Zůstat nebo se odstěhovat od partnera?
Zdravím všechny. Už několik měsíců se zabývám svým rozporuplným dilematem. Bydlím s dětmi u partnera (nemanžela) v jeho domě na vsi. Sama mám byt ve městě, kde pracuju a kam dojíždím denně (celkově najezdím denně 60 km tam a zpátky celkem ) . Řeším myšlenku, že mladší dítě je školkové a bude muset jít za dva roky do první třídy. Dcera chodí do školy v místě kde bydlí partner, není jeho, jen syn je partnera. Řeším tedy to, že se budu muset rozhodnout kam dát syna do první třídy. Vzhledem k tomu že s partnerem jsem měla dlouhodobé problémy, cítím se celkem oploštělá tak nějak obecně. Mám v místě kde partner bydlí, nepříznivé vztahy s jeho synem z prvního manželství a s jeho příbuzenstvem, které mě považuje trochu za černou ovci (neshody v názorech )....Pracuju klasicky 8 hodin denně. Mám tedy málo času na děti a na sebe, dojíždění mě unavuje. Dcera zůstává dlouho sama doma než se vrátím z práce. Na druhou stranu k partnerovi i přes značné rozkoly tíhnu a nechci se s ním rozejít. Když se budu stěhovat i s dětmi do svého bytu - budu přes týden většinu času sama s dětmi, ale budu to mít pohodlnější organizačně. Akorát domluva s partnerem kdy si vezme malého na hlídání....pokud budu chtít mít volno já bude to chvíli trvat než by si pro malého partner dojel. Dcera má v místě kde pracuju také svého tátu.
Nebo druhá možnost - zustat u partnera, ale dlouhodobě mě dojíždění odrovná, partner se nebude muset ničemu přizpůsobovat ale já všemu, tedy chci říct, že když si najdu třeba i práci v místě kde bydlí partner, abych měla tedy víc času na děti a na sebe a nemusela dojíždět, budu dělat všechny změny jen já, ale partner se nebude muset přizpůsobovat nijak.
Co zvolit? Toť dilema.
Zdraví Astra....
Stručné shrnutí
- Denní dojíždění 60 km mezi bytem ve městě a bydlením u partnera na venkově výrazně snižuje čas rodiče na děti a zhoršuje domácí organizaci.
- Možná řešení zahrnují přestěhování s dětmi do vlastního bytu blíže práci, zůstat u partnera a přihlásit dítě do místní školy/družiny, nebo hledat kompromis typu bydlení „na půl cesty“ či nepravidelného přespávání partnera u rodiny.
- V rodinných sporech o financování domácnosti se často objevuje téma soudně stanovených alimentů; v příkladu diskuze byla zmiňována částka „tři tisíce“ versus „dva tisíce“.
Q: Jaké varianty bydlení mám zvážit, když pracuji ve městě, ale partner žije na vesnici?
A: Zvážit lze tři základní varianty: přestěhovat se s dětmi do vlastního bytu blíže práci (menší dojíždění), zůstat u partnera a přihlásit děti do místní školy/družiny (víc času s partnerem), nebo hledat kompromis typu bydlení „na půl cesty“ mezi prací a partnerovým domem.
Q: Jak dojíždění ovlivní čas, který strávím s dětmi?
A: Dojíždění 60 km denně znamená ztrátu několika hodin denně na přejezdy a může vést k tomu, že dítě čeká samo doma až do cca 17:00, což snižuje dostupný čas na společné večéry a domácí povinnosti.
Q: Co znamená přihlásit dítě do školy v místě partnerova bydliště?
A: Přihlášení syna do školy u partnera obvykle znamená, že partner bude moci využívat družinu a vyzvedávání a že dítě bude odpoledne trávit více času s ním; pro druhé dítě to může znamenat změnu kolektivu a přerušení současných sociálních vazeb ve škole.
Q: Jaký právní/finanční problém může souviset s podobným soužitím?
A: V diskuzi bylo uvedeno, že alimenty byly soudem stanoveny na „tři tisíce“, ale partner údajně dává „dva tisíce“, což ilustruje, že spory kolem výše alimentů a jejich plnění mohou být součástí rodinné nestability.
Q: Jaké kompromisy byly v diskuzi navrženy pro nerovné rozdělení domácích povinností?
A: Navrženy byly praktické kompromisy, jako aby partner dojížděl k rodině ve všední dny, přespával o víkendech nebo aby rodina bydlela přibližně „na půl cesty“, přičemž u partnera byla zmíněna nepravidelnost práce závislá na počasí (zemědělec).
Q: Může dočasná zkouška bydlení ve městě pomoci rozhodnutí o trvalém kroku?
A: Ano, v diskuzi byla doporučena dočasná zkouška (např. na rok) přestěhování do města jako způsob, jak získat praktickou zkušenost s organizací rodiny bez předčasného konečného rozhodnutí.
Závěry z diskuze
Shoda
- Dojíždění a geografická vzdálenost snižují čas rodiče na děti a ztěžují každodenní organizaci.
