• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřel mi tatínek...

16. prosince 2016 
autor
@leiladelly jen mám strach , abych se zeptala na všechno....u taťky to právě moc nechápu...pořád nám tvrdili, jak má srdíčko dobrý, že to vydrží. Tlak i tep se držel bez výkyvů a kolísání...v plicích bylo hodně hlenů, tak jeslti to byl takový záhul...ještě mi Dr říká, že mu udělá tracheostomii, že se mu uleví......to bylo cca sedm večer, v půl deváté první kolaps, Dr na to, máme ho zpátky, běžte klidně spát...................................................................................
Držme se.....
8. kvě 2012 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva možná by pomohlo, kdyby sis sepsala pár bodů, na které se chceš zeptat? Ty otazníky po důvodu smrti znám,také mi trvalo to rozklíčovat, najít důvod a tím trošinku se přiblížit ke smíření. A věřím, že lékař Ti odpoví, i kdybys mu třeba později zavolala, pokud bys na něco zapomněla... Drž se, hodně síly.
8. kvě 2012 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@leiladelly Napsala jsem si pár poznámek, uvidíme.....schůzku máme v pondělí ve dvě :cry:
Dneska mi přišel dopis z pojišťovny, že zdědím pár peněz z nějaké pojistky....to mě tak svalilo na kolena, že jsem ani slzy před dcerkou neudržela....je skutečně mrtvý :pensive:
10. kvě 2012 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Na pár otázek odpovědi znám....ještě mi Dr slíbila schůzk příští týden...s takovou ochotou jsem se snad ještě nesetkala, jsem ji moc vděčná...
Je zase 14....a zítra prokletého 15...
14. kvě 2012 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva -drž se!!! Také vím jaké to je :( Mně táta zemřel v roce 1999,bylo mi 18 let.Táta měl 49 let.
Dodnes mluvím s jeho fotkou ...bude mi chybět pořád.Byl báječný !! :pensive:

My máme celou rodinu z tatínkové strany "prokletou"...muži umírají brzy.

prapradědeček-umřel v 38 letech
děděček-52 let
strýc-52let.
táta-49let
bratranec-37let

:pensive: :pensive:

a to táta se strýcem(bratrem)zemřeli ve stejném roce :pensive:

posílám hodně síly!!!!!
16. kvě 2012 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@jakoubka moc děkuju....je to těžké pro každého, chápu...
Mě nějak samo naskakuje, že už je zase středa....to byl poslední den, kdy jsem s ním "mluvila", držela ho za jeho věčně umazanou ruku od šmíru a doufala.....
16. kvě 2012 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
i já se přidám do téhle velmi smutné diskuze, zase jsem si z celého srdce poplakala, když jsem četla vaše příběhy. V březnu to byly 3 roky, co mi zemřel tatínek. Taky měl rakovinu, rakovinu tlustého střeva s neoperabilním nádorem prorůstajícím do páteře. Po dvou letech léčby ozařováním a chemoterapií se přidaly metastázy do plic a do půl roku mi zemřel. Neměl bolesti, nebylo mu špatně, až jednoho dne se mu udělalo zle od žaludku, rozvrátilo se mu celé vnitřní prostředí a museli jsme ho zavést do nemocnice a do 4 dnů zemřel. Byl velmi statečný, ale šlo to strašně rychle, když jsem u něj byla naposledy a držela za ruku, věděla jsem, že odchází, ale netušila jsem, že ho vidím naposledy, ale aspoň jsem mu stihla říct, jak ho mám ráda. Nejvíc je mi líto, že mě neviděl jako nevěstu, jako těhulku a jako maminku našeho Matýska, měl by z něj velkou radost a pořád by ho fotil, taťka byl fotograf. Strašně brečím, když jdu s malým na hřbitov, doufám, že ho dědeček vidí aspoň tam odněkud z vrchu. A má mamka s mojí tetou si teď prožijí to samé, umírá mi strýc na rakovinu plic a včera mu diagnostikovali rozsáhlé metastázy v mozku a umírání bude velmi težké a bolavé. Tetě nabídli hospic, ale chce se o strýce starat sama. Doufám, že bude v našich silách jí aspoň trošku pomoci. A zmírnit to utrpení.

