Hledám si špatná zaměstnání?
Ahoj všem,
trochu si potřebuju někde ulevit ohledně práce. Protože to, co poslední dny zažívám už mi přijde neúnosné a nevím, jestli jsem jenom tak zhýčkaná, nebo jestli je normální tohle v práci prožívat. Je mi 28 let, do 22 jsem prezenčně studovala pedák, pak jsem šla pracovat a magistra jsem si dodělávala dálkově. Mám pocit, že každá práce, kam nastoupím, se časem změní v noční můru a já nevím, jestli je chyba ve mně, nebo si prostě vybírám blbý místa.
1. práce - servírka v pizzerii - tady jsem vydržela rok a měsíc, nastoupila jsem krátce po státnicích, praxi jsem měla z brigád, vzali mě hned. Dlouhé šichty (15 hodin, 3 dny za sebou, nic nenormálního), velice náročné víkendy (3 servírky na 150 hostů), peníze celkem slušné pro mě tehdy, ale ty dlouhé směny mě ničily, byla jsem šíleně utahaná a navíc buzerace v podobě kamer, které byly všude a majitel nás neustále šmíroval. Plusem byl fajn kolektiv, dost jsme se kamarádili, chodili spolu na pivo atd.
2. práce - pošta. Tady jsem vydržela 3 roky, vystřídala jsem 3 různé pozice - přepážka, pokladna, vnitřní služba. Kolektiv - jak kdo, ale byli tu lidi se kterýma se dalo bavit, kolegyně se kterou se dalo jít na víno. Peníze celkem ušly. Náplň práce mě moc bavila. Ale nedávala jsem to nucené nabízení nesmyslů a to byl hlavní důvod proč jsem odešla. Nebavilo mě poslouchat každé pondělí na poradě ten řev vedoucí, že neplníme plány prodeje simkaret, pojištění, losů, novin, účtů a kdečeho... Navíc jsem měla pocit, že si zasloužím nějaké lepší místo.
3. práce - PR asistentka - vysněné místo, kam jsem se dostala až na třetí pokus. Mělo mě varovat, že stále hledají nové lidi... Nápln práce fantastická - psaní textů, pořádání akcí pro odbornou veřejnost i pro novináře... Práce dost různorodá. ALE... málo peněz (15 tisíc čistého nepovažuju za žádné terno v oboru, kde tečou velký prachy), neplacené přesčasy (denně hodinka dvě, naprosto normální), ale především - šéfová magor. Majitelka a zároveň hlavní manažerka - evidentně byla na antidepresivech, měla šílené výkyvy nálad, když neměla den, veškerou práci nám vracela jako špatnou, přestože jsme udělali vše dle jejích pokynů. Bylo to absolutní psycho, člověk nevěděl, kdy zase bude všechno špatně. Po půl roce jsem každé ráno brečela cestou do práce, začala mě pálit žáha (permanentně), často jsem si cestou do práce představovala, jaký by to bylo, kdybych to narvala autem do stromu, jakej bych měla klid.... V téhle firmě nikdo déle jak rok nevydržel, já sama jsem viděla přijít a odejít několik lidí a ty odchody byly vždycky drsné, stejně jako nakonec ten můj. VYdržela jsem tam 10 měsíců. Pak jsem zůstala 5 měsíců doma - stavěli jsme s manželem svépomocí dům a tak jsem makala denně na stavbě a když byl manžel v práci, zařizovala jsem vše potřebné, nakupoala materiál, dělala doma zázemí atd.
