Hledám si špatná zaměstnání?
Ahoj všem,
trochu si potřebuju někde ulevit ohledně práce. Protože to, co poslední dny zažívám už mi přijde neúnosné a nevím, jestli jsem jenom tak zhýčkaná, nebo jestli je normální tohle v práci prožívat. Je mi 28 let, do 22 jsem prezenčně studovala pedák, pak jsem šla pracovat a magistra jsem si dodělávala dálkově. Mám pocit, že každá práce, kam nastoupím, se časem změní v noční můru a já nevím, jestli je chyba ve mně, nebo si prostě vybírám blbý místa.
1. práce - servírka v pizzerii - tady jsem vydržela rok a měsíc, nastoupila jsem krátce po státnicích, praxi jsem měla z brigád, vzali mě hned. Dlouhé šichty (15 hodin, 3 dny za sebou, nic nenormálního), velice náročné víkendy (3 servírky na 150 hostů), peníze celkem slušné pro mě tehdy, ale ty dlouhé směny mě ničily, byla jsem šíleně utahaná a navíc buzerace v podobě kamer, které byly všude a majitel nás neustále šmíroval. Plusem byl fajn kolektiv, dost jsme se kamarádili, chodili spolu na pivo atd.
2. práce - pošta. Tady jsem vydržela 3 roky, vystřídala jsem 3 různé pozice - přepážka, pokladna, vnitřní služba. Kolektiv - jak kdo, ale byli tu lidi se kterýma se dalo bavit, kolegyně se kterou se dalo jít na víno. Peníze celkem ušly. Náplň práce mě moc bavila. Ale nedávala jsem to nucené nabízení nesmyslů a to byl hlavní důvod proč jsem odešla. Nebavilo mě poslouchat každé pondělí na poradě ten řev vedoucí, že neplníme plány prodeje simkaret, pojištění, losů, novin, účtů a kdečeho... Navíc jsem měla pocit, že si zasloužím nějaké lepší místo.
3. práce - PR asistentka - vysněné místo, kam jsem se dostala až na třetí pokus. Mělo mě varovat, že stále hledají nové lidi... Nápln práce fantastická - psaní textů, pořádání akcí pro odbornou veřejnost i pro novináře... Práce dost různorodá. ALE... málo peněz (15 tisíc čistého nepovažuju za žádné terno v oboru, kde tečou velký prachy), neplacené přesčasy (denně hodinka dvě, naprosto normální), ale především - šéfová magor. Majitelka a zároveň hlavní manažerka - evidentně byla na antidepresivech, měla šílené výkyvy nálad, když neměla den, veškerou práci nám vracela jako špatnou, přestože jsme udělali vše dle jejích pokynů. Bylo to absolutní psycho, člověk nevěděl, kdy zase bude všechno špatně. Po půl roce jsem každé ráno brečela cestou do práce, začala mě pálit žáha (permanentně), často jsem si cestou do práce představovala, jaký by to bylo, kdybych to narvala autem do stromu, jakej bych měla klid.... V téhle firmě nikdo déle jak rok nevydržel, já sama jsem viděla přijít a odejít několik lidí a ty odchody byly vždycky drsné, stejně jako nakonec ten můj. VYdržela jsem tam 10 měsíců. Pak jsem zůstala 5 měsíců doma - stavěli jsme s manželem svépomocí dům a tak jsem makala denně na stavbě a když byl manžel v práci, zařizovala jsem vše potřebné, nakupoala materiál, dělala doma zázemí atd.
