Život v zahraničí s dětmi

vally123
26. únor 2019
Zdravím! Potřebuji radu nebo nezaujatý názor. Manžel dostal nabídku na práci v zahraničí (na druhé straně Evropy) s tím, že by jsme tam šli celá rodina (já + dvě děti 3 a 6). Práce by byla na tři roky a pak zpátky domů. Tady jsme před rokem koupili starší domek a teď ho pomalu dáváme dohromady. Nabídka je to lákavá. Po finanční stránce by nebylo co řešit a ještě by nám pravděpodobně zbylo něco na rekonstrukci nebo umoření podstatné části hypotéky. Rodiny máme na druhé straně republiky, vídáme se s nimi málo. Takže v tomto případě je asi jedno, jestli žijeme na druhé straně republiky nebo Evropy. Jsem zvyklá být sama s dětma, manžel je často pryč. Spíš by mě zajímalo, jak se postavit k tomu, že je to v době, kdy by měla jít dcerka do první třídy a syn do školky. Je tam i nějaká česká škola a školka, což je super. Jinak bych se přiklonila k domácímu vzdělávání. To je asi věc, kterou řešíme nejvíc. Jak by k tomu přišly děti, když by jsme je vzali z domova a šoupli do prostředí, kde by nikomu nerozuměli a vše by bylo cizí. A pak zpátky do ČR. Dcerka by si snad na spolužáky pamatovala ze školky (bydlíme na malé vsi s malou zš), horší ten synek. Taky si moc neumím představit, že tam běhám s dětma po doktorech. Dorozumím se německy a anglicky, ale tam je běžnější francouzština, holandština. Nikdy jsem v zahraniční nežila. Taky nám nikdo není schopný říct, jestli by to nedopadlo tak, že by manžel šel ráno do práce a přišel až pozdě večer (no, snad ne, ale tady taky chodí kolem páté domů a ráno brzy odchází). K té samotné práci se manžel staví, že je jedno, jestli dělá to stejné v česku nebo jinde, v cizí řeči. A ten odchod by nebyl hned, ale až za dva roky. Na jednu stranu to zní jako zajímavá životní zkušenost, pravděpodobně i příležitost se zase něco přiučit, zažít. Na druhou stranu v tom nejsme sami za sebe, musíme myslet i na děti. Vím, konečné rozhodnutí je jen na nás, ale ráda bych slyšela nějakou zkušenost nebo radu. Předem děkuji. 🙂
ange_de_la_morte
26. únor 2019
Ahoj, nepíšeš do jaké země by to bylo - možná by to taky hrálo roli při mém rozhodování. Ale má zkušenost z pohledu dítěte - žili jsme ve Francii necelé 3 roky - podobně jak píšeš , můj taťka tam měl práci tak jsme jeli všichni, když jsme se stěhovali do Francie bylo mi 6, ségře 3 a brácha měl čerstvě 1 rok, stěhovali jsme se na konci srpna a po týdnu jsem hned nastoupila do 1.třídy a moje ségra poprvé do školky. Adaptace probíhala bez problému, ráda na to vzpomínám, chodila jsem do francouzské školy a i když francouzsky jsem uměla říct akorát tak ,, já vám nerozumím,, a ,,potřebuju na záchod,, ( praktické dvě věty se kterými jsme si na začátku opravdu vystačila), šlo to rychle, mamka říkala že za 3 měsíce mně mezi dětmi poznala akorát po hlase, jinak jsem mluvila plyně jako jiné děti - v tom věku a když je dítě v prostředí kde se na něj jinak nemluví tak to ta hlavička velmi rychle pochytá .... Odpoledne jsme pak s mamkou ,,doháněli,, akorát češtinu a české psaní, po návratu z Francie jsem dělala srovnávačky a naprosto bez problému. Ségra ve školce byla taky spokojená, sice první skoro rok ve školce s nikým nemluvila ale se všemi si hrála a byla spokojená, pak se rozmluvila prakticky ze dne na den plyně francouzsky.

