Podpora v těžké situaci. Co dál?
Ahoj, jsem normální holka, která už roky pracuje, běžná práce v administrativě na plný úvazek. Před 3 lety jsem se k té práci rozhodla vystudovat dálkově VŠ, abych se někam posunula. Měla jsem svůj cíl a plán, ač ne konkrétní, obor byl z fildy a nebyl prakticky zaměřený, ale chtěla jsem to vyšší vzdělání. Po nikom jsem nic nechtěla a i jsem pár let žila sama v pronájmu. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to na výbornou v termínu. Během toho jsem i práci měnila, ale vždy jsem byla schopná přejít rovnou z práce do práce. Nedávno jsem si dělala i různé kurzy na datovou analytiku. Nyní jsem však 3. rok v práci, která nenaplnila moje očekávání, nebyla tam ani potřeba VŠ, ale vzala jsem, co bylo. Je to tam o ničem, prakticky tam jen sedím, občas něco naskenuju, odepíšu na mail, kolektiv mě též nepřijal, jsem tam navíc. O přidělení více práce jsem si řekla, ale nebylo mi vyhověno. Špatně se mi tam “dýchá” a mám propady naprosté nicotnosti a zbytečnosti. Mám dlouholetého partnera, který o situaci ví. Žijeme spolu. Je finančně zajištěný až až. Ještě loni mi říkal, ať se na to vykašlu, že mám prostor si najít něco, kde mi bude aspoň trochu fajn a že nechce, abych z toho třeba onemocněla. Já se bála, nechci být závislá. V práci mi je však dáváno najevo, že jsem tam navíc a už mi došla trpělivost. Nedávno jsem tedy přišla za partnerem, že dám tu výpověď. Jeho reakce mě ale zklamala. Co že prý pak budu dělat, ať žádnou výpověď rozhodně nedávám a ať si najdu něco během ní, když si myslím, že to půjde tak snadno. Pravda je, že jsem mu svěřila, že posílám životopisy, ale firmy nereagují. Je mi 32 let. Jeho obavy chápu, proto tam trčím bez ničeho již 3 roky. Ale ta reakce mně ublížila. Místo aby řekl “nějak to spolu vymyslíme, neboj”, tak mě začal zastrašovat a že prý mě nebude roky živit, že je reálná šance, že nic dobrého rychle neseženu (to vím taky). To, že mi tam není dobře, ho najednou asi nezajímá, ať tam klidně dál trpím, hlavně že on mě nebude mít “na krku”. Vadilo by mu, kdybych byla dlouho doma, což vím, že by mohlo hrozit. Myslela jsem ale, že v něm mám oporu, že se můžu spolehnout na svého chlapa, když se mi zrovna nebude dařit, ale asi ne. Jsme spolu roky a podotýkám, žádnou krizi jsme neměli, máme se rádi a často mi to dává najevo. A finančně je na tom každý den lépe a lépe. Cítím se hrozně sama a bez opory. To chci od životního partnera tak moc? Jsem já ta špatná? Nikdy jsem po něm nic nechtěla a nikdy jsem na něm nechtěla viset. To mě nemohl aspoň slovně podpořit, dát najevo, že v tom nejsem sama? Zvlášť když to sám ještě nedávno tvrdil? V podstatě jsem v pasti - zůstat tam a dál se trápit tou nenaplněností, nebo odejít a riskovat a poslouchat řeči, že se přiživuji. Nechci ani jedno. Co mám dělat? Zůstat tam a hledat, to dělám, ale firmy prostě neodpovídají a CV mám zkontrolované od odborníka. Už to tam dlouho nevydržím. Mám chuť odjet někam daleko od všeho. :(
Z pohledu chlapa - boji se, ze vse zustane na nem. Mel to tak manzel, kdyz jsem byla na RD, az pak mi rekl, ze ten stres, ktery prozival, aby nahodou se neco nestalo, neprisel o praci a pod, byl pro nej narocnej (a nikdy mi to takhle nerekl, az kdyz jsem pracovala). A obcas tehdy reagoval proste divne. Takze si s nim zkus popovidat, napis si seznam nutnych vydaju, zjisti si, jakou budes mit pripadne podporu, co ti to pokryje/nepokryje. Na druhou stranu ma pravdu v tom, ze pokud nemas praci, je blby odchazet (resim neco podobneho a v praci zatim zustavam).