4. práce - k té jsem se nachomýtla náhodou, životopis jsem jen tak zkusila poslat a oni mě vzali. Je to práce mistrové v potravinářské výrobě. Nejdřív jsem si to tam šla jen tak okouknout s tím, že se určitě na takovou práci nehodím a najednou jsem tam už rok. Náplň práce není špatná (vedení kolektivu, plánování výroby), ale poslední dobou se z toho stává zase psycho - máme dlouhodobě poruchové stroje a kvůli nim výpadky ve výrobě a ředitel pak chce abychom to nahnali, takže nás nutí chodit navíc víkendové směny, denně jsem tam přesčas, neustále řeším spoustu problémů, které ale vyřešit neumím, neboť to není v mé kompetenci ani v mých možnostech (třeba ten technický stav strojů). Plusem jsou peníze - přesčasy mám placené (až 40 hodin měsíčně), základ taky slušný. Na svém místě jsem se osvědčila, všichni si mě chválí, s lidmi vycházím dobře. Bohužel se tu nemám s kým družit, jsem v celém podniku zdaleka nejmladší, takže jsem sice mezi lidmi, ale sama. Trávím v práci až moc času a až moc mi to zasahuje do osobního života (telefonáty v 10 večer, pracovní víkendy navíc....). A já si říkám, zda se kousnout a vydržet to - přeci není možné, abych v žádné práci nevydržela. A když tady skončím, kam bych jako šla, aby mi to vyhovovalo?? Existuje vůbec práce, kde je člověk svých 8 hodin, je v pohodě a jde domů a není servaný jako pes?
Nepřijdu si, že bych byla nějak přecitlivělá, svou práci nedělám špatně, do práce chodím ráda. Ale nechci aby mě to takhle vysávalo. Koníčky mám (fitness, turistika, pes, knížky), odreagovat se umím. Ale když vstávám ve 4 ráno, přijdu domů v pět odpoledne a ráno zase nanovo, prostě to poslední dobou nedávám.
Asi ani nechci nic poradit, nevím, jen jsem si chtěla postěžovat, že si neumím najít práci, která by mi vyhovovala.
@rituska88 Díky za tvůj příběh a držím palce, ať to pro tebe dopadne co nejlépe 🙂
@malinkaelinka Tak já z tak velkýho města právě pocházím, tudíž tím nepohrdám, ale na práce, které může dělat každý, ale nejsou to dělnické pozice, na to je prostě menší šance.
Nepremyslela si nekdy o logistice?Ja v tom oboru nedelam,ale mam zname co ano a i u nas ve firme jsou asistentky logitiky.Zarizuji dopravu zbozi z vyroby,pracuji presne od do,nikdy zadne prescasy,ale rozhodne to neni nudne,musi komunikovat se zakazniky a tak.Co pises,docela by mi to pro tebe prislo jako dobry napad.Jinak bych se byt tebou nebala koukat po necem jinem,praci mas,nemusis spechat,tak koukej po necem,o cem budes presvedcena,ze by to pro tebe bylo dobry..navic kdyz se das do klidu,treba to pomuze i otehotneni 🙂)
@bayt tak já jsem to samozřejmě myslela v legraci🙂 Pocházím původně z Liberce, pár let jsem žila v Praze a jsem šťastná za současný klid venkova 🙂 Ano jistě, ve větším městě by třeba byla zajímavější místa, ale to radši půjdu učit k nám na venkovskou malotřídku, než žít v ruchu velkoměsta 🙂
@mates133 V logistice dělá moje ségra a asi ne, díky :D K smrti nerada telefonuju a to je její denní chlebíček a práce přesně od do to teda taky není, takže zase firmy od firmy.... jako v každém oboru.
@malinkaelinka Tak to by se ti možná líbilo to, co jsem dělala já - někde na nákupním oddělení dodavatelské firmy. Taky nerada telefonuju - ani zářná měsíční kariéra v call centru mne moc nevyléčila. My jsme měli tak 90 % komunikace e-mailem, protože co je psáno, to je dáno. Vystavování objednávek a kontrola potvrzenek, takže nebýt dyslektik a mít trpělivost korektora, co zkontroluje každé číslo na papíře. A umět zapojit mozek a udělat si vlastní úsudek, protože kolegové obchoďáci občas vymýšlí kraviny, budiž jim to odpuštěno, protože komunikace se zákazníky není žádný med.
