Nechat spinkat miminko v pokojíčku?

My se taky dobre vyspime. I s miminem v jedne mistnosti. Jo presne, tomu diteti to osamoceni v noci ublizuje. Potrebuje mamu nablizku a ne nejaky blikajici kram do zastrcky.

@takyjedna To nevím, proč by mu to mělo ubližovat.

Neumím si představit, že by miminko spalo jinde než já, v porodnici nebyl ani jednou u sestřiček, doma spí v postýlce bez bočnice přiražené k naší velké posteli, někdy si ho přesunu k sobě pod peřinu. Devět měsíců nosíme miminko pod srdcem, vnímáme každý jeho pohyb, miminko zase vnímá a slyší nás a po narození bychom ho měly separovat do vedlejší místnosti? Naprosto nepřirozené a pro mě nepochopitelné.

@takyjedna mozna je rozdil miminko a miminko,vis.Tomu nasemu je 17m a spi v pokojiku od 10m.Jelikoz spi dobre,budi se mi 1krat za noc a predtim ho jakekoliv moje otoceni,zakaslani(kdyz jsem byla ja napr.nemocna) budilo,tak nemam vyhradu k tomu "blikajicimu kramu" a radeji nas necham vyspat oba!Takze tvoje komentare o odlozeni do sklepa ci co jsou asi z cisteho nevyspani!

Syn spí v pokojíčku asi od 8 měsíců. Vymýšleli jsme možné i nemožné, aby lépe spal a až toto pomohlo 🙂 Asi jsme ho rušili. Každý dojde k tomu, co vyhovuje jemu dítěti, děti si řeknou 🙂

@jade85 Je to každého věc, jak mu to vyhovuje. Za přečtení stojí článek Francouzské děti nezlobí... na Kafé .cz v rubrice Rodina a domov. Já si zase neumím představit, spát s dítětem v posteli.

@takyjedna No, spím vedle partnera, ale víte co? Tak nějak se ráda dodnes občas vyspím v posteli sama :D Kdybych nedošla k tomu, že to synovi prostě víc vyhovuje, ano, přestal se budit po přesunutí do pokojíčku, nikdy bych ho nedala z ložnice. Jenže ono mu to vyhovuje. Když začal mluvit, tak už nás večer z ložnice i vyhazoval: "Pa pa, maminkou, on chce spinkat." :D Rozumím mu, taky večer potřebuju dostat pusu, ale pak mít svůj prostor. Ono to chce vážně naslouchat svým dětem, jejich potřebám... A ne obecným poučkám.

Jen co jsem se vrátila z porodnice. Tak hned malý spal ve svém pokojíčku ve své postýlce. A nemyslím, ze by utrpěl nějaký trauma. Teď čekám druhatko a scénář bude stejný 😉

Malý spal od dvou měsíců v pokojíčku, od deseti m nechtěl spčt sám, tak jsme dali postýľu do ložnice a od roka nechtěl spát ani tam tak se rozvaluje v manželské posteli 😀

Dcera sla do pokojicku v 7 mesicich, v noci jsem kojila a nemela jsem problem ujit par kroku do vedlejsiho pokoje a v kresle ji nakojit. Zase takova hruuuuza to nebyla. 😀 Dvojcata mam jeste ted v roce v loznici, ale to protoze jeste pro ne nemame hotovy pokojicek. Jinak uz by davno byli ve svem. K otazce monitoru dechu...rozhodne ho nepovazuju za zadny kram, ktery zapnu, aby za me hlidal deti. Dvojcata jsou nedonosena, takze u nich to byla vylozene nutnost.

Malého jsem dávala spinkat samotneho do pokojicku hned od narozeni. U hlavy mám chuvicku a kdyz se probudí, tak jsem u nej do par sekund. Jinde než ve své postýlce už ani neumí usnout. Sem tam si malého zkouším vzít aspon přes den na spinkani k sobě, ale to sebou mele a neusne a pak jakmile ho prendam, tak spinka hned. Z mého okolí nikdo nechápe, proč nemam jako všechny ostatní mámy miminko od narozeni v posteli, ale doma jsme se shodli na tom, ze jsme udělali jedine dobre a i pro syna je to do budoucna dobre - nebude trpět odnaucovanim spinkani s námi, protože pro nej bude prirozene spinkat ve svém pokojicku sám.

Do alespoň půl roku, spíš roku, se vůbec nedoporučuje mít děcko odstrčené v jiné místnosti. Je to prevence syndromu náhlého úmrtí dítěte i prevence nočních děsů. Krom toho většina čerstvých prcků se dožaduje kojení co 2-3 hodiny (tj. i přebalení) - lítat neustále do jiné místnosti není zrovna moc praktické. Takže za mě je rozhodně přirozenější mít dítě na ten rok u sebe. Je to jak pořídit si štěně, ale nechávat ho přivázané kdesi u boudy - jako rodina jsme taky smečka, tak proč pokoušet, jestli se vyvine separační úzkost...