4. práce - k té jsem se nachomýtla náhodou, životopis jsem jen tak zkusila poslat a oni mě vzali. Je to práce mistrové v potravinářské výrobě. Nejdřív jsem si to tam šla jen tak okouknout s tím, že se určitě na takovou práci nehodím a najednou jsem tam už rok. Náplň práce není špatná (vedení kolektivu, plánování výroby), ale poslední dobou se z toho stává zase psycho - máme dlouhodobě poruchové stroje a kvůli nim výpadky ve výrobě a ředitel pak chce abychom to nahnali, takže nás nutí chodit navíc víkendové směny, denně jsem tam přesčas, neustále řeším spoustu problémů, které ale vyřešit neumím, neboť to není v mé kompetenci ani v mých možnostech (třeba ten technický stav strojů). Plusem jsou peníze - přesčasy mám placené (až 40 hodin měsíčně), základ taky slušný. Na svém místě jsem se osvědčila, všichni si mě chválí, s lidmi vycházím dobře. Bohužel se tu nemám s kým družit, jsem v celém podniku zdaleka nejmladší, takže jsem sice mezi lidmi, ale sama. Trávím v práci až moc času a až moc mi to zasahuje do osobního života (telefonáty v 10 večer, pracovní víkendy navíc....). A já si říkám, zda se kousnout a vydržet to - přeci není možné, abych v žádné práci nevydržela. A když tady skončím, kam bych jako šla, aby mi to vyhovovalo?? Existuje vůbec práce, kde je člověk svých 8 hodin, je v pohodě a jde domů a není servaný jako pes?
Nepřijdu si, že bych byla nějak přecitlivělá, svou práci nedělám špatně, do práce chodím ráda. Ale nechci aby mě to takhle vysávalo. Koníčky mám (fitness, turistika, pes, knížky), odreagovat se umím. Ale když vstávám ve 4 ráno, přijdu domů v pět odpoledne a ráno zase nanovo, prostě to poslední dobou nedávám.
Asi ani nechci nic poradit, nevím, jen jsem si chtěla postěžovat, že si neumím najít práci, která by mi vyhovovala.
@malinkaelinka
Ja myslela jinou. Treba vyroba autodilu. Jinou pozici nenabizeji? Nevim jak velka to je fabrika a kolik tam mas moznosti uplatneni. Co se tyka tech prescasu a pracovnich sobot, te chapu, ze uz te to nebavi. Ja to vydrzela par mesicu chodit 4 x v tydnu na prescasy, tedy na 12 a kdyz uz jsem rekla, ze uz vazne nemuzu, tak mi bylo receno. Ale pro podnik, by jste to mela udelat!Takovych kecu co jsem si vyslechla, proste na bliti. Jenze ja nemam vysokou jako ty a proto ani moznosti. Ver, ze to tam bude horsi. Jsi mlada a moznosti mas vic a ver, ze i to miminko se spis povede, kdyz budes mit pohodovou praci a ty budes v klidu a ne cekat kdy ti zase bude nekdo volat a neco po tobe chtit.
@malinkaelinka ja ti v tomhle rozumim. Mam v podstate to za sebou. Ja mam tedy jen titul DiS a v technickem oboru, takze to je neco jineho. Ale to stridani praci mam take za sebou. Po skole jsem zacla v jedne fabrice na technicke pozici. Nic vysokeho ani nic nizkeho, proste stred, a pritom jsem zuzitkovala znalisti ze skoly, to byla znacka ideal, kolektiv maly a bajecny. Po roce jsem ale odchazela, protoze jsem uz nedavala to vstavani v 3,30 abych se dostala vlakem na 7 do firmy a vratila se v 19 vecer domu, nehlede na to utracene cestovne. Ale nebylo nazbyt firma byla 120 km od mista bydliste, ale byli jedini, kdo mi po skole dal sanci. Pak jsem nastoupila do maleho sro v podstate v miste vydliste, vzdalenost 5 km. Po 4 mesicoch jsem dala vypoved a div neskoncila znova na antidepresivech. Zazila jsem si tam tezkou sikanu a v podstate sef me vystipal, o potizich psat nebudu, nehlede na to ze jsem nedelala