Aby Nikča měla parťáka sobě věkově blízkého, rozhodli jsme se rozšířit naše potomstvo. Bohužel to už nešlo tak snadno jak zamlada :slight_smile:, ale nakonec se zadařilo a já den po svých 36 narozeninách zjistila, že jsem těhotná. Začala jsem se těšit na únorové miminko i když přípravy jsem skoro neřešila... Přece jen čtvrté dítě to už máte doma skoro vše :slight_smile:. Rozhodli jsme se, teda já,že miminko bude překvapení a pohlaví zjistíme až co se vyklube :slight_smile:. Jen jsem si koupila Aniball, balonek od Epina bohužel praskl no kupovala jsme ho před 11 lety tak už měl nárok :D. Přemýšlela jsem o kurzu hypnoporodu,ale zůstalo jen u přemýšlení...Rozhodla jsem se, že tentokrát to bolet prostě nebude, taky jsem chtěla,aby se prcek narodil 19.2. no termin si vybrala jiný :slight_smile:... Byl konec února a stále nic, klasika...otevřená na prst,ale čípek dlouhý vše měkké, jen to čeká na ten poslední impuls a že jsem se snažila jak to šlo,tak ven se mimču nechtělo...řekla jsme si, že se teda kouknu na nějaké videa o tom bezbolestném porodu...meditace či co, jedno na youtube cca 8 min bylo tam moře, vlny atd. zvládla jsem minutu a řekla si ,že na to asi nejsem ta nejlepší povaha :slight_smile: pak tam byla nějaká přednáška na asi hodinu a půl, tak tu jsem tak nějak zvládla, i když jsem ji poslouchala na půl ucha a poslední kousek až v den porodu... né že bych se s paní zcela ztotožňovala ve všem,ale prostě základ co jsem si z toho vzala "uvolni se není to bolest je to kontrakce". Den D nastal 3.3. taky moc pěkný datum a samozřejmě se nic nedělo, bylo krásně, tak jsme byli všichni na zahradě a já s manželem tahala nějaké šutry ze skalky a dělala nějaké drobnosti co mé monstrozní tělo dovolilo :slight_smile:,břicho mi tvrdlo občas už nekolik týdnu, takže mě to nijak nezneklidňovalo. Ve 13 mi volala mamka, kdy už se jí narodí vnouče, že se ji líbi tohle datum, tak jsem oznámila, že se stále nic neděje, zakončila to tím, že do půlnoci je ještě čas :slight_smile:...Pak mi přišlo že tvrdnutí už opravdu má takový ten trochu jiný ráz,ale žádná pravidelnost či intenzita to nebyla. Ve tři hodiny jsme šla na záchod a zjistila, že hlenová zátka odchází, tak jsem to šla oznámit drahému, že by to přece jen mohlo být dnes. Nela chtěla udělat domácí lesk na pusu, tak jsem se ještě pustila do paplání. Pověsit prádlo už jsem,ale nestihla, když jsem si stoupla k pračce ozvalo se známé lup a já měla mokré tepláky. Hlavou mi proběhlo "tak teď to začne bolet a začne šrumec a hned druhý hlásek volal ne nebude, tentokrát ne" :slight_smile:. Zavolala jsem na chlapa, že to opravdu bude dnes, že mi praskla voda, to bylo pět hodin, tak jsme zavolali švagrovce kvůli hlídání,ale jelikož se v podstatě nic nedělo tak nebyl ani spěch :slight_smile:, zašla jsem si do sprchy převlékla se ( dokonce hodila i nějaké šminky na obličej :slight_smile:. Občas přišla nějaká kontrakce,ale moc pravidelně ani rychle za sebou to nebylo, když přišla zavřela jsem oči a snažila se uvolnit, dýchat klidně a prostě se uvolnit. Manžel udělal holkám ještě večeři, přijelo hlídání a my se vydali na cestu do porodnice to bylo chvíli po šesté. Protože cesta je dobrej tankodrom, sedla jsme si dozadu. Cesta tam trvá necelou čtvrthodinu a za tu dobu jsem měla asi tři kontrakce, které jsem opět tak nějak hluboce prodýchala ala chci se uvolnit, fakt to nebolelo :slight_smile:... no u porodnice jsem se musela dvakrát