Vliv vzdálenosti rodičů na výběr bydlení?
Když jste vybírali bydlení, rozhodovali jste se čistě podle sebe nebo jste brali “ohled” i na vaše rodiče skrze vzdálenost?
@chrystyanna a co na to vaši?
Blizkost rodicu - resp. babicky a dedecka je urcite dulezita, ale spis jsme tak nejak sentimentalne fixovany, na nase hory, krajinu, vyhledy. Nemohla bych bydlet nekde u Pardubic na placaty zemi 😁
Naším nezbylo než se s tím smířit.. Sestru mají blíž cca 80 km, mě 350 km. Zatím to nějak funguje, až nebudou moc, bude se to muset vyřešit.
Ja mam rodice 200 km a tchyni 300 km daleko. Coz uz je trosku.moc. Hodinka crsty by byla.asi prijemnejsi, ale praci mame tady a je tu pekne. A kdyz tu ctu nekdy ty ponorky, co holky chytaj, ma to sve vyhody. Nevyhody jiste, babicky s dedeckem daleko, ale aspon si nelezem na nervy. A uprimne rikam, mit barak pres cestu od nasich, do tydne se zakousnem. Ostatne nasi to tak maji s mymi prarodici (dvougeneracni barak a druzi navic pres cestu) a nedela to dobrotu.
Brala jsem ohledy na všechno. Primární byla dostupnost do práce. Pak prostě lokalita jako taková, jak se nám líbí. Byla jsem ráda, že nejsme úplně daleko od kamarádů a tak. A zároveň jsme chtěli naopak dál od manželových rodičů 😀.
Jinak to asi úplně neřeším. Bydlíme teď asi hodinku od rodičů a je to fajn, že se občas můžeme vidět. Kdybychom bydleli blíž, mohli by být víc s vnučkou a taky by to bylo fajn. Ale jestli někdy uvidím vysněný dům prostě na druhém konci republiky, tak půjdu za ním. A rodiče si k nám občas udělají výlet a my občas k nim.
Já jsem se vdala do sousedního kraje a když jsme šli stavět dům, vzdálenost k rodičům jsme zohlednili, máme to půl hodiny k oběma rodinám a postupem času to má větší a větší hodnotu a až rodiče úplně zestárnou, bude to mít ještě větší význam. Pro mě to důležité je a pro někoho zas ne. Nechci se s našima vídat jednou za uherský rok nebo vždy podnikat jen dlouhé výlety k nim, líbí se mi možnost potkat se častěji na kratší dobu. Ony můžou přijít i těžké časy (vážná nemoc) a pak je to ještě důležitější. Po rodičích bych stěhování nikdy nechtěla, nikdo nechce opouštět svůj domov.
Když jsme po svatbě hledali dům, padl nám do oka jeden. Zamilovali jsme se na první pohled. Byl 80km od rodiny. A bohužel jsme se nechali ukecat. Jak je to daleko, rodina by měla být pokupě, někdy budou potřebovat oni nás, jindy my je...nakonec jsme koupili dům ve vedlejší dědině. Dodnes toho oba litujeme. Rodinu sice máme co by kamenem dohodil, ale bez špetky zájmu.
Brali jsme ohled i na vzdalenost od rodicu, chteli jsme bydlet co nejdale od nich.
Rodinu mame oba asi 400 km daleko. A rozhodli jsme se za sebe. Život mimo ČR kvůli práci a lepším možnostem. Ne litujeme. I když bychom rodinu vidali určitě raději častěji.
Díky moc všem 🫶
Bohuzel u nas rozhodovala nabidka prace, takze dalsi veci byly vedlejsi. Je ale fakt, ze jsme cestovali dost uz predtin, takze jsme nemeli nejake velke vazby, ktere by se pretrhaly...
No, jelikož jsme se odstěhovali do zahraničí a jsme 500km daleko, tak ne
Nechala bych mámu na Vysočině a šla do beskyd
Jsem ze severních Čech, manžel z Moravy. Seznámili jsme se na VŠ v Praze, kde jsme spolu zůstali, teď tedy kousek za Prahou. Čili to máme daleko k oběma babičkám, ale co se dá dělat.
Jsem tam, kam me srdce táhlo - v rodném městě. Par let jsem zila jinde, asi hodinu cesty od toho, co mám ráda a nebylo to ono...
Odstěhovala jsem se do protějšího baráku, z pokojíčku mámě vidím do ložnice a i když je nám byt skoro malý, nechce se mi moc stěhovat ani v rámci krajského města😂 mužovi rodiče bydlí od nás autem 5 minut. Jako situace nás dožene k přestěhování do většího v rámci města, ale moje máma a tchán neřídil, takže bych nikdy nešla do satelitu/okolních vesnic z řady důvodů, jedem z nich je, že by se k nám nedostali.