Snad každá maminka se s tímto citátem někdy v životě setkala. S největší pravděpodobností jsme ho dokonce slyšely od našich babiček. Nebo možná i od babiček našich dětí. Zatímco v prvním případě nám (především jako malé děti) citát vyloudil na tváři úsměv, v tom druhém už to asi taková sláva nebude.

Image title

Každý rodič si samozřejmě myslí, že své dítě/děti vychovává, jak nejlépe dovede, a proto bere často rady ostatních jako útok na svou osobu a hlavně na své rodičovské kompetence. Velice často se pak ve výchově střetávají 2 generace - rodiče a prarodiče. Tedy ti nejdůležitější lidé v okolí dítěte.


V poslední době se ve výchově dětí objevilo mnoho nových postupů a přístupů. Spoustu těchto novinek generace našich rodičů neznala a i z tohoto důvodu jim moc nevěří. Roky se to všechno dělalo nějakým způsobem a najednou je všechno jinak? Proč? S tímto přístupem prarodičů se tedy nelze divit, že v rodině vznikají třecí plochy, které občas způsobují hádky a někdy dokonce i dlouhodobé neshody. Nejvíce problémů se objevuje právě kolem babiček, které mají s výchovou dětí spoustu zkušeností. 


Psychologové už dlouhá léta zdůrazňují, že v rodině by měla panovat jednota, co se výchovných principů týká. Není se tedy čemu divit, že se rodiče zlobí, když babička přistupuje k jejich drahému dítku naprosto jinak, než se snaží oni doma. A v tomto případě je možná i tak trochu jedno, o co konkrétně se jedná - velice často jde například o velké množství sladkostí a nezdravého jídla, přehánění s dárky (hodnotou či množstvím), sledování pohádek či prostě přístup k jednotlivým výchovným záležitostem.



Co dělat, když babička rozmazluje moje děti?

Pokud se vám ve vztahu babička - vnoučata cokoliv nelíbí, mělo by být prvotním krokem to, že si o tom spolu promluvíte. V tom lepším případě babičce vysvětlíte, co a proč se vám nelíbí. Babička uzná, že máte třeba pravdu a bude vás a vaše přání akceptovat. Pokud se jedná o něco méně důležitého, můžete babičce ustoupit, či se domluvit na nějakém rozumném kompromisu, který zvládnou přijmout obě dvě strany. Rozhodně při tom nezapomínejte, že jste rodina a je tedy žádoucí, aby nebyly narušeny vztahy. I když to třeba přiznáváte nerady, vztah vašich potomků s jeho prarodiči je velice důležitý a rozhodně ho nechcete nikomu znepříjemnit, či dokonce v tom nejhorším případě zpřetrhat rodinné vazby. 


Image title

Daleko závažnější situace nastává v případě, když benevolentnost prarodičů ohrožuje zdraví a bezpečnost vašich dětí. V této situaci je nezbytné zasáhnout důrazně. Jedná se třeba o situace, kdy babička neumí dítku nic zakázat a vinou toho hrozí, že se potomkovi něco stane. Zde určitě není prostor pro kompromisy. Opět si ale promluvte v klidu, vysvětlete, proč to tak nejde a dbejte na to, abyste byla opravdu pochopena. Babička si totiž třeba jen nemusí uvědomovat míru rizika (platí především u starších ročníků babiček) a rozhodně nechce, aby se stalo neštěstí.


Pro maminku dětí je zpravidla daleko jednodušší promluvit si s babičkou ze své strany rodiny. Pokud se jedná o vaši tchýni, může být situace mnohem složitější. Není žádným tajemstvím, že vztah manželka - tchýně bývá často velmi složitý. V tomto případě je lepší promluvit si nejprve s partnerem - otcem dětí, který následně promluví se svou maminkou.


Image title


Někdy se samozřejmě může stát, že rozhovor a domluva nezaberou. Zde pozor. Pořádně se zamyslete a určete si priority. Je pro vás daná věc opravdu tak důležitá, že vám stojí za to vyvolávat nepříjemnosti? Pokud ne, zkuste přimhouřit oči a babičce určitou míru rozmazlování vnoučků dopřejte. Vzpomeňte si na své dětství a to, jak se vám líbilo u babičky a dědy. A přiznejme si otevřeně, že to často bylo právě z důvodu volnější výchovy a trošky toho rozmazlování. Trocha neškodného rozmazlování nikomu neuškodí. I malé děti velice rychle pochopí, že doma i u prarodičů některé věci fungují  prostě trochu jinak. Dovedou to rozlišit a fungovat podle pravidel konkrétní domácnosti tak, aniž by to ohrozilo jejich osobnostní výchovu.


