Dceři se na táboře stýská a chce jet domů
Vlastně nevím, co si od této diskuze slibuju, možná očekávám, že sdílená starost, poloviční starost. Moje dvě dcerky jely letos už asi po čtvrté na letní tábor, kde ta starší už asi po třech dnech začala domů psát zprávy, že je jí smutno, a že chce domů. Ze začátku jsem to moc neřešila, protože vím, že je citlivější a stesk jsem u ní očekávala, upozornovala jsem i vedoucího, aby na ni kdyžtak dohlédl. Jenže je to čím dál horší, volá mě s brečením, že chce domů, každý večer brečí do polštáře, vyhledala jsem i články o tomto problému, kde se píše, že mobil je vyloženě zlo, tak jsem ji navrhla, že už si nebudeme psát SMS a volat, ale ona tvrdí, že když mě slyší, že ji to uklidní. Nejraději bych si ji odvezla domů, jenže manžel to zamítl, že už není malá a věděla, do čeho jde, já sama nechápu, co se to s ní děje, vím učitě, že ji nikdo neubližuje, možná je to tím, že jsem ted doma na MD a má mě pořád za zadkem, proto ji ta delší odluka trápí. Vedoucí o všem ví, když ji přepadne truchlivá, tak k ní vždy někdo přijde a snaží se jí zabavit, myslím, že přes den nemá ani tak čas o tom přemýšlet, nejhorší jsou ty večery a chvíle volna. Já už jsem z toho taky na nervy, potají brečím, a ten týden, co jí ještě zbývá snad nepřežiju. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte, jsem moc přecitlivělá, nebo mám přesvědčit manžela a jet pro ní ?
@loafeer tady je ani mít nesmí, tedy nechávají ho rovnou doma. Nikdy s tím problém nikdo neměl. Ale je fakt, že je to tábor o cca 50 dětech a většina dětí tam jezdí už leta.
Je ale fakt, že nemít ty vědomosti, co mobily na podobných akcích umí, asi by se mi taky moc nelíbilo, že ho sebou mít nemůžou 😅
@shine2015 Ona je hodně zodpovědná a toto si všechno uvědomuje, probíraly jsme to hned ze začátku, sice mě psala SMS, že chce domů, ale po telefonu mě nikdy nepožádala, abychom pro ni přijely, jen si prostě postěžuje. Já myslím, že ví, že má ve mě oporu, snažím se jí podpořit, jak to jde, na druhou stranu nejsem ten typ, kdy si postěžuje a já hned běžím řešit její problémy. Kdybych věděla, že bulí celej den, tak neváhám, ale když já právě nevím, kde je ta hranice.
Sama jsem dlouhá léta jezdila na tábory, od první třídy jako dítě, pak skoro 10 let jako vedoucí. Smutnící děti se najdou vždycky, obzvlášť mrňata (k nám na tábor jezdily děti nejdříve po 1. třídě) ,věkem se to pak lepší. Vždycky jsme na to rodiče upozorňovali, že nejhorší jsou podvečery, večery, to je vždycky plačtivý údolí🙂 Ale fakt to není nic hrozného. Vedoucí jsou tam od toho, aby o všem takovém věděli, aby zasáhli, promluvili i s dítětem, uklidnili, utřeli nos🙂 A tady tohle všechno podle toho co píšeš funguje dobře, vedoucí si všímají, starají se. Já osobně bych pro dceru nejela. Ona to zvládne, stejně jako ostatní děti, překoná to a ještě se jí nakonec bude stýskat🙂 Mobily jsou v tomhle na prdlačku, dřív se dětem taky stýkalo, ale ta mobilová šňůra holt neexistovala a nešlo tak snadno rodiče úplně rozhodit a zlomit k tomu, aby si pro dítě přijeli. Vydrž, ona to dá!
Loni jsme touto dobou řešili to samé. Dcery nám přišly velmi zhýčkané, vše brali doma jako samozřejmost, každou práci ofrflaly, tak se manžel naštval a ze dne na den objednal tábor na 14 dní pro obě. Nikdy předtím nebyly, školy v přírodě ale zvládaly v pohodě.
