Uplatnění matky samoživitelky s gymnáziem
Dobrý den, prosím poraďte mi...Po neúspěšném studiu mám taky jen gympl, jsem navíc sama s dítětem, řidičák nemám, jazyky - ač z gymplu - určitě nejsou na komunikativní úrovni. I přes ten neúspěch vím, že hloupá nejsem, učit se umím, prostě jsem měla nějaký blok, strach a ke státnicím ani nešla…Děsí mě práce, kde se myšlení vůbec nevyžaduje, to si myslím je očistec. Dálkově bych i něco zkusila, ale jednak se to platí a pak taky nevím, jestli to při práci jde…A které VOŠ nebo VŠ se takto dají udělat…Aby měly navíc uplatnění…Jsou i absolventi VŠ, kteří skončí jako prodavačky…Kam ten svět dospěl…Copak je tak velká nabídka těchto pozic, že ti, co studovat nechtějí a mají třeba učňák nebo základní vzdělání to nezaplní a dělají tuto práci středoškoláci, příp. vysokoškoláci? A na druhou stranu to je tak málo míst, kde člověk může zapojit hlavu, že jsou obsazené vysokoškoláky a středoškolák je nic? Moc děkuji
Napsat
@vineta No já jsem to měla podobně poslední roky studia, každá zkouška byla už přes sílu. Kromě toho ale mít vzdělání mě ještě pořád hnala touha pomáhat, ale ta únava a nechuť do té hlavy něco cpát, když to navíc intenzivně lezlo ven...( nemyslím si, že jsem byla na škole ta z chytřejších, ale chtěla jsem znát všechno určitě nejlíp, což je nesplnitelné...Vlastně to chtělo makat čtyřikrát víc než ostatní. To by asi zničilo každého...naložila jsem si víc než jsem mohla unést...Sama jsem si tou snahou po dokonalosti podkopla nohy...Dělala jsem to pro pacienty...No a vidíte, tady jste všechny opravdu hodné, ale to, co jsem napsala sem, sem napsala do jiné diskuze a to bylo hrozné, co se pak dělo...Dehonestující, urážlivé texty plné odsudků...Měla jsem pocit, že nejlepší pro společnost bude, když takový "odpad" jako já se někam zahrabe a už nikdy nevyleze...Opravdu, bylo to až děsivé...
Proto jsem nebyla zpočátku konkrétní, na další takovou "sodu" bych asi neměla...Zároveň ale potřebuji pomoci a asi i přes to všechno pochopení a ne odsouzení...Myslím, že každý má právo na chyby, každý se s životními překážkami pereme jinak, ale všichni chceme být přijímáni a chápáni. Nikdy nevíme, jak bychom se zachovali mít zkušenosti a obecně život toho druhého...
@veverka33 myslim, ze ta vysokoskolska psychologicka poradna by ti odpovede vyriesila, napr. by si zistila ci ti to za tu energiu stoji, ci budes vladat potom dalej v medicine, kde hladat silu, co zabera na vyhorenie a podobne. skus to - nic za to nedas, na rozdiel od inych je pre studentov a myslim zdarma vec.
k ostatnym kockam, myslim ze ucenie jazykov je vazne individualne - fakt asi nie je nevyhnutne sa tu kvoli tomu zhadzovat...ani neviem ci to je meratelne, kto toho kolko vie, lebo test je stale len test, zivot a pouzitie vedomosti v nom je o comsi inom, je to i o flexibilite, o prepojeni roznych veci .
a ze sa da naucit jazyk rychlo hovori chlapec zde:
http://domov.sme.sk/c/7998692/ako-sa-mladik-z-k...
