Mě přijde zajímavý, že já jsem z kluků na prášky, protože mám pocit, že zlobí a všechno co se do nich snažím nacpat už několik let, tak bojkotují, ale moje okolí je považuje za jedny z nejvychovanějších dětí 😀
@lleennttiillkkaa Moje deti taky vesměs lidi chvali.. Beztak mam pocit, ze zlobí a jsou nesnesitelný 😂😂
@lleennttiillkkaa
@evina92
To máme asi stejný 😀😀
Já na všechny děti slyšela ze školky jen chválu.
Pak to přijde domů a je to na zabití 🤣🤣
Hranice mam podobne, zdrava sebelaska a sebevedomi je podle me nejdulezitejsi. Obcas nekdo utrousi, ze mam dceru rozmazlenou, ze se ji moc ptame a diskutujeme, ale mne je zas deti s tvrdou vychovou lito. Takze asi kazdy podle nejlepsiho vedomi a svedomi.
@denny27 jo tak teda u nás akorát ve školce řeknou pravdu, že je Vašek zlobivý a diametrálně odlišný od Vítka 😀
@kakba přesně tak, jsou věci o kterých nediskutuju a nevím, jak ostatní děti, ale moje děti, jakmile se pokouším něco vysvětlit, tak asi po první vteřině, přestávají vnímat
Zrovna včera jsme to s manželem řešili 😂 čtyřletá se teď naučila říkat "mami, teď nemluv", když je nás třeba víc dospělých a ona chce něco říct. Tak jsme se včera s mužem shodli, že ji nebudeme jako naši rodiče zahlušovat větami typu "neskákej dospělým do řeči", protože vidíme toho malého človíčka, který se dere mezi dospělé a snaží se říct svůj názor a na tu naši lehce asociální dívenku je to obrovskej pokrok. Když to uděláme, totálně ji srazíme dolů a zadupeme vývoj asertivity do země. Vidíme na nás samých, co tyhle praktiky rodičů udělaly s námi. Samozřejmě s mírou, postupně se bude učit, že ne vždy do toho rozhovoru může takhle vstupovat, ale když vidím, jak s námi v tomhle nesouhlasí starší generace kolem nás, musím se smát.
@malenka3 chapu, na druhou stranu by mela vedet, ze ne vzdy je dobre skakat do reci. Ale jak rikam, vychova kazde z nas je jina. Ja vychovavam jak jsem byla vychovavana ja a myslim, ze jdu spravnou cestou. Proste jedna dobre mirena je nekdy vic nez nejake domlouvani k prdu. 😀 deti zijou a ujmu nemaji😀
@malenka3 na to bych jí řekla,počkej, až domluvím a pak nám to můžeš říct.
@adelkaw ad bezpecnost..ve 3 letech pri kaskaderskych kouskach vysvětlovat dávat záchranu ale nepomahat. nesmi vlitnout do silnice. splhani na stromy a ploty ok (pokud nejsou v cizi zahradě) dole davat záchranu, pomahat slovem. vylezl si nahoru tak musis i slezt dolu . Oni ty deti nejsou blby a dobrovolne nespadnou. nebo jen jednou. pokud to je 3 letech do tvé naruce tak to je ok, pak uz si daji pozor😉 mam doma taky dva kaskadery.
@kakba
@lleennttiillkkaa však i tohle od nás nejednou slyší. Ale ono záleží na situaci. A včera ta situace byla jiná - na hřišti jsme plkaly o tom, co jsme dělali o víkendu. A ona to chtěla povědět sama, protože jsem mluvila o ní. Takže v tu chvíli to mělo smysl jí nechat být. Psala jsem, že samozřejmě s mírou, jsou chvíle, kdy musí pochopit, že když se bavím třeba já s tátou a ona zrovna něco chce, tak musí počkat (na to máme taky signál, aby do tý řeči neskákala, ale já na ni nezapomněla).