Samozřejmě byla chyba, že tábor byl objednán v afektu, dali jsme na líbivé fotky a neprověřili si jej. Druhou chybou bylo, že jsme jim tábor vylíčili tak, jakože bude zábava, nové kamarádi, hry, písničky, zážitky atd., ale zároveň část rodiny měla poznámky typu, že jako uvidí, že i o prázdninách budou mít režim, rozcvičky, úklid apod. A poslední chybou bylo, že byl tábor rovnou na 14 dní, aniž by předtím jakýkoliv absolvovaly - nikdy nechtěly, věděly, že je může o prázdninách pohlídat babička s dědou, takže na ně neplatil argument, že je nemáme kam dát.
Mladší dcera si tábor spojila s koncentrákem, vězením, polepšovnou a kdoví čím ještě, nechápala jsem, kde na to chodí....
Na tábor mobil nedoporučili, tak jsme jim je nedali.
Starší dcera je extrovert, v pohodě se seznámí a nepřiznala by, že se jí stýská, mladší je cíťa jak blázen.
Sice nastoupily k odjezdu, ale už za oknem jsme viděla, jak začala mladší brečet. Měla jsem už napsané dopisy a hned je poslala, aby je dostaly co nejdřív.
Asi třetí den nám volalo neznámé číslo. Holky si půjčily mobil od nějaké kámošky, moje číslo znají a starší spustila lavinu stížností, jak mladší neustále brečí, že se musela k ní i přestěhovat, přestože původně spolu být nechtěly, že celé dny jen řve a řve, vedoucí ji má stále za zadkem, odmítá se účastnit her a táborového života vůbec, přestala jíst a stávkuje ..... Navíc starší říkala, že nic nedělají, že se nudí, koupat se byli jednou, žádné hry, jen televize a video ve společenské místnosti a jedna tancovačka. Jídlo hnusné, nedá se jíst (ale ony jsou dost vybíravé, to jsme nějak v potaz nebrali, spíš to ostatní).
Hned jsme volali vedoucím, jedna nás uklidnila, že je už u ní kolegyně a že opravdu brečí každý večer, přes den si prý nevšimly. No ale co čert nechtěl, hned večer v telce na Nově reportáž o "našem" táboře, který nazvali Tábor hrůzy.
Samo to viděly babičky a tetičky a začal kolotoč telefonů, ať je okamžitě odvezeme, my s manželem řešili, co se děje, volali jsme opět na tábor, tam nás uklidňovali, že nic, dcery zase z vypůjčeného, že je to pravda, tak jsme pro ně jeli.
Diskuse byla i tady, ale byla brzy zamčená adminy.
Spoustu věcí si holky nevymyslely, ale nebyla to zase až taková hrůza, nejhorší bylo, že opravdu chyběl program, od půl dvanácté do půl jedné byly obědy (velký tábor) a odpolední klid byl až do 16-17 hodin, takže je jasné, že se děcka nudila a vymýšlela blbosti. každopádně největší zlo udělalo pár dětí s mobily, začne fňukat jedno, a rozjede dominový efekt, papouškuje řeči rodičů a ostatní děti se toho chytnou.
Kdyby se jim vedoucí víc věnovali, nemají čas volat a stěžovat si.
Takže holek první zkušenost s táborem horor, nikdy už je na žádný nedostaneme a zážitky akorát negativní.
kdybych mohla vrátit čas, vše prověřím, dám je blíž k domovu a napoprvé jen na týden.....
@mandala Vydrž! co jí nezabije, to jí posílí:D Je super, že to takhle zvládáš! Nejlepší jsou fakt tábory bez mobilu a ideálně úplně bez signálu. Moje děti byly letos poprvé a zvládli to oba. Kluk sice zas tak nadšený, že by vykřikoval, že pojede příští rok znovu, nebyl, ale dal to. 14 dní v necelých 6 letech. S dcerkou zas řeším podobný problém s naší rodinnou dovolenou. Jezdíme na měsíc, na vodu, na kola a cestujeme. Poslední týden vždy děti zůstávají jen s tátou a jedou na kolech domů, já musím do práce. Dcerušku už nic nebaví (pádlovat, jet na kole), má svůj svět fantazie a většinu oblíbených plyšáků doma. Celou dovču denně kńourá, že chce domů a hlavně, že pojede domů dřív se mnou. Má to takhle od loňska, ten stesk po domově a po mě. Většinou také jen večer, nebo když je unavená. Taky nevím moc, jak se s tím vyrovnat, jak to řešit..... Letos to ještě musí dát, příští rok možná naplánujeme trochu jinak prázdniny. Holt bude muset třeba na příměstský tábor, když nechce cestovat s klukama...