@petreva upřímnou soustrast, je to tak těžké....ale moc ti přeji, aby se bolest brzy alespoň trošku zmírnila....
je velice pěkné od té lékařky, že odpoví na otázky, pracuji právě jako sestřička na ARu a s takovým přístupem jsem se ještě nesetkala....
17. kvě 2012 v 08:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@louherz nikdy jsem na smrt moc nemyslela a to jsem ji před pár lety byla tak blízko...úplně mě ochromila...probudila staré psych.problémy a to tada zprudka! Musím se dát dokupy už se nabalují i fyzické a je to už hodně těžké....zejm s dítkem po celý den...
Dneska mám schůzku s Dr z Ara, máš pravdu, je to až obdivuhodné, že se se mnou tak zabývá...bojím se tam jít a brečím už teď, ale chci si nechat říct, co tu noc se stalo.......musím mít nějakou tečku za tím vším.
23. kvě 2012 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Mám strach, že zapomenu jak vypadá.....jaký měl hlas a jaké jasné modré oči.....ach jo, je mi tak smutno...
28. kvě 2012 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva toho se neboj, mě se blíží rok a pořád si ho vybavuji až v moc jasných barvách, a když se hodně snažím, tak si dokážu vybavit i jeho vůni..
tvé pocity ohledně toho že chceš vědět co se stalo chápu, já jsme taky chtěla, bohužel tady se žádný vstřícný doktor nenašel. možná i proto že umřel doma.. prostě nebyl nikdo kdo by mi to vysvětlil .. tak jsem z papírů co měl od doktorů vytahovala věcy kterým jsem nerozumněla a otravovala známou doktorku aby mi to vysvětlila abych lépe porozumněla jeho stavu..
28. kvě 2012 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Budou pořád s námi.......
28. kvě 2012 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
i já se přidávám. Mě zemřela má milovaná maminka 24.12....
na tyhle vanoce to bylo 3 roky co zemřelo mé všecho.
Maminku jsem strasně milovala a udělala bych pro ni všecho...
Musela jsem vyhledat psychiatra abych to zvladla. Bylo to opravdu hrozne,
ale postupem času je to trochu lepší.
V pátek se vdávam a je mi strašně smutno a bolí mě u srdce,že tam maminka semnou nebude. :pensive:
28. kvě 2012 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě zemřela maminka - je to už šest let...
Víceméně to bylo pro ni vysvobození, bojovala dlouho s mnoha nemocemi a tělo už bylo unavené.
Byla to strašná rána, ale nějak se mi ten smutek zasekl - či jak to říct a už jsem nemohla ani brečet...
Loni v prosinci zemřel i otec - vztahy nebyly žádná hitparáda,nicméně jsme spolu 22 let žili pod jednou střechou.... A strašně mě to sebralo. Jak si tak uvědomuju, tak jsem si ještě dobrečela ztrátu maminky, dotruchlila, vykecala se...
Je opravdu důležité nedržet ten smutek v sobě.
Nejhorší pro mě bylo vědomí, že jsem zůstala "sama" - na jednu stranu je to hloupost - mám manžela, zdravé dítě, výborné sourozence... ale myslím, že chápete, jak to myslím.
Vzhledem k tomu, že s tchány máme napjatý vztah, tak mi moc chybí takové to vykecání se u maminky, vybrečení, její podpora i popostrčení a hlavně ten její nadhled. Chjo. :fearful:


Držte se, holky, čas nám to všechno ukáže v lepších barvách, bude líp. :wink:
29. kvě 2012 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, je to těžké období, když někdo z rodiny zemře. Mě zemřela maminka nečekaně doma, bylo mi 9 let a bráchovi o dva roky víc, Bylo to těžké období, navíc jsem ji i našla, v noci prodělala astmatický záchvat, který již nezvládla. Za dva roky pak i tatínek zemřel. Dlouho jsem to vstřebávala, ale čas trochu zahojí. Život není zkrátka jednoduchý, ale žít se musí dál.

@sweet81 Přeji Ti ať se Ti daří a hlavně krásnou povedenou svatbu a mnoho štěstí do života, hlavně toho rodinného :slight_smile:
30. kvě 2012 ve 21:32  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pajinaa děkuju:slight_smile:
četla jsem tvůj příběh a musela si to mít strašně těžký :frowning2: Tak snad to špatný už máš za sebou a teď
se budeš mít jen fajn:slight_smile:
31. kvě 2012 ve 12:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sweet81 Taky přeju na zítra krásné počasí, krásné Ano a po celý život spoustu pohody a štěstí...

