Máma...
Má všechny ty báječný vymoženosti postmoderní doby jako jsou varné konvice a pračky a televize a taky paní na hlídání i na úklid a zkrátka a jednoduše spoustu z toho, co naše prababičky neměly.
Taky má kolikrát dvě práce a všechno se to snaží nějak skloubit dohromady, když se k tomu všemu snaží ještě zhubnout ty těhotenský kila, vyhladit vrásky i strie, mít pěkný zuby, nehty, vlasy, aby to bylo na Instáči úplně nejvíc...
Chce být i bohyní kuchyně, co peče krásně ozdobený chleby s tou správnou střídkou a vaří luxusně vypadající vegan jídla a taky chce být rajcovní milenka, co vagínou může pomalu louskat vlašský ořechy, zvlášť když si ji napaří, tak to jde skoro samo!
K tomu samozřejmě je potřeba být v co největším sepjetí s přírodou a mrtě uvědomělá od nákupů přes vaření až po postel.
Třikrát si zkontrolovat, že tohle je úplně nejvíc Montessori, než to bouchne na Facebook do skupiny, kde jí obratem někdo rád sdělí, že takhle ale ne, zlatíčko!
Dělat všechno správně...
Jak se to má, mělo by a musí.
Po večerech dodělávat resty a hledat čas na rozvoj svojí vnitřní vlčice, dračice a taky trochu podnikat z pláže a u toho být hlavně magicky ženská.
Co všechno dnešní máma táhne na zádech, to ví jen ona sama...
Jen zakolísat, zapochybovat a chybovat dnes nesmí, protože pak jí celý svět rychle běží říct, co zase pokazila, když se snažila být perfektní, jak to vídá v časácích a na sociálních sítích, ve kterých uvízla a kde pavouk internetového lynče nikdy nespí.
A právě teď spousta z nás už zase táhne dalším dnem svůj těžký náklad a vidět v tom klady by chtělo víc než dvojku čůča před spaním.
Být máma...je vážně těžká dřina. Jen samo o sobě, bez toho všeho kolem.
A možná ani dneska nejsme roztančené bohyně a stvoření utkaná z vláken svitu Luny, spíš jen pořádně udřený ženský, co se s nima život nemazlí...A tak i dneska jsme mámy, které tohle čtou, protože jim svět tam kolem vštípil do hlavy, že pořád nejsou dost...
Dost hubené, dost krásné, dost milé, dost asertivní, dost cool, dost trendy, dost liberální, dost monte a zero waste, bio a eko..dost dobré na to, aby mohly žít dobrý život...podle něčích představ a standardů, které nám k tomu nákladu přidají zase jen další cihlu...
A tak odkládám představy cizích lidí o tom, jak bych měla vychovávat své vlastní děti, pěstovat zeleninu nebo mýt nádobí.
Učím se...být k sobě laskavá tam, kde to druzí nedokážou, protože jsou příliš posedlí představami o tom, jaký život je ten jediný správný.
Já to nevím...
A tak můžu jen žít a spoléhat se na to, že budu mít vždycky dost odvahy na to, poučit se z vlastních chyb. Dost odvahy na to být jen máma, která dělá, co může...ne protože musí, ale protože chce...
Zdroj: FB Kořeny a křídla
Foto: Noelle Mirabella
Úžasné!
A právě o Tobě jsem si tohle vždycky myslela, teda jako ve velmi dobrém smyslu, že patříš mezi ty maminky, které zvládají naprosto všechno a vše se jim daří a ještě s úsměvem na rtu. Jsi můj vzor, který nikdy nedoženu, protože nemám takovou náturu.
Ale v duchu myšlenky této kz se snažím dělat co můžu, s nejlepším vědomím a svědomím a když udělám chybu, vím o ní a dovedu se omluvit, protože každý chybujeme.
Moc Ti děkuju.
@katynka78 hele, jsem panna - tohle znamení prostě touží u sebe samého vždy po dokonalosti. Jsou hodně sebekritické a nic si neodpustí. Chci být "dokonalá", jen to mám v hlavě za ty roky už srovnané, že chci být dokonalá podle sebe a ne podle toho, co ti pořád předhazuje okolí. A když je člověk na sítích vidět, občas to v různých směrech schytává. Jen se to musí umět vybalancovat a netrápit se tím víc, než je nutné.
Moc ti děkuju za milá slova, úplně jsi mě tím dojala. Většinou jsem opravdu se vším v pohodě, ale na každého někdy padne slabá chvíle 😇
Je potřeba vyprdnout se na očekávání cizích lidí a plnit prostě očekávání své a možná těch nejbližších❤
@ptacektweety Jo 🙂
@apacheee nemáš vůbec zač, myslím si, že je jsme se obohatily krásnými slovy obě. Máš naprostou pravdu ve všem, co píšeš a ta slova se dají aplikovat na vše v našem životě.
Nebo - li, nežiješ můj život, nemůžeš vědět. Nebo taky, nic si z nich nedělej, stejně Ti na chleba nedají. Nebo - oni to za Tebe nežijí, oni to za Tebe nevyřeší.
Naprosto ve vší slušnosti, lidskosti a vlídnosti být pro svůj život sobec a řídit se tím, aby bylo dobře Tobě a ne někomu jinému jen proto, že má jiný názor než Ty.
A pro rýpavé - toto se nevztahuje na obecná slušná pravidla, zákony, příkazy apod.
Sobec v tomto smyslu myslím tak, že pokud si někdo myslí o mě, že jsem při těle a mě je přitom dobře, tak se z jeho slov hroutit nebudu a buď si řeknu, jo má pravdu a něco s tím udělám a nebo si řeknu, že mi to neva, vím důvody, proč tomu tak je a žiju si dle sebe, aby mě bylo dobře.
Nebo - někdo mi v mete do obličeje, že jsem měla tu vysokou dodělat. A jako on byl v mé kůži, když mě profesor záměrně nenechal projít? On byl v mé kůži, že jsem chodila do práce, nikdo mě neživil a já to prostě nedokázala jako plno jiných? A že tady na Koníkovi vidím maminky borky, co mají baráky, děti, studují výšku. Ale nehroutím se z toho, protože to je můj život, moje síly a můj boj. Tak takto to myslím.
A mimochodem - jsem Střelec a umím naprosto precizně střílet🙂
Úžasně napsané, opravdu nádherné!!!! Vzpomněla jsem s čím dnes syn přišel “ze školy”. Jejich pani učitelka (úžasná ženská) jim říkala že chyby jsou jejich kamarád jelikož z chyb se člověk učí 🙂
Já bych řekla, že v tomto směru je zlomový 40. rok žvota, kdy si ta máma uvědomí, že je zrovna v jeho půlce a tu první si v duchu zrekapituluje. Já od té doby nestojím o to být dokonalou manželkou a matkou, protože mě to stojí hodně sil, odříkání a ve finále to nikdo neocení. Na naopak je fajn všechno nezvládat nechat něco i na ostatních členech rodiny. Jsme tu jen jednou a vícekrát se nám ten život nezopakuje, abychom si ho mohli užít tak, jak bychom chtěli 🙂
Krásné 🤩