@bramarfi upřímně pro mě byl porod vysvobození 😂😂😂 konečně jsem netrpěla a mohla se normálně vyčůrat a ne jen 3 kapky a dost. A dokonce jsem spala déle než hodinu, Mimi mě nechalo spát 2 až 3 hodiny 😂 pak, když jsem zapomněla na mučivé poslední 2 měsíce těhu, tak jsem si říkala, že porod je teprve začátek, ale ty první 2 týdny jsem si chrochtala blahem 😂😂😂
@88petule Peti, já budu za exota, ale já jsem měla u všech třech dětí ty první dny nejkrásnější a nejpohodovější. Snad i proto, že jsem měla při ruce vždy aspoň jednu babičku, návštěvy i v porodnici, že jsem se dítka hned dělila se svými nejmilovanějšími a neměla jsem s tím žádný problém. Ba naopak🙂 A co je nejdůležitější, po boku jsem měla a mám toho nejlepšího muže😍 Takže já si to opravdu užívala na 100 % bez jediného problému🙂 Přála bych to tak všem ženám 🙂
Nevzpomínám, mám je v mlze😂🙏 Špatně spinkal, hodně plakal a téměř nepřetržitě se kojil- bylo tenkrát hrozné horko. Nechtěl se nechat pochovat nikým jiným, ani manželem. Procházky v kočárku - to neexistovalo, měla jsem operované břicho, takže ani nosítko. Takže byly opravdu dny, kdy jsem se ani neprevlekala z pyžama. Manžel nemohl být tenkrát s námi doma, tak o to to bylo horší. Měla jsem blbý porod, tak se to na spoustě věcech bohužel podepsalo. U druhého věřím, že to bude všechno jednodušší ☺️
@zuzineckah já měla první měsíc či dva po porodu, taky úplně v pohodě. Od druhého nebo třetího dne sama s miminem doma, všecko v klídku... až pak časem se to začalo nabalovat...
@88petule Díky!!! Ustála jsem to. Bude to dobrý. Jen... prostě poporodní deprese se pro mě stalo tématem. Musela jsem si tím projít, abych si všimla, jak zoufale málo se o tom mluví a jak moc je rozšířená. To není to, že se máma dvakrát nevyspí s novorozencem, to není přetaženost. Tady nepomůže nechat dítě na hodinu tatínkovi a dojít si ke kadeřnici. To je prostě temno, které se ti rozplizne v těle a zahltí hlavu, temno, které tě požírá. A když máš štěstí, nakonec tě vyflusne a dá ti šanci se z toho nějak posbírat. A málokdy se to daří bez odborné pomoci.
@konidana u nás ne, fakt jsem tím proplula bez nějakého zádrhelu. I díky manželovi a tedy zejména babičkám, které jsou boží a i když jsou obě fakt daleko, tak v době, kdy byly děti maličké jezdily častěji, což bylo skvělé. Za zádrhel nepočítám nevyspání z nočního kojení, to k tomu prostě patří. Ale neznám žádnou depku, úzkosti, partnerské neshody nebo něco podobného. U třetí jsem stíhala i vést firmu, ale tyto ambice jsem pak přehodnotila a radši to prodala, to už bylo opravdu moc 😂
@zuzineckah Oooo, teď umírám zase blahem. No jo, někdo musí být protipól. ❤😚🍀 Pro mě jsou první dny doma vždy náročné. Takové to sladění se, co kdy, miminko pláče, sourozenci se lekají a zacpávají uši a zatím nechápou, proč miminko pláče, když mu nikdo neubližuje. Třeba po třetím porodu jsem šla domů až 10. den a manžel už 10 dní doma s holkama byl a déle nemohl. Tak ty první dny se třema... No nic moc. Marně vzpomínám, jestli mamka nebo tchyně pomohla. Ne. Nepomohly. Musela jsem se starat jako obvykle. A zpočátku mi to moc teda nešlo. V těhlech prvních dnech jsem hrozný nervák a jen bulím. 😁🙈
@88petule vzpomenu.už v porodnici to bylo hustý.R o měsíc dřív narozenej,na nedonošencích,týden v inkubátoru kvůli žloutence.pak nás pustili.hned tu byla na víkend mužova dcera,doma bordel,takže uklízet.hned 1.den 2x houkal monitor dechu,neboť jsme ho měli blbě daný a R měl málo kg.Já jen brečela a pocit štěstí se absolutně nedostavoval.byl od narození na um,flašku z porodnice jsme 1.noc poprvé vyvařili a protékala.R furt vstával a zvracel.Nemohla jsem chodit,hnula jsem si při porodu se zády a měla skříplý nerv.do toho R hodně brečel,trpěl až do 7.m na hrozný koliky.Takže za mě to bylo fakt hustý.a vlastně furt je,i když jinak.A jak to zamávalo s naším vztahem s chlapem...radši nevzpomínat.