@pajinaa , muselo to být pro vás těžké období moc těžké...v takovém raném dětství...
Všem nám přeju moře sil....
My za sebou od včera máme dědické řízení a ještě čekáme na náhorbek...tak moc na něj myslím...pořád cítím tu jeho teplou velkou ruku, vidím jak chová Elenku a ona mu pomalu otevírá to jeho uzavřené a uzamčené srdíčko.....
31. kvě 2012 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sweet81 to přeji také Tobě, děkuji. Mám dvouletého syna Filípka, který mi teď život naplňuje jen radostí a hlavně je i v ní kus moji mamky, která tu už není.
Přeji i vám ať se brzy zadaří a nový človíček dá o sobě vědět :slight_smile:
31. kvě 2012 ve 13:13  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva Děkuju:slight_smile:
@pajinaa Děkuju:slight_smile:
31. kvě 2012 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva Přeji Ti spoustu sil. Je to tak těžké, ale čas to vše trochu zahojí a nebude to tolik bolet jako teď.
31. kvě 2012 ve 13:18  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pajinaa děkuji....věřím, že za čas asi bude trochu snesitelněji...jen si to zatím neumím ani představit...v rodině žijeme tak prazvláštně, vztahy nic moc a když jsme si začali rozumět a hledat cestu k sobě, tak mi odejde...musím to nějak přijmout a žít dál....
31. kvě 2012 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Třeba vás tato ztráta všechny v rodině víc spojí dohromady teď, vztahy se vyvíjejí. Chce to čas, to je lék na bolavé srdce.
31. kvě 2012 ve 14:33  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elvira úplně Tě chápu.... Mám to podobně. Nějak jsem se s tím naučila žít, je pravda, že je mi líp od té doby, co mám vlastní rodinu, člověk zase najde smysl života v dětech, změní hodnoty..... Trochu ten smutek časem přebolí, ale nikdy ne úplně, pořád ho nosíme s sebou...
31. kvě 2012 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva čas to opravdu trochu utlumí. Za pár let přijde datum úmrtí Tvého blízkého a Tobě už jako první nenaskočí myšlenka, co je to za den. Mozek to tak zařídí... , aby bolest tolik nebolela. Ale trvá to dlouho.... Na druhé straně to odpoutání je nutné, abychom mohli žít dál bez toho akutního trápení...
31. kvě 2012 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pajinaa upřímně nemyslím si, že by nás to ztmelilo...ale nebráním se. Všechno je až moc zamotané a propletené...ale země se točí, děti nám rostou a my musíme jít dál...

@leiladelly souhlasím, odpoutání je nutné. Snažím se na tom pracovat. Jsem takový zarytý odpůrce čtení, nějak mi číst nikdy nešlo a tak jsem to nevyhledávala, ale teď louskám knihy a nacházím mnoho moudra. Musím říct, že ho zatím vidím všude. Kdykoli se podívám na dceru tak prostě vidím jeho modré očí, které se rozzářili až po jejím narození a tak vůbec po tom, jak se ti dva poznávali....až tehdy jsem poznala, jaký je můj taťka v jádru duše a jaký taky umí být. Takového já jsem ho neznala a bylo upřímně nádherné vidět tu něhu alepsoň na dceři.....
10. čer 2012 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přečetla jsem příspěvky se slzami v očích a bohužel i já se musím přidat. Mě zemřel taťka ve 49 letech a měsíc před svými 50 narozeninami, na které si plánoval oslavu. Bylo to náhle na infarkt a nikdo to nečekal. Pořád si pamatuju ten den, sněžilo a padaly strašně velké vločky a nejhorší byl příjezd domů, protože už jsem s našimi nebydlela. Prázdný byt, ticho a smutno. Mamka to snášela nejhůř. Mluvíme o něm pořád, co by dělal, jak to dělal a podobně, teď už to tolik nebolí a dokážeme o něm mluvit i bez slziček. Už je to 13 let a čas rány pomalu hojí, i když už to nikdy nebude stejný... pořád na něj myslíme, všichni. Dočkal se jen jednoho vnoučete, ale všechna ostatní ho znají z fotek a vyprávění. Chodíme společně na hřbitov dávat kytičky a taky jako vy ostatní doufám, že nás všechny opatruje a dává na nás pozor.
A musím říct, že v naší vesnici umírají chlapi dřív a dost mladí, někdy až moc mladí... možná je to tím, jak pracují a nejsou na sebe tak opatrní, nevím, ale je to tak.
11. čer 2012 v 17:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pajdula to je hezký, že o tatínkovi pořád mluvíte, u nás nikdo nechce, a když se zmíním já, tak mají pohledy a kroutí hlavou...Já ale vzpomínat chci, dcera je přístupná a o dědečovi mluví sama, tak vzpomínáme spolu...
12. čer 2012 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petreva ... dej tomu čas, mamka taky nebyla schopná o taťkovi mluvit a to celkem dlouho, ani nikdo další, hned se brečelo a nešlo to. Ale už je to 13 let, takže časem to přijde samo... Jde si povídat u fotek, u čehokoliv co deláme, ale opravdu to chce čas. U vás je to moc čerstvé. Nejhorší jsou teď vánoce a silvestr, protože jsme všichni spolu a taťka tam zkrátka chybí a chybět bude vždycky. Hodně síly.
12. čer 2012 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pajdula děkuju...
Tak ráda bych něco napsala, jsem toho všeho nějak plná, ale nemám slova...je to zvláštní co život přináší. Kam nás zavane a co přichystá...všem přeju moc síly a otevřené oči
21. čer 2012 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Včera jsem ti měla poslat sms, popřát ti k svátku.....posílám pusu tam kamsi, kde teď jsi. Snažím se věřit, že je ti dobře.....chybíš nám..... :pensive:
26. čer 2012 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mám obdobný příběh, před měsícem se mi oběsil táta, nikdo taky nevíme co se stalo :((( Drž se...na vše je opravdu zapotřebí čas.
26. čer 2012 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek