Podpora v těžké situaci. Co dál?
Ahoj, jsem normální holka, která už roky pracuje, běžná práce v administrativě na plný úvazek. Před 3 lety jsem se k té práci rozhodla vystudovat dálkově VŠ, abych se někam posunula. Měla jsem svůj cíl a plán, ač ne konkrétní, obor byl z fildy a nebyl prakticky zaměřený, ale chtěla jsem to vyšší vzdělání. Po nikom jsem nic nechtěla a i jsem pár let žila sama v pronájmu. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to na výbornou v termínu. Během toho jsem i práci měnila, ale vždy jsem byla schopná přejít rovnou z práce do práce. Nedávno jsem si dělala i různé kurzy na datovou analytiku. Nyní jsem však 3. rok v práci, která nenaplnila moje očekávání, nebyla tam ani potřeba VŠ, ale vzala jsem, co bylo. Je to tam o ničem, prakticky tam jen sedím, občas něco naskenuju, odepíšu na mail, kolektiv mě též nepřijal, jsem tam navíc. O přidělení více práce jsem si řekla, ale nebylo mi vyhověno. Špatně se mi tam “dýchá” a mám propady naprosté nicotnosti a zbytečnosti. Mám dlouholetého partnera, který o situaci ví. Žijeme spolu. Je finančně zajištěný až až. Ještě loni mi říkal, ať se na to vykašlu, že mám prostor si najít něco, kde mi bude aspoň trochu fajn a že nechce, abych z toho třeba onemocněla. Já se bála, nechci být závislá. V práci mi je však dáváno najevo, že jsem tam navíc a už mi došla trpělivost. Nedávno jsem tedy přišla za partnerem, že dám tu výpověď. Jeho reakce mě ale zklamala. Co že prý pak budu dělat, ať žádnou výpověď rozhodně nedávám a ať si najdu něco během ní, když si myslím, že to půjde tak snadno. Pravda je, že jsem mu svěřila, že posílám životopisy, ale firmy nereagují. Je mi 32 let. Jeho obavy chápu, proto tam trčím bez ničeho již 3 roky. Ale ta reakce mně ublížila. Místo aby řekl “nějak to spolu vymyslíme, neboj”, tak mě začal zastrašovat a že prý mě nebude roky živit, že je reálná šance, že nic dobrého rychle neseženu (to vím taky). To, že mi tam není dobře, ho najednou asi nezajímá, ať tam klidně dál trpím, hlavně že on mě nebude mít “na krku”. Vadilo by mu, kdybych byla dlouho doma, což vím, že by mohlo hrozit. Myslela jsem ale, že v něm mám oporu, že se můžu spolehnout na svého chlapa, když se mi zrovna nebude dařit, ale asi ne. Jsme spolu roky a podotýkám, žádnou krizi jsme neměli, máme se rádi a často mi to dává najevo. A finančně je na tom každý den lépe a lépe. Cítím se hrozně sama a bez opory. To chci od životního partnera tak moc? Jsem já ta špatná? Nikdy jsem po něm nic nechtěla a nikdy jsem na něm nechtěla viset. To mě nemohl aspoň slovně podpořit, dát najevo, že v tom nejsem sama? Zvlášť když to sám ještě nedávno tvrdil? V podstatě jsem v pasti - zůstat tam a dál se trápit tou nenaplněností, nebo odejít a riskovat a poslouchat řeči, že se přiživuji. Nechci ani jedno. Co mám dělat? Zůstat tam a hledat, to dělám, ale firmy prostě neodpovídají a CV mám zkontrolované od odborníka. Už to tam dlouho nevydržím. Mám chuť odjet někam daleko od všeho. :(
@evaviki To zní fajn, můj bratr, úplně jiná povaha než já, výřečný, taky nikdy nebyl na pohovoru, má hodně kamarádů a vždy mu práci “dohodili”. To vám oboum jen tiše závidím. Bohužel nemám síť kamarádů. Práci mám teď takovou nijakou, skoro nic tam nedělám, je to účtárna. Předtím administrativa na úřadě několik let. Psala jsem to vše úplně nahoře, mam bakaláře, vydřeného, studováno při práci na HPP. Moc díky za příspěvek! Možná ten bankovní sektor by nebyl špatný. Fin.poradenství spíš pro mě ne, nemám obchodní talent, bohužel, kéž bych byla víc komunikativní, snažím se to zlomit odmala, ale marně. Dobrá jsem v jazycích, focení zrcadlovkou a snad i grafice, překlady jsem i brigádně dělala při práci, ale tyhle obory, pro mě dobré, válcuje AI, což je k vzteku :(
@maruska32 uprimne? Nemam absolutne vlohy pro obchod 😀 Ale vubec. Jinak hledaji ted spoustu poradcu na pobocky (videla jsem u ČS, RB), taky koukej administrativni pozice v bankach.. Koukni i na statni sektor, nejsou tam vysoke platy, ale jako novy zacatek by to mohlo byt fajn. Ja mam na financaku pana, co me ma na starost a teda muzu ti rict, ze vetsiho debila jsem nevidela, ten nema poneti o tom, co dela. Pokud to muze delat on, tak to muze delat uplne kazdy..