@maruska32 klidně odjeď někam daleko, nějaké velké závazky nemáš a třeba by ti to pomohlo najít novou cestu, nejen v zaměstnání.
Tak tohodle chlapa se nedrz a uzij si všechny možnosti, kterej ti svět nabízí, zivot utíká rychle🙂
Jedna věc je, že Ti to jakoby nabídl a Ty jsi s tím trochu počítala. Teď, když to vypadá reálně, že bys mohla být nezaměstnaná, tak z toho cukl. To by mi asi vadilo. Blikala by mi v hlavě varovná kontrolka, ale ne z důvodu, že by mě nechtěl doma živit )to mi přijde celkem ok, když to není úplně nutné), ale kvůli tomu, že mi to slíbil a couvá. Co se týká té praktičnosti, tak bych také nedávala výpověď, když bych viděla, že se hledání moc nedaří. Raději bych se do toho hledání opřela a zároveň byla zaměstnaná. Ano, asi je to celkem stres, když jsi tam nespokojená, ale ta nejistota doma taky nemusí být zrovna příjemná. A co pak, aby sis třeba nepohoršila nebo dlouhá prodleva v zaměstnání by v CV taky byla zbytečná.
Díky holky. Problém je, že já poprvé v životě nevím jakým směrem jít, nemám plán, že skončím a budu dělat to a to. Nejsem náročná, chci jen trávit 160h měsíčně aspoň trochu smysluplně a ne si připadat navíc. Aby mi tam bylo aspoň trochu fajn.
Jinak on finanční stres neřeší, je zajištěný, o příjmy přijít nemůže.
Když odjedu, asi bude konec, ale co s ním, když se k tomu takhle postavil… Jedenkrát jsem požádala, aby při mně stál, ani pro mě to není lehké, a dopadlo to takhle. Hlavně, že ještě nedávno mluvil jinak. Ale skutek utek…
Kazda strana ma dve mince, Vime jeho reakci jen z tveho vypraveni. Netusim, jak to ve skutecnosti rekl. Psana forma zni proste jinak. Nicmene, nechapu, proc si v takove praci. Uz davno si mela byt pryc. A pokud pracujes dlouho, nemas zavazky tak neco nasetrno musis mit, tim padem mesic na pracaku by ti nemelo ublizit, tim padem partner te zivit ani nemusi. Hledala bych jinou praci a az bych ji mela jistou, dala vypoved.
Nikdy se ri nestalo, ze si blbe reagovala? Jsi zenska a ta to proste pochopi hur nez chlap
Jo, zkusím to znovu otevřít. A říct mu, že jsem jen chtěla nějaká slova podpory a jeho reakce mě mrzela. A jo, už tolikrát jsem chtěla tam skončit, ale strach z toho, kde pak skončím, byl vždy větší. A on to viděl, jak se trápím, kolikrát jsem odpoledne brečela, vypadal ustaraně.
Jinak asi by hledání netrvalo jen měsíc, možná jsme se s tím taky, holky, setkaly… Vidím, jak to na tom trhu teď “funguje”, je to horší než dřív. Ale už to tam opravdu déle nedám. A on přece nemá právo mě chtít jen ve chvílích, kdy se mi daří, to není partnerství. A myslím, že jsem ho pochopila dost dobře.
Ještě někdo mi něco poradíte? :(
Jinak asi by hledání netrvalo jen měsíc, možná jsme se s tím taky, holky, setkaly… Vidím, jak to na tom trhu teď “funguje”, je to horší než dřív. Ale už to tam opravdu déle nedám. A on přece nemá právo mě chtít jen ve chvílích, kdy se mi daří, to není partnerství. A myslím, že jsem ho pochopila dost dobře.
Ještě někdo mi něco poradíte? :(
@maruska32 já vůbec nechápu, že se od partnera chceš nechat živit, jsi mladá, zdravá, vzdělaná. I kdyby to v současné práci byl extrém jako nějaký bossing, sexuální obtěžování...tak se pořád dá odejít svoje životní náklady pokrýt aspoň z brigády, ne? Ja bych i s titulem radši chvilku dělala v Mekáči než celý den věnovat hledání práce.