- Přestěhování blíž práci zvýší čas pro děti, ale může znamenat vytržení dítěte z dosavadního kolektivu.
- Nerovnoměrné finanční příspěvky a domácí práce zvyšují napětí ve vztahu.
Sporné názory
- Někteří považují zachování vztahu a zůstání u partnera za prioritní, jiní doporučují odstěhování kvůli vlastní pohodě a času s dětmi.
- Jako řešení je nabízena buď změna bydlení nebo změna práce (nabývají různých preferencí mezi „přizpůsobím se já“ vs. „měl by se přizpůsobit on“).
Otevřené otázky
- Jak dlouhodobě fungovat, pokud partnerova práce (zemědělství) nedovoluje pravidelný režim a přizpůsobení?
- Jak rozhodnout mezi ztrátou sociálních vazeb dítěte ve škole a vlastním psychickým a organizačním zatížením?
- Bude partner dlouhodobě dodržovat dohodu o dojíždění nebo přespávání, pokud se na tom dohodnete?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
alimenty, přihlásit dítě do školy, družina, dojíždění 60 km denně, dočasné přestěhování (např. na rok), bydlení „na půl cesty“
Místa a osoby
žádné
@astra11 z toho co čtu, bych řekla variantu - odstěhovat se, abys měla čas na to, být s dětmi.
Jenže... víš, mě zaráží, že ty řešíš jakoby dvě možnosti, když vlastně máš jen jednu, a to ukončit ten podivný vztah, který spolu máte a který ti tak nějak po všech stránkách nevyhovuje, až na jednu stránku a totiž tu nejpitomější - že nejsi sama.
Ok, to nejsi sama a asi už nikdy nebudeš, máš dvě děti. A tvůj momentální vztah by se dal opsat slovy - kamarádství s výhodami. Pro něj (z toho co píšeš výhod víc), pro tebe jen jakoby jedna (někoho máš, nejsi sama) a mezi tím poletují tvoje, vaše děti.
Vztah není o tom, kdo se víc přizpůsobí a že by měli oba a blablabla… Někdy je to prostě tak, že se přizpůsobuje jen jeden, ale neřeší to, prostě jim to takto vyhovuje, tečka. Ty to řešíš, tudíž je něco špatně, resp. jsi nespokojená se svým současným životem.
Já bych na tvým místě kromě toho, jak a po jak dlouho dobu budu dojíždět a podobný věci řešila ještě i to, že pokud bych se odstěhovala, musela bych buďto dceru vytrhnout z kolektivu dětí které zná a stěhovala by se s mnou, nebo bych ji nechala kde je, tedy u partnera a stěhovala bych se jen se synem. Z čehož plyne jednoznačná odpověď - nestěhovat se.
@xxx3d : Ale to já přece vím, že bych ji musela vytrhnout z kolektivu a taky mi z toho není nijak dobře. Neodstěhuju se jen s jedním dítětem a nenechám tam dceru. Jednoznačná odpověd to dle mého nemůže být - protože stejně tak by se to dalo otočit a říct - stěhovat se a to samozřejmě s oběma dětmi.
@astra11 jednoznačná pro někoho jiného než tebe. Jednoznačná pro mě, pokud by mi vztah nevyhovoval a setrvávala bych proto, že mají děti mého partnera rády, nebo proto, že nemám kam jít.
Ty máš kam jít, jen se s ním z nějakého tvého osobního důvodu nechceš rozejít. Doufám, že to, že bys byla sama není jediný důvod, proč se s ním nechceš rozejít.
@xxx3d : Mně prostě přijde, že dojížděním a umístěním syna v místě partnera ztratím ještě víc času být s dětmi. A když k tomu přidám neduhy a problémy s partnerem, vychází mi myšlenka na stěhování. Ale to neznamená, že bych se s ním chtěla úplně rozejít. Tak jaká by měla náprava abych nemusela mít pocit že jsem v nevýhodě? Peníze mi to asi nezachrání, já nechci být s partnerem kvůli penězům, ale co mě hodně uráží je jeho výhrůžka že mi peníze zkrouhne když mu nebudu kupovat co si přeje do lednice k jídlu .....Peníze mi zkrouhnul už párkrát a já myslím, že je to kvůli tomu, že si vydržuju byt který je můj a nepronajímám ho, protože chci mít kam jít kdybych potřebovala odejít. Jak by se to tedy dalo dále zlepšit? Já vlastně nevim. Jen když ale pomyslím na tu představu že je on doma s dětmi a já v práci nebo na cestě domu a děti si ho tam užívají, žárlím a cítím nespravedlnost, tudíž mi musí na něm něco vadit nebo mi to vadí obecně že by to tak bylo. Asi mi vadí celkově to, že partner má všechno u nosu a já jsem uhoněná. A pak se přidají jeho narážky a je to konečná...
