Jak překonat nenávist k osobě, která vás zraňuje?

Žádná zkratka v životě neexistuje, tohle téma si budeš muset zpracovat.

Prvně bych si přiznala, že byť jsem ušla velký kus cesty ve vztahu k té osobě, sama sobě, tak mě ještě kus cesty čeká. Je to součást vývoje, že k němu cítíš nenávist. To, že se toho chceš zbavit, uvědomuješ si to, to je první krok k úspěchu.

Šla bych cestou psycholog, doplnila to čtením knížek z osobního, duchovního rozvoje, dala si nějakou meditaci. Já jsem i na alternativu, takže bych to doplnila i alternativou. Každá věc ti dá něco jiného. Čtení knížky není samospásné, ale může přijít aha moment, kdy si něco uvědomíš, získáš nadhled, jiný pohled.

Zkus terapii, odborník ti pomůže..Ono za tím vším může být spoustu spoustu emocí i skrytých, nezvědomělých. Můžeš být třeba naštvaná skrytě i na sebe, že sis to nechala líbit, že jsi nezasáhla, že jsi nic neudělala nebo nevěděla co dělat.. může v tom být hněv i vůči sobě, na svoji slabost atp.

Samozřejmě, a to vše rozeberete na terapii, jsi oběť, ničím nejsi vinna. Jen to popisuju, aby sis uvědomila, že když nám někdo ubližuje mà to následky. Je ale jen na nás, jak moc si je jsme schopní zvědomět. To za tebe ani terapeut neudělá. On se bude doptávat atp., ale popitvat se v sobě musíš ty.

Zkus napsat " dopis výčitek" té osobě. Zapisuj co cítíš, co tě spontánně napadne, nepromýšlej to...buď klidně sprostá, breč, křič u toho, říkej klidně hnusárny...snaž se ze sebe dostat všechen ten hnis dokud neucítíš, že je ti trochu líp...A klidně to opakuj a opakuj..až budeš ready, ty dopisy spal, nech to odejít..

Mohli byste se od toho odrazit na následné terapii. Pomůže ti to rozkrýt i hlubší emoce, což se na terapii hodí.

Mě taky někdo hodně v minulosti ublížil, pořád jsem na to a na tu osobu myslela atp...Časem mi došlo, že je to svým způsobem závislost na té osobě a je nutné pracovat na svém sebevědomí a sebehodnotě. Žít svůj život a přenechat tu osobu jiným lidem. No a úplně se mi ulevilo až v momentě, kdy jsem tu osobu začla vědomě ignorovat, byla natolik pod moji úroveň, že mi začla být ukradená. Ale aby mohla být pod moji úroveň, musela jsem nejdřív naučit znát svoji cenu ;)

Dekuju za odpovedi. Na terapii jsem byla, asi jsem to vzdala moc brzy, ale myslim, ze terapeut nedokázal pochopit moje pocity. Rekl mi, ze se tou osobou citim ohrozena. Tak to ale necitim. Mozna drive, kdy na muj zivot mela jeste nejaky vliv. Ted jsem si svoji pozici natolik jista, ze ji jako hrozbu urcite nevnimam. Vlastne uz mi az na nejake pomluvy nic nedela, mohla bych ji klidne pustit pryc ze sveho zivota. Pokud by ten nas “boj” mel vitezne a porazene, tak ja jsem ten vitez. Ale jak pises, je to uplna zavislost na te osobe. Nejhorsi je, ze to takhle narovinu nemuzu nikomu rict, kamaradky nechapou, proc to porad resim, kdyz je po vsem. Nekdy si myslim, ze jsem proste jen prachobycejne zla a nenavistna.

@anonym_autor manžel chodil k terapeutce, nesedla mu. Někde jsem četla, že někdy je třeba vystřídat více terapeutů, než narazis na nějakého, který ti sedne. Zkus tomu člověku napsat dopis, který nikdy nepošleš. Prostě mu tam řekni, co cítíš, jak ti ublížil, že ho nenavidis...a pak ho spal. Někdy to může člověka posunout dál. A samozřejmě čas umí některé věci obrousit. Jedeme v něčem podobném roky, dokud dotyčné nevidíme, je fajn. Stačí jeden kontakt a "žijeme" z toho zase několik dní...

Zkus jinou terapeutku.

@levandule_k m tomuhle se přidávám, ono fakt není pravidlem, že člověk si s prvním psychologem sedne, občas jich musíš vyzkoušet více.

Viem asi čo cítiš, mne tiež veľmi ublížili,pošpinili ,ohovorili, napísali vymyslené nepravdy ..., no žiadny terapeut ti v Tom nepomôže, mám odskúšané. Píšeš, že to nikomu nemôžeš povedať, ale ,,kamarátky ti radia" , aby si to nechala tak, takže tie o tom vedia, nechavaš si od nich radiť, aj tak si robíš po svojom... prečo, keď už nemá na teba vplyv, musíte byť v kontakte, keď ti to ubližuje ? Prečo ju jednoducho neodseknes, ty k tej osobe vlastne niečo cítiš? , či ju nenávidis, trošku sa v tom strácam. Skús sa pozrieť do svojho vnútra, či naozaj praješ tomu človeku - tej osobe všetko zle, či nechceš nechať plynúť myšlienky a skúsiť si vykomunikovať, prečo sa to všetko vlastne stalo, prečo to urobila, iba s tou osobou, lebo kamošky ti nemusia radiť správne, alebo ty vieš prečo to urobila tá osoba? A možno to tá osoba ani nebola ako u nás nakoniec to bol úplne niekto iný - motanica, lebo takto sa len utrapis, musíš zmeniť ty sama myslenie - mne sa už nechcelo žiť zmenilo sa myslenie, niečo sme si vykomunikovali a je nam lepsie.