Muž tě klidně mohl politovat a vyjádřit naději, ze každá situace se zvládne a ma v tobě oporu. Ale opora může být v podobě veselého pohledu na život, fajn aktivit po večerech, někomu tě představit. Ale živit tě? To mi v 32 letech nedává smysl a po muži bych to nechtěla. Jestli se má dobře, je za tím určitě kus odvedené práce a rozumné hospodaření. A ty máš na to tohle mít taky.
@maruska32 já vůbec nechápu, že se od partnera chceš nechat živit, jsi mladá, zdravá, vzdělaná. I kdyby to v současné práci byl extrém jako nějaký bossing, sexuální obtěžování...tak se pořád dá odejít svoje životní náklady pokrýt aspoň z brigády, ne? Ja bych i s titulem radši chvilku dělala v Mekáči než celý den věnovat hledání práce.
Muž tě klidně mohl politovat a vyjádřit naději, ze každá situace se zvládne a ma v tobě oporu. Ale opora může být v podobě veselého pohledu na život, fajn aktivit po večerech, někomu tě představit. Ale živit tě? To mi v 32 letech nedává smysl a po muži bych to nechtěla. Jestli se má dobře, je za tím určitě kus odvedené práce a rozumné hospodaření. A ty máš na to tohle mít taky.
@antoinet Ale ona si práci chce najít, jen neví, jak to bude dlouho trvat, protože nemá křišťálovou kouli. A je normální, že se v krizi s partnerem podržíme navzájem.
Jinak asi by hledání netrvalo jen měsíc, možná jsme se s tím taky, holky, setkaly… Vidím, jak to na tom trhu teď “funguje”, je to horší než dřív. Ale už to tam opravdu déle nedám. A on přece nemá právo mě chtít jen ve chvílích, kdy se mi daří, to není partnerství. A myslím, že jsem ho pochopila dost dobře.
Ještě někdo mi něco poradíte? :(
@maruska32 Trochu si ujasni, co chceš dělat v jakém oboru, jestli bys v případě krize sáhla i po manuální práci.
Dobře napsaný životopis a motivační dopis dělá svoje.
Normálně to téma s partnerem otevři znovu, připomeň mu, co říkal před rokem, že tě v případě krize podrží, tak jestli si to pamatuje.
Někdy se jen člověk navzájem nepochopí.
@antoinet Ale ona si práci chce najít, jen neví, jak to bude dlouho trvat, protože nemá křišťálovou kouli. A je normální, že se v krizi s partnerem podržíme navzájem.
@levandule_k ano, je. Ale pokud by mi doma neustale stresovala kvuli praci, asi bych toho taky mela dost a blbe zareagovala. Stane se. Ja jsem resila moznou zmenu prace se svagrovou, ktera je HR. A ta mi rovnou rekla, at neblbnu a hlavne at nedavam vypoved, dokud nemam novou. Ze to je ted dost na houby, tak abych nezustala misto nove prace viset doma klidne i rok.
No, já bych tak nejdřív zkusila hledat nové místo při práci, aspoň zjistíš, jak to na tom pracovním trhu teď reálně je, výpověď můžeš dát kdykoliv, ale zpět už to asi nepůjde. Sama píšeš, že nic není, tak čemu pomůže, že budeš doma? Snad jedině, že bys mohla nastoupit někam okamžitě, když budou někde nutně potřebovat.
Já bych hledala práci intenzivně dál a přitom stále pracovala. Případně bych si našetřila minimálně tolik platů, jak dlouho bych chtěla být doma. Reakce tvého partnera toho moc neříká o tom, jestli tě má rád, ani jaký je člověk - možná se teď mění situace u něj v práci a on cítí nejistotu, možná by byl rád, kdybys třeba šla brzy na mateřskou, a to je rozhodně lepší z pracovního poměru než z ÚP, možná sám má nějaký zdravotní problém anebo problém v práci, kterým tě nechce zatěžovat. Možná jsi to na něj vybalila, když byl hladovej a naštvanej kvůli koloně na dálnici…
Jeho reakce mi divná zas nepřijde, ale že počítáš s tím, že tě bude přítel živit, to mi trošku zvláštní přijde. Ty bys chtěla, aby se teď vykašlal na práci, protože se tam necítí fajn a byl třeba půl roku na pracáku?