@maruska32 Přijde mi, že ses v tom opravdu shlédla. Tvůj chlap si tě ale chce vážit, nechce mít kouli u nohy. Pokud jsi studovala něco, co tě baví, tak to dělej! Ráda chodíš do fitka, bavilo by tě dělat tam recepční? Chodíš na kurz tance, chodíš tam už dlouho? Bavilo by tě učit to třeba děti? Jako koníček, přivýdělek... Jsi ochotná udělat úplnou změnu nebo jen vyzkoušet jinou profesi jako přivýdělek? Můj chlap svou bývalou ženu živil 20 let. Skončila v depresích... To není dobrá cesta. Dlouho jí trvalo, než se dala dohromady, než našla zpět samu sebe. Byla skutečně jako koule u nohy, šikovná ženská, ale po těch letech si vůbec nevážila sama sebe, vedle dobře vydělávajícího manžela si připadala jako Nicka. To je cesta do pekel. Neříkám, že tak dopadne každá, ale ty k tomu aspiruješ už teď.
@anonym_0d89b3 Jo, nad recepční jsem uvažovala 🙂 Na tanec chodím krátce, to spíš ne. Ráda šiju, občas něco prodám, ale to prostě není pravidelný měsíční výdělek :( Chtěla bych něco zkusit i třeba brigádně, zjistit, zda by to pro mě šlo - třeba učit v MŠ, výpomoc v kuchyni, úklid, cokoliv… Ale zas aby to nebylo pak třeba na plný úvazek za minimálku, toho už jsem si užila dost. Mam bakaláře ze společenských věd, nic praktického… Napadlo mě dodělat si Mgr. třeba sociální práci nebo ošetřovatelku. Ale tam je spousta hodin praxe, to by holt pak skončilo tak, že bych HPP u toho nezvládla, ale snad aspoň v tomto by mě partner podpořil.
Jinak jo, myšlenky už lítají všelijak, možná jsem se v tom na chvili shlédla, ale vím, že výhra by to taky nebyla, být doma a nic nedělat, jen “hnít”. A proč ji tak dlouho živil? Možná, že i ten můj má nějakou takovou zkušenost a proto už to znova nechce… Ale zas nehodlám pykat za něco z jeho minulosti, nejsem žádná přísavka, nikdy jsem nebyla, asi jen potřebuji aby mi někdo poradil…:(
@maruska32 uprimne? Nemam absolutne vlohy pro obchod 😀 Ale vubec. Jinak hledaji ted spoustu poradcu na pobocky (videla jsem u ČS, RB), taky koukej administrativni pozice v bankach.. Koukni i na statni sektor, nejsou tam vysoke platy, ale jako novy zacatek by to mohlo byt fajn. Ja mam na financaku pana, co me ma na starost a teda muzu ti rict, ze vetsiho debila jsem nevidela, ten nema poneti o tom, co dela. Pokud to muze delat on, tak to muze delat uplne kazdy..
@evaviki Tak něco v tobě být musí, když zvládáš klientům nabízet hypotéky 🙂 Já si to představit neumím. Na ty banky kouknu. Se státním sektorem mám roky zkušenosti. Nedávno jsem byla na pohovoru na FÚ, hodinu mě tam grilovali, okopírovali si můj diplom, nakonec ani nenapsali výsledek-musela jsem si o něj zavolat, jinak by se ani neozvali. Samozřejmě vzali někoho jiného. Já působím o dost mladší, možná je to jen v mé hlavě, ale možná na ně působím jako takový ten “maminkovský typ”, tak mi nedají šanci, protože si řeknou, že stejně budu chtít brzo rodinu… Což z více důvodů není pravda.
