"V tu chvíli když sem držela malého tak za mě opadla všechna bolest a byla jsem nejšťastnější. I když jsou ty bolesti hrozné, tak když potom sevřete to svoje miminko v náručí, všechna bolest je pryč a zapomenuta."
Porod - zážitek, který si budete pamatovat celý váš život. I když se vzpomínky na něj budou možná lišit po 14 dnech nebo po 14 letech. Chvíle, kdy přivedete na svět nový život je nezapomenutelná. A stejně jako se říká, že každé dítě je jiné, je i každý porod jiný. O svůj porodní příběh se s námi podělila uživatelka mautiii.
Moje představa ideálního porodu byla, že bude rychlý, bez nástřihu a hlavně bez komplikací.
Nijak zvlášť jsem se nepřipravovala. Přeci jen to byl můj třetí porod.
U porodu sem chtěla mít přítele. A ten tam se mnou nakonec také byl.
Hm... Moje myšlenka patřila staršímu synovi. Přemýšlela jsem, jestli ho stihneme odvézt do školky, než začnu rodit.
Od prvních kontrakcí 5,5 hodiny. Samotný porod asi 10-15 minut, na čtvrté zatlačení byl syn venku.
Řekla bych, že je to jako bolest při menstruaci, ale asi tak 100x silnější.
Volala jsem rodičům, že už je to tady. Přítel jel odvézt synka do školky. Já zatím vytáhla tašku do porodnice a už jen čekala na odvoz. Přijeli asi za 20 minut a do porodnice mě odvezli.
Když jsme dojeli do nemocnice, dostala jsem nemocniční košilku a napojili mě na monitory. Přitom jsem vypisovala povinné papíry. O chvilku později mi přišli dát yal gel (gel pro provedení klystýru, pozn. redakce). Pamatuji si, že potom mě rozesmála sestřička svou větou "Udržte ho v sobě alespoň 10 minut." Já byla ráda za 5.
To už se mnou byl přítel a já šla do sprchy, takže mi mohl pomoci. Když jsem ze sprchy vylezla, přišla sestřička, že už půjdeme na sál. Ukázala příteli, kde mi může načepovat vodu na pití. Na sále mě pak znovu napojili na monitory. Monitorovali mě i malého, to už jsem měla docela silné kontrakce. Stále jsem se ale neotvírala a asi po půl hodině, kdy jsem byla otevřena pořád stejně, mě poslali užít si vanu na nadstandard.
Na nadstandardu jsem se hezky čvachtala ve vaně a přítel mi mezitím vyprávěl vtipy. Abych se prý rozptýlila. A tak jsem poslouchala vtipy a povídali jsme si. Asi po 15 minutách přišla sestřička, aby zkontrolovala, jak jsem otevřená. Vše už se zdálo v pořádku, přítel mi pomohl z vany, osušil mě a vraceli jsme se na porodní sál.
Na porodním sále mě i malého začali znovu monitorovat a napíchli mi Oxytocin. To už jsem měla velké bolesti a hodně silné kontrakce asi po půl minutě. Vždycky, když jsem měla kontrakci, tak jsem mačkala ruku příteli. Až mu lezli oči z důlků 🙂 V tu chvíli mi to připadalo strašně vtipné, ale smát jsem se nemohla, protože kontrakce opravdu hodně bolely.
Za okamžik přišla na sál sestra, vytáhla tyče a otočili mě na bok. Při další kontrakci už jsem měla zatlačit, aby se malý trochu sesunul níž do porodních cest. Po 15 minutách dorazila paní doktorka, aby mě zkontrolovala, jak jsem otevřená. A řekla mi, že jakmile mě začne tlačit jako bych potřebovala na velkou, ať okamžitě zavolám, protože už začnu skutečně rodit. Když pak přišly další kontrakce, málem jsem příteli rozmačkala ruku a zhruba po 10 minutách přišla chvíle, o které mluvila paní doktorka.
Přítel rychle běžel pro sestřičku. Přišla i s paní doktorkou, zkontrolovaly, jak jsem otevřená a paní doktorka pronesla: "Už je to tu." A já jsem začala tlačit. Tlačila jsem jako blázen, aby byl malý co nejrychleji venku. Už jsem byla vyčerpaná a chvilkami jsem si myslela, že už to nedám, ale asi po čtyřech zatlačeních bylo hotovo.
Malý byl venku, otřeli ho a okamžitě mi ho podali. V tu chvíli jsem úplně zapomněla na všechnu bolest a byla jsem ta nejšťastnější maminka na světě. Přítel mi den před odjezdem do porodnice říkal, že není žádný cíťa, jak brečet určitě nebude apod. No, samozřejmě brečel...
Po chvilce šli malého umýt a znovu mi ho přivezli. Sice to byl už můj třetí porod, ale myslím, že jsem nikdy krásnější nezažila.
Ano, vše bylo v pořádku, nenastaly žádné komplikace, takže se dá říct, že ano.
V tu chvíli když sem držela malého tak za mě opadla všechna bolest a byla jsem nejšťastnější. I když jsou ty bolesti hrozné, tak když potom sevřete to svoje miminko v náručí, všechna bolest je pryč a zapomenuta. A když toho drobečka vidíte, jak na vás kouká, tak teprve potom pochopíte, že děti jsou ta největší láska na tomto světě a naše budoucnost.
Porod je velká bolest a nový začátek dalšího krásného života.
Přítel prožíval porod hodně intenzivně a chtěl mi co nejvíc pomoct od kontrakci.
V tom, že si se mnou povídal. Říkal mi vtipy, aby mě rozptýlil od bolesti. A hlavně mě pořád ujišťoval, že to zvládnu a že všechno bude v pořádku.
Byl super. Všichni byli příjemní, ochotní a vždycky rádi pomohli.
Nemocnici jsem opustila čtvrtý den. Tedy včetně porodního dne.
Poporodní péče byla přesně podle mých představ. Sestřičky se o nás moc hezky staraly. Já jsem byla velmi spokojená.
Úplně první věc kterou jsem udělala byla, že jsem dala pusu příteli a šla jsem se pomazlit se starším synem, po kterém se mi moc stýskalo!
Mautiii, děkujeme ti, že ses s námi podělila o svůj porodní příběh a přejeme ti, aby chlapeček krásně rostl a dělal vám doma jen samou radost!
To mi hlava nebere:
1) prý přirozený porod bez komplikací, tak PROČ OXYTOCIN
2) prý 3. porod Mautiii, ale na profilu má jen 2 děti
A co se týče bolesti, tak u skutečně přirozeného porodu nemusí být bolest vnímána tak intenzivně - oxytocin ji hodně zintenzivňuje (to si dost dobře pamatuju ze svého prvního porodu a u dalších jsem se zcela úmyslně oxytocinu bránila - a šlo to i bez něj a mnohem líp).
Taky je mi divné, že v ideální představě porodu figuruje velká bolest ještě znásobená oxytocinem. 😲 Ale tak důležitý je, že Mautiii byla spokojená 😉 ❤
S takovým "ideálním" vaginálním (o přirozeném porodu nemůže být vůbec řeč) se stále spokojí velká spousta žen. A bez přípravy, protože to byl třetí porod? Kdo by se měl jiný na porod připravovat než lékař a pa. Ti přece vědí a dokážou pomoci. Oni na to studovali a umí ženu odrodit. .... 🙄
Začni psát komentář...
Krásný článek