Jak překonat návrat psychických problémů?
Před pěti lety jsem měla velké psychické potíže…smrt blízkého u mě rozjela nějakou formu úzkostí a strachu, ze smrti….
Docházela jsem k psycholožce, brala léky….ale nejvíc mi asi pomohlo o tom mluvit otevřeně doma, s manželem, mamkou, přáteli…říkat nahlas ty strachy…
Trvalo to zhruba dva roky, než jsem mohla říct, ze je to za mnou….ted se vrátili, i kdyz mi psycholožka říkala, ze jsem náchylnější k tomu zase do toho spadnout snazila jsem se, proste to zvladnout….Vim, ze podzim je náročnější na psychiku ale mě neskutecne sestřelilo posledních 14dni…
Uz pet pet mam zdravotní komplikace kvůli kterým jsem pod dohledem na gynekologii, a pred kazdou kontrolou se bojím….Snažím se si vždycky vysvětlit všechno, tak abych strach zahnala….Ted je to jine, nespim, budim se v noci mezi 3-4rano, pres den ty vtíravé myšlenky prodychavam, medituju, chodím hodně ven….Do toho moje asi nějaký biologicky hodiny bijou na poplach, ze bych chtěla druhe dite 😔takze emoce jak na houpačce…Nechci nic na silu, chci dat do pořádku sebe a pak resit miminko..:.Strašně me ale ubiji, ze jsem to nedala proste😞 😔je mi 35 a prijdu se svyma strachama jak nejvetsi slaboch😔Omlouvam se, za svůj vybilitek, ja se jen potřebovala někde vypsat!🙈
Je to pravděpodobné, že se potíže vrátily. Vezmi si tu zkušenost, že ti léčba (terapie+léky) pomohly, opakovaně to zabere ještě rychleji (nenasazuj to pozdě), tělo/mozek si pamatuje, že na léčbu reaguje a zabere to. Slaboch nejsi, je to nemoc, jako jiná - u zlomené nohy, angíny, cukrovky by sis přece taky neříkala, že ses dost nesnažila to porazit.
@lv ja vim, uz jsem se objednala na terapii a léky si domluvim s psychiatrickou v pondeli, jen jsem necekala, ze proste to zase přijde…😔Mam ted jeste zase blízkého po náročné onkologické léčbě, takže tentokrat to nechci ventilovat, ze mi není ok, protože ted nechci ubírat pozornost…Ona byla opravdu nemocna a musela podstupovat vsechny ty náročnosti, a ja tady fňukán a klepu se z toho co by kdyby…Ona realne zažila peklo a proste ja bych mela bejt ta v pohode, ja mam krasnej život přece😔
To znám taky- ten pocit, že nemám důvod potíže mít, ale je to prostě tak, nemoc si nevybírá jen ty, kteří mají “objektivní důvod” ji mít. Někdo má psychiku křehčí. Nasaď léčbu, bude to dobrý!!!
To znám taky- ten pocit, že nemám důvod potíže mít, ale je to prostě tak, nemoc si nevybírá jen ty, kteří mají “objektivní důvod” ji mít. Někdo má psychiku křehčí. Nasaď léčbu, bude to dobrý!!!
@lv dekuju si hodna! Nasadím, potrebuju se vyspat bez toho aby me moje strasne myslenky budily ze spani😔
Je moc dobře, že to tady aspoň takhle vypíšeš a moc dobře že řešíš s psycholožkou. A tvůj problém je také důležitý. Každý problém je důležitý, ať jde o cokoliv. A jak paní psala, mozek si pamatuje. Na stres potom automaticky reaguje stejně. Nemoc v rodině . Často se zapomíná na lidi okolo. Oni to také prožívají a někdy možná víc než ten nemocný člověk.
Je moc dobře, že to tady aspoň takhle vypíšeš a moc dobře že řešíš s psycholožkou. A tvůj problém je také důležitý. Každý problém je důležitý, ať jde o cokoliv. A jak paní psala, mozek si pamatuje. Na stres potom automaticky reaguje stejně. Nemoc v rodině . Často se zapomíná na lidi okolo. Oni to také prožívají a někdy možná víc než ten nemocný člověk.
