Na nočník!
Opět velké téma a za nás zvládnuto. Přidávám několik svých postřehů.
Dcerka se odplenkovala sama, v době, kdy jí bylo 21 měsíců. V zimě. Já jsem osobně chtěla počkat do léta, kdy bude více klidu, ale vybrala si to sama.
Již několik měsíců u nás v obýváku stál nočník. O možnosti využít ho, věděla, ovšem na každé moje povzbuzení, zda vyzkoušet nočník, opakovala ne. Při posazení na něj vyskakovala do vteřiny. Tak jsem to nechala být. Občas jsem na nočník posadila plyšáka, aby tam jako vykonal svoji potřebu a byl dcerce vzorem, ale to bylo vše.
No a jednoho dne zahlásila čůrat, nechala se na něj posadit a od té doby přes den plenku nemá. Přes denní spánek také ne, jen v noci ji nechávám, i přesto, že bývá suchá.
Prostě si do toho dospěla sama. Sama si uvědomila, že to chce, vyšla ze své přirozené motivace a já jsem jí v tom jen podpořila. Doma "nešikulkujeme" ani ne "hodnoholčičkujeme" a já jsem jí podporovala úsměvem, bdělou pozorností. Víc nebylo třeba, její zářící oči z toho, že to dokázala, mluví za vše.
Pokud občas měla spoustu zájmů a zapomněla, že se jí chce čůrat, tak jsem ji převlékla trpělivě bez zbytečných komentářů. Sama jsem na ní viděla, že z toho nemá radost.
Mojí zkušeností tedy:
1. Odprostit se a povznést nad dotazy okolí a hodnocení, jak je na tom s plenou. Dětství není závod. Každý má svůj čas. Bez srovnávání s ostatními to jde lépe.
2. Připravit prostředí a příležitost pro dítě si nočník vyzkoušet.
3. Nevyvíjet fyzický (násilně posazovat), psychický nátlak (to budeš hodná holčička, když se vyčůráš) a neplýtvat zbytečně vlastní energií (zpívání u nočníku, čtení...)
4. Ve chvíli, kdy se děcko samo rozhodne být bez pleny, tak to vzít jako samozřejmost a důkaz jeho nově nabité schopnosti a samostnatnosti.
Doporučujeme
Zajímavé čtení. Já jsem co se nočníku týče trochu bezradná. Nevím, co je lepší, jestli jí nechat do toho "dospět" nebo posazovat jak radí 99% okolí, protože je to prý o tom "zvyknout si". Dále jsem slyšela názor, že je to pamperskama, které nenutí dítě snažit se plen zbavit jelikož se cítí být v suchu. Dcerka je 3. týden bez plen přes den, ale neřekne si sama, musím jí posazovat. Rozdíl oproti minulým měsícům vidím alespoň v tom, že se tam už skoro pokaždé vyčůrá. Když jdeme ven dávám jí plenu, ale často je suchá a vyčůrá se doma. S čím jsem zatím ale zcela bezradná je, že odmítá dělat velkou potřebu do nočníku. Pokaždé si někam zaleze a udělá to nastojáka do punčošek ☹
"Zvyknout si" 🙂 Vem si, jak malé děti touží opakovat a dělat to samé co u nás. Mají-li zájem, nemusíme je nutit a něco učit. Učit dítě znamená ztrácet svůj čas. Dle mého má být rodič průvodcem a ukazovat mu, jak sám věci dělá. S tím schováváním při velké bych si vůbec nelámala hlavu. Když měla dcerka plínky, tak to dělala taky a viděla jsem to u více dětí. Já jsem jí vždycky nechala a když jsem byla doma ,tak jsem ji osprchovala zadeček a jen jsem ji tak říkala, že až se jí bude chtít na nočník, že jí to nebudu muset dělat a že jen utřeme papírkem 🙂
Clanok pridavam do Vybrali sme. #pribeh
@biscuittt opět krásně napsáno!
můžu se prosím zeptat, jak si k těmto náhledům dospěla? já z toho tvého čtení čerpám obrovský klid a cítím to NE-bojování s ničím.. 🙂
byt pruvodcem 🙂 to je presne muj nazor, ja to tak taky citim. Ale je pravda, ze na nocnik jsme ji "ucili". Jakmile sedela, tak jsme ji tam davali po probuzeni, nikdy se nevycurala, ale nebranila se, sedela tam v klidu. V deseti mesicich se najednou vycurala a nadchlo ji to tak, ze jsme od te doby davali na mocnik casto. Jakmile se ji povedlo vykonat i velkou potrebu, uz nehodlala hazet bobek do plinky...Presto jsme se definitivne plinek zbavili teprve nedavno, ve dvou a pul letech je prestala nosit i na noc. Rok po te, co je prestala nosit pres den. Pul roku po tom, co bez nich cestuje i na velke vzdalenosti...rekla bych, ze si k tomu taky dospela sama. Proste to tak chtela, tak to tak bylo. My jsme ji nekolikrat navrhovali, ze nemusi mit plinky na noc/spani...ale porad je chtela.
Děkuju za článek, už jsem začínala být nešťastná, že jsem neschopná máma, když to syn pořád nějak nebere a na nočník se prostě nevyčůrá, ví, že se čůrat má tam a taky mi přijde říct, až se vyčůrá (na zem), ale to je vše. Opravdu děkuju, načerpala jsem prostřednictvím článku vnitřní klid a více trpělivosti, kterou už jsem pomalu začala sama se sebou ztrácet 🙂
To rikej moji mame... obcas bych ji zabila, jak s tim porad prudi 😀
Začni psát komentář...
supisko, som rada a vdacna ze to niekto napisal a nemusim to pisat ja😀 skoro rovnake ako u nas, s lahkym detailom, ze my este o nejake mesiace neskor a s tym, ze definitivne navzdy z jednej vety nechcem plienku - denne, nocne plienky prec a oproti prvej dcerke hned i s ochutnavkou ako to robit vonku uplne bez problemov, bez nejakych tazkosti, uplne prirodzene....chce to len mat odvahu a ''prezit'' vsetkych tych ludi okolo, co nechapavo krutia hlavou, maju poznamky a vytvaraju zbytocny tlak na maminy, ktore potom riesia vselico, vselijak😉