Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
andilek261
15. črc 2011

Jak Matyášek přišel na svět

Bylo 6.dubna 2011 a já šla na UTZ ve 30.tt,odhad váhy Matyáška byl 1180g a byl stále koncem pánevním ☹

12.dubna 2011 ( 31.tt ) jsem šla na kontrolu ke svému Dr.,ten se podíval na výsledky z UTZ,nelíbila se mu váha Matýska a tak mě předal na starost do rizikové poradny :(

22.dubna 2011( 33.tt ) jsem šla opět na UTZ a do rizikové poradny,Matyášek měl 1290g,což bylo pořád málo :( a je stále koncem pánevním,už jsem ani nevěřila,že se otočí,už jsem měla i málo plodovky !

6.5.2011 ( 35.tt ) jsem šla na další kontrolu a UTZ,Matyášek měl 1750g a bohužel polohu nezměnil, takže už jsem věděla, že císař mě nemine :(

20.5.2011 ( 37.tt ) jsem šla na další kontrolu a UTZ, Matyášek má 2100g,doktorka ho měřila 4x,pak se měřili průtoky pupečníkem a bylo to špatný,doktorka si zavolala přimáře, aby si to změřil ještě on a rozhodnul,co se bude dít. Primářovo měření bylo ještě horší a tak mi sdělil,že pokud bude i monitor špatnej,tak si mě tam nechají. Monitor byl naštěstí v pořádku a tak mě pustili domů.

24.5.2011 ráno jsem šla opět na kontrolu,na UTZ na měření Dopplera,bohužel to bylo hodně špatný :( S výsledkem jsem šla do poradny a tam mi Dr. řekl,že ještě dneska mám přijít,že si mě v nemocnici už nechají a rozhodne se co dál ! Takže jsem došla domu,ubrečená a plná strachu,co se bude dít. Manža mě odvezl a ve 14h už jsem byla v nemocnici na pokoji s moc príma holkama, aspon,že tak 🙂 Večer byla vizita a byla tam zrovna jedna hodně nepříjemná doktorka,jen mi řekla : „ miminko je malý,je to špatný,zítra uvidíme co dál „ Nevědět,že je to doktorka bez citu a vše přehání,tak by mě její slova asi položila !

25.5.2011 jsem šla zas na Dopplera a bohužel se nic nezlepšilo a tak mi doktor sdělil,že zítra půjdu na císaře,že musejí jednat rychle, pač by mi miminko mohlo v bříšku umřít,když se mu nedostává přísun živin :(  Takže za mnou poslali anesteziologa a ten mi řekl vše o celkové a částečné narkoze, vybrala jsem si částěčnou, pač je šetrnější pro miminko a pro moje dítě jen to nejlepší a nejbezpečnější !!! Ale strach jsem měla šílenej! Večer mi sestra udělala klystýr a ráno mě čekal další.V noci jsem nemohla spát,pořád jsem se třásla a nešlo to zastavit ! Povídala jsem si s Matyáškem,že zítra už se uvidíme a on jakoby to věděl,tak kopal o 106,asi abych si užila poslední jeho kopanečky. O půlnoci jsem si došla pro prášky na spaní,ty zřejmě zabrali,ale spala jsem jen do 2h a pak už jsem nemohla zabrat. V 5h ráno přišla sestra a udělala mi ten druhej klystýr,pak to šlo šup šup,přišla další sestra,zavedla cévku a v půl 8.h ráno se jelo na sál,než mě odvezli,předala jsem manžovi foťák, aby Matyáška hned vyfotil ! Brečela jsem a nedokázala to zastavit,císař pro mě byla noční můra,nedokázala jsem ovládnout svůj strach,cítila jsem se jako ten největší srab ! Na manžovi bylo vidět,že i on má strach.. V 7:38 se zabouchli dveře od sálu,tam mě přendali na jinou postel a odvezli na operační sál.. Tam se mě hned ujal anesteziolog,napíchl mi epidurál a vystřelilo mi to do levé strany,což bylo celkem nepříjemný,asi se trefil do nějakého nervu ! Položili mě a po 2min se mě zeptal,zda něco cítím,tak jsem řekla,že teplo v nohách a on,že je to na dobré cestě,o další 2min mi řekl,ať pohnu pravou nohou,tak jsem se snažila,ale za boha to nešlo,jako by nebyla moje ..Tak mi před obličej dali plentu a doktor se mě zeptal : „ cítíte tohle?“ A já : „a co? „ A on jen : „ tak můžeme začít ! „ Byl to teda divnej pocit,když jsem věděla,že už mě nejspíš řežou,to jsem opravdu nic necítila,ale to co přišlo potom – vytahování Matyáška na svět,to bylo hooodně nepříjemné ! Strašný tlaky,nemohla jsem dýchat,připadalo mi,že se dusim,tak jsem poprosila o kyslík a měla jsem ho po celou dobu ! Připadalo mi to jako věčnost,anesteziolog mi asi 5x řekl,že to bude tlačit! Tlačilo a hodně a já už se modlila,at je Maty venku! Za chvíli jsem slyšela překrásnej zvuk – Maty začal plakat,co plakat,přímo křičet na svět 🙂 Narodil se tedy 26.5. v 7:56 a měl 2300g  . Hned si pro něho šla sestra,zabalila ho a ukázala mi ho. Byla hrozně milá,hned se zeptala,jak se bude jmenovat a pak povídala,jako by to říkal Matyášek 🙂 - Ahoj maminko,tak já jsem Matyášek 🙂 a dala jeho obličej k mýmu a já mu hned dala pusinku 🙂 Pak už s Matyáškem odešla pryč a mě zřejmě vyndavali placentu,což bylo taky dost nepříjemný a zas ty hrozné tlaky :( Pak jsem viděla uklizečku,jak zřejmě tu placentu hází do modrého pytle ! Paradoxem je,že nejvíc jsem se bála řezání a šití a to jediné bylo naprosto v pohodě,nic jsem necítila.. Jak bylo hotovo,převezli mě na pooperační pokoj,tam jsem byla do druhého dne do rána.. V ten den mi volalo anonymní číslo,zvedla jsem to,představila se a ozvalo se : Dobrý den,policie České republiky ! No první co mě napadlo,že si ze mě dělá někdo prdel a tak jsem se i zeptala,jestli je to žert 🙂 Bylo mi odpovězeno,že ne a že by mě potřebovali vyslechnout jako svědka,že jsem se před 2lety registrovala u jedné firmy a ta okrádala lidi ! Tak se pán ptal,zda bych mohla dnes přijít na policii 🙂 Tak jsem mu odpověděla,že jsem zrovna dneska porodila,takže určo ne ! Tak jsme se domluvili,že zavolá za 14dní..No nic,vrátím se k popisu ! Celý den jsem na tom pokoji téměř nehnutě ležela,v 16:30 mi poprvé přinesli Matyáška na přiložení,byl zabalený do modré deky a měl modrou čepičku,vypadal jak nějakej skřítek 🙂 Ten den celkem i utekl a v noci byla pořádná bouřka,okna otevřené a já na pokoji sama po tmě! Ale byla tam super sestřička,přišla a zeptala se,zda nemá zavřít okna,že se strašně bojí bouřky,tak jí napadlo,jestli se taky nebojim,no zlatá ! Pořád mě chodila kontrolovat,zda piju.. Další den,27.5.2011 mě převezli na normální pokoj a já se pokusila prvně vstát,no žádnej med to nebyl,ale šlo to,pomohli mi do sprchy a pak šup zas do postele,Matyáška mi nosili jen na kojení.. Ten den mě začala šíleně bolet hlava a zvracela jsem,jako to bylo fakt luxusní na tu jizvu,bolest jako blázen,měla jsem strach,že mi ta jizva praskne :( Navíc jsem měla strašnej hlad,pač jsem byla jen o vodě a čaji už druhý den.

