🌸NoTube doma_44🌸

Nazdárek tety konikovky. Přišel čas, abych vám napsala report, jak se té naší malé dračici daří. 😁 Poslední dva týdny pro mě byly opět zkouškou trpělivosti a popravdě, ne vždy jsem je zvládala s ledovým klidem. Začátek měsíce pro nás znamenal konečně konec karantény, takže hurá na vzduch. Musím s hrdostí říci, že jsme si po celou dobu karantény na nervy nelezli ani s manželem, ani s Táničkou, takže to byla celkem pohoda. 😊 Napadl sníh, tak jsme poprvé, co je Táni na světě, vyrazili na boby. Kdovíjak nadšená z toho tedy nebyla a po tom, co jsme ji zvládli vyklopit do prašanu, už nám na nějaké boby kašlala. 😂 No, tak snad příště. 😁🛷☃️
Další týden se ale Táni rozhodla, že se jíst nebude a když přece jen něco ano, tak se u toho bude aspoň šíleně vztekat. Byla jsem na ni po delší době sama bez pomoci manžela, který už šel do práce a Tánička si to evidentně uvědomovala, tak ještě přidala a nedala mi zadarmo vůbec nic. 🙈 No co vám budu povídat, bylo to náročné a večer jsem byla ráda, že si můžu nalít sklenku vína, zapít hořkou chuť náročného dne a dát si nohy nahoru. 🍷🍫😊
Všimla jsem si, že si Taťánka hodně zvykla na tatínkovu přítomnost. Jakmile byl nablízku, byla jako zázrakem hodná, nevztekala se, poead říkala TÁTA TÁTA a dokonce i tak nějak snědla jídlo. Jakmile cvakla klika a táta přišel domů, cítila jsem, jak se nám oběma ulevilo. 😁🙈😁
Tento týden už si naštěstí zvykla, že je v tatínek v práci a konečně začala zase papat a nevzteká se tak, jako dřív. Ufff....
Pokaždé, když Táňa přestane papat, snažím se vymyslet všechno možné i nemožné, aby se to zase srovnalo. Vždy mám pocit, že nic víc už se udělat a vymyslet snad ani nedá. A víte co? Dá. Vždy přijdete na nějakou další vychytávku nebo bohapustou blbost, která pomůže k lepšímu papání. Teď naposledy Tánička nechtěla papat lžičkou. Během krmení si hrála s kuchyňskou stěrkou a pořád si jí strkala do pusy. Ok, vyměníme na chvilku lžičku za stěrku. 😁 A hned jsem do ní pár soust dostala. Teď nám dost pomáhá, že u Táni nesedím, ale dám jí lžičku s jídlem do pusinky a odcházím. Jdu třeba uklidit nádobí nebo si sednu na gauč a po očku jí nenápadně sleduji. Dávám ji tím najevo, že ji nechávám dostatek prostoru a času k tomu, aby si s jídlem poradila sama, rozkousala ho a polkla. Ani mně by se nelíbilo, kdyby u mě někdo seděl a čekal až to sním a hned mi rval další lžičku do pusy. ☝️🙂 Jakmile Tánička sousto polkne, dostane veeeelkou pochvalu, někdy i potlesk. Sama z toho má radost a už už otevírá hubičku na další lžičku. Hned je to krmení větší radost. 🙂😊🥰
Někde jsem četla, že ve 2 letech nastává u dětí takzvané období vzdoru. Řekla bych, že u nás to tedy sedí i navzdory faktu, že Tánička po mentální stránce, dvouletému dítěti neodpovídá. Vlastně jsem za to ale paradoxně ráda (i když mě tím kňouráním, fňukáním a dupáním strašně vytáčí), protože i tohle znamená, že se vyvíjí. 🙂❤️🍀 A jak je to u vás? Dávaly vám děti ve 2 letech na frak? 😁🤯
Během února a poloviny března nás čeká nespočet vyšetření, lítání po doktorech a rehabilitacích. Říkám tomu lékařské kolečko. ⚕️ Teď, když Tánička zase hezky papá, mám z doktorů o trochu a cestování za nimi o trochu menší strach. 🙂 Tak na nás prosím myslete, ať vše dopadne dobře a...jídlu zdar ✌️