Tak po hrozných zprávách že partner nemá v ejakulátu spermie se nám daří dobře. Začali jsme sportovat, užívat si života tak jak je a netrápit se něčím, co nemůžeme ovlivnit. Včera na mne sice padla depka, že kdybych nebyla nemocná, tak už jsme dávno mohli mít dítě. Ale pak jsem si řekla, že bych si mohla vyčítat úplně vše a že to stejně nezměním. Dnes mě ale hrozně překvapil partner. Ráno se vzbudím a on nikde, za chvilku přišel, donesl mi snídani do postele s tím nejkrásnějším úsměvem do kterého jsem se zamilovala. Po chvilce začal, že hodně přemýšlel a pokud by mu při odběru spermií z varlat nic nenašli, tak by chtěl zkusit anonymního dárce. Že by se pro něj nic nezměnilo, jeho táta bude a milovat ho bude tak jako tak. Holky, mě tak spadl kámen ze srdce. Sice to zatím nemusíme řešit, ale je skvělé vědět, že tuhle variantu přijal..