takhle se narodili obě moje děti
@adenka84 To jako vazne lezis takhle prikurtovana???:-/to je jak obrazek z Dextera☹
@janickaavitecek jo já jsem tak byla při obou sekcí..ale mě to nějak šílené nepřišlo
možná por to,že to nebylo pro mě nic nového.. na sále jsem byla už celkem 7x takže to se mnou skutečně nic nedělalo.. navíc kolem sebe jsem měla samé známe tváře a i manžela..a před obličejem máš plentu takže nic nevidíš a logicky nic necítíš..
@janickaavitecek to je proto, aby žena, která neovládá nohy, nebo je celkově uspaná, nespadla vlivem neovládání vlastního těla z toho lůžka...takže je to pro bezpečnost pacienta 😉
ten natěšený pohled z jejích očí na mě z této fotky dýchá více, než to, že se schyluje k operaci 🙂
@janickaavitecek Když jsem byla na vyndávání ledvinových kamenů, tak mi taky takhle přikurtovali nohy, přece jen v té narkoze tělo moc neovládáš a mohla by se objevit nějaká svalová reakce a pohnout se a to by asi nebylo moc bezpečné🙂
jojo taky mě takhle přikurtovaly ještě než mi dali narkózu tak jsem na to koukala jak sůva co se to děje 😀 jen byla pecka teda zvládnout dvě kontrakce takhle narovnaná než daly anestezii :-/
@janickaavitecek no já před tou operací trpěla tak šílenými bolestmi, že mi něco takovéhleho bylo úplně jedno, souhlasila bych, i kdyby mi to měli dělat zaživa příborovým nožem🙂
Jinak co vím, tak spousta maminek má i při normálním porodu připoutané nohy, což by mi asi vadilo dost
@apacheee no to bych je sezrala;-Dja do posledni chvile chodila,skakala a ja nevim co vse,az kdyz uz sem se fakt nastvala a rekla,ze proste uz jdu rodit,tak sem si sla lehnout😀
@janickaavitecek ja to nepotrebovala 😉
@janickaavitecek já se cítila skvěle.. šíleně jsem se těšila.. manžel byl se mnou.. vždy bledý jak stěna.. vše chudák viděl ačkoliv mu bylo slibováno, že nic nevidí.. uklidňovalo ho to, že ačkoliv mě řezali a lomcovali se mnou.. jsem se na něj smála a žertovala v klidu s anestezilogem..
děti jsme vždy hned viděla. a jakmile prošli prvním nutným ošetřením.. mohla jsme se s nimi muckat jak dlouho jsem měla potřebu.. to mě i ruku odepli abych na ně mohla šahat i rukou a nejen obličejem..
hned po přívozu na pokoji mě je dali na prsa a mohla jsem je mít u sebe tak jak dlouho jsem jen já sama chtěla.. jen nás chodili kontrolovat.. obě se krásně sami přisáli.. a hned druhý dne jsem obě plně kojila.. za mě byli oba císaře pro mě nádherným zážitkem.. jo bolí a ne málo.. ale tak je to i u přirozeného porodu.. jen my po sekci tu bolet máme několik dní. ale na to vše se rychle zapomene.. díky Bohu za císař.. bez něj by nebyli moje děti a nebo ani já.. můj gynekolog a zároveň porodní.. skvělý lékař.. mě sám řekl, že kdybych rodila ve středověku tak už tu nejsme..
@adenka84 Jj tak ja proti cisari nejsem🙂jen v mem okoli mam x maminek,ktere proste nechali treba 12 hodin rodit,absokutne se neotvirali a az pak je vzali na cisare,z toho treba 2 hrozne hubenourkuna meli 3 kilove deti,nemeli sanci je tou malou panvi protlacit:-/to treba nechapu,ze ej nedaj rovnou na cisare🙂
@janickaavitecek kvůli tomu jsme měla obě dětí sekcí já.. díky nepoměru pánve vůči plodu.. nedokázali by prostě projít je to tzv kefalopolvický nepoměr navíc oběma rotovala hlavička dolů se tlačili, ale špatným směrem..
