Separační úzkost nebo rozmazlenost? Mariánek má 11 měsíců a pořád řve nebo fňuká. Spokojený je pouze když se nosí nebo když si lehnu k němu na zem a on po mě leze...nejdříve stačilo si k němu sednout,zabavit ho hračkou a pak si jít nenápadně něco dělat a on si alespoň 10 minut vydržel hrát. Teď stačí,že se zvednu protože si chci upravit tričko a on spustí řev kam jako jdu...myslela jsem si,že separační úzkost je jen to že řve když mě nevidí nebo kdybych šla do jiné místnosti kam na mě nevidí,ale já myju nádobí,on mi tahá zezadu za tepláky a ječí.je to vyčerpávájící už a nevím jestli ho nechat řvát ať si zvykne,že se musí chvíli zabavit bez maminky nebo mu mám vyhovět a být s ním co nejvíc na té zemi dokud to období nějak nepřekonáme? díky
nevim jak mam uvařit na zemi nebo s dítětem na rukach,nemuzu pověsit prádlo ani si zajit na záchod u nas je porad řev.jsem s ním na zemi co se dá a zbytek je u nás řev řev řev....mam strach z toho že pak bude ve 3 letech porad ječet a zvedat ruce ze chce nosit jako nektere deti ktere znam a zacalo to u nich stejne..naučili si je tak od malička ze kdyz zaplačou hned jdou na ruce
V 11mesicuch urcite nejde o rozmazlenost. U ditete je potreba matky a jejiho kontaktu stejne dulezite jako jine potreby- jits, pit, spat..... je to separacni uzkost- prirozeny vyvoj ditete.
V tomhle obdobi jsem tomu musela prizpusobit den- varila jsem vecer, kdyz spala, pradlo nebo jibe uklizeni jsem delala po obede, kdy spala..
Tim, ze tu pro neho jste, kdyz vas vyzaduje neni rozmazlovani. Je to 11ti mesicni dite, je proste jeste malinkate..😊
@11mat Mám teprve třetí dítě, takže moje zkušenost se zakládá jenom na tom. Ale u nich vidím, že když jejich potřeby naplním, tak je po čase už nemají. Když otravují, že mají žízeň, a já jim nedám napít, otravují pořád dokola. Když jim naliju trochu vody, napijí se a jdou si hrát a je klid. S chováním je to totéž. Ty napřažené ruce mají častěji děti, jejichž potřeby nebyly naplněny. Je to mazec, ale přejde to. Pomáhá šátek nebo nosítko, případně ho brát všude s sebou, při vaření může sedět na lince, při věšení prádla podávat kolíčky.
Malému bude 15 měsíců. Dělá mi přesně to samé asi od roka. Pořídila jsem nosítko, šup s ním na záda a jsme spokojený oba dva. Navíc když uklízím, tak mi alespoň nekrámuje 😂jinak tedy vaření nechávám na jeho spánek abych ho nechtěně nějak neoparila nebo tak, jako když je na zádech tak by měla být šance minimální, ale neštěstí nechodí po horách že.
Mám šestiletého a byl podobný. Doporučuju spíš brát ho prostě všude s sebou. Jakmile začne křičet, přijít říct mu, že potřebujete jít na wc a pak ho vzít s sebou. Vařila jsem tak, že jsem ho měla prostě na zemi, občas jsem ho pohladila, dala pusu, mluvila na něho a vysvětlovala. Postupně si zvykne. Samozřejmě v době volna jsem s ním byla na koberci u hraček. Ale nenechala bych se vytejrávat, že mi bude diktovat, kdy si můžu upravit tričko, protáhnout se po dlouhém sezení a tak... Soucítím s Vámi. Vím, o co jde.
