Uplatnění matky samoživitelky s gymnáziem
Dobrý den, prosím poraďte mi...Po neúspěšném studiu mám taky jen gympl, jsem navíc sama s dítětem, řidičák nemám, jazyky - ač z gymplu - určitě nejsou na komunikativní úrovni. I přes ten neúspěch vím, že hloupá nejsem, učit se umím, prostě jsem měla nějaký blok, strach a ke státnicím ani nešla…Děsí mě práce, kde se myšlení vůbec nevyžaduje, to si myslím je očistec. Dálkově bych i něco zkusila, ale jednak se to platí a pak taky nevím, jestli to při práci jde…A které VOŠ nebo VŠ se takto dají udělat…Aby měly navíc uplatnění…Jsou i absolventi VŠ, kteří skončí jako prodavačky…Kam ten svět dospěl…Copak je tak velká nabídka těchto pozic, že ti, co studovat nechtějí a mají třeba učňák nebo základní vzdělání to nezaplní a dělají tuto práci středoškoláci, příp. vysokoškoláci? A na druhou stranu to je tak málo míst, kde člověk může zapojit hlavu, že jsou obsazené vysokoškoláky a středoškolák je nic? Moc děkuji
Napsat
@veverka33 Ahoj, určitě můžeš pracovat na dobré pozici i jen se střední školou. Obvykle musíš začít na nějaké pozici, která třeba bude mírně pod Tvou úroveň, ale postupně se můžeš vypracovat. Jazyky je dobré vypilovat, budeš mít přednost. Jsou i školy, které se dají studovat dálkově a nic se tam neplatí. Takže neházej flintu do žita a zkus si dohledat nějaké obory, které by Tě bavily a udělej vše pro to, aby ses mohla posunout dál. Věř si a vše půjde.
nechcem ta urazit, ale tebe pomoze len psychiater. Uvedom si to cim skor. Pokial mas vazne uz len 3 mesiace na dokoncenie mediciny tak sa nakopni a chod tam cim skor. Nepokaz si to. A som si ista ze tie statnice das, sak nevyhodia niekoho po 6 rokoch, to mohli uz davno pred tym.
@veverka33 Aha, jasný. Já to jen prolítla a četla něco o polyglotovi. Hele, z pohledu takové "okrajové" personalistky (HR mám jako okraj své činnosti): udělej si řidičák, vyhrabej se z té depky (jakkoli ji chápu, je velice viditelná), zopakuj si EN a DE (kurz?) a nevzdávej se. Třeba teď tu mám jednu poptávku na člověka s medi vzděláním do firmy zabývající se výrobou oš. materiálu. Dobré peníze, zajímavá práce, žádnej Mudr. jim to dělat nepůjde - naprosto ideální práce pro Tebe. Tato je teda mimo Prahu, ale jsem si na 100% jistá, že podobnou bez problémů najdeš - v Pze tím spíše 🙂.
@veverka33 na jeden jazyk nestaci poznat 2000 slovicok. Potrebujes zvladat gramatiku a hlavne nebat sa komunikovat, aktivne ho pouzivat. Pokial by to bolo tak ako pises ty, tak by boli vsetci machri, pretoze nase skolstvo je na biflovanie slovicok ako stvorene- tak preco vacsina ludi nedokaze zo seba vysukat kloudnu vetu? Nemozes porovnavat 10000 medicinskych vyrazov s piatimi jazykmi. To len tak na okraj.
Ked chces nieco dosiahnut, prestan hladat dovody, preco to nejde a hladaj sposoby, aby to slo. Vsetko sa da ked sa chce. Jazyk mozes zacat pilovat aj doma v online kurze, pre zaciatok. Urob si vodicak. Zacni na sebe pracovat. Ked chces lepsiu pracu,musis pre to nieco urobit.