Tak abych to ukončila, dopadlo to nakonec tak, že jsme si ji dnes přivezli domů. Dopoledne mě volala celá ubrečená, že chce domů. Po obědě volala manželovi, že už tam nevydrží. No, když ji manžel slyšet, jak vzlyká do telefonu, tak změkl, kotaktovali jsme vedoucího, aby nám k tomu řekl svoje a on potvrdil, že její stýskání se opravdu stupnuje, dnes brečela od rána, celý den s ní nic nebylo. Takže jsme sedli do auta jei pro ni. Nevím, jestli jsme udělali dobře, nebo ne, já myslím, že ano, už jenom ty mokré kapesníky, co jsem našla v tašce, když jsme vybalovali, mě přesvědčily o tom, že asi slzavé údolí opravdu bylo často. Každopádně se nám všem ulevilo, já se konečně s chutí najedla a ted užíváme společně večera. Mladší dcera s námi naštěstí odjet nechtěla. 😉
@mandala podle mne jste udělali dobře, už podle toho co jsi psala předtím to podle mne nebylo dobře, aby tam zůstávala... Ono všechno má své hranice a to, že jedno dítě to vydrželo a nemá následky, neznamená, že to tak bude mít i druhé. Třeba bude za rok lépe, na kratším táboře a bez mobilu 😉
Jsem rada, ze jste ji vzali domu, opravdu!! Nema smysl nechat trapit jeji dusicku, kazdy jsme jiny... Uzivejte vecera 🙂
@mandala je to těžké z pohledu rodiče. Jako matka bych to asi taky nevydržela a jela 🙂
Z pohledu tábora - možná počítejte, že už ji na žádný tábor nedostanete a nebo bude vědět, že pro ni stejně přijedete.
Třeba se pletu, ale takové máme zkušenosti s dětmi.
Mobily jsou v tomto případě opravdu za trest, protože děcko zavolá domů, že je mu smutno, že mu ho Toník praštil apod. Ale pak už za půl hodiny nezavolá, že se super baví a Toník je vlastně jeho kamarád 😉
@petule12 Chápu, že z pohledu vedoucího to není moc výchovné, já se tomu bránila do poslední chvíle. Na druhou stranu, vše má svoje hranice, kdyby nám vedoucí přímo neřekl, že by možná nebylo od věci si pro ni přijet, nejela bych. Mobil na táboře je asi opravdu zlo, nicméně dnes nám ještě přišel srdceryvný dopis, který psala někdy v pátek, a když jsem si ho přečetla, stejně bych asi volala, co se tam děje. Na tábor už ji možná nedostanu, ale já to nedělala proto, abych měla volno, ale aby měla nějaký program a nenudily se doma. Jsem prostě ráda, že je doma. 😉
@mandala Nečetla jsem celou diskuzi, ale napíšu ti k tomu, jak to vidím já z pohledu vedoucího na táboře. Na tábory jezdím od malička a na každém táboře, i když se tam dětem nic zlého neděje, se najde někdo, komu se stýská. To je normální, děcko je většinou chvilkama smutné, ale po většinu dne je v pohodě, to je v normě a ze strany rodičů to fakt není potřeba řešit. Zažila jsem ale jeden extrém s dvěma sourozenci, klukama, kde ten starší byl extrémně citlivý a fixovaný na rodiče, obzvlášť na mamku. Musím ti říct, že co jsme si s nima na tom táboře zažili, to byl fakt mazec. Během dne byli kluci v pohodě, akčňáci, hodně často se mnou mluvili o rodičích, slyšela jsem fakt úplné ódy na to, jak je jejich maminka nejlepší na světě a hlavně nejhodnější, že mají i hodného taťku a že by to asi bývali přežili, kdyby tam měli aspoň babičku, která je taktéž nejhodnější. Po večerce jsem za nima vždycky šla do stanu a četla jim a povídala si s nima, dokud neusnuli, ale dost často se stávalo, že se ten starší roztesknil a rozbrečel pak i toho mladšího, který byl jinak v pohodě. Tím to ale většinou neskončilo, ten starší se taky třeba několikrát za noc probudil a tak strašně nahlas brečel, že mě to probudilo přes celé tábořiště, takže jsem tam měla noci jako s novorozencem a chodila jsem je uspávat třeba několikrát za noc. Musím říct, že mi ti kluci strašně přirostli k srdci a myslím, že já jim taky, protože po táboře mi zase jejich mamka volala, že se jim stýská po mně. Tím chci říct, že i když je dítě ve skutečnosti s programem tábora spokojené, to odloučení může být pro některé jedince fakt nesnesitelné a takové dítě podle mě nemá smysl na tábor bez rodičů posílat, je lepší varianta tábora s rodiči. Je to fakt jen trápení pro všechny strany.