Kdyz tady tak ctu, tak mi prijde ze musim byt ta nejhorsi matka na svete, ze sve dite nemam na sobe povesene 24 hodin denne...

Já tedy nevím, ale připadá mi, že je tahle diskuze trošku bezpředmětná. Většina z vás totiž při tom všem "doporučuje se" a "nedoporučuje se" zapomíná na tu nejpodstatnější proměnnou, a tou je vaše dítě. Každé dítě je jiné, jsou to maličké individuality, které mají společných pouze pár potřeb. Některému dítěti vyhovuje (prosím berte s nadsázkou) viset na prsu 24 hodin denně, jiné to nepotřebuje....a takových příkladů by se našlo milion.
Já jsem s mojí dcerkou spala v jejím pokojíčku od narození. Ona v postýlce, já metr od ní v posteli. Pak jsem ale zjistila, že se prostě vzájemně rušíme, tak jsem se v jejím půl roce odstěhovala do ložnice. Od té doby spíme obě lépe, déle, kvalitněji. Prostě to tak potřebovala a nic důležitějšího nebylo. Je totiž v posteli "separatista" jako já, potřebuje svůj klid a prostor a tak je to dodnes. Jsou jí 4 roky a máme spíš problém, když máme spát třeba u babičky v jedné místnosti.
Teď se nám má každým dnem narodit druhá dcerka. Postýlka je pro začátek v ložnici a uvidíme, jak to bude dál. Nic si neplánuji, však ona mně naučí, co jí nejvíc vyhovuje. Třeba bude stejná, jako první dcerka, třeba ne a bude s námi v ložnici, nebo dokonce v posteli. Proč to ale všechno píšu: uznávám lidskou individualitu a různorodost lidských potřeb. Všechna ta doporučení / nedoporučení pro mně nikdy nebudou víc než to - tedy možnost, jak by to mohlo jít lépe. Pokud to ale mým dětem nebude vyhovovat, ta milé doporučení házím bobek. A NIKDY bych si v diskuzi, jako je tato nedovolila odsuzovat druhé maminky za to, že něco dělají jinak, že mají/nemají miminko v ložnici, nebo mají/nemají miminko přímo v posteli, nebo dokonce je sprostě napdat, což je tady poslední dobou docela trend....předám svou zkušenost, to mile ráda, ale jak to potom bude tázající doma fungovat, si musí vyzkoušet sama. Tisíc hlav, tisíc názorů, hlavní je ale stejně nakonec názor toho maličkého štěstí.
Už jsem to psala v jiné diskuzi, chtělo by to více tolerance ze všech stran.

A poslední dovětek - argument "musím lítat do druhé místnosti" je v okamžiku, kdy to 98% z nás nemá k postýlce mrněte víc, než deset metrů velmi vtipný. Nebydlíme přece na hradě, ale povětšinou v bytě, nebo rodinném domě, kdy bývají ložnice hned vedle sebe. Stejně, když už byste byly vzhůru, si zajdete třeba na záchod, nebo se napít. A to už fakt není takový rozdíl....

Myslim, ze každá se o své děti starame s nejlepším vědomím a svědomím. To, co muže vyhovovat jedné rodině nemusí vyhovovat druhé a naopak. Není třeba odsuzovat odlišné názory a způsoby výchovy. Tohle je neco, co nepochopím asi nikdy zase já.
Kdyz chce mít maminka dítě 24 hodin denně u sebe, at si ma, je to její volba. Stejne tak my co jsme se rozhodli nechat děti spát ve svém vlastním pokoji at už od jakéhokoliv veku, také můžeme, je to rozhodnuti každé maminky a nechapu, proč se tu nektere matky tak bouři.
Můj syn nikdy nevypadal, ze by trpěl úzkosti, naopak je to velmi spokojene a usměvavé miminko, které se velice dobre vyspi a já také.

A to ze některa říkáte, ze byste musely běhat z místnosti do místnosti, to je jen výmluva kvůli vlastnímu pohodlí, náš dům ma pět pater a tohle me nikdy nenapadlo ani zmínit. Naopak to beru sportovně - aspon mám poradny pohyb!

@naste mělo by to být o tom, co vyhovuje dítěti, ne co vyhovuje rodičům. A novorozenci prostě separace od maminky vyhovovat nemůže, to je proti přírodě. Že po nějaké době miminko rezignuje a "nezlobí" a spinká samo v místnosti je druhá věc. Článek jsem si našla a přečetla a nevidím na "francouzské výchově" nic obdivuhodného, připomíná mi socialistickou výchovu za minulého režimu u nás.