co jsem mela ve smlouve a jine libustky. Skoncila jsem na UP, 3 mesice se davala do cajku, podporu jsem nedostala, byt jsem na ni mela po odpracovani vice jak 12 mesicu narok (no to nebudu pitvat) potrebovala jsem praci, muz, tehdy jeste pritel taky zacinal od nuly bez koruny (bylo to hodne tezke). Ozvala se mi jedna firma, ze nastoupim jako kontrolorka docasne s tim ze jsem mela nastoupit pak zase na peknpu (pro me peknou) praci. Ta firma byla ale zase 70 km vzdalena. Nezbylo mi, nez si tam najit ubytovani a za muzem se vracet na vikend, s tim ze jsme se videli jen o vikendu, popripade jednpu za 14 dni. Nemohla jsem nic najit, ubytovnu jsem si po par prohlidkach rozmyslela, na penzion jsem nemela, tak jsem si platila motorest. Ovsem docasnou praci jsem nezvladala fyzicky, tahala jsem vic kg nez jsem mela a vzhledem k tomu ze nikdo novy se nehlasil, postup na tu lepsi se stale nekonal. Po 2 mesocich jsem to vzdala, odrovnala jsem si zada a ruce. Nastoupila jsem do vedlejsiho mesta, ale uz jsem mela neco nasetreno, tak jsem si platila penzion, jidlo samozrejme jsem si obstaravala dle sveho, tam se nevarilo. Ta prace opet nedopadla, bylo to tam dost psycho hlavne s podrizenymi, kteri me odmitali brat a delali naschvali, donaseli, vymysleli podrazy atd.. Odesla jsem s tim ze se vratim do bydliste a budu hledat dal. Pri pohovorech mi jeden radoby PR rekl, ze me nemuzou vzit, protoze jsem ve veku, kdy budu chtit deti a taky je problem muj zivotopis. Ze jsem vystridala prilis moc zamestnani a ze pusobim neverohodne. Naskytla se mi ale 20 km od mista bydliste uzasna prace a v mem oboru, ALE. Extremni zodpovednost, zatez, mela jsem toho plno na starost, jak si lze jen predstavit. Od zahranicnich zakazniku, pres reklamace, pece o vyrobu, podrizene, nekolik stredisek, reseni problemu, neustale meetingy, pracovni cesty, dokumentace, technicke zkousky atd. Byla jsem v praci od rana a pozde vecer jsem zhasinala jako posledni v kancelari nekdy kolem 21 hodiny. Prace za tri lidi. No pak prislo necekane mimi a vse skoncilo. Samo se to naplanovalo tak, ze s nastupem na MD mi zanikla sml. Nebot castecne uvazky a jine formy u nich nebyly mozne. To je jen zevrubny a zkraceny popis me situace, nehlede na soukromy zivot, kdy jsme si taky prosli zatezovymi zkouskami, ale zvladli jsme to vsechno myslim s gracii. Co bude dal jednou po detech nevim. Vim jedno, ze clovek nemuze snit o ideal praci, kde bude vse zalite ruzovou. Prace je hodne o lidech jaci ji tvori. Taky bych si predstavovala uzasny kolektov, fajn plat, prace od do, ale ne monotonni. Ale je to jako miska vah, tam kde pridas, musis na druhe strane ubrat. Nelze mit od vseho co chci. A lidi si bohuzel nevyberes, to je ruleta. Ja v kazde praci narazila na kreteny, ale taky i na dobre lidi, fajn lidi se kterymi si clovek pokecal. Co ja se nabrecela, po prichodech z kazde z tech praci, vsude me rozhodilo neco co mi nesedlo, ale zjistila jsem, ze je to o vnitrnim nastaveni, jak moc se tim budi trapit. Do budoucna vim, ze to chce proste vic ostre lokty a nektere veci posilat za hlavu, jinak budes porad utikat kvuli necemu, co te rozhodi, nebo trapi.
taky bych koukla ve státní správě. není to vždycky úplně ýzy práce za pár korun, záleží hodně na pozici. na spoustu z nich musíš mít vš a musíš bejt trochu schopná, něco si pozjistit před pohovorem. úřadů je spousta, tak pohledej. ve státní správě i samosprávě.