Celkově to bylo nejkrásnější období mého dětství a velmi ráda na to vzpomínám a jsem strašně ráda že to tenkrát rodiče udělali, stále jsem v kontaktu s kamarády ve Francii a několikrát jsem tam byla znovu. Jediný kdo byl trošku ,,ochuzen,, byla moje mamka - sice si našla nové kamarádky ( mluvila plyně už když jsme se stěhovali) ale odřízla se od svých známých a aktivit doma, zpětně vidím že to pro ni bylo velmi náročné protože taťka byl přes týden v práci do večera.
konidana
26. únor 2019
mám kamarádku, která je takhle dlouhodobě v Itálii. Má 3 kluky, nyní 12, 10, a 7 a stěhovali se asi před 5 lety. Kluci chodí do mezinárodní německé školy. Na prázdniny jsou tady v čechách, kluci u babiček nebo jezdí na české tábory. Jak to vidím u nich, nejhůře to nese právě kamarádka - matka. Její manžel tam má smlouvu vždy na rok, a tak ve výsledku ani nevědí jak dlouho tam budou. Kluci vypadají v pohodě, prostřední má problém s mluvením, později začal i česky(až kolem 3. nebo 4. roku) a dvoj až trojjazyčnost tomu rozhodně nepomáhá. Ale těžko říct, zda by to tady nebylo stejné. Každopádně znalost jazyků se jim nikdy neztratí. Na druhou stranu v Itálii je problém takové to přirozené osamostatnění dětí. Defakto nemohou sami jít ven a během školního roku jim chybí takové to volné řádění, lezení na stromy, stavění bunkrů a tak.
S doktorama to pytlíkuje většinou tak, aby všechno vyřešili tady v čechách, tam se musí za všechno docela platit.
vally123
autor
26. únor 2019
@ange_de_la_morte tak to zní strašně suprově! Je fakt, že děti to možná až tolik neprožívají, jak si my rodiče myslíme. Nejspíš by to bylo těžší u starších dětí. Díky! 🙂
vally123
autor
26. únor 2019
@konidana tak vidím, i u tvého příspěvku, že nejhůř to nesou mámy. Záleží možná i na co byli zvyklé předtím. Já třeba jsem zvyklá hodně být sama, bez rodiny, přátel. 😕 Ne, že bych to tak chtěla, ale okolnosti. Díky za příspěvek. 🙂
ange_de_la_morte
27. únor 2019
@vally123 : jojo děti to neřeší - ony ještě nemají problém navazovat kontakty a rychle si najdou nové kamarády ... ty mámy jsou na tom asi nejhůř, ale pokud jsi zvyklá že jsi většinou sama, nejspíš to nebude tak dramatická změna
kos_atka
5. bře 2019
@vally123 žila jsem ve FR,B a NL sice bez děti,ale dle těch co tam děti měli, ničeho se neboj a naopak bych děti dala do školy dane země a pak v nich ten jazyk rozvíjela dal Bude to pro ne jednou desna výhoda a jak tu padlo Já se třeba za 3 měsíce už holandsky domluvila (ne perfektně ale dostatečně) musela jsem,jinak se kolem me nemluvilo. Dítě to dá třikrát lépe. Ve FR jsem se jazyk nenaucila za 4 roky neb jsem mohla mluvit anglicky. Za me-vyuzij toho v jejich zájmu 🙂
kos_atka
5. bře 2019
@vally123 a zname si tam najdeš,toho se taky neboj Navíc Češi jsou dneska fakt všude 🙂) já si pak ale víc rozumela s mistnima Třeba v NL mluví anglicky fakt skoro každý,v Belgii hodně lidi Ve FR už ne,tam je to samej idiot (v Paříži teda ano) :o) v Normandii to bylo lepší
malanoha
5. bře 2019
Co je druhý konec Evropy? Je to aspon jeste EU? No já kdybych se rozhodla pro tak velkou akci, tak by se mi nechtelo vracet za tri roky s celym ansablem zpet, to bych si tam akorat tak stacila zvyknout. Neni moznost tam uz zustat? A zvladnete platit hypoteku tady a jeste tam nejaky najem? Aby to nebylo s vydelkem nula od nuly pojde..? Kdo vam tu nemovitost tady pohlida, kdyz mate pribuzne na druhe strany republiky? Jak to zvladnou deti by me trapilo asi nejmene, ty to nehroti tolik jako rodice 😉 A myslim, ze je takova zkusenost do zivota jedine obohati.