on spi 30minut dopoledne a 30 minut odpoledne to mi moc casu nedava.nechci vypadat jako matka co nechce pochovat dítě ale je to opravdu narocne.snazim se ho zapojovat uplne do vsecho,tridim pradlo do pracky tak mu vzdycky povidam ze to je tmave to dame jinam a vypereme az priste...ne řev ho to nezajima on chce na ruce...kdyz vesim pradlo tak mu dam kolicky...nic nezajem on chce na ruce..nevidi neslysi jen na ruce proste...pak prijde domu muj muz a diva se na me jak na neschopnou protoze je doma bordel,nenavařeno a ja lezim v ohradce a stavim kostky..vcera jsem se sprchovala maly mi stal u vany a jecel...jinak nositko mame on je v nem i rad ale nesnasi kdyz se s nim ohybam takze nejake prace s nositkem ano ale jen na urovni ve stoje bez ohybani a podávání a tak dále...nechce byt ani v kocarku nesu ho pul prochazky na rukach nezajima ho nic jineho jen jak se dostat na ruce
@8284 ano kdyz varim mam ho na zemi u sebe...zavěšeného za tepláky v hysterickém řevu že nemuze na ruce..nestaci mu u me sedet,bud musi on nahoru nebo ja dolů ☹
ja ho neskutecne miluju a myslim si ze jsem opravdu dobra matka ktera je schopna obětovat mu vsechno ale uz si pripadam opravdu jako otrok protoze se nemuzu ani postavit abych se napila a hned si zase k nemu lehla zpatky.chyta uplne zachvaty a nemuzu se opravdu ani postavit otevrit okno a zase si lehnout k nemu
@11mat Určitě jsi dobrá máma, to dokazuje, že to řešíš a trápíš se tím, špatná už by ho dávno nechala křičet. Nepochybuj o sobě. Ani o tom, jestli jsi nebo nejsi neschopná - bordel doma měla každá z nás, která prošla něčím podobným. Ať večer manžel postará o dítě a ty můžeš v klidu uklízet a vařit. Nebo aspoň uvidí, proč to nejde... My měli období, kdy manžel přišel z práce a začal uklízet a vařit. Cítila jsem se hloupě, ale fakt to tehdy jinak nešlo. Takhle, jasně že se zajdi napít nebo si narovnej záda, ta chvilka mu neublíží, je v pořádku, když dítě pláče, ale má mámu na blízku, aby mu s těmi pocity pomohla. Problém je, když ho necháš plakat samotného bez podpory, případně dokonce schválně. Ne, nezvykne si ani se tím nic nenaučí. K tomu potřebuje tvoji blízkost. Záleží ti na tom a řešíš to, takže určitě to správné řešení pro vás dva najdeš. Je to období a přejde to, jakmile bude jeho potřeba naplněna. Jako když naléváš vodu do džbánku - ať už je malinký, nebo obrovský, jednou plný bude 🙂
Nechejte Matyho jeden den manželovi. On zjistí, že nenavařeno a bordel má své opodstatnění, vy si odpočinete no a pak můžete malého chovat do aleluja a bez výčitek... Mám tři syny a prvního jsem taky nechtěla "rozmazlovat" a ted vidím, že to byla chyba a ten čas s ním mi už nikdy nikdo nevrátí... Buďte s Matym co nejvíc to jde, uteče to jako voda a v pubertě už se nebude chtít tulit ...
Muž jako neni nastvany nebo si nemysli ze to nezvladam,vi jaky maly je a kdyz mi z prace vola a ja mu treba reknu ze jsem marianka zrovna uspala tak mi rekne at se na vsechno vykaslu a jdu si taky lehnout dokud spi,on vi jaky je protoze kdyz prijde domu a jde si snim hrat tak maly porad kouka kde jsem ja,fnuka a knuci,chvilku si hraje s nim pak chce zas ke me. napustim si vanu,jdu se do ni natahnout s tim ze mi ho ma za 20 minut prinest do vany a tech 20 minut slysim jen kňučení a fňukání a mamamamama
nenechavam ho rvat schvalne jen kdyz je to fakt nezbytne nutne.nenechavam ho ani v postylce řvat,uspavam ho a zpívám dokud neusne pak az jdu pryc. treba moje babi (mariankova prababi ) ta je absolutne proti nošeni.kdyz jsem u ni tak me nekdy i okrikne at ho nezvedam a dokonce mi ho nekdy bere z ruk aby ho polozila na zem a nechala rvat...tak to jsem si uz delala pořádky s ní,že já jsem máma a ja si ho budu nosit kdy chci,ze je rozdil jestli ho necham rvat protoze potrebuju uvarit nebo vyridit dulezity hovor a nebo jestli piju u ni kavicku a nechci si ho vzit k sobe na klin tak to byla chvilku zla a ze pry si to delam sama ale uz se mi do toho neplete alespon
Omlouvám se za zkomolení jména! 😉
Tak vydržte! Je to někdy síla... Taky by mohlo pomoci druhé miminko! 😀
A na tchýni a podobné chytráky nedejte, řiďme se instinktem!...
@11mat je to hrozne narocne obdobi. Urcite delate co muzete.
Napada me co zoubky?nerostou ted nejaky? Neni to i treba vse od bolesti?
Jinak jak zde bylo zminene, jakmike bude hezky stabilne stalt, vyborna je ucici vez. U nas se tak uvari v klidu, mala se cejti hrozne dulezite, ze taky neco dela ( vetsinou jakoze kraji brambory, micha mouku v hrnicku..😀) ale je klid. ...
no preju pevne nervy. U tech deti se stridaji ta ruzna obdobi.. kdyz to neni separacka, je to obdobi vzdoru.. obcas to fakt neni procházka ruzovou zahradou
@11mat Hele a co ti rika instinkt? Kdyz breci, mas potebu ho chovat nebo ti to neva? Ridila bych se tim. Navic fakt se nemusis bat, ze ho ve trech letech budes furt tahat, bude mnohem vic zajimavejsich veci okolo nez ty. Ja maleho pronosila prvni rok non stop, bylo to fakt peklo, ale protoze jinak jen rval a rval, neslo to jinak. Za chvilku bude mit dva a teda urcite ho nezajima nejake noseni, naopak furt zdrha pryc, vydrzi u babicky, u kamosky, nema problem.