Po VŠ jsem pokukovala po státní správě, ale výběrová řízení nikdy nedopadla. Hledala jsem práci v době krize, kdy absolvent bez praxe bylo skoro sprosté slovo. Nakonec se mi poštěstilo po známosti sehnat místo v obchodní firmě. Vystavovala jsem a kontrolovala objednávky, komunikovala se zahraničními dodavateli, všechno mne naučili a nevadilo jim, že jsem to v životě nedělala, chtěli jen někoho normálního, kdo se bude to chtít naučit a bude na něj spoleh. Na začátku super, chodila jsem domů s čistou hlavou, přesčas jedině v době zástupu za kolegyni - přesně tak jsem to chtěla, taky jsem mohla jít učit, ale nechtěla jsem trávit večery nad přípravami. Ovšem firma postupně rostla a nám samozřejmě práce přibývalo, ale lidí jsme měli u nás na oddělení pořád stejně, začalo to tam být docela stresové. Když se ostatním nedařilo, snažili se hodit vinu na nás, hledat u nás chyby, ale my jsme u šéfové neměli moc zastání, protože obchodníci dělají ten zisk a my jsme jenom backoffice a máme jim být k ruce. Musím říct, že po oznámení těhotenství mi všechny kolegyně záviděly - že vypadnu, ne že budu mít dítě. Poslední měsíc jsem každé ráno brečela, že tam musím, a neskonale se těšila na MD. Vrátit se nechci - je tam složité dojíždění a to s dítětem asi nepůjde, ale to jim samozřejmě říkat nebudu...
@malinkaelinka Podle mě je problém hlavně v tom, že jsi vždycky pracovala na podstřelených pozicích. Jít s diplomem, byť z pedáku, makat do pizzerky, to je dobrý max jako brigáda. Nemyslím to zle, je vidět, že se práce nebojíš, ale výsledkem je dost nevyrovnaný CV, ze kterýho je znát, že nevíš, co se sebou... Praxe ti vůbec nenavazuje. Já bych se osobně před takovým uchazečem měla už trochu na pozoru. Takže: pokud chceš měnit práci, pořádně si rozmysli, kam chceš směřovat, nesahej chaoticky po prvním místě, který se ti namane, naopak, hledej pečlivě, vybírej si. Doba ti dost nahrává, po schopnejch lidech je hlad. Státní správa nebo samospráva není špatný nápad, ale má to taky svoje specifika a když narazíš na blbce, což neni žádná výjimka, tak je to občas výživný, jako všude jinde. Hledej pozici odpovídající VŠ vzdělání, souhlasím s @sudylichozrout , ono být obklopený lidmi podobnýho naturelu je vždycky dobrý. Popřípadě asistentskou/recepční/sekretářskou pozici v nějaký firmě, advokátní kanceláři, atp. Promysli to ale pořádně, už si podle mě nemůžeš moc dovolit střílet práce od boku, soustřeď se na jeden obor a dělej kroky, který dávají v souhrnu smysl.
@malinkaelinka škoda ☹️
@malinkaelinka Souhlasim se
@sudylichozrout . Ty popsane pozice jsou max. pro stredoskolaky a predevsim z oboru, at uz si do pozadavku napisou cokoliv. Navic podle toho co popisujes, nejsi prilis flexibilni a vudci typ, spise typ, delnik - to te neurazim, to tak proste je a je to v poradku, kazdy jsme nejaky a nemuzou byt vsichni manazeri. Souhlasim i s holkama,,mas Mgr. vzdelani, najdi si klidnou kanc. praci ve statni sprave.
jinak ono těch možností je spooousta, jen to není třeba vidět a je to o příležiosti, známejch, co ti kdo zrovna řekne, nebo se někde objeví. kromě státní správy můžeš dělat růůznou administrativu růůznejch firem. shání se teď snad všude, tak bych se ptala kdekoliv prostě🙂 tam třeba dost lidi berou ne ani tak podle vzdělání, když to není žádná úzce specializovaná věc (a stejně se musíš vždycky pro tu konkrétní práci něco naučit žejo), ale spí špodle toho, jak prostě působíš schopně a i sympaticky. nikdo nechce v kolektivu debila🙂)))
Vybiráš si dost zvláštní pozice, určitě bych být tebou zkusila administrativu nebo marketing.