Tak pokud od loňského roku hledáš novou práci, CV máš zkontrolovaný odborníkem a pozvání na pohovory nepřichází, bylo by fajn si přiznat, že patrně hledáš ve vodách, kde ti chybí vzdělání a/či praxe a bude třeba změnit/snížit své nároky na novou pozici.
Manžel odcházel z toxického prostředí dva roky zpět a když jsme to doma probírali, shodli jsme se na tom, že je nesmysl pustit práci a nemít nic nového. A také měl představu, že toho využije a začne pracovat v oboru, který vystudoval, i nějaké kurzy si k tomu doplnil. Po dvou měsících pochopil, že na takové pozice si bez praxe nesáhne, takže začal hledat takové, kde si tu praxi doplní, aby pak případně mohl hledat znovu. A i tak tu práci našel za půl roku, protože 25 let pracoval v úplně jiném oboru.
Rozesílat životopisy nemá význam, leda bys byla lékařka či zdravotní sestra. Na 99,9% se ti nikdo neozve. Musíš to oběhat osobně. Přítel to nemyslel zle, jen má strach, že dáš výpověď, zůstaneš doma a chytneš z toho depku, že jsi bez práce. Zůstaň v práci a hledej dál.
Obecně by mi nepodpora v těžké situaci vadila a když manžel zažíval bossing (dceři bylo tehdy asi 9 měsíců), byla jsem to já, kdo říkal, ať odejde i když to bude znamenat, že já budu muset pracovat víc. Ale taky jsem zažila, že jsem měla pocit, že by mě v těžké situaci měl podporovat víc a on mě v podstatě brzdil (bylo to něco jiného, přestupovala jsem na mnohem horší místo, byť za relativně míň práce jsem šla dolů s penězi jen o trošku, ale nemohla jsem tam dělat to, v čem jsem nejlepší). Jenže on měl pravdu, já jsem pár měsíců nemluvila o ničem než o práci a o tom, jak je to hrozný, navíc hodně nahlas (jsme ve stejné organizaci, on má funkční místo a organizace má komoušský myšlení, takže reálně hrozilo, že drzá manželka zničí i jeho “kádrový profil”). Museli jsme si to dost vyříkat a vysvětlit si, co pro koho co znamená. Koneckonců jako ve všem ve vztahu to musíte vykomunikovat vy dva. Často jsou pak za tou nepodporou nevyřčený věci, jako že se jeden bojí, že druhý plat bude chybět (byť to může na první pohled vypadat, že je zajištěný, což ale může mít nějaká svá ale), že se druhý rozleží doma (nevadilo by mi, kdyby manžel měl potřebu změnit práci a být chvíli doma, protože vím, že jako sestra když bude chtít, tak má práci do druhého dne, ale kdyby ta jistota nebyla, tak by mě taky představa nezaměstnanosti stresovala, ačkoliv můj plat a pasivní příjmy by nás uživily), že druhý ztratí sociální kontakt a nebudete si mít o čem povídat (já teď tři měsíce doma byla a fakt se nám smrskla konverzační témata, protože pro mě bylo největší vzrůšo, že jsem na hřišti sprdla děti, co házely do písku sklo) anebo něco podobného.
Já ti rozumím, a je mi líto, že jsi v takové chvíli nedostala adekvátní reakci nebo podporu.
Ale zkus si dát odstup a promluvit s nim znovu a bez emocí. Abyste si vyříkali pohledy, normálně bych začala, ze když jsi před rokem nadhodila změnu, ze reakce byla jiná a tak. A uvidíš, třeba to taky nema ted ideální nebo proste neco, co nas tady nenapadlo.
Nicmene situace na trhu práce je jaká je, asi bych znovu zrevidovala CV a hledala intenzivně a rovnou v reakci uváděla nastup po výpovědi. Píšeš, ze jsi v práci nechtěna, tak treba by tě rádi i pustili hned. Ale asi bych hledala a az pak končila. Chapu, ze pokud te kolektiv nevzal, je to na nic, ale primárně tam jdeš pro mzdu, udělej si svoje a tečka. Dokud to neni opravdu toxické, šikana nebo nezvracíš stresem, ze musíš do práce asi se to jeste chvíli da.