@adenka84 ni aspon,ze to podchytili🙂
děkuji za tuhle fotku 🙂 hrozně jsem si přála, aby to bylo přirozeně, nepovedlo se a hlavně poprvé jsme se s tím hrozně dlouho smiřovala. Ale je to také zázrak zrození, jen malinko jinak ♥
i moje děti se takto narodili, ty pocity při císaři jsou prostě nepopsatelný
@janickaavitecek já se cítila nervozně. na operaci jsem nikdy nebyla, takže stres to byl. byla jsem taky vyjevená z celý tý procedury, že vlastně neunikneš ani klystýru, holení tam dole.... že budu přikurtovaná jak na ježíše mě taky zaskočilo - to je ta slabá informovanost personálu před akcí - radši bejvám aspoň trochu připravená. jak přišlo ale na věc, bylo mi strašně zle. u pusy mi drželi mísu. já se musela vyloženě soustředit, abych se nepozvracela, počítala jsem, abych se zkusila soustředit na něco jinýho. navíc mi to přišlo jako strašná řezničina, na tom stole se mnou házeli, jak kdyby v tom břiše hledalí zlatou minci 🙂)). a když malýho vytáhli, tak si ho tedy pamatuju, ale pak už jsem nemohla ani oči udržet, takže jsem byla naprosto gumová a furt se mi chtělo strašně zvracet. po převozu jsem měla asi 3 hodinovej třas, nemohla jsem mluvit 🙂)) no děs. a ani vstát jsem nemohla. asi 3x jsem pak omdlella. malýho jsem viděla až po 30 hodinách. napodruhý to bylo lepší. ale zase jsem po klystýru měla kontrakce a krvácela a on zrovna nebyl volnej sál, tak to bylo napínavý. kdybych neměla kontrakce, tak mě asi přesunou na další den. jak jsem šla na sál byl to děs. byla jsem na nervy, neb prostě celej první císař a hlavně to, co následovalo po něm a předlouhý hojení, mě nějak všechno dostihlo a bála jsem se. takže jsem lehla na stůl a třepala se jak sulc. dodnes si pamatuju ten pohled na moje klepající se prsa. 😀 všechno prý probíhalo dobře. ale museli mi přidávat epidural, neb jsem prý cítila, hekala jsem u řezání - ale já si to teda naštěstí nepamatuju 😀... asi jsem se zas sebrala, když malýho vytáhli ven a hlavně, když ho přinesl muž. byla jsem celkem omámená, ale jinak mi bylo dobře - to bylo první nadšení, že se mi nechce zvracet 🙂)) malej vypadal úplně jinak, než jeho brácha, tak mi bylo jasný, že bude celej táta 🙂)) tak jsme to tam vášnivě rozebírali a i mi napodruhé uvolnili jednu ruku, abych si ho mohla pohladit. po převozu na JIP mi bylo naprosto dobře, po několika hodinách mi malýho dovezli na kojení a po 8 hodinách jsem dokonce byla schopná vstát. takže naprosto euforie, že všechno proběhlo oproti prvnímu CS tak báječně... boží!!! 🙂) asi to byo rozdílným dávkováním toho epidurálu, nebo nevim, proč mi bylo poprvé tak blbě. navíc - bolesti, který jsem měla poprvé snad 14 dnů, kdy jsem nemohla ani chodit rovně, nemohla jsem vůbec vstát z postele atp. jsem měla napodruhé jen při zavinování dělohy, takže to bylo taky super. zahojilo se to taky nesrovnatelně rychleji. za CS jsem samozřejmě vděčná! poprvé sice humus, ale možná bych tu už nebyla...