Tato slova potvrzuje i maminka odula: "Babiny jsou od rozmazlování.  Samozřejmě, že zásadní věci by respektovat měly, ale zas nějak na sílu bych to neřešila. Ty jsi její mamka, spíš bych se dceři snažila vysvětlit, proč babička třeba dělá někdy věci jinak. A fakt bych se nebála, že ti babičky zkazí výchovu. Nevím tedy, jak často tam jezdíte. Ale ty jsi její mamka, ty na ní máš primární vliv a babky ti z ní capoucha neudělají. Tak ji nech si to s babi užít."



Podívejte se na věc i z jiného úhlu  

Maminky někdy vidí situaci zbytečně černě a je potřeba si uvědomit, že milující (i když trochu rozmazlující a neposlušná) hodná babička je vlastně dar. V opačném případě může dětem tato zkušenost v životě chybět. Maminka izz76 vzpomíná na své dětství a to, jak jí taková babička moc chyběla: "Buď ráda, že prarodiče rozmazlují, aspoň k nim bude mít malá dobrý vztah. Já měla babičky absolutně nerozmazlovací, jedna dokonce hodně přísná a neměla jsem je ráda. Pobyt u nich byl pro mě i sestru přímo za trest. Doma nám bylo mnohem lépe, protože maminka byla mnohem hodnější než báby. Takže prázdninový pobyt s babkou na chatě byl opravdu zážitek."  Takovout zkušenost určitě nepřeje svým dětem asi žádná maminka.


Image title

 Krajní řešení?

Pokud se jedná o věci, přes které lidově řečeno nejede vlak, je potřeba být opravdu důrazná. Může jít například o situaci, kdy vaše dítko nesmí třeba ze zdravotních důvodů určité sladkosti a babička mu je i přes to dopřává. A určitě je namístě babičce vysvětlit, že svým přístupem dítěti dokonce ubližuje. Pokud nebude akceptovat vaše pravidla, nebude u ní moct vnouček/vnučka pobývat o samotě. Odstřihnout děti úplně není dobrý nápad. To až opravdu v tom nejkrajnějším případě. 



Jak to vidí babičky?   

Aby to bylo spravedlivé, pojďme se společně také podívat, co si o tom myslí uživatelka a zároveň také milující a trochu rozmazlující babička babanci: "Jsem babi a taky rozmazluji. Respektuji, co dcera vyloženě zakáže. Ale jinak, co nemáme zakázáno, je dovoleno.  Hodně vysvětluji, hlas nezvyšuji nikdy, natož, abych uhodila. A miluju, miluju je strašně moc. Hlídám často, jezdíme na výlety, beru si je k moři (tu starší, ta maličká je ještě moc malá). Nakupuji hračky, šiji oblečky. Může se u nás jíst zmrzlina v obýváku, může se kreslit křídou na plechy, může se chodit déle spát. Od toho jsou babičky, trocha toho rozmazlování jim neuškodí. Vychovávat mají rodiče, my už můžeme jenom dohlížet a občas dovolit i to, co se doma nesmí. Moje děti měly taky takovou babičku a jsou bezva."


Společný cíl

A co říci závěrem? Dovolím si citovat uživatelku blaablaablaa, která ve fóru věnujícím se tomuto tématu napsala: "Je rozmazlování a rozmazlování. Ano, souhlasím s tím, že babičky a dědečkové by si děti měli pořádně užít, výchovu už minimálně jednou na starosti měli, teď je čas trochu polevit  Na druhou stranu si myslím, že je dobré určit hranice, co už není přípustné. Pro mě to je třeba vyřvávání si věcí, ubližování, blbnutí s jídlem. Jinak dávám prarodičům volnou ruku, předávám dítě a říkám: 'Vraťte mi ho živého.' "


 Takže nezapomínejte, že oběma stranám (tedy rodičům i prarodičům) jde o ten stejný cíl SPOKOJENÉ A ŠŤASTNÉ DÍTĚ. Občas třeba i malinko přimhuřte oko. Nebo dokonce obě.



Zdroj informací:

http://www.hamanek.cz/magazin/zdravi/kdyz-babicka-rozmazluje.-dvoji-pravidla-ve-vychove-mohou-vyv...

https://www.maminka.cz/clanek/je-v-poradku-aby-babicky-rozmazlovaly-sva-vnoucata