pesimistka a negativistka 😞 Co mi pomůže?

Ahoj holky, s přítelem jsme spolu teprve druhým rokem, máme malého kluka a od té doby, co se narodil, tak to s námi jde nějako z kopce... 😝 malého oba milujeme, o to nejde, problém je hlavně na mé straně a tím problémem je moje komplikovaná povaha, já už bych si za ní fakt občas nafackovala 😔 jsem věčně s něčím nespokojená,hrozný nervák a cholerik, nevážim si toho co mám, skoro pokaždé když se mě někdo zeptá jak se mám, tak odpověď je blbě, nic moc.. nerudná, hádavá, ale co mě trápí nejvíc, tak je můj negativismus a pesimismus, vše vidím černě, všichni mě štvou, jsem pořád zamračená, prostě děsný morous, lidé říkají, že je to na mě vidět už na první pohled, že se tvářím jako vrah...6let jsem dělala práci po telefonu se zákazníky, která mě asi hodně poznamenala, upřímně říkám, že díky té práci mám pocit, že lidi jsou zlí a hloupí a nerada navazuji kontakt s novými lidmi, jsem málo komunikativní, nejsem moc společneský ani zábavný a veselý člověk...přítel je ze mě už celkem hotový, dříve byl prý optimista a nyní cítí, že se na něm můj každodenní negativismus a špatné nálady podepisují, že se prý občas taky v MHD s někým chytne a musím to uznat i já, že byl dřív veselejším člověkem☹...to je další co mě štve, že se nechám lehce vytočit, se všemi se musím hned hádat, musím mít ve všem pravdu, jsem samonasírací a co mám malého tak i celodenně nervozní-z toho aby se nevzbudil, aby se mu něco nestalo, když ho chvíli hlídá třeba přítel a já se jdu projít, tak jsem stejně nervozní, jak to asi doma probíhá..neumim si nic užít, pořád jsem sevřená a napjatá, pořád jakoby ve stresu..když přijde přítel domu, jen se hádáme, samozřejmě že mojí vinou kůli hovadinám....zkoušela jsem už s tím něco dělat, řekla jsem si že teď prostě zkusím být optimistka a budu se víc smát, nebudu řešit hovadiny...šlo to pár dní, bylo to super, přítel přišel z práce, já v dobré náladě, bylo vidět že ho to těší a i mě, hned mi bylo na tom světě líp, ale po pár dnech se to všechno vrátilo zase zpátky do starých kolejí...holky, máte to někdo podobně, nebo je tu někdo, kdo se s tim úspěšně popral, existuje něco co by mě mohlo hodit do pohody, chtěla bych být alespoň trochu optimista a pohodář. Jsou to vlastnosti, se kterými se člověk rodí, nebo i já mám šanci se k tomu nějak dopracovat? a nebo mám snad zajít k psychologovi? 😉 teď to po sobě čtu a říkám si panebože, proč to sem o sobě vůbec píšu, takhle to na sebe prásknout 😀 ale mám určitě i dobré vlastnosti, jen bych potřebovala ty špatné eliminovat 🙄 🙂 protože nechci přijít o přítele a nechci aby se ze mě stala taková ta nerudná důchodkyně, co v tramvaji mlátí lidi holí aby jí pustili sednout 😀