@anonym_autor Rozhodně terapeuta, na vědomé úrovni některé věci prostě neovlivníme, i když si to budeme stokrát říkat! Dost je toho v podvědomí a dá se na tom právě terapií pracovat, aby nás to nezžíralo

Řešila jsem to na psychoterapiích a nic mi nepomohlo. Zažívám ten pocit poprvé v životě,už 2 roky a vnitřně mě to ničí. Protože já taková nejsem a naopak umím odpustit víc než ostatní,jsem hodně splachovací. Ale tady mi to nejde a nežije se mi s tím pocitem dobre

Taky jsem to tak mela, těch lidi bylo vic. Ale dokázala jsem to zpracovat az po tim, co jsem klekla se zdravím a balancovala sem na hranici života a nezivota (ne vyloženě smrti) to mi oak doslo, jak život je krásný bez fixace zloby na ty zlé lidi. Občas se přistihla, ze jeste nějaká zášť je. Ale uz ziju tak, ze mi jsou ukradeni a kdyby umřeli, ani o tom nevim a je mi to fuk.

Dekuji za anonymní

@sayast Co zkusit nějakou alternativu? Já jsem byla u paní, co vyšla z kineziologie a šla trochu vlastní cestou, dala k tomu minulé životy. U ní nijak minulý život neprožíváš, jen ti řekne, co se stalo, jakou to má vazbu na současnost. Rozebíráte přítomnost, umí dobře vyhmátnout podstatu problému. Na závěr udělá meditaci, kde blok rozpustí. Mně to pomohlo neskutečně. Také jsem si myslela, že se jistých pocitů k jedné osobě nezbavím.

Na vědomé úrovni to budeš mít zpracované, ale asi někde hluboko v tobě tě to zraňuje.

@levandule_k mne tiež veľmi pomohlo dýchať, hlavne som si nevšimala ľudí okolo, boli a naďalej sú mi u prdeli, akurát som sa zamerala na jeden bod, čo mne robí dobre a iba tomu sa venujem, nič iné pre mňa nie je dôležité, hlavne stále niečo robiť, aby nám nešli myslienky, lebo to tá potom šrotuje.

@levandule_k je pravda ze řešit to jinak mě nenapadlo,to bych se mohla podívat. Dekuji za tip 👍😊
Já mám takové protichůdné pocity, občas na něj koukám a stále nemůžu uvěřit ze se tak zachoval,jestli se mi to jen nezdá. A pak jindy mam depky a vybaví se mi nějaké chvíle (já si z toho roku moc nepamatuji,mam na to výpadek paměti) a v tu chvíli cítím nenávist. Je to těžký no 🫣

@modroockokarin25 Tohle mi přijde jako berlička, kompenzační mechanismus. Tou "meditací", dýcháním vypínáš hlavu, aby ses tím nemusela zabývat. Zaměstnáváš hlavu, aby ti tam nešrotovaly myšlenky. Což je na jednu stranu dobré, co děláš, protože potřebuješ nějak fungovat, vypořádáváš se s tím jak umíš. Našla jsi mechanismus přežití. Ten problém, který máš, tak by tě to pravděpodobně položilo, kdybys tomu čelila v plné intenzitě.

Do budoucna to bude chtít, ještě trochu zpracovat, aby to tam nešrotovalo a ty jsi si mohla volně dýchat.

@sayast Já tam cítím podle toho, co píšeš strašnou zradu od něj. Jestli si z minulého roku moc nepamatuješ, tak tě to tak moc bolí, devastuje, že mozek to zatlačuje nějak hluboko do nevědomí, protože čelit tomu je pro tebe něco jako existenciální ohrožení, totální paralýza.

@levandule_k můj příběh mám popsaný na zdi,tak jen ve zkratce,abych s tom nebyla “otravná” 😅, ale je to jak píšeš. Po cca měsíční nemoci mi doma zemřela maminka-týden před Vánoci,mezi svátky on říkal jak mě miluje a omlouval se že mi nebyl oporou a první týden se semnou pro mě absolutně nečekaně rozešel. Následně mě začal vyhazovat z našeho domu. Pro mě to byl velký šok a asi i životní zklamání od člověka,od kterého bych to nečekala-všem vždy ochotně pomáhal,tohle odsuzoval,na charitu jsme nemálo přispívali.

@sayast Šílené. Ono je to pochopitelné, že nemůžeš odpustit. Ztráta maminky bolí, odešla po krátké době, asi jsi tušila, že na nemoc nebude mít šťastný konec, na Vánoce je takové víc všechno emocionální. A on ti říká, že tě miluje a pak se s tebou rozejde v tom nejcitlivějším období, kdy jsi byla velmi zranitelná a korunuje to tím, že tě vyhazuje ze společného domu => extra prasárna.

Tohle chtít odpustit, to je na hodně práce. Já bych možná teď v současné chvíli ani nepoužívala slovo odpustit, protože by se mi při něm otvírala kudla v kapse a vyvolává to tlak, abys udělal něco na co nejsi připravená. Spíš bych tomu říkala zpracovat. (Mně občas pomáhá, když si některé věci pojmenuji přijatelněji.)