Jak předejít rozmazlování: Existuje správný návod na výchovu?

“Jsem už strašně nešťastná ze své pětileté dcery. Je drzá, zlobí, když ji budím do školky, řve vzteky, když po ní něco chci, zamračí se a dupne nohou jako rozmazlený spratek. Někdy je zlatá a poslechne na slovo, ale většinou se chová jako rozmazlenec. Nepomáhá bití, řvaní, domluvy, nic. Nedávno jsem jí seřezala, tak se konečně zarazila a zklidnila. Pak to bylo nanovo. Je pravda, že jsem kdysi nebyla důsledná, když něco chtěla, radši jsem jí vyhověla, aby pak nebrečela a měla jsem klid. Asi jsem výchovu trochu podcenila,” svěřuje se maminka na Modrém koníku.

Jak správně vychovat své dítě a zároveň se vyhnout rozmazlení nebo naopak nebýt příliš přísným rodičem? To je otázka, kterou řeší každý, kdo má doma malé dítě, ať už je to maminka, tatínek nebo babičky, které taky rády do výchovy zasahují. Každý vyrůstal v jiném prostředí a jiných podmínkách, takže každý má na tuto záležitost jiný názor.

O tom, jak vychovávat své dítě, slyšíme ze všech stran. Názory, jak dát dítěti svobodu. Jak ho nezavalovat úkoly a dopřát mu dětství, kdy bude běhat venku a hrát si s kamarády. Ale zároveň ho učit samostatnosti a zodpovědnosti. Pomoct v domácnosti. A zahrnovat ho nekonečnou láskou za to, jaké je, bez podmínek a nároků a bez snahy předělat jeho osobnost od základů. Vy máte svou představu, jak by to mělo vypadat, dítě si po krátkém čase také získá tu svou a teď jak se domluvit. Čert aby se v tom vyznal!

Chybami se dítě učí

Právě ta bezmezná láska se může stát “osudnou” a z vašeho dítěte tak může vyrůst rozmazlená osůbka. Někteří rodiče o to dokonce usilují, u jiných je to noční můra. Jak se takové situaci vyhnout? Existuje na to spolehlivý návod, který zaručeně funguje?

Samozřejmě ne. Každé dítě je jiné, každá matka i každý otec jsou jiní. Každý má jiné představy, nároky a touhy. Každý má jinou povahu a charakter. Obecně jde ale říci, že dítěti by maminky měly věnovat velkou pozornost. Když se dítě narodí, chce být s matkou, chce kontakt s ní. Je to logické, v bříšku byli pořád spolu a maličké se tak cítilo bezpečně. I vy, když vás někdo obejme, tak se cítíte příjemně a spokojeně, nebo ne?

Pořád koluje je velmi rozšířený mýtus, že chováním dítěte v náručí ho rozmazlíte. Ale naopak nošením dítěte v náručí pozitivně podpoříte jeho spánek. Není na škodu dítěti trochu dopřát a trochu ho rozmazlovat. Nic se ale nesmí přehánět a pokud to budete dělat často a delší dobu, dítě si na to zvykne a bude to po vás vyžadovat stále. Potom vyroste z vašeho miláčka sobecký a rozmazlený jedinec. Jeho chování se pak vymstí jak vám, tak jemu samotnému, až bude dospívat. Nebude chápat, jak je možné, že někdo umí věci lépe než ono, když pro vás bylo to dokonalé a opěvované.

“Děti se musí naučit, že selhání není něco, co je zničí. Selhání je prostě zdravá část toho, jak se člověk vyvíjí. A naučit se vyrovnat brzy s tím, že se mi něco nepovedlo, je strašně důležité. A když máte hodně chytré děti, které jsou v prostředí, kde jsou pořád úspěšné, tak se jim přihodí, že se do té fáze, kdy selžou, dostanou moc pozdě. Čím dřív se člověk naučí, že každý máme nějakou bariéru, do které narazíme a bude potřeba se s ní nějakým způsobem vyrovnat, tím líp. Že každému se podaří v nějakém okamžiku něco zmotat, poplést, neudělat správně, vyrovnat se s tím je hodně důležité,” říká Olga Block, česká rodačka a zakladatelka sítě škol BASIS Curriculum Schools, které dnes patří k nejprestižnějším v USA. 

Chybami se člověk učí a proto mu “dovolte” udělat čas od času nějaký ten omyl, aby poznalo, co to obnáší. Aby se poučilo a příště své chování a přístup změnilo. Když v dané situaci zažije i pocity, které k ní patří, také to bude mít poučný efekt. I přílišná ochrana dítěte škodí a ukrátí ho tak o cenné zkušenosti. Musí se naučit prohrávat, v životě se to občas stává a čím dříve to pochopí, tím lépe to bude snášet. V tu chvíli mu buďte nablízku a ubezpečte ho, že se takové věci dějí a příště bude lépe. Vyjádříte mu tak podporu, kterou v danou chvíli tak zoufale potřebuje.