Když to tu tak čtu, přijde mi, že pro některé z vás je to úplně stejné jako přirozený porod. A mně je dodnes líto, že se mi přirozeně porodin nepodařilo. Že se malý narodil císařem. Protože po těch dvaceti hodinách jsem si nepřála nic jiného, než toho maličkého drobečka konečně spatřit a držet ho. O všechno tohle jsem ale právě kvůli císaři přišla. Byla jsem na tom tak, že už mi ani nemohli napíchnout epidurál a museli mě uspat úplně. Přišla jsem o tu chvíli, kdy můj chlapeček přišel na svět. Neviděla jsem ho hned v ten okamžik, neslyšela jsem, když poprvé zaplakal. Myslím, že tohle mi bude už vždycky líto! ☹ Poprvé jsem ho viděla na fotce a na vlastní oči až několik hodin po porodu. A ten pocit, kdy se probouzíte z narkózy, jste totálně oblblí, chvíli vám trvá, než vám dojde, co se vlastně děje, nemůžete mluvit, nemůžete se hýbat, naprosto všechno vás bolí a přitom máte pocit, že necítíte své vlastní tělo, a jediné, co vás uklidní, je manžel, který vám oznámí, že miminko je v pořádku, kolik váží a měří, a vy vlastně vůbec nevíte, jak vypadá... tak ten bych nepřála žádné z vás, které si tu nemůžete císaře vynachválit! ☹
@svetlus_pepca můj první císař byl hodně podobný a druhý byl epidurálem a bylo to něco úplně jiného, fakt krásného. Sice mi pohmoždili žebra a blbě se mi dýchalo, ale ten zážitek krásný 🙂 S prvním jsem se opravdu dlouho smiřovala, ale hlavní je, že malej je živej a zdravej.
@svetlus_pepca krásně napsané, mám to uplně stejně
Já jsem samozřejmě neskutečně ráda, že jsme to oba zvládli, a že je malý zdravý a v pořádku 🙂 Jen to na mě občas takhle padne a je mi to prostě líto. Ale to už asi bude vždycky.
@svetlus_pepca to asi ano, taky je mi to pořád líto, ale bohužel už s tím člověk nic neudělá.
@svetlus_pepca já se s prvním CS taky nějakou chvíli smiřovala... až před porodem druhýho syna jsem se s tím prostě smířila jako s faktem, že jinak to nešlo a zaplať bůh za to. ale k tomu prostě člověk musí dojít sám. chápu, že je ti to líto. když mi ženský psaly to samý, co tu čtu a já s tím smířená nebyla, akorát mě to štvalo, ač jsem chápala z toho to nejpodstatnější a to to, že jsme to oba zvládli. někdy si to holt dlouho sedá, chce to jen čas.
mě zas hrozně vadilo to, že když jsem někomu řekla, že jsem byla na CS, tak mi řekli "tak tos měla v pohodě, ne?" a horko těžko někomu vysvětlíš, že i jako klasickej porod, může i CS bejt komplikovanej a hnusnej a že víc jak 20 cm jizva se jen tak jako mávnutím proutku fakt nezahojí. samozřejmě jsou ženský, který byly po CS rychle v pohodě a nic moc je nebolelo... a není o vnímání bolesti, jako o mnoha dalších faktorech - provedení CS, šitím, schopnostech hojení.... některý lidi jsou holt zabedněný a nic s nima nepohne. a mě to tenkrát fakt ubližovalo, ač nejsem na takový silný emoční projevy, ale jednoduše to tak bylo. těžko jsem se s tím smiřovala - jak s CS jako takovým, ale i s tím, jaký to celý bylo, jak to probíhalo, jak to bolelo, jak jsem se štítila na sebe pak sáhnout, na jizvu se vůbec podívat... do toho komplikace, vysoký riziko trombozy, strach, píchání injekcí ještě měsíc po akci. jo já vím, jsou ženský, který tohle musí dělat celý těhotenství, nebo celej život, ale na tohle se člověk jen tak nepřipraví, když čeká přirozenej porod a že to bude určitě v pohodě 🙂))
ještě dodám, že ač na mě v porodnici byli všichni milí, myslím, že víc připravit pacienta na to, co bude následovat, by se šiklo... nebo s ním pak víc mluvit (když se třeba musí jednat rychle a akutně), když je po všem... já jsem ledasco potlačovala a ono se ti to pak stejně hledalo cestu, jak ven... a přitom by stačilo jen víc mluvit, vysvětlit... podle mě pár minut. dát na to od profesionála jinej úhled pohledu, nebo se jen prostě zeptat, jestli si o tom chcete nějak promluvit... je to škoda.