28.5.2011 - to měl manža 33. narozeniny! Ráno už jsem šla na snídani a měla něco jako Caro a nějakej kyselej bílej jogurt,no ochutnala jsem jen trochu a udělalo se mi hrozně zle a opět jsem zvracela :( Po obědě za mnou přišel manža s Honzíkem,ale já ležela na kapačkách,opět,a Honzíček jak mě viděl,začal hrozně brečet,manža byl taky vykulenej,tak mi dal jen pusu,zeptal se co se děje a zase šli.Další den už jsem měla lepší jídlo,co už se dalo sníst,navíc jsem měla fakt šílenej hlad ! Matyáška mi na pokoj dali až 30.5.,teprve ted jsem totiž byla schopná se o něj postarat ! Kojení šlo hezky,Maty přibíral,ikdyž ne tolik,kolik by měl,ale to bylo vlivem stresu,že už tam jsem dlouho a že jsem musela dodržovat jejich systém – kojit po 3 hodinách a pravidelně odsávat !

V porodnici jsem si pobrečela,jak už dlouho ne,strašně se mi stýskalo po Honzíkovi,do toho depka,že jsem rodila císařem a že jsem si neprožila ten porod tak,jak jsem si přála,vnitřně jsem sama se sebou dost bojovala ! Měla jsem u sebe krásný miminko,našeho Máťu a já brečela steskem po Honzíkovi.. Prostě cvrkot !

2.6.2011 nás pustili domu s váhou 2180g a konečně ho taky měřili a měl 46cm

Dneska je 15.7.2011 ,Matyáškovi je 7 týdnů - je to naše sluníčko,stejně jako Honzíček, a já teprve dneska dostala odvahu se k tomu všemu vracet a kupodivu si to vše pamatuju,jako by to bylo včera.. Cítím se skvěle a jsem šťastná,že vše dopadlo dobře a že mám dva zdravé klučíky,co víc si přát !!! Ale popravdě mi císař vzal chuť do třetího dítka a že jsem 3 chtěla,ted už ne ! Ten poslední měsíc těhotenství byl až moc stresový a pak ten porod,nee,dvě děti mi stačí 🙂

    hodně síly dál!

    16. črc 2011

    Klárko, hezky si to napsala!

    18. črc 2011

    Dojemný článek... u některých pasáží mě mrazilo ☹ Ale dobře to dopadlo! Hodně sil a štěstí!

    19. únor 2012

    @qitecek Když si to čtu zpětně,chce se mi brečet,jak koukám,i po téměř 9 měsících to mám stále v živé paměti ..

    20. únor 2012

    Kolik by toho změnil také chladný přístup lékařů... zrovna v takové těžké chvíli je potřebný naprosto nejméně ☹ Je mi z nich smutno. Člověk už je i tak vystresovaný a místo toho, aby člověka snažili uklidnit, tak ho raději zdeptají, jakoby to nějak pomohlo.

    20. únor 2012
    3. led 2015