@malinkaelinka Tak vetsina tech pozic je znama otrocina - posta, servirka, "PR". Problem je, ze nemas zadnou kvalifikaci - resp. mas, ale delat to nechces. Ale hloupa asi nebudes, kdyz mas VS, a clovek s VS ma vetsinou o praci jine predstavy. Ja jsem si pri VS jeden rok privydelavala v obchode a co tam lidem prislo normalni, z toho ja mela vitr. Vsude kamery, nedovolene prohrabovani osobnich veci, nedodrzovani zakoniku prace, neplacene prescasy a nemoznost mit pauzu na jidlo...A nejhorsi to jednani. Priznam se, ze i kdyz uz pet lez pracuju v oboru, dodnes z toho mam hruzu. Bylo to neuveritelne ponizujici. Jinak ale prescasy jsou bohuzel norma vsude, s tim se budes muset smirit nebo jit fakt do toho skolstvi.
Já třeba pracovala v soukromé firmě (poradenská) i ve státní správě (ministerstvo na vedoucí pozici) a ve státní správě to teda byl nesrovnatelně větší fičák, šílené urgenty, stresy, cca 100 mailů denně k vyřízení, nonstop na příjmu, v práci do večera, práci jsem si nosila i domů. Takže ono to bude firma od firmy, úřad od úřadu. Dokážu si představit, že na některých pozicích někde třeba ne městském úřadu to bude pohodička a klídek, ale na jiných třeba taky ne, nezažila jsem, nedokážu posoudit. Kdekoliv je podle mě rozhodující kvalita nadřízených a managementu i kolegů. Kdekoliv to bude na houby, když bude ve vedení idiot. A kdekoliv se to může zvrhnout poté, co tam byl člověk x let spokojený. Je to o štěstí, náhodě. Manžel byl ve firmě 10 let, nastupoval tam po škole, spokojený, kolegové fajn, vše skvělé, peníze dobré, práce ho bavila. Po 10 letech to začalo jít do kopru, firma nakonec zkrachovala kvůli blbosti majitele. Nikdy člověk nemá záruku, že to bude pořád super.
@malinkaelinka necetla jsem veskerou diskusi, jen mne napada - vsude je neco, i v praci, ktera te bavi a vysnila sis ji. Resila bych svoje reakce na ni a vyber konkretni pozice a pracoviste. V jednom z techto bodu je problem. Mas vysokou skolu, tak proc se hlasis na mista pro stredoskolaky? Mate v miste bydliste vysokou nezamestnanost? Zkouselas to nekde, kde je treba tvoje vzdelani?
Jeste mam napady - regionalni agentury, cestovky, pruvodcovstvi, urady, vzdelavani dospelych - i tam se lze dobre uplatnit s tvym vzdelanim, a pritom neucit. Hlavni je delat, co opravdu chces.