@hehena Děkuju! Vystihla jsi to úplně přesně. Je pravda, že jsem si den po CS prostě řekla, že se musím snažit. Že prostě musím vstát, že musím chodit, že to musím zvládnout. Kvůli sobě, kvůli malému. Neskuhrala jsem, nechodila si pro prášky proti bolesti, nebelhala se chodbou, neházela útrplné pohledy. A dařilo se mi to. Sestičky ze mě byly nadšené, já ze sebe vlastně taky. O to horší to ovšem bylo při komunikaci s jinými maminkami. Ačkoli mě to bolelo a každý krok byl dost náročný, tak jen proto, že jsem to všem na potkání nevykládala, jsem mockrát slyšela: "Vždyť jsi v pohodě, to buď ráda, žes nemusela rodit normálně, a blá blá blá..." A takovým ženským pak těžko něco vysvětlovat. Ony jsou totiž dneska naprosto v pohodě (neříkám samozřejmě, že je to tak u všech), zatímco já budu mít viditelnou jizvu napořád (ne, že by mě zrovna tohle trápilo teda 🙂 ), břicho mám pořád hrozně citlivé a nesnesu žádný dotek na něm, jsou dny, kdy mě jizva pořád bolí (a jsou dny, kdy nejen zvenčí) a jak už bylo napsáno (a to je to, co mě trápí nejvíc), přišla jsem o ten nejemocionálnější zážitek, na který jsem se 9 měsíců těšila. Ale věřím, že časem už si to nebudu tak připouštět a třeba se mi tohle poštěstí někdy podruhé 🙂
A k tvému dodatku. V tomhle máš pravdu. Všude člověk čte nebo slyší (třeba i na předporodním kurzu), co bude po přirozeném porodu. A o tom, co bude po CS se dozví jen ty, které ho mají plánovaný. Takže do porodnice jsem nastoupila s hlavou plnou informací, které mi vlastně byly k ničemu a o nastalé situaci jsem neměla ani páru. Docela k zamyšlení.
@svetlus_pepca já jsem i zjistila, že si spousta matek, co rodila přirozeně, myslí, že žena, co rodila CS ani nemá očistky... ? zajímavé, ne? a když řekneš, že to je omyl, tak řeknou "no ale tak pár dnů, ne?" já teda měla očistky pokaždé skoro celých 6 neděl a né zrovna "jen tak aby se neřeklo!" 🙂)) dosti žen ani neví, že se musí na klystýr, takže nakonec nepřídeš o žádnou "krásnou" proceduru 🙂)) a když se po klystýru rozjedou pěkně kontrakce, tak nakonec nepřídeš ani o to úžasné vyšetřování těsně před porodem... já se jednu dobu snažila ty mýty o CS vyvracet, ale pak jsem se na to vybodla. někdo to prostě pochopit nechce a škoda té energie.
