Když brečím u seriálů nebo filmů, kde se dětem děje nějaké příkoří, říkám si, jestli jsem normální... Jsem - jsem normální milující máma, která se ve skrytu duše neskutečně děsí toho, že bude ublíženo jejím dětem. (... úvaha u Vražedných čísel - M. spí, tak žehlím)
já to mám úplně stejné... co mám malou, tak na některé věci koukat prostě nemůžu. kupodivu to tak má i manžel. člověk to najednou opravdu špatně snáší a bojí se o ten svůj malý velký poklad...