@kaculik007 pamatuje ja vím…Nejhorsi je, ze mam fakt jako teorii celkem zmaknutou, jen ta praxe pokulhává…. I kdyz dřív to bylo horší když se to rozjelo poprvé , plakala sem, klepala se, ted už bojuju uvnitř a na venek se snažím působit, ze se nic neděje …Pomahaji mi knížky, utíkám od reality s knizkama, čtu fantasy,takze v tu chvilku neexistuje svet ve kterém, me užírají myšlenky na smrt, a strach z ni….
@kaculik007 pamatuje ja vím…Nejhorsi je, ze mam fakt jako teorii celkem zmaknutou, jen ta praxe pokulhává…. I kdyz dřív to bylo horší když se to rozjelo poprvé , plakala sem, klepala se, ted už bojuju uvnitř a na venek se snažím působit, ze se nic neděje …Pomahaji mi knížky, utíkám od reality s knizkama, čtu fantasy,takze v tu chvilku neexistuje svet ve kterém, me užírají myšlenky na smrt, a strach z ni….
@anonym_autor Hele pro mě třeba byla úplná změna, když mi psycholožka řekla, že někdy je naopak si ty pocity uvědomit, říct si jako jasné, že nám tyhle pocity, že se bojím toho a toho, i si trochu poplakat a nechat to jít, nebo se z toho vypsat do deníku. Beru to tak, že některé strategie jsou fajn a pomáhají v takovém normálním provozu, ale některé rány jsou tak velké, že být tak trochu v háji, hodně brečet a třeba i nespat je vlastně normální a určitým způsobem se to prostě musí prožít. Jestli řešíš onkologické onemocnění v rodině, tak je to nápor a jeti jedná z věcí, kdy běžné techniky nemusí pomocí, nebo ne hned. Je určitě fajn, že si hledáš pomoc s terapií a psychiatrií. Přeji ať je brzy líp.
@anonym_autor Hele pro mě třeba byla úplná změna, když mi psycholožka řekla, že někdy je naopak si ty pocity uvědomit, říct si jako jasné, že nám tyhle pocity, že se bojím toho a toho, i si trochu poplakat a nechat to jít, nebo se z toho vypsat do deníku. Beru to tak, že některé strategie jsou fajn a pomáhají v takovém normálním provozu, ale některé rány jsou tak velké, že být tak trochu v háji, hodně brečet a třeba i nespat je vlastně normální a určitým způsobem se to prostě musí prožít. Jestli řešíš onkologické onemocnění v rodině, tak je to nápor a jeti jedná z věcí, kdy běžné techniky nemusí pomocí, nebo ne hned. Je určitě fajn, že si hledáš pomoc s terapií a psychiatrií. Přeji ať je brzy líp.
@hafika dekuju! Asi uz me nebavi to psat oklikou….tatinek zemřel na rakovinu pred těma pěti lety, a sestra je z ni rok a pul venku, takze nápor asi velikej ale zase si rikam jsou lidi co jsou uplne samy….
Jsou i lidi co prožili horší věci a dokážou si život užívat ted proste plnýma douškama, a ja tady řeším a pitvam všechno….strach me dohání hlavně vecer, přes den zvládám hlavu zabavit, a v noci me budí ze spaní stres/strach/panika…. Ze co kdyz ted ja, co kdyz moje kontrola dopadne špatně, co kdyz se ted neco posralo, neučím syna vyrůstat🙈😔
@hafika dekuju! Asi uz me nebavi to psat oklikou….tatinek zemřel na rakovinu pred těma pěti lety, a sestra je z ni rok a pul venku, takze nápor asi velikej ale zase si rikam jsou lidi co jsou uplne samy….