@veverka33 Na medicíně se přeci dělají statnice postupně, aspoň teda u nás to tak bylo-blok stáži a ukončeny státníci....pokud ti chybí jen statnice a mas odstazovano se zapocty ev.prakt.zkouškami,tak sice je to náročné s dítětem,ale šla bych do dodelani školy, s nedokončenou medinou opravdu člověk moc pouzitelny prakticky není a to nemyslím vůbec jako urážku,prostě 6let jedes jediný obor,jazyky na medicíně nic moc neprocvicis (ano,pasivně, při učení z angloamerické literatury,ale to taky nikde jinde moc neuplatnis), za 6let vlastně člověk nezíská žádnou kvalifikaci,co by ho k něčemu opravňovala. Dodelavala jsem medicínu s dítětem,chyběla mi půlka sestaku a stanice v sestaku,byl to naprostý masakr,ale zvládla jsem to a připadá mi to zpětně mnohem jednodušší,než se nějak rekvalifikovat. Nakonec nedělám v klinice,ale to byla moje osobní volba, kvůli rodině, jinak s ukončenou medicínou jsou ty možnosti vážně mnohem širší i mimo klinickou medicinu, pokud ještě tu šanci mas,snažila bych se maximálně to dokončit (ještě dodam,ze já jsem tedy nebyla samozivitelka,takže situace o něco jednodušší než Tvá,ale jak píšu,zkusila bych fakt najít zpusob, jak na to...)
@somalicats Bez hlídání, sama? Pak nezbývá než gratulovat, buď jste jediná nebo vás minimálně nebude moc...Pokud jste měla dvě děti do tří let, tj, práce vlastně 24 hodin, protože když spí, tak se dělá to, co s ním nejde (třeba vysávání, ale i blbé věšení prádla - s ním to fakt nejde, chce to dělat sám a to je program na hodinu a psychické vyčerpání). A večer když v 9 nebo i v deset usne? Jsem tak psychicky vyšťavená, že zvládnu max. umýt nádobí a v polospánku se dopotácet do postele. Mít ne jedno, ale dvě děti, bez jakékoliv pomoci a do toho zvládnout tuhle školu, no neumím si to představit... Znám lidi, co to zvládli, ale s pomocí rodiny, partnera, přátel...
@veverka33 Já Tě chápu. Ve Tvé situaci bych udělala vše pro to, abych školu dokončila. Pokud to nepůjde, tak to nepůjde, svět se nezboří. I těch 6 let medicíny Ti v životopise pomůže. Nevzdávej to. Můžeš zkusit ucházet se o zaměstnání ve farmaceutickém průmyslu. Chce to ale vypilovat alespoň tu angličtinu. Můžeš zkusit nějakou konverzaci přes internet nebo zkus www.expats.cz, tam občas bývá poptávky lidí, kteří se chtějí naučit česky a nabízejí na oplátku angličtinu nebo jiné jazyky. V Praze ještě existuje skupinka maminek (většinou ze zahraničí) Bumps Babies and Tots a ty se pravidelně scházejí, najdeš je na facebooku. Tam můžeš najít kamarádku s dítětem a přitom si potrénovat jazyky. Každopádně, neházej flintu do žita!
taktéž bych to viděla jít tím směrem naučit se dobře jazyk...lze mít individuální hodiny u tebe doma...můžeš být i samouk, ale musíš se tomu věnovat...no a pak můžeš třeba kusit štěstí na nějakou VOŠ, buď jít tím směrem jak jsi chodila na VŠ, mohli by ti některé ty zkoušky uznat a třeba by stačil udělat rok, této školy nějaké odborné předměty, nebo jinou VOŠ, ale tam máš asi největší možnosti ve zdravotnictví, kdy řvou, že zravotních sester je málo...tam však zvaž, zda by ti vyhovalaly 12 h směny v nemocnici se skuhrajícími lidmi (třeba pro mě to fakt není).
@orchidis Nezkoušela jsem to, ale pokud bych to převedla na to, kolik jsem se např. musela za měsíc naučit cizích termínů ( a některé i pětislovné...), tak by to odpovídalo cca 1000 slovíčkům za měsíc. Já vím, slovíčka ještě neznamená umět jazyk, ale s takovým počtem se už dá myslím ( i když třeba gramaticky nesprávně ) domluvit. Teď už by mi to tak dobře nešlo, jako před těmi lety, ale 500 bych asi zvládla...Snad ...Budu muset...
Zase se nestačím divit, kolik je tu soudkyň. Já si dovedu tu situaci ve které zakladatelka je docela dobře a někdy v životě nejde hold vše hladce. Tudíž místo souzení někoho, kdo dokázal projít 6 ročníky medicíny bych se asi zamyslela nad tím, jak pomoci.