Po prvním porodu, první dny doma s miminkem hotová euforie, ovšem hodně brzy mě přešla, dcera neustále plakala, neuměla se pořádně přisát, plakala jak malá tak i já, že ji nedokážu nakojit, po šestinedělí jsem jí raději dala UM a byly jsme spokojené obě 🙂
Po druhém porodu už mě nic nepřekvapilo, syn byl plně kojený, ale špatně spinkal a pořád plakal, takže první půlrok jeho života mám "v mlze"...
@michaelllas Míšo, extra hodně ti držím pěsti, aby to podruhé bylo jiné a jedině krásné a jednoduché. 🍀❤ A takhle, já se z županu vysvlékám často až před obědem. I dnes. 😁
@88petule já ti věřím, musí to byť hrozně náročné, když je na to člověk sám a k tomu dvě malé děti za zadelí 🙈 A vím, že to tak má spousta žen... některé nechtějí nikoho ze začátku, jiné by i chtěly, a nemají. U nás byla vůle jak z jedné, tak z druhé strany, takže jsme to s vděkem přijali 🙏 A úplně nejlepší bylo, když se při třetí u nás asi na týden potkaly obě 🙂 Zatímco já a manžel jsme se sžívali s miminkem, tak jedna babička se učila s nejstarší a druhá blbla s prostředním. Takže já měla čas ještě i v pohodě uvařit a uklidit 🙂
@zuzineckah Už ti někdo řekl, že jsi dokonalá???? 😋 Já bych mohla teda vyprávět, co je depka, úzkost i partnerské neshody... 🙈 Ale to vychází ze mně. Ještěže čím jsem starší, tím lépe se ovládám. ☺
@bessinka Rozumím. Ano, dobře si připomněla, že začátky s miminkem nedávají zabrat jen nám maminkám, ale i tatínkům. Pro oba rodiče je to novinka a oba se učí, jak se vším dál naložit. Můj manžel poprvé dlouho nemluvil o porodu. Měl z něj naprosto strašný zážitek a nemohl se s tím srovnat. To samé pokračovalo i doma - naše první Viki je velký nespavec a jako jediné to i zůstalo.
@88petule hahahaaa, Peti, jsem všechno možné, ale dokonala ani z rychlíku 😂 Jen zrovna na tohle období mám opravdu hezké vzpomínky, na čemž ale nemám zásluhu primárně já, ale rodina ❤ Mnohem náročnější je to pro mně teď, v této divné covid době, kdy děti vyžadují moře pozornosti, zábavy, k tomu hromada úkolů a jako bonus pubertální "problémy" nejstarší 😝 to je teprve to pravé ořechové 😇 Zlatý mimina😂
@veruuu_kubesovic Chápu. To nespinkání je těžké a pro rodiče náročné. Také jsme měli poprvé nespinkací miminko. Spala jen přes den v kočárku. Ještě že bylo léto a já mohla vyrazit 3x za den ven. Ty noci byly horší. 🙈 Právě první dcera strávila první měsíce (asi 8 😀) v Manduce nebo šátku. Radši jsem se s ní "tahala", jak říkali prarodiče 👵👴, než abych poslouchala pláč nevyspalého miminka...
@zuzineckah Ach tak. 😁 Mě se zatím to školkové období líbí a baví, škola nás čeká s nejstarší v září. Ale už už se připravuji na to, že to už nebude tak jednoduché... 🙈
Šestinedělí u obou dětí, naprostá pohoda, vlastně největší v celé jejich existenci 🤣🤣 já měla tolik volnyho času. Buď kluci jedli, nebo koukali, nebo spali a dokonce usínali samy, jen tak prostě chvíli koukali a pak usnuli. Já si oba dávala spát alespoň na mě, protože jsem měla pocit, že si je vůbec neužiju😁 přála bych to každý ženě.