Jsou i lidi co prožili horší věci a dokážou si život užívat ted proste plnýma douškama, a ja tady řeším a pitvam všechno….strach me dohání hlavně vecer, přes den zvládám hlavu zabavit, a v noci me budí ze spaní stres/strach/panika…. Ze co kdyz ted ja, co kdyz moje kontrola dopadne špatně, co kdyz se ted neco posralo, neučím syna vyrůstat🙈😔
@anonym_autor Ty jo, ale to je prostě nápor, spousta lidí by na tom v podobné situaci byla podobně, je to do určité míry normální. (Třeba já mám tak trochu sklony k hypochondrii, ale nerada chodím k doktorům, tak to umím obvykle zarazit. Takže si dovedu představit, že by mě klidně pronásledovalo v tvé situaci něco podobného) To, že někdo to dokáže zvládat líp než ty, neznamená, že jsi špatná. Jdi dobrá taková, jaká jsi, nemusíš splňovat žádné kategorie nebo se někomu vyrovnat ve zvládání náročných situací. Možná by se ti mohla líbit knížka Kniha útěchy od Matta Haiga, jsou to takové postřehy, které autorovi pomáhaly a pomáhají, když se potýká s depresí. Řeším teď poměrně velké problémy s pubertálním synem, a tahle mi v mnohém pomohla, i když něco bylo prostě mimo, protože on měl deprese a moje příčina byla trochu jiná. Třeba jemu pomáhaly pozitivní písně, zatímco když mně je zle, tak si ráda pustím svůj depresivní metal a potruchlím si... Vůbec jsem zjistila, že dovolit si takhle truchlit je pro mě důležité. Ale s většinou věcí v knize jinak souzním.
@hafika dekuju! Asi uz me nebavi to psat oklikou….tatinek zemřel na rakovinu pred těma pěti lety, a sestra je z ni rok a pul venku, takze nápor asi velikej ale zase si rikam jsou lidi co jsou uplne samy….
Jsou i lidi co prožili horší věci a dokážou si život užívat ted proste plnýma douškama, a ja tady řeším a pitvam všechno….strach me dohání hlavně vecer, přes den zvládám hlavu zabavit, a v noci me budí ze spaní stres/strach/panika…. Ze co kdyz ted ja, co kdyz moje kontrola dopadne špatně, co kdyz se ted neco posralo, neučím syna vyrůstat🙈😔
@anonym_autor co maminka,je v ramci moznosti zdrava? 🙏😘😘
@anonym_autor Ty jo, ale to je prostě nápor, spousta lidí by na tom v podobné situaci byla podobně, je to do určité míry normální. (Třeba já mám tak trochu sklony k hypochondrii, ale nerada chodím k doktorům, tak to umím obvykle zarazit. Takže si dovedu představit, že by mě klidně pronásledovalo v tvé situaci něco podobného) To, že někdo to dokáže zvládat líp než ty, neznamená, že jsi špatná. Jdi dobrá taková, jaká jsi, nemusíš splňovat žádné kategorie nebo se někomu vyrovnat ve zvládání náročných situací. Možná by se ti mohla líbit knížka Kniha útěchy od Matta Haiga, jsou to takové postřehy, které autorovi pomáhaly a pomáhají, když se potýká s depresí. Řeším teď poměrně velké problémy s pubertálním synem, a tahle mi v mnohém pomohla, i když něco bylo prostě mimo, protože on měl deprese a moje příčina byla trochu jiná. Třeba jemu pomáhaly pozitivní písně, zatímco když mně je zle, tak si ráda pustím svůj depresivní metal a potruchlím si... Vůbec jsem zjistila, že dovolit si takhle truchlit je pro mě důležité. Ale s většinou věcí v knize jinak souzním.
@hafika dekuju za doporučení knížky 🙂 kouknu se na ni, čtu rada a je to můj útěk od reality… Jinak ja nejsem ve stavu, ze bych brecela do polštáře a hroutila se…Myslim, ze ta varianta kdy to v sobe clovek dusi, a snazi se potlačit, bojovat je asi možná horší….Jenze ja proste se tomu nechci poddat, kdyz se to stalo poprve, kdyz zemřel tata…Prislo to cca dva měsíce po jeho smrti, sesypala jsem se uplne….plakala sem, vyčítala si, ze jsem mohla udelat treba vic, nebo se víc snažit….Ted vim, ze to neslo, ale smirila sem se s tim….Uz jsem jeho smrt zpracovala, smirila se s tim…boli to , jo boli ale cas pomaha…Krom tatinka jsem behem tech peti let byla na dalsich šesti pohřbech, jakoby to, že tatinek zemřel strhlo nejakou oponu…Oponu za kterou ja si vesele a bláhově žila, nic me netrápilo, nebyl strach protoze sem si přišla mlada, nemoce a smrt byli tak vzdáleny pojem….