Ale zas nechci to házet na tohle, holky v mém věku mají normální práce, takže chyba bude v mé povaze, ale s tou bojuji odmala a nepovedlo se mi udělat ze sebe někoho “vhodnějšího” pro tento dravý svět…
@maruska32 Jestli jsi reálná, tak problém není v malé podpoře tvého partnera, ale ve tvém nedostatečném sebevědomí. Tvůj muž to pravděpodobně ví, pokud spolu jste už delší dobu a nechce, abys mu jako mladá zdravá ženská skončila na krku. Není ti dobře v kolektivu, ale nebaví tě ani práce? Tak opravdu hledej jinou. A přemýšlej, jak to udělat, abys mezi kolektiv zapadla. Protože z tvého psaní mám dojem, že to s tebou není snadné. V práci telefon normálně zvednu, pokud potřebuju, jdu na chodbu, na WC, ven. Tobě chybí sebevědomí. Vůbec nejde o to, že tvůj muž vydělává hodně. Jde o to, aby ses uměla postarat sama o sebe. Finance jsou jen jedna část. Taky nějaká aktivita, snaha, povědomí o vlastní ceně, kterou nemusí určovat ostatní, ale jsi si vědoma vlastní hodnoty sama. Jaké máš vzdělání, je na tobě. Chceš studovat dál? Studuj. Bez dětí je to luxus, až budeš mít rodinu, půjde to hůř. Budeš pak mít větší šance na uplatnění, pokud najdeš obor, který tě bude bavit. Pokud tě to úplně nebaví v práci, co koníčky, další vyžití, kamarádky? Tohle jsou věci, které ti umí dobít baterky. Ty máš teď energii na nule. Přemýšlej, jak se co nejdřív zvetit. Času na přemýšlení máš teď dost. Jestli to nezvládneš sama, intenzivně sháněj terapie. Jak píšeš, že si má muž najít nějakou s kariérou, ono to tak možná dopadne. A kariéra může klidně znamenat jakoukoliv obyčejnou profesi, která tu ženskou bude celkem bavit, bude se snažit ji dělat dobře a občas se v ní zlepšovat.
@anonym_0d89b3 A proč vlastně myslíš, že nemám sebevědomí? A kdybych jej tedy měla, partner by třeba na situaci reagoval jinak?
@anonym_0d89b3 Jo, nad recepční jsem uvažovala 🙂 Na tanec chodím krátce, to spíš ne. Ráda šiju, občas něco prodám, ale to prostě není pravidelný měsíční výdělek :( Chtěla bych něco zkusit i třeba brigádně, zjistit, zda by to pro mě šlo - třeba učit v MŠ, výpomoc v kuchyni, úklid, cokoliv… Ale zas aby to nebylo pak třeba na plný úvazek za minimálku, toho už jsem si užila dost. Mam bakaláře ze společenských věd, nic praktického… Napadlo mě dodělat si Mgr. třeba sociální práci nebo ošetřovatelku. Ale tam je spousta hodin praxe, to by holt pak skončilo tak, že bych HPP u toho nezvládla, ale snad aspoň v tomto by mě partner podpořil.
Jinak jo, myšlenky už lítají všelijak, možná jsem se v tom na chvili shlédla, ale vím, že výhra by to taky nebyla, být doma a nic nedělat, jen “hnít”. A proč ji tak dlouho živil? Možná, že i ten můj má nějakou takovou zkušenost a proto už to znova nechce… Ale zas nehodlám pykat za něco z jeho minulosti, nejsem žádná přísavka, nikdy jsem nebyla, asi jen potřebuji aby mi někdo poradil…:(
@maruska32 sociální práci nerozumím, ale co se týče ošetřovatelky - myslím, že by tě to nenaplňovalo, to je jen kurz, podle mě dává větší smysl se tedy vrhnout na bakaláře na sestru. To je krásná, smysluplná, ale brutálně náročná práce, nicméně tu teda AI nenahradí (to dřív nahradí mě jako doktorku). Spousta našich holek a kluků studuje dálkově, ale jsou to ti mladí a bezdětní, protože k práci to musí být fičák plus musí mít staniční, která jim vyjde vstříc s rozpisem služeb.