Me prijde, ze si nevybiras. Vezmes co se namane.. Jak pises "šla jen tak okouknout s tím, že se určitě na takovou práci nehodím" a nakonec si tam skoncila ani nevis jak. V tom je podle me ten problem. Chce to trochu premyslet pri vyberu prace, podle me se da dost dobre dopredu odhadnout jake to bude.. lidi, napor prace atd. I penize jsou jasne preci predem. Proc brat praci za 15 tis.? Me prijde, ze si vzala cokoliv a az pak resis, ze je to nejaky sileny misto. Vetsinou kdyz clovek dava pozor tak indicie jsou jasne od zacatku. Kamaradka ted sla do novy prace, ze ktery ji emaily psali treba pozde vecer i brzy rano (nez nastoupila) a ted se divi, ze tam maka od nevidim to nevidim. Tak to uz bylo jasny, ze se tam takhle pracuje. Ja kdyz jsem si nasla prvni praci tak jsem tam byla tyden a taky se mi to zdalo nic moc. V te dobe me kontaktoval i muj soucasny zamestnavatel.. rychle me doslo, ze to jsou mnohem lepsi podminky - work and life balance, a dala jsem vypoved. Presla jsem do meho soucasneho zamestnani kde jsem uz 7 let. A nemuzu si to vynachvalit. Super spolecnost, no stres, dobry penize. Uz pri prijmacim pohovoru bylo jasne, ze to tak bude. Ty ses svym panem, tak se nenechej vlacet silenyma zamestnavatelema. Najdi si nejakou dobrou spolecnost, treba ve farmaceutickem prumyslu, nebo v nejakem bohatem odvetvi se slusnym sefem.. Naky posty a podobny nesmysly, no nedivim se, ze te tam buzeruji 🙂)
S pajdakem muzes i do personalnich agentur delat nabor, vydelas si slusny penize. I kdyz je to trochu stereotypni.. ale buzerovat te asi nebudou..
@jednaholkaa jako muze, no... Ale podle toho pak ten nabor taky vypada... Nezkusene holky, co vubec nechapou pozice, ktere poptavaji. Zejmena v IT a prumyslu. HR neni uplne legrace, nemel by to delat kdokoliv, kdo jde zrovna kolem a ma diplom.
@sudylichozrout Tak nekomu to pujde lip nekomu hur, ostatne jako na kazde jine pozici.. Taky jsou spatny a dobry doktori, u tech to ovsem vadi vic kdyz jim to moc nejde 🙂 HR at pro me za me dela kdo chce 🙂))
@ariadna12 tak na místě kde jsem, tak chtěli VŠ diplom, ale obor je jim asi ukradený, moje kolegyně na stejné pozici je zase zahradní architektka :D
@jednaholkaa Já jsem vždycky šla tam, kam mě vzali. Do pizzerie mě vzali ihned ze dne na den a já tehdy práci zoufale potřebovala. Na poštu jsem původně nastoupila na brigádu, vracela jsem se dálkově do školy. A byl z toho úvazek na tři roky. PR měla být práce snů, nejlépe do důchodu, ale nedala jsem to. A současná práce? Byla jsem doma 5 měsíců, tohle bylo nejlepší místo, kam jsem šla na pohovor a dokonce mě vzali. Nebylo o čem váhat.
Zkus asi nějaký větší korporat. Tam jsou pevne dana pravidla, ale určitě tam nefungují tak, že by Ti nařídili pracovní soboty. Jinak určitě nedoporučuji již na rodicak jak tu někdo výš radil. Tohle je opravdu špatný důvod, nic tím nevyřešís, jen problém odsunes.
@elinkal tady ale asi žádnou takovouhle firmu nemáme.... na rodičák bych šla ráda, ale proto, že dítě chci, ne kvůli nespokojenosti v práci. Ale tomu člověk neporučí a prostě to zatím nejde.
@jednaholkaa Jasně, někomu to jde lépe a někomu hůře. Jen je problém, že nejde o montování šroubků, ale zaměstnávání lidí. Pokud personalista kandidáta špatně vyhodnotí a odmítne, může firmě výrazně uškodit nepřijetím kvalitního člověka. Na LinkedInu vidím ty příběhy denně. Tolik lidí má zkušenosti s personality na hovno... a vždycky jde o nějaké mladé žabky bez zkušeností a sebevědomím na půdu. HR je dnes vysokoškolský obor. Ať ho dělají ti, kdo ho vystudovali. Má totiž své zákonitosti, které bez té školy málokdo ví.