@anonym_autor co maminka,je v ramci moznosti zdrava? 🙏😘😘
@petlep ano maminka je zdrava naprosto, dodržuje všechny preventivky a všechno dobre 🙂 (klepu na zuby)… i obe moje babicky zijou a jsou na svůj věk v pohode (jedna 92, druha 89)….
@petlep ano maminka je zdrava naprosto, dodržuje všechny preventivky a všechno dobre 🙂 (klepu na zuby)… i obe moje babicky zijou a jsou na svůj věk v pohode (jedna 92, druha 89)….
@anonym_autor to je dobre. Nevim jestli Ti bude lip kdyz si prectes muj pribeh. Tata mi zemrel kdyz mi bylo 42 let, mel spoustu nemoci ale na zaver se bohuzel upil. A ja k nemu mela bliz nez k mamince , hodne me to srazilo k zemi, lidi v okoli tusili, ze ja byla "tatova " a ted uz asi nejsem? No dnes jsem o to vdecnejsi za mou maminku at je jaka je. Za to jaka je. Ze si neustale i skoro v 76ti letech udrzuje skvelou kondici. A modlim se za to at je zdrava jeste dlouho. Babicku uz nemam zadnou dlouho. Tvoje maminka i babicky urcite budou zit jeste dlouho ver tomu i ja verim 😇😘🙏🙏❤❤
@hafika dekuju za doporučení knížky 🙂 kouknu se na ni, čtu rada a je to můj útěk od reality… Jinak ja nejsem ve stavu, ze bych brecela do polštáře a hroutila se…Myslim, ze ta varianta kdy to v sobe clovek dusi, a snazi se potlačit, bojovat je asi možná horší….Jenze ja proste se tomu nechci poddat, kdyz se to stalo poprve, kdyz zemřel tata…Prislo to cca dva měsíce po jeho smrti, sesypala jsem se uplne….plakala sem, vyčítala si, ze jsem mohla udelat treba vic, nebo se víc snažit….Ted vim, ze to neslo, ale smirila sem se s tim….Uz jsem jeho smrt zpracovala, smirila se s tim…boli to , jo boli ale cas pomaha…Krom tatinka jsem behem tech peti let byla na dalsich šesti pohřbech, jakoby to, že tatinek zemřel strhlo nejakou oponu…Oponu za kterou ja si vesele a bláhově žila, nic me netrápilo, nebyl strach protoze sem si přišla mlada, nemoce a smrt byli tak vzdáleny pojem….
@anonym_autor Ale tyhle věci nejsou jen stavy 1 a 0, mezi emoce mě úplně zdrtí a úplně je potlačím je ještě spousta možností. Můžu truchlit tak, že se cítím smutně a přitom mě to totálně neničí a nesypu se na hromádku. Snad na terapii dokážeš najít tu správnou cestu. Posílám velké objetí.
@anonym_autor Ale tyhle věci nejsou jen stavy 1 a 0, mezi emoce mě úplně zdrtí a úplně je potlačím je ještě spousta možností. Můžu truchlit tak, že se cítím smutně a přitom mě to totálně neničí a nesypu se na hromádku. Snad na terapii dokážeš najít tu správnou cestu. Posílám velké objetí.
@hafika dekuju! Moc mi pomohlo se svěřit!❤️
Dekuju vám všem! Ze jste si dali čas a práci s tim přečíst si moje pocity, a napsali…pomohlo mi se svěřit! Dekuju!❤️
@lv ja vim, uz jsem se objednala na terapii a léky si domluvim s psychiatrickou v pondeli, jen jsem necekala, ze proste to zase přijde…😔Mam ted jeste zase blízkého po náročné onkologické léčbě, takže tentokrat to nechci ventilovat, ze mi není ok, protože ted nechci ubírat pozornost…Ona byla opravdu nemocna a musela podstupovat vsechny ty náročnosti, a ja tady fňukán a klepu se z toho co by kdyby…Ona realne zažila peklo a proste ja bych mela bejt ta v pohode, ja mam krasnej život přece😔
@anonym_autor Tvoje pocity jsou naprosto relevantní, to že někdo přežil koncentrák, tak neznamená, že já se nemůžu zhroutit, když si zabouchnu klíče. Mám právo si pobrečet kvůli jakémukoliv problému, překážce.