@maruska32 sociální práci nerozumím, ale co se týče ošetřovatelky - myslím, že by tě to nenaplňovalo, to je jen kurz, podle mě dává větší smysl se tedy vrhnout na bakaláře na sestru. To je krásná, smysluplná, ale brutálně náročná práce, nicméně tu teda AI nenahradí (to dřív nahradí mě jako doktorku). Spousta našich holek a kluků studuje dálkově, ale jsou to ti mladí a bezdětní, protože k práci to musí být fičák plus musí mít staniční, která jim vyjde vstříc s rozpisem služeb.
@drep I to mě napadlo, ale stát už by za mě nehradil pojištění, tak nevím, jak to udělat… S plným úvazkem by tohle opravdu nešlo, protože je tam spousta hodin praxe a přednášky přes den, není to v kombinované formě jako moje první VŠ, která byla hlavně o víkendech.
@drep I to mě napadlo, ale stát už by za mě nehradil pojištění, tak nevím, jak to udělat… S plným úvazkem by tohle opravdu nešlo, protože je tam spousta hodin praxe a přednášky přes den, není to v kombinované formě jako moje první VŠ, která byla hlavně o víkendech.
@maruska32 jako s plným úvazkem mimo zdravotnictví je to nereálný, nejlíp si to umím představit třeba s 0.5-6 jako sanitář-ošetřovatel, ale tak to samozřejmě vyžaduje podporu partnera jak finanční tak emocionální i organizační. Já svou práci opravdu milovala, mám na ni talent, ale musím říct, že kvůli přesčasům, práci o víkendech, v noci, o vánocích atd si nejsem jistá, jestli bych do toho znovu šla… ale já mám teď takovou poctivou krizi víry, kdy mi celý áro přestalo dávat smysl, což není problém oboru, ale čistě můj
@maruska32 jako s plným úvazkem mimo zdravotnictví je to nereálný, nejlíp si to umím představit třeba s 0.5-6 jako sanitář-ošetřovatel, ale tak to samozřejmě vyžaduje podporu partnera jak finanční tak emocionální i organizační. Já svou práci opravdu milovala, mám na ni talent, ale musím říct, že kvůli přesčasům, práci o víkendech, v noci, o vánocích atd si nejsem jistá, jestli bych do toho znovu šla… ale já mám teď takovou poctivou krizi víry, kdy mi celý áro přestalo dávat smysl, což není problém oboru, ale čistě můj
@drep Byla by to velká změna, zkusit bych to mohla, jako sanitářka a do toho studium. Vztah by to ale asi nevydržel, protože už během mého prvního VŠ studia jsem byla na nervy a ve stresu a on ač se snažil, kolikrát mi spíš přitěžoval… A ty jsi tedy lékařka?
@drep Byla by to velká změna, zkusit bych to mohla, jako sanitářka a do toho studium. Vztah by to ale asi nevydržel, protože už během mého prvního VŠ studia jsem byla na nervy a ve stresu a on ač se snažil, kolikrát mi spíš přitěžoval… A ty jsi tedy lékařka?
@maruska32 já jsem doktorka. Ono jakýkoliv studium při práci je prostě strašnej záhul, blbý na těch zdravotnických oborech je množství povinný praxe a to je u sestry ještě horší než u záchranáře (a toho bych teda naopak nedoporučovala, ač je sama učím, tak za mě má ten obor víc nevýhod než výhod).
@drep Byla by to velká změna, zkusit bych to mohla, jako sanitářka a do toho studium. Vztah by to ale asi nevydržel, protože už během mého prvního VŠ studia jsem byla na nervy a ve stresu a on ač se snažil, kolikrát mi spíš přitěžoval… A ty jsi tedy lékařka?
@maruska32 Zase jsi trochu jiná osobnost než, když jsi studovala první VŠ a je rozdíl stres a stres. Pokud ti ten obor bude dávat smysl, budeš to milovat, tak i ten stres z toho studia bude tak nějak víc akceptovatelný, zvládnutelný.