zastavit a prodýchat,ale stale jsem se u toho usmívala. Příjem, vstupní kontrola otevřená na 2 cm, mimčo ještě nahoře,v hlavě aaa to bude na dlouho,ale projistotu jsme upozornila, že rodím rychle :slight_smile:, v plánu jsme měla odmítnout klystýr i neustálý monitor během porodu. Bylo půl sedmé, dali mě na monitor,aby věděli jak to se mnou teda vypadá, že odtíká plodovka bylo docela vidět :slight_smile:...stále úsměv na tváří při kontrakci zavřené oči a snaha se uvolnit, chlap mi řekl, že při tom vydávám zvuky skoro jak při sexu, tak jsme mu odvětila, že se to tak snažím vnímat, orgasmus je přece taky kontrakce :slight_smile:... blížila se sedmá hodina a mě už to půlhodinové ležení na nepohodlném lehátku bylo fakt nepříjemné, tak šel manžel hledat sestru, jestli by jsme už mohli na pokoj. Přišla PA, že jsem mohla změnit polohu a že pak při porodu to bude i vhodné, hlavou mi běžely sprostá slůvka, proč mi nikdo neřekl, že z toho můžu slézt. po cestě jsem to vzala ještě na záchod, pak na porodním lehátku mě vyšetřil ještě doktor, že už jsem na 5-6 cm, hurááá než jsem na lehátko vlezla, tak mi spadla ta jejich plínka a začla se pode mnou dělat kaluž plodovky a mně se v hlavě honilo doufám, že si nemyslí, že jsem se počůrala a omlouvala jsem se, že za to fakt nemůžu, že to tak valí, holt malá tam měla aquapark :slight_smile:. PA ať jdu do sprchy že mi bude líp, jim se to řekne, když mně se už fakt blbě chodilo, musela jsem se víc soustředit abych tam přece nepustila tu bolest :slight_smile:... tak jsem vlezla do koupelny kontrakce, opřu se o umyvadlo dýchám, PA na mě běžte do sprchy, chlap tak už se vysleč a běž do sprchy, já "jdi do prdele" :slight_smile:, no co už mě moc rušili, dalši krok opření o záchod další kontrakce, v mezi čase mi drahý pomohl sundat halenu. další krok jsem ve sprše na všech čtyřech hurááá pouštím sprchu kontrakce šplíchám na břicho zádá, PA volá až budete citít tlak na konečník volejte. Jen co to do řekla kříčím, že tlak je a tlačím, to ona nééé a rychle za mnou, že to určitě ještě jako ne, když ke mně zaklekla tak zjistila, že už teda fakt rodím, a hned že půjdeme na lehátko, to jsem teda rozhodně odmítla, že já už neudělám ani krok :slight_smile: zkusila mě přesvědčit ještě jednou, ale marně, tak volala na druhou at ji tam něco hodí, to už jsme vnímala jen v oparu, zvedla jsem hlavu v té malé koupelně jsme byli 4 a ve dveřích ještě nakukoval doktor ( no asi by mi bylo jedno kdyby tam byl kdokoliv) PA, řekla, že může odcházet stolice blik v hlavě přece si prcka nepo... a rychle sprchu na záda a zadek :slight_smile: a dalši kontrakce a už citím jak se hlavička dere ven další a je venku celé těličko a už mi ji PA podává je to holčička je nádherná teploučka a moje a víte co vono to fakt ani nebolelo, nebo jsem to ve chvíli co jsem ji měla v náručí zapomněla :D, pomohli mi sednout si na stoličku ajá tam ve sprše objímala to svoje čtvrté štěstíčko, neskutečně dojatá a šťastna, zvládly jsme to obě v pořádku, ten pocit radosti...  po pěti minutách konečně přesun na porodnické lůžko obě nahulate přitisknute k sobě stále spojené pupečníkem už zas úsměv od ucha k uchu. A jak se teda bude malá jmenovat, no tak asi jak chtěly dcery Natálka :slight_smile:, tak vítej do života sluníčko naše. Je to úžasné mít velkou rodinu a když vidím jak se k ní má Niky a jak ji mají rády i ty starší, bože chraň od hříšných myšlenek,ale šla bych klidně i do čísla pět :D