@malinkaelinka A podle toho to tam asi vypadá. Pokud je jim jedno, co má kdo vystudované, bude to tam s efektivitou s smysluplným vedením týmu asi dost na prdlačku. Jinak zahradní architekti jsou většinou dost šikovní (jednoho mám doma) 🙂
@sudylichozrout no oni si spíš asi nemůžou moc vybírat. Fabrika je v minivsi (cca 10 domů a naše fabrika), kousek od malého městečka, kde ale jsou 2 velké fabriky, které zaměstnají celé široké okolí a sem se pak už nikdo nehrne... Ale jinak většina lidí co tu dělá, tak jsou z oboru, jen teda zrovna my dvě ne, ale ona zase už má z výroby praxi (letitou), takže ten "mimoň" jsem tu jen já. Nicméně si myslím, že svou práci dělám dobře (chválí si mě vedení i podřízení), takže jsem se svého úkolu zhostila nejlépe, jak jsem mohla. Ale ty problémy, které se tu řeší, jsou letité, po lidech, co svou práci nedělali dobře a dodnes se to promítá do naší práce. A odstranit tyhle chyby, to jsou milionové investice, do kterých ředitel v žádném případě nepůjde...
@malinkaelinka chapu... 🙂
@malinkaelinka No jak to tak posloucham, tak potiz je spis i v miste bydliste. Pokud se neodstehujete nebo nebudes dojizdet, tak vysokoskolskych pozic, ktere muze delat kazdy, bude minimum. Takove ty obecne administrativni pozice budou spis ve vetsich mestech.
Ad HR dost souhlasim. Tohle ma delat nekdo, kdo to studoval, rozumi veci. A narocnejsi pozice ma delat psycholog s psychodiagnostickymi testy.
@bayt Já do téhle vsi, kde fabrika je, dojíždím. Bydlíme asi 10 km od okresního města. Stěhovat se určitě nebudeme, loni jsme dostavěli dům 🙂 Dojíždění obecně mi nevadí, bydlíme v městysu, ze kterého je dobrý dojezd do několika menších měst + toho okresního.
@malinkaelinka Nemyslím si, že bys byla moc vybíravá nebo jak píšeš přecitlivělá. Prošla jsi 4 místa - to není zas tak hodně, kromě toho máš aspoň zkušenosti z různých oborů.
Já teda dělám od ukončení VŠ jen ve svém oboru - jsem zdr. sestra, ale taky jsem toho už prošla víc. Po VŠ jsem se nadchla pro hospicovou péči a protože nikde v okolí mého bydliště ta možnost nebyla, odešla jsem 100 km daleko, kde jsem si úplně naslepo našla místo. Byla jsem tehdy strašně naivní - Šla jsem do města, kde jsem nikdy předtím nebyla, neznala tam jediného člověka, bydlet jsem neměla kde, tak jsem si našla jakousi ubytovnu, kterou jsem poprvé viděla až v den nástupu a zjistila, že většina ubytovaných jsou dělníci a jakési podivné existence, kvalita ubytovny celkově hodně mizerná...Ale byla jsem ráda, že mám práci a myslela si, že se to časem nějak utřepe. Neutřepalo. Nedařilo se mi sehnat lepší ubytování, v práci mě dali na nižší pozici než jsem měla původně nastoupit, s tím, že až se zaučím, budu dělat svoji práci. Takže jsem měla 10 tisíc a dělala práci ošetřovatelky místo zdravotní sestry s VŠ vzděláním. Jedné kolegyni jsem se svěřila, že jsem si našla přítele v mé rodné vsi a ta hned letěla na vedení a řekla jim, že tam určitě nezůstanu, ať se mnou moc nepočítají...Nikomu se tam nedalo věřit. Jednou, když jsem byla zrovna doma u rodičů, volali mi, že mě potřebují na záskok na noční. Odpověděla jsem, že to