Mám pro vás pokračování dalšího mini příběhu o našem boji. ❤️💪
Na IG: zivot.s.tatankou
Centrální svalová hypotonie (část druhá)🌷
Vojtovku jsem s Taťánkou cvičila poctivě 4x denně každý den v týdnu po dobu 2 let. Začátky byly hodně těžké. Tánička u cvičení hodně plakala a já samozřejmě s ní. Jak čas plynul, zvykly jsme si na cvičení a už to nebylo tak uplakané a naopak jsme se u toho občas i smály a formou hry si to vlastně i užívaly. Vojtovka, ačkoliv je pro děti i rodiče náročná a nepříjemná, opravdu pomáhá. 👍🍀
Ve svých 9 měsících ještě nebyla schopná udržet hlavičku a často jí padala dozadu jako novorozenci, takže nepřicházelo v úvahu jí vůbec pochovat tak, jako jiné děti jejího věku.
Pak ale cvičení začalo nést ovoce. 😇🍎🍐🍓
Poprvé se převalila ze zad na bříško a postupně začala válet sudy ve 13.měsících. V 17.měsících se poprvé posadila a v 19.měsících se prvně postavila. Na ten den nikdy nezapomenu. 🥹 Spali jsme u manželových rodičů a Táňa byla v cestovní postýlce. Ráno mě probudilo nějaké soustředěné funění, kouknu co to je a v tu ránu jsem vytřeštila obě oči. Tánička si pomalu stoupala, až se jí to úplně povedlo. 🤩🥹🤩
Asi nemusím říkat, ze jsem pak hodinu brečela samým štěstím do polštáře. 🥲 První krůčky s oporou na sebe nenechaly dlouho čekat a postupně začala oťapávat nábytek. Bylo to úžasné. Pak už byl málo i nábytek a zvládala to opřená o zeď. Ručičkami se držela zdi a posouvala se za svým cílem jako pavouček.😄🕷
Svoje krůčky v prostoru udělala Taťánka přesně o rok později, tedy ve svých 2,5 letech. Nepopsatelný pocit.🥰🥳 Teď už je prakticky k nezastavení a lítá jako drak. 🪁😄
I přes to, že Tánička hezky chodí, musí pořád cvičit a nepolevovat. Nosí poctivě ortézy na nožky, aby neprolamovala kolena.
Centrální svalová hypotonie se vyléčit zcela nedá. Dá se pouze potlačovat pravidelným cvičením, hipoterapiemi a správným pohybem. Kvůli ochablosti svalů jí hrozí skolióza páteře a další neduhy, což určitě nechceme. Budeme tak nadále navštěvovat naši dvorní tetu fyzioterapeutku, která Táňu dokázala postavit na nohy a Táni jí zbožňuje. ❤️
Příště vám povím o další diagnóze, kterou Táňa má a je pro nás tou nejtěžší. Je to porucha příjmu potravy. 😶
Už jsem ti to myslím někdy psala, pokud vidím někde obrázky,, postiženého,, (fuuuj to je hnusné slovo, ale ted mě nenapadá ho zaměnit), tak se snažím to přecházet, jelikož jako máma ss pak o svoje deti strašně bojím, brecim jak želva a je mi z toho fakt uzko, ale vy jste mě tak chytly za srdíčko, že sice u vašich příběhu placu taky, ale většinou radostně, protože vidím jak Tanicka dělá pokroky a ja se vždycky těším jaky zase ten pokrok udělala a jak se vám daří .. Ty její šibalský očička jsou totiž top🤩😁








❤