je tam i video kde hovori ako na to 😉 aj ked su ludia ktori podla mna potrebuju skoly, ucebnice testy a ti si tento typ studia ala Doma s BBC, knizkou, slovnikom, kamaratkou nevedia predstavit...presne preto kopa z nich aj ked ma nejaky testovy level tak to nevedia pouzit alebo tazko
http://ipsc.cuni.cz/IPSC-66.html
tak som ti to vyguglila ja😉 mas ich tam po jednotlivych fakultach teda 1, 2 i 3 lekarska ma svoju
ak pozries co v tom je tak myslim ze by ti to mohlo pomoct jednak nakopnut, jednak zistit ci to vlastne chces alebo co chces
a tiez ako za tym ist 😉
Poskytované služby:
prevence psychických selhání studentů 2. LF UK v průběhu studia, zaměření na zlepšení jejich psychosociální adaptace v oblasti studijní i v jiných oblastech osobního života
pomoc při utváření optimálního modelu studia
nácvik zvládání zátěže a stresu při studiu i pozdějším výkonu lékařské profese
zaměření na zlepšení porozumění budoucích lékařů ve vztahu k pacientům
Nakoniec zistis ze tie 3mesiace su dlha doba, ked ma clovek chut, energiu, Motiv 😉 drz sa, ponuka na pripadnu ip z prvej spravy plati
@veverka33 Psychická odolnost je u lékaře sice důležitá, ale znát své limity, mít zájem o pacienty a neukájet se vlastní neomylností zrovna tak. Dokážu si představit obory, kde by to naopak bylo plus. Tu důvěru v sebe získáš postupně. Nevzdávej to. Zrovna mezi mediky nejsi výjimka. Zkus tu školu ještě dodělat.. Co jsou tři další měsíce versus zbytek života. Chápu, že je těžký sebrat sílu, ale zkus to..
@orchidis Prosím? Ten jazyk jsem se neučila pro práci. Můžeš být jízlivá, jak chceš, je mi to jedno. Nedělám ani společnici ani jsem nikdy nepracovala v call centru. Vida, Popelku jsem si v angličtině ještě nepřečetla. Žádné knížky jsem nikdy "nepřelouskávala", umím číst knihy pro dospělé. No, každopádně jazyk který jsem měla na mysli není angličtina, přečetla jsem v něm řadu knih pro dospělé a to, o čem se mohu bavit jsem uváděla jako pro příklad. Jestli závidíš, že je někdo schopný se naučit cizí jazyk během pár měsíců, Tvoje věc. Pokud jsi personalistka, tak potěš. Měla jsem štěstí, že se mě nikdy žádný recruiter nikdy neptal na certifikáty a podobné ptákoviny. Zřejmě zahraničním recruiterům stačí, že jim člověk napíše motivační dopis určitým stylem a že dokáže plynule rozprávět na téma, které je třeba 😒Z toho se dá poznat docela dost. A ani neznám žádného kolegu, který by se oháněl certifikáty. To fakt ne. No, nakonec, nikdo se na to neptá.
Pro Tvou informaci, angličtinu používám denně a ještě k tomu denně poslouchám jiný jazyk. Doma mám daleko víc knih v cizích jazycích než v Češtině. Takže si prosím Tě nech Ty Tvoje kecinky o přelouskávání pohádky pro děti v angličtině. Na to tu fakt není nikdo zvědavý. Takové knížky jsem četla tak před dvaceti lety 😒 Tak si jdi za svými uchazečkami na call centrum a mě nech na pokoji 😒
@somalicats Vidíš, já pracuji ve společnosti, kde se Česky nemluví a stejně nikoho žádný certifikát nezajímá. Takže já dotaz orchids opravdu nechápu. My máme oficiální firemní jazyk zahraniční. Při přijímacím pohovoru se Česky nemluví, životopis a motivační dopis se v Češtině také neposílá. Tak ono když projdeš několika interview v cizím jazyce, mluvíš o svém oboru atd., tak ty lidi chápou, že se na nějaký certifikát mohou vykašlat. Ještě jsem se nesetkala v žádné mezinárodní firmě nesetkala s tím, že by někdo certifikát chtěl. Ale jak jsem psala, česky si neškrtneš. A musíš mluvit fakt dobře, jinak nemáš šanci. Jak už jsem psala někde výše, myslím, že certifikát řeší maximálně tak české firmy, kde se mluví hlavně česky a občas asistentka musí někam zavolat a potřebuje umět jazyk nebo tak něco. Jinak nevím. Kdybych hledala já někoho pro svojí firmu, tak se taky na certifikáty vykašlu, pobavím se s člověkem anglicky a zeptám se na určité věci a mám jasno. Pročpak asi český personalista potřebuje certifikát?