kos_atka
5. bře 2019
@malanoha ideálně nemovitost tady někomu známému docasne pronajmout,pokud je k užívání Každopádně ano,je třeba brát v úvahu ze náklady na život v zahranici jsou většinou výrazně vyšší jak u nás (pokud je to západ Evropy) nejen bydlení,ale hlavně jídlo,školka apod Ale tohle si snad spočítali a zjistili a řeší opravdu jen tu “rodinnou” stránku věci
andys
5. bře 2019
Podle toho co pises, tipuju ze se jedna o Belgii nebo Holandsko. Za me urcite zeme, do kterych je atraktivni jit. Ja osobne ziji v Nemecku (uz 20 let), muj manzel je Francouz a mame 3.5 leteho syna. Ja osobne zivot v zahranici povazuji za nesmirne obohacujici, at uz jen na par let. Tim ze to pro Vas neni uplne strasna zmena (tim ze jete tak jako tak samostatne fungujici rodina) bych se toho nebala. V obou zemich s anglictinou/ nemcinou bohate vyjdes i u Dr. Lide to tak berou bezne, ze jsou tam "cizinci". Co se deti tyce, urcite by si strasne rychle zvykli. Nas syn sel do jesli ve 2 letech a umel jen cesky a francouzky. No a nemcinu mel do 2 mesicu takovou ze si vystacil uplne sam.
za me: JDETE DO TOHO!
nedele007
6. bře 2019
Ja bych do toho sla. Zila jsem dlouhodobe v zahranici, starsi dcera se tam narodila a chodila do skolky. Pred nejakou dobou sme se prestehovali zpet do CR, dcera ovlada jak cestinu, tak i anglictinu. Vzdyt zivot nemusi byt nalinkovany a kdyz se neco nepovede, je vzdy moznost vratit se zpet do CR.
Znam lidi, kteri travi pul roku ve Svycarsku, pul roku v Kanade, a taky to davaji, i s detma.
I kdyby si deti kamarady z vesnice nepamatovaly, znovu se s nekym sblizi. Treba se ani nebudete chtit vratit, nebo se prestehujete zase jinam, tohle bych neresila 🙂
odula
6. bře 2019
Ahoj. Žijem dlouhodobě v zahraničí. Děti se tu tedy narodily. Ale nejstarší byl až do 3 let v podstatě jenom v českým prostředí než nastoupil ve 3 letech do školky. Ta adaptace byla poněkud náročnějí, protože to bylo spojený i se zvykáním si na škoku což není tvůj případ. Každopádně - do měsíce ovládal základní větz a do tří měsícu se rozmluvil. Děti, i ty starší, školní, jsou co se týče komunikace v cizích jazycích naprosto neuvěřitelný. Rozhodně bych jim dopřála tu zkušenost pobytu v cizojazyčným prostředí. (skola, skolka). Nedavala bych je ani do cesky skoly - skolky. POkud se budete vracet, zkus spis zvazit moznost mezinarodni (treba anglicky) skoly - skolky. Maji nejaky mezinarodne schvaleny osnovy a neni potom pro deti problem hupsnout zpatky do ceskyho vzdelavaciho systemu. Tri roky vyuky v anglictine (pripadne jiným jazyce) jim da ale hodne dobrou zkusenost a vyhodu do celyho dalsiho zivota, vcetne toho profesniho 🙂
ah1234
6. bře 2019
Ahoj, ja som ako mala zila v zahranici 5 rokov, akurat jak som chodila do prvej triedy a bolo to super 🙂 nevahala by som, zazijete nieco nove a decka na to budu pekne spominat a nebudu sa bat sveta. Ja som ptoom vobec nemala problem v 16 ist na rok sama do Ameriky a na vysku do zahranicia, lebo som bola zvyknuta, ze Slovensko nie je vrchol vesmiru 🙂 🙂 a zaroven som si zacala vazit co na Slovensku mame a strasne rada sa tam vraciam. Das tym detom do zivota mnoho, uvidis
vally123
autor
14. bře 2019
Díky všem za rady a za zkušenosti. Já bych do toho i celkem šla. S těmi dětmi jste mě přesvědčily. Já to spíš vnímala, že by to po ně bylo těžké a stresující. Určitě v zahraničí trvale žit nechceme, ale takhle na zkoušku proč ne. Nicméně manželovi se moc nechce. Řekla bych, že v tomhle případě má on rozhodující slovo (kvůli práci). Tak uvidíme. 🙂

Sem začni psát odpověď...

Odešli