Nastavte pravidla

“Dceři (2 roky) vyjdu vstříc ve spoustě věcí, které chce, resp. netrvám na svém jen z principu, "protože jsem to řekla". Na záchvaty vzteku vůbec nereaguji a snažím se jim předcházet tím, že vysvětluju situaci a pokouším se dohodnout. Ve dvou letech ještě úplně nerozumí všemu, co jí říkám, ale už se s ní dá na spoustě věcí domluvit. Třeba když chce pustit ještě jednu pohádku a já chci, aby už šla spát, tak se dohodneme, že teda opravdu poslední. A i když pak špitne, že chce ještě jednu, připomenu jí, na čem jsme se dohodly a kupodivu většinou bez protestů poslechne. Když zlobí, taky mi jako každému rodiči občas ujedou nervy a rozčílím se, ale beru to jako svoje selhání a snažím se na tom pracovat, aby se to nestávalo. A nemám problém se dceři omluvit a vysvětlit jí, proč jsem se rozzlobila.”

Ukažte mu, že všechno neumí a že je občas věci vysvětlit a učit se. Pokud už je starší, naučte ho zacházet s penězi. Veďte ho tomu, že na věci se musí šetřit a vydělávat a že věci, které nepotřebuje, nedostane jen tak. Vy jste přeci také nedostaly nic zadarmo, nebo ano?

Zahrňte do výchovy i tatínka a prarodičům vysvětlete, jak své dítě chcete vychovávat a jaký chcete mít systém. Ať se zbytečně nestavíte do pozice toho zlého, když vy jim budete zakazovat a nastavovat pravidla a u babičky pak žádný řád nebude a dítě bude moci dělat vše, co se mu zlíbí.

“U nás zabírá, když je pošlu na hanbu, nemůžou mi hrát na city a vydírat mě řevem, když je pošlu za dveře velice rychle je to přejde, ale taky to nepochopily hned.. Chtělo to čas a nejspíš i začít dostatečně brzy. Ale co je taky důležité, důslední musí být oba rodiče, nejen matka. U nás chvilku fungovalo, že tatínek je ten hodný a maminka ta zlá. Fakt jsem měla pocit že mě děti nesnáší, až když s námi muž začal trávit víc času, tak viděl, co mi ty děti před ním dělají za naschvály a začal je konečně taky vychovávat,” popisuje výchovu další z maminek na Modrém koníku.

Neposlušné babičky

Na prarodiče, kteří nechtějí spolupracovat ve výchově, si stěžuje jedna z maminek v diskuzi: “Mám doma dcerku a 2,5 roku a ještě půlroční miminko... Přesně každou středu chodí dcera na spinkání k babičce a vždy je tak do soboty vyloženě na ránu. Několikrát jsem se snažila jim vysvětlit, že mi tím házejí klacky pod nohy, že to není fér, protože oni ji mají na jeden den a já s ní pak musím bojovat zbytek týdne, že nechci být jenom já ta přísná a důsledná, když oni to pak všechno během jednoho dne zmaří, že si ji tím kupují a vůbec si neuvědomují, jaký jí dělají v hlavě zmatek. Vždy mi to s přiblblým úsměvem odkývali, argumentovali přesně, že babičky jsou od toho, aby rozmazlovaly a tím to bylo vyřešené. Do toho ji ještě vykrmují jako husu na pekáči a i když jim to opakovaně říkám, že se mi to nelíbí neposlouchají. Strašně mi to vadí!”

“Mně tohle dělala tchýně, tak tam malého nějakou dobu teď nedám. Pak jsou u těch dětí špatní ti rodiče, protože oni zakazují, přikazují a dítě chce k babičce, protože tam může všechno a každý kolem něj skáče, jak píská... Prarodiče by se někdy měli zamyslet sami nad sebou, jestli jim není hloupé stavět rodiče do pozice zlého. Ty děti musí pochopit, že to budou v životě potřebovat a společnost od nich bude nějaké dodržování pravidel vyžadovat. Ať je prarodiče rozmazlují, ale všeho s mírou,” přidává svou zkušenost s prarodiči další uživatelka v diskuzi.

Veďte dítě ke zdravému sebevědomí

V dítěti by se od malička nemělo zapomínat na výchovu zdravého sebevědomí. Rodiče by ho měli podporovat, umět pochválit, povzbudit, utěšit, vyjádřit mu lásku. Je velmi důležité, aby dítě nemělo pocit, že si vaši lásku a pozornost musí zasloužit a jen pokud bude hodné, mu ji budete dávat najevo. Zároveň je nezbytné být důsledným rodičem a pokud dáte úkol, který je pro něj zvladatelný, musí ho dokončit. Vždy myslete na to, že jdete vašemu dítěti příkladem. Jak se chováte vy, má vliv na to, jak se jednou bude chovat ono. Okoukává vaše zvyky a způsoby jednání. Dodržujte sliby a ono bude také. Chcete, aby jedlo zeleninu? Jezte ji také, aby vás vidělo. Jste pro něj vzorem.

V poslední řadě - nejste sluhové ani bohové. Nad dítkem se nepovyšujte, ale ani neponižujte. Buďte si rovnocennými partnery. Dítě nesmí mít pocit, že je utlačované a že není dost dobré a zároveň nesmí dojít k tomu, aby z něj rostl malý diktátor a vy jste doma skákali, jak ono píská, proto je důležité naučit se říkat “NE”.

Nezapomínejte, že dítě se potřebuje naučit samostatnosti a zodpovědnosti a zároveň potřebuje jistý řád. Každá rodina je jinak nastavená a každá bude mít střed rovnováhy někde jinde. A je jen vás, jak to bude fungovat právě ve vaší domácnosti.

Zdroj: 

video.aktualne.cz/dvtv

psychologie.cz