Ten tábor, co popisuju, proběhl už asi před osmi lety. Kluci pak jeli spolu ještě jednou hned příští rok, bylo to o něco lepší, ten starší na sebe byl pyšný, že to vydržel bez pláče, ale bylo vidět, že to fakt jen vydržel, ale celou dobu jen odpočítával hodiny, kdy už bude moct být s mamkou. Ten mladší s náma od té doby jezdí sám k plné spokojenosti všech, teď už je mu skoro 15 a nikdy už na táboře nebrečel, předpokládám, že za pár let z něj taky bude vedoucí. No a toho staršího už fakt nikdo nikdy na tábor nedostal. Dost mi to připomíná vaše holky. Já bych to nelámala přes koleno, jestli se trápíte tak moc obě, klidně pro ni jeďte, nebo se tam zajeďte aspoň podívat - klidně na tajnačku z lesa. Sami se pak můžete rozhodnout, jestli vám malá připadá tak deprimovaná, že byste ji vzali domů anebo je vlastně v pohodě ( i když to, jak vypadá přes den, nemujsí vůbec korespondovat s tím, jak se cítí večer a v noci). Určitě si promluvte s vedoucími, co si oni o tom myslí.
Pokud se rozhodnete pro variantu, že malou necháte na táboře až do konce a nepojedete tam, jak chce manžel, bude to asi mít to pozitivum, že na sebe pak bude malá pyšná, že to vydržela, překonala sama sebe. Naopak když ji odsud vezmete, může se stát, že už za dva dny toho bude litovat, že to vzdala, protože přes den ji to tam přece tak bavilo. Rozhonutí je jen na vás, na příští rok bych ale fakt volila pečlivě délku pobytu (týden by třeba vydržela i na běžném táboře) a hodně bych zvážila třeba ten tábor s rodičem nebo babičkou.
@evik19 Děkuji za názor a za zkušenost. Jak jsem psala o pár příspěvků výše, dopadlo to nakonec tak, že jsme si ji přivezli. Ale abych se vrátila k tvé zkušenosti, opravdu mě to přijde hodně podobné. Až doma, když jsme vše probírali, mě přiznala, že i když se jí tam líbilo, všechno ji bavilo, tak se nemohla odreagovat myšlenkou na domov a nedokázala si vychutnat veškeré ssoutěžení, a dění, ta představa 14 dnů ji tížila téměř od začátku. Pokud se jedná o příští tábor, řekla mi, že na týden by jela, ale na delší dobu už ani náhodou. Určitě nelituje, že je doma, já to už na ni zkoušela, říkám ji, dneska mají celodenní výlet, zítra půjdou na koupaliště a ty o to přijdeš. A ona mě odpověděla - mamko nech toho, nic mi neříkej, já jsem ráda, že už jsem doma, mě to vůbec nevadí, že tam s nimi nebudu. A ta mladší si asi oddechla, že už ji nemusí utěšovat, že už je doma spokojená já konečně taky. 😉
@mandala Ahoj, ja jsem jezdila na tabor jako vedouci x let a muzu potvrdit, ze mobil je zlo, protoze ono to hodne vypada uplne jinak, nez do ve skutecnosti muze byt, vecery jsou horsi, to urcite, kazde dite potrbeuej svuj cas na aklimatizaci a to, ze si s tebou muze psat a volat, ji teda moc nepomaha, kdyz stale breci a chce domu. Na nasem tabore byly z tohoto duvodu mobily zakazane, protoze dite je v tomhle hodne smeru nevyzpytatelne, navic to muze narusit program dne ci treba nejake dite, ktere mobil nedostalo, tak jemu to muze byt o to vice lito a je jen ,,odkazane,, na dopisy. Dopisy a balicky a pohledy maji v tomhle smeru stale sve kouzlo, prip. emaily. Takze