Tak konečně máme koupený stromeček! Objeli jsem kv. němu půlku Budějc, ale sehnali jsme krásný smrček - už se těšíme, až bude nazdobený.
Na Boží hod přijdou na oběd tchánovci - co uvařit slavnostního, ale abych netrávila celé dopo v kuchyni a jedly to děti?
Včera kurz kineziotapingu a lymfotapingu - báječně jsem si ho užila - mmj i proto, že jsem byla po 2 měsících v kuse bez dětí 😅 🙂 A na konci kurzu mi lektor "zatejpoval" koleno a záda - po dlouhých týdnech mě nebolí záda, juchů!!!
Dnes ráno jsem vzbudila Vítka do školky, vzala ho do náruče na pomazlení a on se zeptal, zda si ke mě může čichnout. Dovolila jsem mu to, tak mě očichal a pak mi s něžným pohledem do očí oznámil, že krásně voním. 😵 😵 😵 Je to miláček...
Ahoj mamky - Pražandy, sháníme pizzerku nebo restauračku s veeelkým dětským koutkem na sraz. Máte prosím tipy?
Před chvilkou mi odjel můj maličký chlapeček s prababičkou na týden do Pardubic. U branky jsem stěží zadržovala slzy a stýská se mi od první minuty. Ale jsem už velká maminka a do pátku to vydržím. Uděláme si s Mariankou dámskou jízdu. ... Teď jdu vyndat pletení, ať zaměstnám ruce (Mája leží).
Vítek na Marianku: "Májo, pojď se mnou radši tancovat než píchat. Nebuď labuť!"
Myšičko naše modrooká, za ten rok a půl jsme si na Tobě všichni vytvořili supertěžkou závislost - na Tvém smíchu, lumpačení, mazlinkání. Máme Tě mooooc rádi a jsme šťastní, že Tě máme. Pusu k osmnáctiměsíčninám posílá M+T+V
Hodina času
Dnes ráno jsem u FB plakala... A myslím, že to nebyly nadarmo prolité slzy - snad si to budu dlouho pamatovat...
.....................
Z práce se žena vrátila pozdě, unavená podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
MÁMA: "Jistě, na copak?"
SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?"
......MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?"
Odpověděla žena nazlobeně.
SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?"
MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu."
SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
"Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal.
Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
"Už spíš, synku?" Zeptala se.
"Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec.
"Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena.
"Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."
Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal.
Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.
Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec
spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
"Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela matka.
"Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec.
"Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času?
Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet."
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete. Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin. Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.
Dnes ráno se mě Vítek ptal, jak se - až budeme staří a umřeme - dostaneme na ten obláček do nebíčka. Nemáme křídla jako ptáčci, neumíme lítat jako letadlo a tak dlouhej žebřík neví, zda koupíme. 😵 A až tam teda nějak budeme, vejdeme se všichni (máma, táta, on a Mája) na jeden obláček nebo budeme muset mít každý svůj? ... Miluju ho, fakt že jo 😵
Marianka spí od včera s Vítkem v pokojíčku - neplánovaně, impulzivně, ale spokojeně. Jen mamince je v ložnici trochu smutno (co jsme v Domečku, nikdy jsme nebyli s MM v ložnici sami).
Přesně před 16ti měsíci se nám Skřítka vylíhla a dnes je jí plný dům a bez větších problémů sama vyleze z hluboké postýlky - no, máme se na co těšit... 😀
Márinku jsem dnes zkusmo posadila na nočník - na 1. pokus bobek jako hrom a na druhý čůrando - koukala jsem jak péro z gauče 😀
Vítek:"Až budu velký pojedu na motorce do Londýny, kde bydlí Olympianda a vyhraju tam velkou medajli..."
Vítek dnes psal=kreslil dopis Ježíškovi :oD
Taťka má dnes dovolenou - bude hlídat děti - mamka jede s kámoškama do Rakous na náupy - já se těšííííím!!! (A věřte nebo ne, ty nákupy nejsou hlavním důvodem 😀 )
Nejdou přidávat a číst komentáře?
Marianka definitivně vyměnila nožky za kolena :o)
Nevím proč, ale fotoblog hlásí "4 nové fotky" a ukazuje v náhledu poslední pár kusů, přesto že jsem jich přidala aspoň 20. 😅
Tak a je to tady - 8.7.2012 v 8:08 Marianka poprvé sama vylezla z postýlky - přelezla přes stažené žbrdlení. A to to zkoušela i přes to vytažené. Máme se na co těšit...
Vítek: "To není mamut! To je maminka!" Než mi došlo, že kouká na Dobu ledovou 3, trochu ve mě zatrnulo. 😀
Dnes je prima den - s MM máme 4. výročí svatby a segra dnes udělala státnice! 🙂
Tři roky nazpět jsem touhle dobou ležela na porodním sále a právě vcházel pediatr, což znamenalo, že se může začít rodit. 14:12h se nám narodil Víteček. VÍŤULÍ, VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!
Vítek stojící v právě rozbordelařeném dětském koutku :"Ty jsi ale nepořádná maminka, maminko! Honem to pojď uklidit!!"
Au au, vyhozený krk... a to máme jet zítra s partou maminek na Lipno :_(
Koupila jsem "lahvinku" limetka a máta a Vítek chodí a říká, že chce pastovou šťávičku. 😀
Jen co manžel odjel na kongres, zjistila jsem, že nám teče brutar - ať žije emancipace a matky zařizující opraváře 😀
Po včerejších Želarech jsem nanosila děti k nám do postele, brečela jim do vlásků a nutila je přísahat, že se jim nikdy nic nestane.