Když víš, že jsi stresař, tak to chce se s tím učit pracovat. Hledat si podporu i mimo partnerský vztah. Klidně psychologa. (Já chodím na ženské kruhy, je spíš o sdílení, není to náhrada terapie, psychologa.)
Tahle práce tě dost zabíjí. Pokud chceš změnit obor, změň ho. Podívej se, kdy půjdeš do důchodu. Není to moc optimistické číslo. Z mého pohledu je klíčové, aby tě ta práce bavila, dávala ti smysl, protože ji budeš dělat dlouho. I když to bude mega náročné, tak mi dává smysl do toho jít.
Já bych to takto i prezentovala partnerovi. Mám cíl - budu pracovat jako zdravotní sestra. Plán: udělám si kurz na sanitáře, začnu pracovat jako sanitář, přihláška na VŠ. Na rovinu bych řekla partnerovi, že tady je to pro mě těžké, protože bude pro mě finančně na hraně pracovat na částečný úvazek a do toho studovat a na rovinu bych mu řekla, že večeři v restauraci nezaplatím. Že chci být finančně nezávislá, ale realisticky se to vylučuje s tím studiem. Jestli vidí problém v tom, že nákup bude častěji platit on.
On asi tu podporu úplně neumí ne? Nebo ti nedal úplně přesně, co potřebuješ? Možná s ním i komunikovat, jak si představuješ podporu od něj. Říct mu, že stres máš v plánu řešit takto - tady si budeš muset něco dohledat, nějaký life hack, jak pracovat se stresem atp.
Partner dal výpověď v práci a propukl covid, takže brutální nejistota, co bude. Já jsem mu říkala, že když bude doma déle, tak holt hodně osekáme výdaje, ale že to fakt nestojí za to, aby chodil z práce takto zničený a kdyby nic nebylo, holt půjde dělat podrž tašku k zedníkům. Byl doma asi 2-3 měsíce. Nepamatuji si to přesně. Práci si našel v oboru.
Mam VS, delala jsem v bance, pak pro IT spolecnost. Po materske uplne nemozne v te praci pokracovat, tak jsem sla delat hypoteky jako OSVC. Na rovinu - tolik jsem si vyslechla z okoli, ze zahazuji vzdelani, ze delam neco, na co by mi stacila maturita, ze jdu pracovne hodne dolu. Vlastne meli pravdu, tehdy to bolelo, protoze to nebylo lehke rozhodnuti a i sama jsem si toho byla vedoma. Ale uprednostnila jsem dite (variabilita prace) a je fakt, ze spoustu veci mi to vyresilo (rodina daleko, bez pomoci s hlidanim, atd). Nelituji toho. Ted jsem zpátky na HPP, v podstate to je obchodni pozice. Ale porad doufam, ze se nejak vratim do bankovniho sektoru. Je fakt, ze pracovni pohovor jsem absolvovala po VŠ 2x, pak po rodicaku, kdy to bylo uplne mimo. Jinak mi vzdy byla prace tak nejak nabidnuta a s tim jdem na pohovor sla. Rozhod kontaky, napis znamym, ze hledas novou praci. Zkus Linkedin. Nepises, kde bydlis, jakou mas ted praci, jake mas vzdelani. Ale nekdy staci uplne zmenit obor (a jde to) a pomuze to. Zamysli se nad tim, v cem jsi dobra a to prezentuj.
@evaviki To zní fajn, můj bratr, úplně jiná povaha než já, výřečný, taky nikdy nebyl na pohovoru, má hodně kamarádů a vždy mu práci “dohodili”. To vám oboum jen tiše závidím. Bohužel nemám síť kamarádů. Práci mám teď takovou nijakou, skoro nic tam nedělám, je to účtárna. Předtím administrativa na úřadě několik let. Psala jsem to vše úplně nahoře, mam bakaláře, vydřeného, studováno při práci na HPP. Moc díky za příspěvek! Možná ten bankovní sektor by nebyl špatný. Fin.poradenství spíš pro mě ne, nemám obchodní talent, bohužel, kéž bych byla víc komunikativní, snažím se to zlomit odmala, ale marně. Dobrá jsem v jazycích, focení zrcadlovkou a snad i grafice, překlady jsem i brigádně dělala při práci, ale tyhle obory, pro mě dobré, válcuje AI, což je k vzteku :(