Naučit se se SAPem a hledat fakturace, reporting. Bude to samozřejmě firma od firmy, ale co jsem zavnimala přes manžela zkušenost z dvou firem, tak to byla klidná kancelářská prace.
@lenkas1982 Díky za tip, ale já potřebuju pracovat s lidmi, 8 hodin se dívat do papírů a s nikým nepromluvit, to bych nedala.
Díky všem za příspěvky. Za těch pár dní, co uplynuly od založení diskuze, se situace v práci maličko uklidnila a já tak lépe vidím do celého problému, který je rozsáhlejší než jsem si myslela. Jednotliví důležití lidé vůbec nespolupracují a jedou si na vlastním písečku (nákupčí, vývoj, obchod, sklad) a ve finále každý dává od všeho ruce pryč, že to on ne. Takže počkám, až utichne předvánoční mumraj a chci si v klidu sednout s vedoucí a probrat s ní, co přesně od nás očekává, co je v naší kompetenci a co už ne, protože někdy dělám práci 4 lidí najednou a jindy jsem tu jen cvičená opice, která poslušně plní příkazy a nerozhoduju o ničem. Dala jsem si lhůtu do března. Pokud bude všechno stejné a posun k lepšímu nebude, tak odejdu. Kam se potom vrtnout, zatím nevím, ale mám čas to promyslet. Ale aspoň vím, že v tuhle chvíli není chyba ve mně, ale v celém firemním systému, který mě prostě semlel. To že je tady jeden dva lidi, co podnikem žijí, neznamená, že musíme i my ostatní.
@malinkaelinka práce s lidmi a málo stresu se jaksi neslučuje
@bayt mě ale komunikace s lidmi (ať kolegy nebo zákazníky, podřízenými) nestresuje. Mě stresují faktory, které nemůžu ovlivnit a kazí mi práci a přesčasy, kvůli kterým spím 4 hodiny denně.
@malinkaelinka Pokud budes ve stresu a pressu, tak jenom tak neotehotnis. Musis se dostat do pohody.
@vikysek123 no nechraneny sex máme skoro 2 roky a mezitím jsem byla půl roku doma a v pohodě a první půl rok v nové práci taky klidecek 🙂 takže se tom to asi nebude
@malinkaelinka Ahoj, ještě jedna oblast tu nebyla zmíněna. Ty svým vzděláním speciálního pedagoga můžeš dělat i sociálního pracovníka v sociálních službách jako jsou domovy pro seniory, různé nízkoprahy pro mládež, pečovatelské služby, odborné sociální poradenství apod. Sociální pracovník je nevyjšší odbornost v sociálních službách a peníze mívá velmi slušné. Sociální pracovník zkoumá zda ta daná služba je klienta vhodná, individuálně s ním plánuje službu, doprovází ho na úřady, kde mu pomáhá vyřizovat jeho záležitosti, radí mu. Pokud Tě baví komunikace, tak se porozhlédni po poskytovatelích sociálních služeb, coisální pracovník je často hledaná pozice.
A ještě na městksých úřadech mívají třeba oddělení cestovního ruchu či oddělení komunikace, kde jsou zkušenosti v PR agentur vítané, a pak je to tam kreativnější práce, není to klasické úředničení.
Hodně štěstí.
@pamal já nemám vystudovanou speciální pedagogiku. Ale učitelství pro druhý stupeň ZŠ a SŠ - aprobace biologie a dějepis.
@malinkaelinka tak hlavne abys, pokud pujdes pryc, pak vybrala to, co ti opravdu bude vyhovovat a naplnovat te. Ona kazda prace ma v sobe urcity stres a povinnosti. A jeji vyber je sakra dulezity, aby byl clovek spokojeny. Pokud tedy nejsi vecny nespokojenec a remcal, ale to asi nebude tvuj pripad😉.
@bayt Asi 30 tisíc obyvatel, není to velkoměsto, ale elektrifikace už tu proběhla a o tom, že Rakousko-Uhersko padlo, jsme se už taky dozvěděli :D