Je možné otěhotnět s hormonálním karcinomem Ca G1?

Dobrý den, pane doktore,

celý život jsem chtěla stát se matkou. Myslela jsem si, že mám i vhodného partnera, ale čekala jsem 14 let a nic. Vloni mi zjistili rakovinu děložní sliznice. Hormonální nádor, který mají ženy od 60 let a jsou nemocné (diabetik, vysoký tlak, cholesterol...). Mně bylo při nálezu 41 let, žádné léky jsem neužívala, kromě rakoviny jsem úplně zdravá.

Miminko: Vzhledem k tomu, že bych chtěla miminko, beru léky od onkologa Provera 400 mg.
1. Histologie: Zachyceny fragmenty G1, atypická komplexní hyperplasie přecházející v struktury invazivního dobře diferencovaného emdometriálního karcinomu B 9929.

2. Magnetická rezonance: Nádor neprorůstá mimo sliznici a není vytvořený ,,pavouček”.

3. Histologie o 3 měsíce později: EIN, již bez karcinomu.

4. Histologie o další 4 měsíce později: Zachyceny fragmenty G1 endometriálního karcinomu.

5. Karcinom ne malý a těžko viditelný, přišlo se na něj náhodně, při odebírání vzorku z myomů a sliznice byla nateklá, tak vzali vzorky. Já, žádné příznaky typické pro tohle onemocnění neměla.

6. Genetika: Vyšla mi špatně, mám Lynchův syndrom, mám 28% předpoklad pro rakovinu dělohy, vaječníků a prsou. 58% předpoklad pro rakovinu tlustého střeva a konečníku. A pak jsou tam další předpoklady jako je močový měchýř rakovina, nádory v hlavě, ledviny, ….. Ale každý má rakovinu v genetice, jenom je otázkou, zda se probudí či zůstane spát lidově řečeno. Na

7. Na počátku po domluvě s onkologem a po všech vyšetřeních, se pokoušejí zachránit dělohu, abych mohla mit miminko, takže prášky 400 mg Provera - když po půl roce to nedopadne, říká onkolog, dáme ještě 3 měsíce. Když mi dorazila genetika a ptala jsem se onkologa, zda mi vezmou i vaječníky - doktor říká, není důvod, jsou zdravé. A nyní, po poslední histologii, nejlépe odstranit dělohu, vaječníky a vstřiknou kontrastní látku a když se rozsvítí sentinelové uzliny, tak je odstraní. Prý má léčba prášky 70% úspěšnost. Kdyby mi bylo po třicítce, tak by jednali jinak, ale jak, to mi neřekli. Bylo mi nabídnuto, že si mohu nechat zamrazit vajíčka, ale ex partner chce miminko se mnou a ne ho dát do náhradní matky, takže musím mrazit prázdná vajíčka a ne embrya, což znamená, pokud se zamrazí 20 vajíček, tak některá se poškodí při rozmrazení, další selekce bude testování na lynchův syndrom a pak další vyřazení budou embrya, co je holčička a možná zbyde 1 či 2 embrya s chlapečkem. Možnost uchycení vajíčka tak malého množství je pravděpodobnost velmi malá v náhradní matce.

Takže jsem se rozhodla, že mrazit vajíčka nebudu, dám si 3 měsíci plus na Provera 400 mg a budu chtít další histologii, a pak se rozhodnu, co dál. Jak mi řekl onkolog, tak bez mého souhlasu mi odebrat orgány nemohou. IVF v Česku mě přijmou jenom tehdy, když budu zdravá, ale IVF v jiné zemi, když zamlčím můj zdravotní stav, tak nic nepoznají a budu moci otěhotnět. Problém ale je, že je pro mě nebezpečné velké množství hormonů, co dávají kliniky IVF. Kdyby se to uskutečnilo v ČR, tak by to bylo pod dozorem a stimulovali by mě opatrně.

Mám životní dilema: Je možné otěhotnět, ale nikdo neví, jaké riziko to může přinést. Nemají na to studie. Život bez dítěte a nikdy nemoci slyšet mami, mi trhá srdce. Bývalý partner, se kterým jsem byla 14 let, stále sliboval miminko a já jsem byla tak důvěřivá a tak jsem ho milovala, že jsem si stále říkala, dobře, není vyzrálý, a tak nemohu být sobecká 😰. 3x jsem ho chtěla opustit, ale vždy mě přesvědčil, ať zůstanu, ale všechno byla lež. Jenom se mnou manipuloval, věděl celý čas, co se mnou byl, že děti nechce a až nyní, když jsem nemocná a už nejsme spolu, nabídl se, že sperma mi dá, ale když budu moci otěhotnět já, ale náhradní matku nechce, protože to nese komplikace a on je natolik sobecký, že mi to nedovolí.

Bohužel, jakmile chcete náhradní matku, musíte se vdát a když se miminko narodí a náhradní matka se po 6 týdnech zřekne miminka, tak musí proběhnout soud a i když náhradní matka měla moje vajíčko a partnerovo sperma, tak já si musím miminko adoptovat se souhlasem náhradní matky a otce dítěte. Takže touto cestou jít nemohu. Vajíčka mrazit prázdná nemá smysl. Když bych se uzdravila, tak dostanu povolení od onkologa, ale když se neuzdravím, musela bych do zahraničí a podstoupit riziko. Bere mě ale zpět myšlenka, pokud to nedopadne dobře, tak je tu možnost, že miminko za nějakou dobu bude beze mě, protože se může stát, že onemocním vážně a už mi nepomohou ani operace. Zase na druhou stranu si říkám, třeba je to znamení, že na to přišli včas a je to možnost mít miminko buď teď nebo nikdy.

Těžko mi radit co mám dělat. Každý mi bude radit myslete na vlastní život - zdraví a dítě není důležité. Já doufala, že když jsem volná, budu mít čas max ještě 3 roky, abych našla partnera a otěhotněla jsem, ale už to tak také nejde. Život není fér a hodným lidem se dějí špatné věci. Upřímně jsem na jednu stranu zoufalá a toužím po dítěti, smrti se nevím proč, už nebojím, ale zase pokud bych měla dítě, chtěla bych ho vidět vyrůstat a užívat si s ním, ale bojím se, že bych nemusela tady být dost dlouho, abych ho vychovala. Hodně moc myslím, že podstoupím IVF v jiné zemi, ale bojím se o budoucnost dítěte. Říkám si, nikdy jsem nebyla sobecká a poprvé bych sobec chtěla být, ale je tu to ale.

Děkuji