Po rozhovoru s partnerem taky budeš mít víc jasno.
Rozumím tomu, že tě jeho reakce zklamala. Nerozumím tomu, proč ve svém věku, když už několik let pracuješ, žijete ve dvou a děti nemáte, nemáš našetřeno, aby tě případný několikaměsíční výpadek výplaty nepoložil. Nějaké úspory, brigády a dočasné snížení výdajů, tím se přece dá pár měsíců přežít, ne? Pokud takový plán máš, stačí muže ubezpečit, že jsi připravená i tímto způsobem a jeho obavy budou z větší části pryč. Až do nedávna jsem živila 3 děti, pokud bych přišla o práci, bylo by to samozřejmě nepříjemné, ale okamžitě bych se snažila o nějakou brigádu a mám něco málo uloženo i pro takovou situaci.
Nevím, jak to máte nastaveno s placením společné domácnosti, zda plánujete i společnou budoucnost, jestli hospodaříte s financemi nějak společně, ale vždy mi přijde lepší umět se postarat sama o sebe. Několikrát jsi zmínila, že partner vydělává dost, tak úplně nevím, jak žhavé téma to u vás je, jak to máte nastavené.
Holky děkuji všem. Téma jsem nezvládla otevřít. Ani po telefonu. Pár dní tu nebyl. Skončila jsem poprvé v životě v nemocnici, chtěla jsem otupit hlavu z té nicotnosti a nenaplněnosti, kterou v práci cítím, a z pocitu bezvýchodnosti, vzala si léky na spaní, napřed jeden, neměla jsem s tim zkušenosti, oblblo mě to a vzala si další dva…Nechtěla jsem si ublížit, ale stalo se. Jsem teď marod, ale to nic neřeší.
Samozřejmě úspory mám, jen do nich nechci sahat. Domácnost táhne především on. Je na tom opravdu tak dobře, že by nás s přehledem uživil až do smrti. Ale pro mě je důležitá moje nezávislost. Ani on nechce, abych na něm visela. Mam pocit, že v tomhle životním období ale nejsem schopna dostát jeho očekávání. Nevím, kam se vrtnout. Zůstat tam nezvládnu, jak by vám bylo, kdybyste od rána do pozdního odpoledne seděli naprázdno v ženském kolektivu, kde nezapadáte, ony se vesele baví, vy s nikým nepromluvíte a nejste ani pracovně užiteční… Totální zmar. A taky zůstat tam a hledat - uznávám, je to jistější, ale když pak náhodou někdo volá a zve mě na pohovor, jak takové hovory vyřídit v tom kanclu? To je taky dost nepříjemné, už se mi stalo, a ani na chodbě jsem neměla soukromí.
Taky si říkám, přítelkyně a ženy zajištěných mužů dost často nemají běžnou práci 5 dní v týdnu, a přesto ti muži evidentně nemají pocit, že jsou “za blbce”, že tu holku živí. Proč on s tím má takový problém? Ví, že s ním kvůli tomu nejsem, jsme spolu roky a já vždy byla samostatná. Ani o to nestojím být celý život doma. Ale aspoň na chvili, abych se mohla nadechnout… Že prý si mě našel jako soběstačnou holku a tak to chce i zachovat. Tak to si asi měl najít nějakou s úspěšnou kariérou, ne holku, která holt nemá super vzdělání a momentálně po letech neví kudy kam…
Díky vám všem. Ještě pište, budu ráda, snad jsem tak nějak reagovala na příspěvky výše.
Holky děkuji všem. Téma jsem nezvládla otevřít. Ani po telefonu. Pár dní tu nebyl. Skončila jsem poprvé v životě v nemocnici, chtěla jsem otupit hlavu z té nicotnosti a nenaplněnosti, kterou v práci cítím, a z pocitu bezvýchodnosti, vzala si léky na spaní, napřed jeden, neměla jsem s tim zkušenosti, oblblo mě to a vzala si další dva…Nechtěla jsem si ublížit, ale stalo se. Jsem teď marod, ale to nic neřeší.