@jade85 jojo, s prvnorozenou dcerou jsem měla taky podobně zcestné názory, všechno načtené 😀 Ta s námi spala v posteli do dvou a půl let a všem to vyhovovalo, pak se sama od sebe odstěhovala do svého pokoje 🙂 Když se narodil kluk, automaticky šel k nám do postele.. Nevyspal se VŮBEC nikdo.. Po dvou měsících jsme to vzdali a šel bydlet do svého pokoje a všichni byli spokojení 🙂 V deseti měsících mu samota přestala vyhovovat, tak jsme mu postýlku nastěhovali do ložnice a na roce mu přestala vyhovovat i ta postýlka, teď radši spí přitulený k někomu a dnes v noci jsem ho drze šoupla k ségře a pak odešla do ložnice a překvapivě spali oba do rána, tulili se k sobě 😀 Ale ségra ho večer u sebe nechce, takže asi ještě bude plyšáček nějakou dobu v ložnici 🙂 Můžeš mít názor jaký chceš, ale někdy ti ho děťátko vymluví 😉 A podle mě mít mimino v posteli jen protože "se to doporučuje", přičemž to nikomu nevyhovuje (jak to bylo u nás), je stejná blbost, jako dávat ho do pokojíčku "protože se to tak dělá", přičemž to mimino tam pláče, nechce tam být samo a maminka u něj stejně co hodinu je..

@beruda s tím tak úplně nesouhlasím, bylo pro mě pohodlnější, vytáhnout "mlékárnu" a spát dál než jít do pokojíku, nakojit, odložit a jít zase spát 🙂 Ale s klukem spát nešlo, byli jsme pak protivný a nevyspalí všichni včetně jeho.. Tak jsem radši chodila za ním do pokojíku, jemu ta samota svědčila, stejně jako zbytku rodiny 😀

@martinka_33 já netvrdím, že by měl někdo něco dělat jen proto, že se to doporučuje, já mám svoje dítě u sebe protože mi intuice říká, že je to tak správně a moje dítě mi to potvrzuje, ne proto, že jsem si to někde přečetla. Souhlasím, že je potřeba vnímat potřeby miminka, každé je jiné. Ale prostě mi přijde proti přírodě, aby miminko jen co přijde na svět bylo samo v pokoji. Po pár měsících, pokud je to skutečně potřeba toho miminka a ne pohodlnost matky, tak proč ne....

@takyjedna že musí být umaminky není nezbytné. Záleží i na diteti. Známá se první týdny nevyspali jak ona tak dítě porad brečelo . Pak ho dali do svého kde měl "klid" a bylo to vyslali se všichni. Přes den se mazlí,kojila několik měsíců a je mu 7 let a mají krásný vztah nikdo neutrpěl. Ono někdy nezáleží co je špatně a správně, co by se mělo a vyžadovalo, co vyhovuje nám, ale někdy musíme brát ohledy na to dítě.

Záleží co bude vyhovovat Vám a dítěti. Některé děti jsou hodně kontaktní jiní ne.

@ladyhacek To je jak u nás, já jsem malýho chtěla mít u sebe ale nesvědčilo to nikomu.. A kojím ho do teď, je mu 17 měsíců..

@terka2018 spime vsichni spolu a budeme, dokud deti budou chtit.

Eliška spala od začátku ve svém pokojíčku, chtěla jsem, aby na něj byla zvykla a brala jej za svůj. No a já už tam skoro rok spím s ní☺️ Nějak se nemůžu odpoutat a jít zpět do ložnice☺️ A to od 3m v noci nejí.

@rickym a co na to manzel ci pritel?tomu to nevadi?

První byla v ložnici, protože jsme bydleli v menším bytě. Druhé sice má prostor na vlastní pokojíček, ale také zatím je v ložnici, protože je to pro mě pohodlnější. Postýlku mám pár kroků a nemusím třeba jen kvůli podání dudlíku běhat do jiné místnosti. Spí ve své postýlce, do postele si mimčo na noc neberu. Kdy půjde do svého pokojíčku netuším, záleží jak dobře bude spinkat v noci atd, ale určitě první rok bude s námi.

naše spala nejdříve v postylce s námi v ložnici, teď ve 14 m jsme jí dali do pokojíčku a spaní se jí zlepšilo

@aklin
Takže ten, co má dítě v ložnici, dbá na mateřskou intuici a ten, kdo má dítě v pokojíku, je sobec...no paráda, tak to je názor...toto mně fakt zvedá ze židle.
TOLERANCE k ostatním je slovo, které asi neznáte☹
Zajímavé, že se s těmito útočnými sprostými poznámkami nesetkávám u těch, co dítě vozí v kočárku, dají mu čokoládové vajíčko a spí v postýlce ve svém pokoji.