@orchidis Jo, znám sebe. Naučila jsem se cizí jazyk za několik měsíců. Nebyl to můj první cizí jazyk, takže už jsem věděla, jak na to a navíc jsem měla velmi dobrý stimulus. O tom se tady nebudu rozepisovat. A rozhodně tu nemluvíme o tom, že by taková znalost zahrnovala nákup zmrzliny. Mám na mysli dorozumět se a konverzovat na jakékoli téma (ne odborné).
@veverka33 - no teď jsem četla o té doktorce a co tak zkusit někde biomedicínu - spíše dělat vědu s buňkami apod. mohlo by t pro tebe být zajímavé, ale chce to vystudovat něco, osobně tu medicínu bych zkusila dodělat, prostě se snaž i když myslíš, že to nedáš, třeba budeš mít štěstí, no co v nejhroším budeš tam kde jsi ted, bez titulu...ale nevyzkoušet to dokončit a nechat plavat...jo astejně to můžeš dělat i na více pokusí ty státnice ne? tak trostě třeba uděláš teď část a pak se doučíš na tu další část...
@veverka33 Začala jsem s nejstarší dcerou, když byla ještě školková. To jsem byla ještě vdaná, ve třeťáku se se mnou můj teď už exmanžel rozvedl a já se právě kvůli tomu, abych mohla školu dodělat, přestěhovala do Prahy. Měla jsem jedno dítě, chodila jsem na půlúvazek do práce a studovala jsem v rámci denního studia - znamenalo to jednak požádat si o individuál, jednak zorganizovat péči o dceru a práci tak, abych mohla chodit do školy a zároveň vydělat na živobytí, na školné (byla to moje druhá VŠ, takže už se mě školné týkalo, i když ne tak vysoké, protože první VŠ jsem řádně ukončila, už to bude 14 let od promoce...). Jo, byla to krušná léta, bydlela jsem s dcerou v podnájmu v jednom pokojíku, takže náklady na nájem apod. byly minimální, ale zvládly jsme to, já tu poznala svého současného muže a v páťáku jsem neplánovaně otěhotněla, takže státnicové bloky jsem dělala těhotná a pak s miminem (a to už bez přerušení či rozkládání šesťáku, dva měsíce po porodu už jsem byla zas ve škole). A ano, musela jsem se "nakopnout" k tomu, že jsem se učila po nocích, spánku bylo málo, utahaná jsem byla jak kůň, ale chtěla jsem školu dodělat a dodělala ji. A kromě povzbuzování mého současného muže mi jinak nikdo nějak extra nepomáhal, domácí práce za mě nikdo neudělal a naučit jsem se vše musela sama.
@veverka33 Jo, a co se hlídání týče, kolikrát mi hlídaly spolužačky, které měly zrovna volno mezi cvikama... zadarmo (respektive za kafe/čokoládu apod.). Šlo o to najít způsob.
@madrilena Děkuji...Máš pravdu...Myslíš, že u farmaceutické firmy nechtějí titul? Sice nevím, jestli by mě tahle práce úplně naplňovala, pokud jsem opravdu ryzí altruista (v mnoha osobnostních testech mi to bohužel vyšlo- bohužel proto, že i to zřejmě přispělo k tomu vyhoření..snažila jsem se přespříliš, na zkoušky kvůli tomu nechodila, posouvala to na prázniny - za celé studium jsem se proučila všechny...-jen abych vše uměla a někoho pak neznalostí nepoškodila...Tak moc jsem chtěla zachraňovat lidi...Moc jsem s nimi soucítila, mnohdy jsem z nemocnice odcházela s pláčem, jak je svět krutý...Sama jsem pak měla pocit neustálého ohrožení...Je to krásná práce, ale asi opravdu ne pro citlivé lidi...No ale ve farmaceutickém průmyslu...Tam je to byznys a zpětná vazba v podobě pomoci člověku asi nic moc, nevím.... Spíš bych asi chtěla něco, kde budu užitečná, ale zároveň to nebude tak smutné...Já vím, mohla jsem to udělat a pak jít třeba na mikrobiologii...Když opět opomenu, že to není práce s lidmi a není tam ta zpětná vazba, tak jde o to překonat ty knihy plné hrůz teď k těm státnicím...Jednak to kvantum, ale čeho....