Samozřejmě úspory mám, jen do nich nechci sahat. Domácnost táhne především on. Je na tom opravdu tak dobře, že by nás s přehledem uživil až do smrti. Ale pro mě je důležitá moje nezávislost. Ani on nechce, abych na něm visela. Mam pocit, že v tomhle životním období ale nejsem schopna dostát jeho očekávání. Nevím, kam se vrtnout. Zůstat tam nezvládnu, jak by vám bylo, kdybyste od rána do pozdního odpoledne seděli naprázdno v ženském kolektivu, kde nezapadáte, ony se vesele baví, vy s nikým nepromluvíte a nejste ani pracovně užiteční… Totální zmar. A taky zůstat tam a hledat - uznávám, je to jistější, ale když pak náhodou někdo volá a zve mě na pohovor, jak takové hovory vyřídit v tom kanclu? To je taky dost nepříjemné, už se mi stalo, a ani na chodbě jsem neměla soukromí.
Taky si říkám, přítelkyně a ženy zajištěných mužů dost často nemají běžnou práci 5 dní v týdnu, a přesto ti muži evidentně nemají pocit, že jsou “za blbce”, že tu holku živí. Proč on s tím má takový problém? Ví, že s ním kvůli tomu nejsem, jsme spolu roky a já vždy byla samostatná. Ani o to nestojím být celý život doma. Ale aspoň na chvili, abych se mohla nadechnout… Že prý si mě našel jako soběstačnou holku a tak to chce i zachovat. Tak to si asi měl najít nějakou s úspěšnou kariérou, ne holku, která holt nemá super vzdělání a momentálně po letech neví kudy kam…
Díky vám všem. Ještě pište, budu ráda, snad jsem tak nějak reagovala na příspěvky výše.
@maruska32 to, co by sis ty přála, si nevynutíš, nikdy. Přestaň úplně obracet myšlenky tímto směrem, akorát si tím ubližuješ. Nesnaž se dostat do role, kdy on se o tebe stará, to dává smysl, když žena porodí. Chtěj být soběstačná, v dnešní době pro to ženy mají naštěstí podmínky (přečti si Jane Austen, jak bylo hrozné, když si ženy nemohly vydělávat, maximálně se dobře vdát). Tak si vem, že on je svobodný člověk, kdykoliv tě může opustit, co pak? Nebude mít povinnost se o tebe dál starat, nejsi dítě.
Pokud nejsi troll, najdi si terapii a přestaň hledat problémy tam, kde nejsou (hovory v práci, WTF?, prostě to zvednu a dohodnu se, kdy se ti to lépe hodí). Jestli partner táhne domácnost, tak co víc bys od něj chtěla? A to s tvými úsporami, to mi už úplně přijde jako vyčůranost, to si tuplem myslím, ze jsi troll.
Holky děkuji všem. Téma jsem nezvládla otevřít. Ani po telefonu. Pár dní tu nebyl. Skončila jsem poprvé v životě v nemocnici, chtěla jsem otupit hlavu z té nicotnosti a nenaplněnosti, kterou v práci cítím, a z pocitu bezvýchodnosti, vzala si léky na spaní, napřed jeden, neměla jsem s tim zkušenosti, oblblo mě to a vzala si další dva…Nechtěla jsem si ublížit, ale stalo se. Jsem teď marod, ale to nic neřeší.
Samozřejmě úspory mám, jen do nich nechci sahat. Domácnost táhne především on. Je na tom opravdu tak dobře, že by nás s přehledem uživil až do smrti. Ale pro mě je důležitá moje nezávislost. Ani on nechce, abych na něm visela. Mam pocit, že v tomhle životním období ale nejsem schopna dostát jeho očekávání. Nevím, kam se vrtnout. Zůstat tam nezvládnu, jak by vám bylo, kdybyste od rána do pozdního odpoledne seděli naprázdno v ženském kolektivu, kde nezapadáte, ony se vesele baví, vy s nikým nepromluvíte a nejste ani pracovně užiteční… Totální zmar. A taky zůstat tam a hledat - uznávám, je to jistější, ale když pak náhodou někdo volá a zve mě na pohovor, jak takové hovory vyřídit v tom kanclu? To je taky dost nepříjemné, už se mi stalo, a ani na chodbě jsem neměla soukromí.