@astra11 tak mě to mrzí, ale na mě to působí úplně marně, už jen ty jeho výhrůžky ohledně peněz, to jako je mimo, to by on neměl řešit vůbec pokud by vztah normálně fungoval, nějaký moje a tvoje zvlášť, tohle mi třeba vadí dost..to tvoje žarlení na děti taky vypovídá, i to že si vlastně držíš ten byt a nepronajimaš ho, tak asi už podvědomě s tím počítáš..tak si to neprotahuj a přestěhuj se i s tou myšlenkou, že vztah nekončí, když tě to bude uklidňovat, ačkoli pravda je, že to moc dlouho zřejmě nevydrží, ale v té době už ti to může být i jedno, resp budeš už jinde..🙂
@astra11 a napadlo tě, že má v něčem pravdu? Bydlíš u něj zadarmo, máš byt ze kterého bys mohla mít pěkný pravidelný příjem, a nejsi ochotná mu koupit jídlo které má rád... A že on je doma z práce dřív a užívá si děti, mi přijde jako úplně nesmyslný argument. V létě jako zemědělec doma moc nebude..
Společný život vyžaduje spoustu kompromisů
@kittyy17 : S kompromisy je to pravda. Ale není pravda, že mu nekupuju to co má rád, akorát nedovede si promítnout to, že jsem to koupila třeba před dvěma dny. Když to nemá každý den v lednici, je to špatně dle něho. A když to má každý den v lednici, je to taky špatně, protože je to "pořád to samé". Ze svého rozpočtu dávám většinu peněz do jídla. On dává do rozpočtu celkově méně peněz než já i když u něj bydlím "zadarmo". Investice důležité pro děti na ty mi většinou nepřispěl. Kdyby byl doma dřív tak jako zemědělec má právě víc možností jak být s dětmi, a v létě kór. Pro mě to není nesmyslný argument.
@xxx3d : Je zvláštní jak takto na dálku si někdo dovolí tvořit závěry tohoto rázu, bez toho aniž by znal situaci se všemi okolnostmi a detaily. Nespokojená jsem zcela jistě, ale proto abys mě nazývala sobcem to je celkem neobjektivní. Já bych si takový závěr asi u nikoho nedovolila.
@astra11 myslíš si, ze byste byli na tom líp, kdybyste bydleli v domku napůl cesty mezi tvoji prací a jeho? Kdyby sis našla práci v místě tvého nového bydliště, měla bys víc času na děti, protože bys nemusela dojíždět.
Ale i tuto možnost vidíš jako veliký ústupek a oběť ze své strany. Myslím si, že jsi vnitřně rozhodnutá se odstěhovat, a tady jen hledáš útěchu a porozumění, jakési schválení,..
@astra11 nevidím to moc pozitivně. Nejlépe asi, kdybys odešla. Navždy. Jenže je tady i váš syn , a jeho otec. Rozuměj, může svolit k odstehovani syna, kdyz si myslí, že vztah bude pokračovat. Ale jestli mu dojde, že ne, může dělat naschvály. Vztah podle mě uz dávno není, on ti dava ultimata, a drží te v šachu, a ty si pro jistotu drzis byt, abys mela kam jit. Vsak uz jen podle toho je znát, jak to ty s ním máš. Udělej čistý řez, a začni znovu, tentokrát s alimenty, které ti opravdu náleží. I kvůli synovi. Vždyť on přejímá vzor svého otce, a jednou se taky tak, jak to uvidí, bude chovat. Nemluvě o dceři....
@kittyy17 : Tu poloviční cestu a bydlení na poloviční cestě mě napadlo taky. To je sranda, jak tady létají myšlenky, co mě už někdy dřív napadly. Schválení, neschválení ....člověk se musí rozhodnout nakonec vždy sám. Jistě vypovídání určitě ano, asi jako spousta jiných....tato rozhodnutí jsou těžká, když člověk myslí na děti, co ony na to a přitom je mu těžko.....
@kittyy17 : Hmm to je hezké, u nás tahle komunikace nefunguje. Partner mi nevolá, mj. proto, že by prý utratil peníze, nebo proto, aby prostě šetřil....když mu napíšu zprávu třeba nějaký návrh nebo i něco hezkého, většinou mi neodpoví, pokud se to netýká sexu, to mi odpoví vždy.
@sahrazad1 : Já myslím, že by naschvály nedělal. Možná ve směru těch peněz, že by nechtěl dávat kolik má a pak by byly tahanice o peníze...Já si to pořád dovedu představit ten kompromis že přes pracovní dny v místě práce a na víkend k němu....jistě není to ono jak by to "mělo vypadat", jenže za těch podmínek jak spolu žijeme, mi přijde vážně někdy těžké dojíždět do práce každý den, ztrácet čas (relativně) a tolerovat to, že je dcera než přijedu z práce, dlouho sama v domě.
Holt když vidím ten obrázek nahoře - vysmáté rodinky - je mi asi smutno, že ta moje se pořád tak nějak rozpadá a pak si vyčítám, že si neumím udržet vztah a rodinu a cítím se vinná za to, že se mi něco nelíbí a že si to neumím zařídit a kdesi cosi.....Akorát mám pocit, že jsem z toho zařizování docela strhaná.....