na tvem miste bych promluvila s vedoucim, ze mu dcerka vyda svuj mobil, ze ho v klidu nechaji na nejakem miste schovany /v sejfu tabora ci tak, aby se neztratil/ a poprosila dcerku, at ti napise krasny dopis, co tam delaji, nakreslila obrazek a vedoucimu, ze pokud cokoli, pak se snazit odvratit jeji stesk v nejake zamestnani nebo vyzpovidal ostatni holciny, co s dcerkou bydli, at si neco hezkeho vypraveji, at ji pomohou se sverit i jim, ono hodne dobre takhle funguje i tymova oddilova souhra. Pokud potrebujes jeste nejak konkretneji poradi, klidne napis IP, mam s temito stestky opravdu bohate zkusenosti. 😉
@mandala Jee, tak ted ctu,. ze jste si ji privezli, nekdy to nema cenu lamat pres koleno, presne tak. Ono se pozna behem nekolika prvnich dni na aklimatizaci ditete a klidne priste muzete zkusit se s ni domluvit na tydnu za nejakych podminek treba bez mobilu a ze si pak muzete zavolat a co a jak. Drzim palce. 🙂
@mandala Jéje, chudinka, já jsem byla úplně stejná. Věřím tomu, že většinu stesků se na táboře podaří řešit. Ale děti nejsou stejné, mohou mít zrovna špatné období, tábor jim nesedne. Těch důvodů může být víc. Jeden a ten samý rok jsem jela poprvé na lyžák, kde se mi moc líbilo - občas se mi zastesklo, ale doteď na ten lyžák strašně ráda vzpomínám. O pár měsíců později jsem jela na tábor, odkud mě museli nakonec rodiče odvézt - prostě mi ten tábor vůbec nesednul, byť jsem se to tam snažila si to užít - stejně, jak Ti říkala Tvoje dcera. Nešlo to. Připomínal mi v různých momentech nemocnici, kde jsem jako malá často bývala, a tamní režim a nějak mi to prostě nešlo. Plus jsem byla citlivější povaha. Odvezli mě a já jsem jim za to hrozně vděčná, že to udělali. Ale má to svoje pokračování v tom, že o pět let později jsem už prostě byla rozumově jinde a najednou jsem začala jezdit, bývala jsem mimo domov klidně dva měsíce a byla jsem šťastná jak blecha. Musela jsem si najít to svoje. A Tvoje dcera si určitě taky najde 🙂
jela bych okamžitě pro ní...já takhle brečela v 32 letech manželovi, že chci jet domu z blbýho týdenního semináře a byla jsem ráda, že se mi nevysmál a přijel pro mě 200 km a odvezl mě 🙂
@elu Vážně ? Tak to mě teda uklidnilo, jsem si pořád říkala, že v 10 letech by to teda mohla zvládnout, ale jak vidím, o věku to asi nebude. Mimochodem už jsem psala výše, dopadlo to tak, že už je doma. 😉
@roozenka Já vím, že většina vedoucích neuznává odvoz domů uprostřed turnusu, ale ted, když už je doma a vypráví, jsem přesvědčená, že jsme udělali dobře. Dopisy jí nepomáhaly, bulela, když je četla, poslaný balíček se sladkostmi nechala mladší ségře, protože neměla na nic chut, ani pořádně nejedla, protože jí stále bolelo břicho. Mladší dcerka a její kamarádka jí utěšovaly vždy, když bylo potřeba, a když už nevěděly, co s ní, pak volaly vedoucí, aby ji uklidnily, ale to mělo jen dočasný účinek. Ale to vše jsem se dozvěděla až doma, dnes mě dokonce zakázala mluvit a ptát se, co a jak tam bylo, protože prý už o tom nechce ani slyšet. Naopak, já si ted vyčítám, jak jsem mohla pochybovat a váhat, měla jsem jí víc věřit.