Taky si říkám, přítelkyně a ženy zajištěných mužů dost často nemají běžnou práci 5 dní v týdnu, a přesto ti muži evidentně nemají pocit, že jsou “za blbce”, že tu holku živí. Proč on s tím má takový problém? Ví, že s ním kvůli tomu nejsem, jsme spolu roky a já vždy byla samostatná. Ani o to nestojím být celý život doma. Ale aspoň na chvili, abych se mohla nadechnout… Že prý si mě našel jako soběstačnou holku a tak to chce i zachovat. Tak to si asi měl najít nějakou s úspěšnou kariérou, ne holku, která holt nemá super vzdělání a momentálně po letech neví kudy kam…
Díky vám všem. Ještě pište, budu ráda, snad jsem tak nějak reagovala na příspěvky výše.
@maruska32 Jestli jsi reálná, tak problém není v malé podpoře tvého partnera, ale ve tvém nedostatečném sebevědomí. Tvůj muž to pravděpodobně ví, pokud spolu jste už delší dobu a nechce, abys mu jako mladá zdravá ženská skončila na krku. Není ti dobře v kolektivu, ale nebaví tě ani práce? Tak opravdu hledej jinou. A přemýšlej, jak to udělat, abys mezi kolektiv zapadla. Protože z tvého psaní mám dojem, že to s tebou není snadné. V práci telefon normálně zvednu, pokud potřebuju, jdu na chodbu, na WC, ven. Tobě chybí sebevědomí. Vůbec nejde o to, že tvůj muž vydělává hodně. Jde o to, aby ses uměla postarat sama o sebe. Finance jsou jen jedna část. Taky nějaká aktivita, snaha, povědomí o vlastní ceně, kterou nemusí určovat ostatní, ale jsi si vědoma vlastní hodnoty sama. Jaké máš vzdělání, je na tobě. Chceš studovat dál? Studuj. Bez dětí je to luxus, až budeš mít rodinu, půjde to hůř. Budeš pak mít větší šance na uplatnění, pokud najdeš obor, který tě bude bavit. Pokud tě to úplně nebaví v práci, co koníčky, další vyžití, kamarádky? Tohle jsou věci, které ti umí dobít baterky. Ty máš teď energii na nule. Přemýšlej, jak se co nejdřív zvetit. Času na přemýšlení máš teď dost. Jestli to nezvládneš sama, intenzivně sháněj terapie. Jak píšeš, že si má muž najít nějakou s kariérou, ono to tak možná dopadne. A kariéra může klidně znamenat jakoukoliv obyčejnou profesi, která tu ženskou bude celkem bavit, bude se snažit ji dělat dobře a občas se v ní zlepšovat.
Asi jste si, holky, nepřečetly můj úvodní příspěvek - já soběstačná vždy byla, žila jsem i několik let sama v pronájmu. A dálkově vystudovala při práci, od nikoho nic nechtěla. V tom si věřim, vím, že se o sebe postarat umím. A nejsem žádný troll. Bohužel :D Já jsem ráda, že žiju v tomto století. Vím, že dřív to bylo pro ženy mnohem těžší.
Sebevědomí, no v něčem si hodně věřím, v něčem zase méně. Nejsem zcela bez sebevědomí. Ale lehké to se mnou asi není, nikdy jsem nikam moc nezapadala, ovšem nikdy to nebylo až takové jako v téhle práci (je to vůbec práce, když tam jen sedím naprázdno?). Prostě se to navalilo, nějaká depka, že nevím kudy se vydat… Nabídky práce nic moc a ani nevím, co dál. Možná si ještě dodělám Mgr… Ale nejdřív vyhledám nějakou pomoc.