@izzybickerstaff Děkuju za podporu 🙂 A opravdu tu nehovoříme o nabiflování se 2000 slovíček. Ostatně já se jazyky učím trochu jiným systémem než biflováním slovíček. A je pravda, že pro mne daný jazyk byl relativně snadný, protože jsem se podobný jazyk učila již dříve.
@madrilena Je pravda, že já vycházím z vlastních zkušeností ze svých dvou oborů, a to v situaci, kdy se ucházíš o místo v zahraničí, nikoli v ČR. A tam jde primárně o to prokázat, že budeš schopná komunikovat s pacienty v mluvené i písemné formě tak, aby bylo jisté, že Tě pochopí správně, tudíž i gramaticky správně. Celkem podrobně jsem si toto zjišťovala, když jsme s mužem koketovali s myšlenkou jít ven, bohužel muž německy neumí a anglicky sice rozumí, ale jeho psaný a mluvený projev je mizerný, takže on, ač máme jeden obor shodný, by v Německu ani v Rakousku pracovat nemohl, dokud by neměl jazykové zkoušky. Jak je to v ČR v jiných oborech, to nevím, ale je fakt, že pokud projdeš několika koly pohovorů v cizím jazyce, tak je asi nesmysl požadovat certifikát...
@madrilena Není zač 🙂. Těch 2 000 slovíček byla jen narážka na zakladatelku, já sama jsem celkem biflovací tip, mám vizuální paměť, takže se mi tímhle způsobem učí dobře (i když pro naučení jazyka to samozřejmě zdaleka nestačí).
Pro mě třeba je velmi snadné se poměrně rychle naučit nový jazyk - ale co je skutečně těžké, je si ty znalosti udržet a pořád rozvíjet tak, aby člověk několik jazyků ovládal stále skutečně do hloubky. To zvládám u dvou jazyků a i když jsem se jich učila i několik dalších a něco mi v hlavě ještě zůstalo, většinou jsem bohužel všechno dávno zapomněla (a to přes to, že na jeden z těch jazyků mám dokonce certifikát 😀 ).
Jinak pracuju u zahraničního zaměstnavatele, a když jsme za mě před měsícem hledali zástup na MD, po certifikátech u kandidátů taky nikdo nepátral (nicméně zohledňovalo se vzdělání v oboru, které je samo o sobě ekvivalentem určité jazykové úrovně).
@veverka33 Podrobněji Ti napíšu soukromou zprávu, takhle veřejně - jo, individuál byl, že jsem mohla chodit s jinými kruhy (a vyučující měli celkem pochopení, když jsem vždy na začátku semestru chodila žadonit, aby mě vzali v časech, které jsem potřebovala já, za to jsem byla neskonale vděčná). Praxe jsem absolvovat musela, přednášky jsem absolvovala jen ty, které jsem stíhala. Učila jsem se vždycky v průběhu celého semestru (takže studentský život, který jsem si bohatě užila během studia první VŠ, pro mě teď neexistoval - i když bylo hlídání, tak jsem si nemohla dovolit jít se spolužáky třeba do hospody, protože jsem ten čas radši věnovala studiu, pak nebyl problém ani se zkouškama, když začalo zkouškové - většinou mi na přípravu stačil max týden, kdy jsem chodila přes den do práce a večer a v noci si opakovala otázky). Co se manžela týče, bylo to krušné, ale paradoxně mě to ještě víc nakoplo k učení, mnohem horší pro mě byl čtvrťák, kdy mi v zimním semestru umíral táta, to pro mě bylo paradoxně mnohem náročnější (myslím psychicky), než ten vlastní rozvod.