@kakba děti z výchovných procesů nemusí mít ale jenom vážnou újmu. Formuje se tím povaha a určité vlastnosti. Třeba právě ta asertivita, schopnost ozvat se, když jsi v neprávu, schopnost říct svůj názor. Někdy to je dané vrozeně, ale dost často je to "ohýbáno" právě výchovnými praktikami. Neříkej mi, že to třeba na sobě nevnímáš. Já tedy u sebe i manžela vidím negativní důsledky některých výchovných procesů (od fyzických trestů přes verbální projevy rodičů), neřekla bych, že trpím vyloženě újmou, ale zformovalo mě to v některých věcech někam, kde to není úplně dobré. A to se pozná obvykle až lety.
@malenka3 můžeš uvést příklad? Mě třeba hodně zformovalo to, že moje máma pila, ale to až tak v pubertě. Z ranného dětství(předškolní věk) si pamatuju i těch pár ,,na prdel,, a všechny jsem si zasloužila 😀 a nevnímám to jako újmu. Jedinou facku od táty, která byla neprávem, vnímám jako křivdu, ale ta přišla až v pubertě.
@malenka3 jednou jsem o tomhle skákání do řeči četla, nevím jestli tady nebo jinde, ale výborná věc, kterou jsme pak taky aplikovali byla, že pokud dítě chce něco říct, položí ručku na ruku dospělého (mluviciho), on mu mu pohledem nebo pokyvnuti dá najevo, že o něm ví a jakmile skončí, dítě může začít mluvit. Je to podle mě hodně chytrý- dítě není okrikovano, ale vnímáno, že se o něm ví a jak to jde, tak se mu předá slovo, takže i ve finále postaveno na stejnou příčku v dialogu s dospělým
Deti jsou odraz svych rodicu. Delam vse podle meho vedomi a svedomi. Nekdy jsem unahlena, ale stale si myslim, ze pro sve deti delam vse tak, aby byly spokojeny. Tim padem chceme po nich to, co jsme je s muzem naucili. Jsou hranici pres ktere nejede proste vlak a je mi jedno jak to resi ostatni a jak to maji nastavene. Nechci, aby sis myslela, ze u nas je nasili denni chleba. Tak to neni. Holky dobre chapou, co uz je spatne a co je dobre. A musi pochopit, ze jak se chovame k nim tak ocekavame, ze oni se budou chovat k nam a okoli.
Mě v poslední době hodně pomohla kniha Ani mámy nejsou stejné. Ujasnit si to svoje, že jsme každý jiný - jinak se chováme a reagujeme v určitých situacích a taky, že každý potřebujeme i to svoje a to je u každého něco jiného. A jinak taky vidím rozdíly mezi tou přísnou nesmlouvavou výchovou a tou naší vnímající - a někdy se taky ptá okolí, proč se ty děti tak fajn chovají.
@nadja73 podobně to praktikuji s dcerou a funguje to. Ne vždy je dobré, aby vstupovala do rozhovoru - třeba když něco nutně řešíme s manželem a potřebujeme se vnímat, pokud jen plkáme, tak mi to nevadí
@konidana když on to často dělá ve chvíli když mu něco zákažu tak si to bere jako únik. Třeba k sousedům. Když si prostě chce jít hrát s kamarádem . On naštěstí je nerozbitný. Ale když pak vidím ostatní děti jeho věku které jsou nehorázně pasivní tak se vymyká vrstevníkům. Ale to od narození ve všem
@lleennttiillkkaa třeba ty zažitý věty z dětství "teď mluví dospělí", "rodiče mají vždycky pravdu", které byly typické u manžela, vedou k tomu, že s tou asertivitou, aby se prosadil ve svém názoru, dělá pokroky až teď v dospělosti, protože si uvědomuje, jaká je to bariéra. A ví, že to je výchovou. Kolikrát nechá domluvit, protože se do řeči přeci neskáče, ale pokračovat v tom , co chtěl říct, už později nemá smysl.
Já mám zažité mlč a šoupej nohama když se baví dospělí. Hlavně tedy od prarodičů. Ale přišlo to později, tak kolem 10 let. A jo, zabilo to mojí touhu kdekoliv cokoliv říct. I ve škole jsem si pak psala správné odpovědi do notesu místo abych je řekla nahlas, když se vyučující ptal.
A prosím kde ty máš tu hranici? Hodně stím bojuju. Zajímalo by mě přes co u tebe nejede vlak?