Prožívat s někým jeho nemoc, dodávat mu podporu je náročné. Je naprosto v pořádku, cítit ty pocity, co máš, ale rozhodně k nim nepřistupuj jako k méně důležitým, protože tvoje známá prodělala rakovinu a byla u toho statečná. Tvoje bolest je stejně relevantní jako její a moje.
Ty už jsi tady psala do diskuze s tímto tématem že? Neříkala jsi, že jsi hlídaná na onkogynekologii u prof. Slámy?
Téma smrti, rakovina, je takové citlivé téma pro tebe, co si musíš zpracovat. Každý máme svoje téma, svoji výzvu, co nás v nás vyvolává velmi silné emoce.
Možná by ti pomohla knížka Moje milá smrti, kdy autorka přišla o manžela, jak se s tím vyrovnávala.
Já mám vcelku netradiční pohled na život. Je mi blízká myšlenka, že na tuhle planetu si chodíme pro životní lekci (řešit překážky, někdy dost velké sra*ky), rodíme se sem opakovaně. Fyzické tělo je jedinečné, ale duše je stejná, jen získává zkušenosti. Po smrti se pak opět setkáváš se svými blízkými. Kniha např. O duších od Michaela Newtona, kdy on uváděl lidi do hypnózy a oni mu byli schopni říct, co se děje po smrti, ty jejich zkušenosti byly podobné. Ale tento způsob uvažování pomáhá mně, pro někoho tohle může vypadat jako bláznovství.
@anonym_autor Tvoje pocity jsou naprosto relevantní, to že někdo přežil koncentrák, tak neznamená, že já se nemůžu zhroutit, když si zabouchnu klíče. Mám právo si pobrečet kvůli jakémukoliv problému, překážce.
Prožívat s někým jeho nemoc, dodávat mu podporu je náročné. Je naprosto v pořádku, cítit ty pocity, co máš, ale rozhodně k nim nepřistupuj jako k méně důležitým, protože tvoje známá prodělala rakovinu a byla u toho statečná. Tvoje bolest je stejně relevantní jako její a moje.
Ty už jsi tady psala do diskuze s tímto tématem že? Neříkala jsi, že jsi hlídaná na onkogynekologii u prof. Slámy?
Téma smrti, rakovina, je takové citlivé téma pro tebe, co si musíš zpracovat. Každý máme svoje téma, svoji výzvu, co nás v nás vyvolává velmi silné emoce.
Možná by ti pomohla knížka Moje milá smrti, kdy autorka přišla o manžela, jak se s tím vyrovnávala.
Já mám vcelku netradiční pohled na život. Je mi blízká myšlenka, že na tuhle planetu si chodíme pro životní lekci (řešit překážky, někdy dost velké sra*ky), rodíme se sem opakovaně. Fyzické tělo je jedinečné, ale duše je stejná, jen získává zkušenosti. Po smrti se pak opět setkáváš se svými blízkými. Kniha např. O duších od Michaela Newtona, kdy on uváděl lidi do hypnózy a oni mu byli schopni říct, co se děje po smrti, ty jejich zkušenosti byly podobné. Ale tento způsob uvažování pomáhá mně, pro někoho tohle může vypadat jako bláznovství.
@levandule_k ano jsem v péči profesora Slámy 🙂 Ja na jednu stranu opravdu vim, jak se chovat jak postupovat…Ze moje pocity a smutek si muzu dovolit, protoze drzet to je spatne….😔Jenze pak proste si rikam, ze musim bejt silna, musim prece zvladnout to a to…a nakonec me porazí moje hlava! Od soboty je mi ale lépe….překvapivě jsem na dnešek celkem i spala, rano si zkusila dát trošku jógu a prodychat….jim, pracuju, staram se o rodinu 🙂. Na knizky se podivam, mozna by mi pomohlo si neco takoveho precist🙂 dekuju!
Je to pravděpodobné, že se potíže vrátily. Vezmi si tu zkušenost, že ti léčba (terapie+léky) pomohly, opakovaně to zabere ještě rychleji (nenasazuj to pozdě), tělo/mozek si pamatuje, že na léčbu reaguje a zabere to. Slaboch nejsi, je to nemoc, jako jiná - u zlomené nohy, angíny, cukrovky by sis přece taky neříkala, že ses dost nesnažila to porazit.