A nerostou zuby zda ho to nebolí ? Něco ho možná trápí , je to určite jen období 😊
Me dcerka do roku a pul ani nespala jinak nez na me - neodlozitelna... Takze ani kdyz tech par minut spala, nebyla sance si ani dojit na wc, natoz neco vic...
Me osobne hodne pomohlo to.prijmout... ze proste jsem tady a ted pro ni... Ma 'prace' je aktualne byt mamou... Na domacnost maji byt dva - vsak chlap tam taky bydli... Tvoje smena trva 24h, jeho 8h... Taky jsem se naucila s ni hodne mluvit - do predu upozornit co se bude dit, proc, pak rict ze teda jdem na to... Pomaha to dodnes, od miminka... Oni ty deticky vnimaj vic nez my si uvedomujeme... Takze bych zkusila ne se hned zvednout a jit se napit ale rict mu, ted postavim tyhle kosticky, dojdu se napit a hned prijdu... Mam postaveno, jdu se napit a hned jsem u tebe... Zvednout se.... Aby proste vedel co bude... A u domacich cinnosti ho enchat pomahat... Ne hrat si s kolickama, ale podavat pradlo... U vareni mu dat neco do hrnce, varecku a at taky vari... Atd atd... Ale hlavne byt v klidu, oni to citi kdyz jsme na nervy a ja takhle bojovala s tim spanim...uklidnila jsem se a mala zacala spat lip... Drzim pesti...
@rebe je to povaha dítěte...měla jsem takovou starší (náročné neodložitelné miminko, které bylo na mě extreme vázané a je v podstatě dodnes, hodná šikovná, ale dost citlivá), ale je to take určitým způsobem "rozmazlenost". Jak je tady někde psáno je dobré s nima hodně mluvit. Fungovalo, aby věděla co bude a tak (I když jako takhle malá nešel nastavit prakticky žádný režim)...když se na to dívám zpětně...je dobré se s tím smířit nebrat to jako nějaké zle jako něco co ti to dítě dělá naschvál...smao v sobě si to vyjasnit ...pak totž jde vše líp a to dítě to vnímá, že teď s ním nechceš být, že bys ses ho nejradši zbavila, že seš podrážděná a naštvané, že nemlžeš uvařit...atd atd a je to jen horší...takže prvně si to v sobě vyřešit a brat jako skutečnost a to, že takévé děti mají své kladné stránky (jsou citlivé hodné šikovné...a vše ti milionkrát vrátí) a až to v sobě budeš mít takto ujasněné,tak pomaloučku polehoučku zvkat na to, že není vše hned, že může chvilku počkat...najít si způsob jak dělat věci s ním...aby pomáhal a byl s tebou...pak mu říct, teď chvíli kontroluj aita já musím tohle udělat a nechat ho chvíli , aby vydržel a pomalu postupně takhle přidávat...ne naštvaně utéc, ale vysvětli a dát mu vybrat...A neboj bude lépe jak bude větší a bude moc víc věcí zvládnou s tebou...Držím palce
jo a přesně jak píše @l_ zkusit chlapovi vysvětlit (můj nechápal, nechtěl a tvářil se, že jsme neschopná, že jiné ženské zvládají líp...a neviděl, že jim je zadelí 1 nebo 2 babičky, děti už dávno spí celou noc...a tatínek s emůže přetrhnout jak pomáhá) a aby se zapojil do fungování rodiny...
Tak ja teda s nim mluvim hodně,co delame co jdem ted udělat,ze jenom zamicham tu polivku a hned mu postavím ten komin z kostek,podívej uz jsem tu a uz stavíme..ale on je asi ještě maly nemyslím si že to chápe. Je navic beran a chce to hned pred chvili uz bylo pozde.hrnec mu davam,micham,pak chci zamíchat svuj hrnec a je zle...navic aby podaval pradlo nebo stal uz u kuchyňské linky na to je ještě malý vubec nevi,u pradla ho akorát baví mi to sundavat to co uz mam povesene ale podávání pradla mu asi nevysvetlim nechape ještě ani "dej" kdyz ma neco pustit.on se narodil akutně císařskym rezem a doktorka me upozorňovala ze takove deti jsou mama závislaci.muj muž je zlatý a nevycita mi bordel ale nekdy ma blbé poznamky.ale vidi to sam.maly se od něho nechce nechat vytáhnout z postýlky a i kočárek musim tlačit ja jinak je řev...mamamama jenom
Když máš žízeň, je lepší vydržet, aby sis zvykla, nebo se napiješ? Když se ti chce čůrat, budeš si na to zvykat, nebo se půjdeš vyčůrat? Když máš chuť na sex, víc ti pomůže být na sebe tvrdá, nebo se raději přitulíš? A co myslíš, že je lepší pro dítě, když u sebe potřebuje maminku, aby se cítilo v bezpečí a spokojené? Zvykat si? 🙂