@mandala udělala jsi dobře, jak říkáš vše má své hranice. Já jako dítě snášela tábory a všechny akce obtížně, nevím, zda-li jsem plakala, ale dodnes nemám ráda kolektivní akce mimo domov a nijak mi to nechybí. Každý je prostě jiný, je dobře, že jste ji respektovali.
@mandala -- souhlasím s holkama, že jsi udělala dobře, že jsi pro dceru dojela. Tábor není životně důležitá událost, kterou by prostě musela vydržet. Nestálo by to za to, aby se tam trápila, nejedla, atd. Teď ví, že když je problém, tak máma pomůže, že za ní stojíš a respektuješ, že něco prožívá jinak než ostatní děti nebo i vlastní sestra. Myslím, že to je hodně důležitý pro vztah vás dvou 🙂 Užijte si, že teď můžete být spolu 🙂
Ahoj, zrovna v neděli jsem z jednoho tábora přijela. A je fakt, že děti 2-3 dny občas řekli, jak se jim stýská a tak, ale zadna tragedie. Telefony s sebou neměli, protože z minulých let víme, že je to fakt zlo. Když bylo nejhůř, volalo se od vedoucích. Celou dobu nikdo nebrecel, pak byl návštěvní den, kdy na 3 hodinky byl daný čas, že rodiče mohou přijet a ten den až do večera jsme tam měli ubreceny deti, kterým se stýská.
@mandala za sebe můžu říct jen to-s dětmi komunikovat pouze písemně.mobily a volání dětem přes vedoucí jsou k ničemu-absolutně neobjektivní,protože něco se stane ráno a s rodičem se to probírá třeba večer a znovu se to jen rozjitří-takže hádka se sousedkou ze stanu je najednou děsná protože je víceméně prožitá dvakrát,o mobilech u dětí ani nemluvím,nejhorší je že se musí absolůutně zbytečně starat nejen o nabití,ale aby nezmokl,někde se neztratil a to prosím v době,kdy si má odpočinout a myslet na jiný věci,jak já vítám místa bez signálu,na tábory jezdím od malička-coby dítě,instruktor,vedoucí a posledních pár let jako kuchařka,takže mám i trošku jiný pohled ne celkový běh tábora a vidím,jak spokojené dítě které si hraje najednou po telefonátu s maminkou brečí a chce domů-už opomíjím fakt,že rodiče volají i v nevhodnou dobu her,večerky, výletu a podobně-neříkám,že každé dítko bude stejné,ale ve většině případů to je takto,za těch přibližně 26 let co jezdím coby dospělá se důvodně takto vrátilo jen jedno dítě,naopak víc dětí bylo vyloučeno za nevhodné chování a neposlouchání-jako kouření,chození po hradbách na věži a ještě si dělat z vedoucích srandu-dost síla-i když to nebyl jen tento prohřešek,ale byla to ta poslední kapka-holt pubertáci,co si neuvědomují důsledky,ale posléze to i oni pochopili a jsou z nich táboroví kamarádi
🙂 tak to jsme řešili, také když malý škemral, že by chtěl jet po 3 dnech už domů
@mandala pokud je zvyklá od 4let jezdit mimo vas domov a nikdy to tak neměla, divné to je. Nejezdila bych tam aby o tom nevěděla. Na rovinu bych se ji zeptala, ze vidím, že se trápí a zda teda máme pro ní přijet. Třeba sama překvapí a řekne že už to vydrží .. Pokud bude chtít jet, jela bych pro ní. Musí vědět že zavolá domů a má pomoc. Ne že ji odmítne i matka. Otec bývá autorita ale když je problém dítě musí vědět že prijdenejlip za mamou a že ta stojí pro dítěti. Že když cokoliv bude za problém - ať už šikana, strach, atd atd že máma se snaží pomoct. Že máma stojí při mě a to i tak, že zpracuje tatu. Ale řekla bych ji že tábor byl hodně dráhy a že nemůžeme takhle vyhazovat finance, že si to muzeí příště jo rozmyslet zda pojede a treba že na její svátek dostane pouze malý dárek nebo vymyslet nějakou satisfakci doma,aby zase nebrala vše jako samozrejmost a nebylo ji jedno že vy vyplacnete peníze zbytečně....ale to ji znas ty, pokud je zodpovědná a víš že toto nedělá a zná hodnotu financí, tak ji jenom domluvit. Tak bych to řešila já.