@hehena Ono bohužel spoustu žen má prostě představu, že CS probíhá tak, že přijedeš do porodnice, vyšetří tě, píchnou epidurál, rozříznou břicho, vyndají mimčo, břicho zašijou a už si jen užíváš. Kdyby to tak bylo, zřejmě by se odborníci nepřikláněli k přirozeným porodům. To, že CS má víc rizik, že je to pro tělo větší zákrok a zátěž, to už prostě nevidí a pochopit nechtějí. Jak píšeš, škoda vlastní energie. Víme své 🙂
když jsem viděla jak maminky porodili přirozeně a pak třeba až na potíže se sezením fungovali a já lezla i po týdnu v předklonu protože ta bolest je prostě šílená. No myslím že císař je opravdu jen když jde do tuhého nebo jsou komplikace. Nechápu jak po něm někdo může toužit předem.... U mě zachránil obě děti.
@hehena jo máš pravdu 😀 i mě kamarádka zarazila tím že myslela že nemám očistky protože mám sekci 😀 já u obou měla očistky celé 6 nedělí. Jinak obě děti jsem zkusila přirozeně, takže bolesti, vyšetřování, holení, klystýr... vše s plnou parádou. Poté nepříjemné cévkování, píchání do břicha, neustálé bolesti v řezu.... no jako není oč stát
@alzbeta.hod já ty šílené bolesti a chůzi v předlonu měla po prvním porodu CS. to byl opravdu očistec a nikdo to nepochopí, pokud to nezažije. nemohla jsem ani jezdit v autě, jakejkoliv náraz znamenal dost výraznou řezavou bolest. ještě měsíc po sekci jsem nemohla pořádně chodit, jako chodila jsem samozřejmě - ale ušla jsem kousek a nohy mi ztěžkly, jizvy začala šíleně bolet, nemohla jsem dlouho nosit kalhoty, určitě ještě po půl roce jsem chodila v teplákách, cokoliv co mě víc seplo opět znamenalo křeče a bolesti, že se nedalo moc fungovat. po druhé sekci to bylo nesrovnatelné, samozřejmě bolesti byly, ale dalo se to a po pár dnech byl v podstatě už celkem klid. takže z toho jsem jasně vypochopila, že ty zážitky můžou být dost různé a ani to nesouvisí s vnímáním bolesti - jak taky někteří tvrdí "no ale práh bolesti máme každej jinej, já to zvládala dobře" to je prostě nesmysl. záleží na tolika okolnostech kolem porodu CS, že takhle se to taky paušalizovat nedá.
@svetlus_pepca souhlasím. takovou představu, si myslím, má fakt většina :( bohužel. moje sestřenice kupříkladu řešila jizvu předlouho. nakonec musela na další zákrok, čištění, šití pod narkozou, po 3m přišla úplně o mlíko... no užila si šíleně.
@hehena jj přesně tak. Já naštěstí rodila na konci května takže než jsem začala nosit kalhoty tak se to srovnalo. První sekci jsem měla na konci září a tabyla v pohodě. Za 3 dny jsem byla fit a chodila jsem jsem jak nic. Ale ta druhá, hrůza, otáčení v posteli, jak říkáte každý náraz při chůzi, chvíli jsem stála a musela jsem si sednout protože to začalo bolet. Jako druhý řez 100x horší než ten první. Nejde to jen tak popsat. Neznám horší bolest. Krom kontrakcí a zubů 😀 Takže jsem si užila bolesti před i po.