nestíhám, že jsem 100 km daleko, a oni mě pak na základě toho ještě ve zkušebce propustili. Šla jsem ke svému obvoďákovi, že mě bolí záda...Zrovna měl dlouhodobě nemocnou sestřičku, slovo dalo slovo a nakonec jsem u něho zůstala pracovat 3 a půl roku. Tam jsem byla opravdu spokojená, i když práce bylo hodně, jezdila jsem před a po práci na návštěvy k nemocným, lidi mi volali na mobil, často chodili zvonit i domů...ale neměla jsem ještě dítě, tak mi to nevadilo. Jenže smlouvu jsem měla vždy jen na rok na dobu určitou a tak pořád dokola. Že jsem byla blbá, když jsem s tím souhlasila, se ukázalo až posléze, kdy jsem otěhotněla a následně odešla na mateřskou. Po rodičovské jsem se chtěla vrátit, byli jsme domluvení, ale nakonec mě o místo připravila důchodkyně, která mě měla jen zastupovat v době mé mateřské a rodičovské...prostě už tam zůstala, takže má důchod i plat a já zůstala s 2,5letým děckem najednou bez práce. Narychlo jsem si tehdy našla místo u jedné zubařky, ale tam to bylo psycho - práce fajn, vše jsem se rychle naučila, ale šéfová totální magor, neustále jí něco vadilo, nadávala mi za věci, s kterými jsem neměla nic společného, dělala jsem sestru i uklízečku zároveň za mizernej plat a domů jezdila denně za tmy, o syna se mi starali rodiče, přesčasy a pohotovost např. o Vánocích jsem nikdy nedostala zaplacené...Pak jsem se dozvěděla, že už jsem asi 20tá sestra, že tam nikdo dlouho nevydrží. Vydržela jsem dokonce zkušebky, pak se sesypala, skončila na pohotovosti a začínala opět od nuly... Teď dělám už skoro 2 roky v nemocnici...soukromé, takže peníze opět nic moc, ale to je to nejmenší. Za ty 2 roky mě už Xkrát přesouvali, nemám stálé místo, mezitím jsem si zažila i šikanu... Snažíme se o druhé dítě, 2x jsem potratila, všichni v práci to věděli...A vždycky když jsem se vrátila po potratu do práce, už na mém místě byl někdo jinej a dali mě zas jinam. Hledám si něco jiného, ale protože manžel dělá v nepřetržitém provozu a dojíždí do práce 50 km, potřebuji jen na ranní směnu. Syn má 4 roky, potřebuje pravidelnej režim a ne, abysme si ho přehazovali jak horkej brambor. Bohužel bydlím v regionu, kde moc na výběr není a když se zaměstnavatel dozví, že mám dítě, ani neodepíše nebo odmítá brát jakékoli ohledy co se týče pracovní doby,většinou chcou jen na dvanáctky. Takže tiše trpím dál, není to tak hrozné, ale spokojená nejsem, chci stálé místo a klid a ne to, co se u nás v práci děje, ale pořád si říkám, jestli odejít nebo ještě počkat dokud se mi nepodaří otěhotnět a vše už snad bude v pořádku. Ty ještě děti nemáš, tak využij toho, že máš ve výběru práce prakticky volnou ruku. Zamysli se nad tím, co by Tě opravdu bavilo a jdi si za tím. Třeba ještě pár míst projdeš, než najdeš to pravé, ale na tom není nic špatného. Držet pusu a 20 let trpět někde, kde nebudeš spokojená, není žádné hrdinství. Zkus mrknout na nabídky práce na internetu, poptej se známých, jestli o něčem neví, a určitě se něco poštěstí. Držím Ti pěsti!
@malinkaelinka Okresni mesto, pokud neni i krajske, to neni zas tak velky mesto 🙂

@lucajda17 no ve fabrice právě aktuálně pracuju 🙂