@leniczka23 A ty si tady stěžuješ s rostoucími zuby... 😁 Ne! Jako vážně, paráda!!!! U nás děti usínají bez pomoci až po 3.roce života. 😁 Však já mám taky pořád na talíři, že jsem se k mamce do postele vkrádala ještě ve druhé třídě. 😄❤
@88petule to ani náhodou nejsem.dost casto se "hroutim",ze jsem na nej vicemene sama uz 2roky,ze je narocnej,ze znam jen domacnost a peci o nej.pak si ale vzpomenu na 1.tehotenstvi,kdy jsme cekali tezce postizene dite,a jsem o to vic vdecna,ze je R ok a az na to,ze je narocnej mu nic nechybi.❤
@zuzineckah tak já téměř 24/7 na dítě sama a kolem toho 3. měsíce jsem toho začínala mít plný kecky. Po třech letech doma (už se dvěma dětma ) jsem byla zralá na půlroční lázně a psychiatrickou léčebnu dohromady😅 Naštěstí jsme to vyřešili doma vystřídáním se na rodičáku a po roce v práci jsem už byla skoro v normálu. Ovšem druhé kolo, oba v práci a obě děti opět jen na mně, bylo snad ještě horší😅
@zuzineckah ale jinak pubertáci furt lepší než předškoláci - minimálně je nemám furt za zadkem😅. Nejlepší období byly jako novorozenci a pak malí školáci - 6 - 10 let 🙂
@leniczka23 Dobře. Prrrr. 😂 Já vím, že růžová dokáže pěkně rychle ztmavnout. 😄
@konidana to muselo být na mašli🙈 říkám, že moje hezké vzpomínky jsou dané především tím, že manžel se zapojoval od narození a kromě něho sekundovaly babičky v těch prvních dnech🌹 Nicméně já jsem v těchto věcech dost nad věcí, nevadilo mi mít plný barák lidí hned po porodu, vlastně jsem za to byla vděčná, dětem se měl pořád kdo věnovat. A co se týče současnosti, tak máme doma všehochuť - 4,5r, 8r., 18 let 😂
@88petule neboj Peti, to určitě zvládnete a možná i lépe než očekáváš🙂 Ono kdyby nebyl tenhle covid svět, kdy nejmladší nemůže do školky ptž karanténa, syn je doma, ptž karanténa, nejstarší smrdí doma ptž distanční výuka, k tomu manžel na HO a já v jednom kole, tak by to byla těžká pohoda😂 Teď je prostě život tak trochu naruby, ale to dáme😎vína máme dost🙈😂
@zuzineckah tak já jsem pravý opak , nejradši jsem doma sama, a když nemám svůj den a je nutnost, aby byl další člověk se mnou v jedné místnosti (včetně manžela a vlastních dětí), déle než je nezbytně nutné, tak musím zdrhat ven😅 (zhejčkaný jedináček, no😂)
@zuzineckah Máš recht 🥂
S dcerou horor.. Už když jsem jí doma položila v autosedačce mi došlo, že jsem teď už na všechno sama a chtělo se mi brečet, ona furt rvala, já nevěděla co s ní, od porodu se nevyspala a chlap na hovno, kolikrát se mi stávalo že jsem se vzbudila v sedě, houpala deku a začala lítat po bytě kam jsem dala dítě 😃 teď už na to člověk vzpomíná, ale pamatuji si jak měl člověk černé myšlenky, že buď vyskočí z okna sám a není vyhodí dítě nebo co, naprostá zoufalost.... Teď s druhým, pohoda, chlap jiný lepší 😃 brečí jen když ho stvu přebalováním nebo ho zlobí prd, jinak je schopný prospat celý den v kočárku, užívám si to a zároveň vím, že je vše naposled
@luckamiksova Já sebou ještě dnes někdy houpu a žádné dítě nemám v náručí. 😁 Užívej dál! Je vidět, že už jsi zkušená mamina. 💪
Jedno z nejtěžších období v životě ... který jsem brala ze musím přežít a bude dobře 🤣🤣🤣
@janule0123 💪😁
První dny doma po prvním porodu: příšerný! Manžel onemocněl, když jsem byla v porodnici. Bětuška se narodila předčasně. Domů z porodnice mě vezl tchán. Manžel v karanténě u rodičů. Já doma sama s nedonošenětem. Nešlo mi kojení. Bětuška nepila a pořád spala. Já myslela, že mi umře. Moje máma nemocná, nemohla za mnou přijet. Tchyně mi po telefonu radila, ať nekojím a dám UM. Bála jsem se každého dalšího kojení. Bála jsem se každého dalšího oblékání, přebalování. Bála jsem se nocí. Strašný a traumatizující. Pak se mi rozjela poporodní deprese. Potýkala jsem se s tím. Stejně mě to dohnalo. Druhé šestinedělí bylo objektivně v lepších podmínkách, přesto hrůza. Takže shrnutí: další dítě už mít nemůžu, další šestinedělí bych nepřežila.