Koníčky mam, chodím do fitka, na kurz tance, na kurz hraní na klávesy… Baví mě jazyky a plánuji udělat státnice z NJ, z AJ již mám. To ale neřeší můj problém, že nevím, co se sebou profesně…
A jinak jo, možná že bych si takové nastavení podvědomě, třeba na chvíli přála-jak to mají třeba fotbalisti a jejich přítelkyně, prostě v těchto kruzích ta ženská málokdy chodí do obyč práce a funguje to. A oni se jistě necítí využívaní. To je jen takové zamyšlení… Vím že to má svá úskalí. Asi už píšu blbosti, protože jsem na scestí a tak si přemýšlím…
A jinak jo, možná že bych si takové nastavení podvědomě, třeba na chvíli přála-jak to mají třeba fotbalisti a jejich přítelkyně, prostě v těchto kruzích ta ženská málokdy chodí do obyč práce a funguje to. A oni se jistě necítí využívaní. To je jen takové zamyšlení… Vím že to má svá úskalí. Asi už píšu blbosti, protože jsem na scestí a tak si přemýšlím…
@maruska32 jenže pokud chceš být vydržovaná panička, tak si na to musíš najít typ chlapa primárně. Tyhle vztahy modelka-fotbalista mají tuhle dynamiku od počátku - já jsem krásná a reprezantivní a ty máš prachy. Protože najít si parťáka a po deseti letech zjistit, že vlastně usoudil, že mám peněz dost na to, aby se musel otravovat v obyčejné práci, tak to budu brát jako velký podraz.
To chápu. A v čem třeba pracujete vy, holky? A jak jste se k tomu dostaly? A jaké máte vzdělání? Pro inspiraci, nemám ani kamarádky co by poradily.
Mam VS, delala jsem v bance, pak pro IT spolecnost. Po materske uplne nemozne v te praci pokracovat, tak jsem sla delat hypoteky jako OSVC. Na rovinu - tolik jsem si vyslechla z okoli, ze zahazuji vzdelani, ze delam neco, na co by mi stacila maturita, ze jdu pracovne hodne dolu. Vlastne meli pravdu, tehdy to bolelo, protoze to nebylo lehke rozhodnuti a i sama jsem si toho byla vedoma. Ale uprednostnila jsem dite (variabilita prace) a je fakt, ze spoustu veci mi to vyresilo (rodina daleko, bez pomoci s hlidanim, atd). Nelituji toho. Ted jsem zpátky na HPP, v podstate to je obchodni pozice. Ale porad doufam, ze se nejak vratim do bankovniho sektoru. Je fakt, ze pracovni pohovor jsem absolvovala po VŠ 2x, pak po rodicaku, kdy to bylo uplne mimo. Jinak mi vzdy byla prace tak nejak nabidnuta a s tim jdem na pohovor sla. Rozhod kontaky, napis znamym, ze hledas novou praci. Zkus Linkedin. Nepises, kde bydlis, jakou mas ted praci, jake mas vzdelani. Ale nekdy staci uplne zmenit obor (a jde to) a pomuze to. Zamysli se nad tim, v cem jsi dobra a to prezentuj.
A jinak jo, možná že bych si takové nastavení podvědomě, třeba na chvíli přála-jak to mají třeba fotbalisti a jejich přítelkyně, prostě v těchto kruzích ta ženská málokdy chodí do obyč práce a funguje to. A oni se jistě necítí využívaní. To je jen takové zamyšlení… Vím že to má svá úskalí. Asi už píšu blbosti, protože jsem na scestí a tak si přemýšlím…
@maruska32 Přijde mi, že ses v tom opravdu shlédla. Tvůj chlap si tě ale chce vážit, nechce mít kouli u nohy. Pokud jsi studovala něco, co tě baví, tak to dělej! Ráda chodíš do fitka, bavilo by tě dělat tam recepční? Chodíš na kurz tance, chodíš tam už dlouho? Bavilo by tě učit to třeba děti? Jako koníček, přivýdělek... Jsi ochotná udělat úplnou změnu nebo jen vyzkoušet jinou profesi jako přivýdělek? Můj chlap svou bývalou ženu živil 20 let. Skončila v depresích... To není dobrá cesta. Dlouho jí trvalo, než se dala dohromady, než našla zpět samu sebe. Byla skutečně jako koule u nohy, šikovná ženská, ale po těch letech si vůbec nevážila sama sebe, vedle dobře vydělávajícího manžela si připadala jako Nicka. To je cesta do pekel. Neříkám, že tak dopadne každá, ale ty k tomu aspiruješ už teď.
A když mu řekneš, že tě jeho reakce ranila? Určitě dostaneš podporu, zadarmo doma nebudeš.
A výpověď dej, zbytečně se tam netrap.