Čtete to a říkáte si, co všechno se vám může stát....Mám kolegy, co nad tímto nepřemýšlí, oni jsou prostě druhý břeh, pacienti ten první. To zlé se děje pacientům, jim ne, oni jsou od toho těm prvním pomáhat. No a běda, když si člověk uvědomuje, že je stejně jako ty pacienti člověk ze stejného masa a kostí... No je to prostě složité, psychika je zrádná, nikdy bych tomu nevěřila, že se takto zachovám. Sama si připadám jako blázen, kdyby mi někdo před lety řekl, že chce vzdát studium po tolika letech (to jsem ještě neměla 6 let, já jsem se v třeťáku už podobně sama vyhodila, když jsem patologii třikrát vzdala a opakovala ročník a znovu to dvakrát vzdala. Na poslední termín jsem tam šla, ale bylo vidět, že nemám daleko ke zhroucení a tak ten vyučující, typický tím, že měl rád sebevědomé lidi si řekl, že takový trotl tam asi nemá co dělat a ač jsem mu dvě otázky řekla (dle jeho slov "víc než by bylo potřeba", tak stačilo si nebýt jistá u té třetí a na odpověď co tam ještě máte mlčet (i když jsem tam toho měla taky dost a jak jsem si pak ověřila nejen dost, ale i správně) a vyhodil mě....Znovu jsem dělala přijímačky, znovu třeťák, pak už to šlo, až do toho šesťáku, tam se to zastavilo a už jsem neměla sílu vůbec na nic....
@madrilena A jakým způsobem, smím-li se zeptat? A jaký jazyk? A zahrnuješ do toho i znalost komplikovanějších časů? Jaká témata myslíš (stačí jeden příklad)? A udělala sis rovnou nějaký C2 certifikát? Omlouvám se za off topic, ale když to tu zakladatelce radíme, tak bychom měly specifikovat a poradit, ne?
@orchidis Promiň, ale jazyk tu veřejně vypisovat nebudu. Nemám ani jeden certifikát z žádného jazyka, a to i přesto, že bez znalosti jednoho jazyka bych vůbec nemohla vykonávat své zaměstnání. Mým současným i předchozím zaměstnavatelům vždy stačilo, že jsem s nimi mohla komunikovat o čemkoli, včetně odborných věcí.
Znalost jazyka, který jsem tu zmínila mi stačí na to, abych četla knihy v originále, vyřešila to, co denně řeším (třeba si pokecáš s kamarádkami o tom, co jsi dělala, co chceš, jaké plány máš a co budeš dělat zítra). Opravdu nevím, co víc potřebuješ vědět. Gramatiku jsem neřešila nikdy v žádném jazyce a kupodivu to nikdy nikomu nevadilo. Nikdo se mě nikdy nikdo v zaměstnání neptal na certifikát z cizího jazyka. To možná chtějí na nějakých asistentských pozicích, kde zřejmě sami cizí jazyk neumí a potřebují si znalost cizího jazyka nějak ověřit. Jinak nevím.
@madrilena 😀 😀 😀 už chápu 😀 😀 😀
Kdybych chtěla být jízlivá, zeptala bych se, na jaké, bezesporu skvělé pozici stačí, že si pokecáš s kámoškama, gramatiku neřešíš, přelouskala sis Popelku v angličtině a nemáš žádný certifikát, ani znalosti odborného jazyka. Takové tu denně zkouším a posílám pápá. Leda jestli děláš např. společnici, nebo v call centru - tak pro ně takovej ten small talk stačí 😉.
@veverka33 Nechci se tě dotknout, tak to prosím nechápej špatně, ale vyhledala jsi nějakou psychoterapii? Třeba by ti to pomohlo. Ono opravdu takhle úzkostlivý typ osobnosti není na medicínu úplně vhodný, ale i tak se dá v rámci praxe potom najít místo, kde by to tolik nepřekáželo. Asi ti tím nepomůžu, ale radím naposledy se zapřít a školu zkusit dodělat. Nevzdávat to bez boje. Myslím, že by ti to nepřidalo. Ale jestli jsi na tom tak, jak teď zníš, možná by stálo za to vyhledat odbornou pomoc.