Kontrakce a zuby to jsou nejhorší bolesti co můžou být. Samotný porod to už je jen třešnička. Šla bych rodit zase 🙂
To jako za ziva bez umrtvení? To snad ne
CS zachranil mě i malého, kdyby tady tahle možnost nebyla, tak jeden z nás není :0( rodila jsem přes 15 hodin a měla i epidural, ale na CS jsem musela mít celkovou narkozu, jelikož už spěchali. Boli to potom, jak čert a navíc jsem měla dren (fuj děsně to holelo, když ho tahali ven) a vstavat k malemu bylo naročné. Nechtěla jsem léky na bolest kvůli malemu. Jsem vděčná za CS a díky tomu my nevadí, že jsem malého viděla za cca 4 hodiny a krasně se přisál 😍 a očistky snad horší než u přirozeného porodu a najít polohu na kojení auu 😂
já měla taky jen spinál a šla bych do toho hned znovu. Miminko mi ukázali zabalený v pleně a mohla jsem si ho i pohladit po tvářičce - krásný pocit 🙂 A pak na JIPku nosili každou chvilku na přiložení nebo jen poňuchňání 😀
@janickaavitecek mne operovali v piatok laket a nohy tiež som mala prikurtované a bola som pri vedomí
@nika82 Mam uplne husinu z te predstavy😀
@janickaavitecek a ešte dr sa stebou rozpráva pri operáci
@nika82 Jojo nejlepe o tom,jak se mate a tak😀
@janickaavitecek presne a jak mi stahl ruku a pak mi mackal loket ze co me tam boli, jenze uz nebolelo kdyz to stahli 😀, ale nejhnusnejsi bylo to skrabani po kosti
@nika82 Uplne me mrazi☹svuj vyraz ani nedokazu popsat😀
@janickaavitecek neboj zvladla by jsi to , ja uz mam oba lokty operovane
@nika82 A to si si je nejak zranila??
@janickaavitecek nee, to byl tenisovej loket
@nika82 Ajajaj a je to lepsi po operaci aspon??🙂
@janickaavitecek prvni operace byla v 2009 pravej loket a doted mam klid, tedkom levej
@nika82 Tak aspon,ze to k necemu je🙂
@janickaavitecek to jo, nemusím se cpat lekama na bolest
Nevím jestli to tady padlo, ale paní na fotce dezinfikují, není to krev🙂
jéje, úplně jsem si vzpomněla jak dezinfekce všude tekla a hrozně studila 🙂
Ja nikdy nezapomenu, jak me rizli a ja citila jakoby bolestive stipnuti. Nastala panika, ze jsem citit uz nic nemela. Celkova narkoza nakonec a uz to bylo.
takto mam tri deti a sem rada ze tuhle fotku vidim az ted jinak bych nerodila nikdy 🙂
@svetlus_pepca Já mám první děťátko taky akutní řez a druhé jsem měla plánovaný císař a ten pláč jsem slyšela 🙂 Určitě budeš mít ještě další mimi 😀
@monulinulinecka V plánu je, tak doufám, že tam si tenhle okamžik užiju 🙂
@svetlus_pepca 🙂 Já chtěla rodit druhátko přirozeně, ale zase jsem přenášela a nechtějí vyvolávat, tak aspoň tak 🙂 Mám i VIP fotky 🙂
@monulinulinecka Nádhera!!! 🙂 Díky!
Za mne v uvozovkách lepší CS než ruptura 3.stupně u prirozeneho porodu. CS jsem měla též komplikovaný, masivní krvácení, museli hodně pálit cevy a tím pádem velká bolestivost a horší hojeni. Týden po CS jsem ale chodila po ZOO, s bolestmi, ale navzdory všemu. Protože po prvním porodu jsem bula totálně zdevastovana - dva měsíce jsem neseděla a půl roku chodila s bolesti. Jinak po přirozeném porodu mi dceru nedali, hned mně uspavali kvůli šiti a mrzí mně to dodnes. U císaře jsem měla syna celé šití u hlavy.
@hehena Jj ty císaře se budou hodně lišit. Dvě jine maminky mi už druhý den na JIP říkaly, že je to bolí, ale ne moc, vstaly a odešly. Já když jsem vstávala, tak to byl očistec, jak kdyby mi řezali břicho v tě chvíli. A tři dny byly děsné, každý pohyb, uf. Ale pak se to začalo lepšit a už to jen bolelo. A vzhledem k totálně šíleným zraněním z prvního porodu bylo tohle prostě o mnoho snesitelnější.
Aaa tak to vypadá děsivě:-/.