Co rodiče, kamarádi? Ví, čím procházíš?
Jinak z povolání, kde by studium medicíny mohlo být k něčemu dobré mě napadá ještě zdravotní pojišťovna či ministerstvo zdravotnictví, SUKL atp., ale že by to zrovna byly džoby proti vyhoření..
@madrilena Já ten dotaz @orchidis vcelku chápu, myslím proč se ptá - on je rozdíl naučit se jazyk tak nějak pro tu vlastní komunikaci, a oficiálně pro pozici, kde už ten certifikát (nebo prostě zkoušku) potřebuješ. Sama jsem se dlouho učila německy (na gymplu, pak jsem dělala odbornou němčinu na obou VŠ, v Německu a Rakousku jsem byla nějakou dobu, takže i ten pobyt udělal svoje), taky certifikát nemám, ale pokud bych chtěla jít pracovat tam, tak bych musela certifikát mít. Angličtinu jsem dělala dál po gymplu víceméně jako samouk, a to hlavně tu odbornou, protože veškeré odborné publikace jsou dnes anglicky, plus jsem potřebovala i tu konverzační udržet, když jedu někam ven na kongres a chci si s těmi lidmi taky pokecat. A taky bez certifikátu. Takže souhlasím s Tebou, že když má člověk talent na jazyky, dokáže se i sám během pár měsíců naučit jazyk na komunikační úrovni, ale na druhou stranu Ti to ne vždy nutně bude stačit v rámci povolání.
@somalicats To je neuvěřitelný...To opravdu hluboce smekám...Já si snad horší podmínky neumím představit...A tys to zvládla..Nevím v čem spočívá individuál, to jsi vůbec nechodila na praxe ani přednášky? Nebo chodila možná s jinými kruhy...To si snad ještě umím představit, dát dítě do školky a sama jít do školy. Větší dítě se už po příchodu domů zabaví, vařit jsem si vařila i na koleji, myla nádobí a prala si....Taky přes semestr se nemuselo učit 10 hodin denně, někdo se učil tři, někdo pět...Ale co nechápu, třeťák je kvůli patologii hodně těžký rok a tebe opustil partner, já bych se trápila a nebyla schopná ničeho, umím si ale představit, že to naopak někomu pomůže na to zapomenout. A ty jsi navíc řešila existenční problémy, pracovala? Jak se dá tato škola skloubit s prací? Všechny praxe a přednášky jsou hlavně dopoledne a práce počítám taky, když jsi odpoledne už musela pro malou...Můžu se zeptat, jakou VŠ jsi měla předtím? Že ti tohle všechno stálo za tu obrovskou námahu? A jakou specializaci máš teď?
@orchidis tady bych se @madrilena zastala. Naučit se jazyk (ve výjimečných případech) dejme tomu za rok na velice slušné úrovni opravdu jde, zvlášť když jde o příbuzný jazyk něčeho, co už umíš. Ne každý je samozřejmě schopen realisticky posoudit, co to znamená naučit se jazyk 🙂 (a ne, není to umět se nabiflovat 2 000 slovíček), ale jde to (jsem tlumočnice).
@veverka33 Jinak já dodělávala VŠ také s největším sebezapřením, takže trochu chápu, čím procházíš. Snazší jsem to měla v tom, že bez dítěte a s plnou podporou rodičů, ale shořelá jsem byla jak list papíru. U mě to nebylo tím, že bych se jen málo připravená cítila, já fakt i byla. Školu jsem procházela vcelku střelecky a pak pro mě byl očistec šrotit se na státnice, navíc jsem přestala chtít obor i dělat, ztratila jsem víru v lidstvo (jak patetické), nedávalo mi nic smysl. Školu jsem nakonec dodělala, a to hlavně proto, že co bych byla bez ní? Bála jsem se jít do nejistoty, ten strach mě donutil se vyhecovat. Ale jak říkám, v lecčems jsem to měla o hodně jednodušší.
@veverka33 Chápu,zazivam na doktoratu něco podobného. Napadá me - co si udělat dalkove fyzioterapii? Nebo něco medicínského,co lze dalkove. Byla by hrozná škoda ty znalosti nevyuzit aspon částečně.