Předtím než se vrhnete na tento článek, doporučuji přečíst článek "Má první doba porodní aneb tři dny trápení". Manželovi jsem nechala v psaní plně volnou ruku, protože já si některé části "díky" vyčerpanosti nepamatuju. Tak hurá na to 🙂

30.10. 22:50 přijíždíme do porodnice, Klárku si přebírá porodní asistentka a já se procházím po chodbě a sem tam škvírou ve dveřích pozoruju Klárku, která buď spí nebo hodně přemýšlí nebo prostě jen hibernuje.

Do vyšetřovny vycházím na výzvu asistentky "Kde jste? Co tam děláte? Pojďte dovnitř!"

Vcházím, manželka se apaticky pousměje a já ji to vrátím lehce křečovitým úsměvem. Manželka sedí na křesle a na obnaženém pupku má gumové pásky, které drží zařízení na měření ozev. Klárka střídavě spí a sleduje papír který leze z přístroje.

Snažím se o humor, ale bavím se už jenom sám.

Klárka s hrůzou sleduje lejstro, které vyjíždí z přístroje na měření ozev a s výrazem ve tváři, který byl kombinace hrůzy a beznaděje, mi sděluje, že nějaká čára by měla být ve větších křivkách a že asi zase nic.

Porodní asistentka posílá Klárku, ať si lehne na lůžko. Já se otáčím a tichou plíživou chůzí se snažím vzdálit. "Kam to jdete? Zůstaňte tady" to byly dvě věty u kterých mě poprvé lehce zamrazilo.

Přivřel jsem jedno oko (to na které vidím) a dělal že jsem přítomný.

Sestřička Klárku prohmatala a když jsem viděl že z ní něco vyteklo, tak jsem si říkal „ty vole, no tak tohle bude ještě kurva zajímavé.“ Sestřička: "Tak manželka je otevřena na 4 cm můžete zavolat Janě (naší Dule).Ještě z povzdáli slyším: " všechno je v pořádku budete mít pěkný porod", což mě trochu uklidnilo (to jsem ještě netušil co bude následovat) a hned volám.

Jana mi sdělí, že hned vyráží. „Běžte na dvanáctku, nechte tam věci, oblečte si ten zelený mundúr a s sebou vezměte poporodní kalhotky, obyč ručník, červený ručník, vodu a přijďte na sál.

Převleču se beru obyč. ručník a zbytek zapomenu.

Tak a je to tady, no to jsem na to zvědavý.

Přicházím do sálu a pobízím Klárku abychom šli do sprchy. V kleče si udělá "pohodlí" zatímco ji sprchou ohřívám bedra. Cca po půl hodině přichází dula, kterou v tu chvíli vidím jako dar z nebes.

Udělá intimní atmosféru za pomoci mini lampiček a vytahuje další propriety pro zpříjemnění atmosféry. Navrhuje přesunout se do vany. Klárka trvá na tom abych ji v žádném případě neviděl zepředu nedej bože zespodu proto se přesouvám za ní a ručníkem ohřívám bedra. V dalších X minutách měníme X poloh...na stole na boku, na stoličce v polo dřepu, na stoličce se zavěšeným provozem, ve stoje.

Po překontrolovaní, kde se prcek nachází je radostná zpráva, že už má hlavu kousek od cíle.

31.10 1:30 Klárku uklidňuji, že už je to jenom na chvilka a že ve dvě už budeme prcka mít venku.

Unavená, apatická, vyšťavená v polospánku jenom s lehkým úsměvem pokyne a vrátí se zpět do „svého světa“.

2:00 zjišťujeme, že ten zmetek zase zalezl zpět.

Ve výrazu Klárky jsem viděl něco ve stylu "OK tak na to dneska sereme, já se jdu vyspat a zítra dopoledne to nějak doděláme", což bohužel (bohudík) nešlo.

V tu chvíli už nebyla jen unavená, apatická, vyšťavená a v polospánku, ale taky lehce zlomená a demotivovaná, což jsem věděl že je průser. Snažil jsem se jí rozptýlit a podpořit, ale pohled který na mě hodila vypadal spíš jako když beznohému nabídnete Air Maxy za super cenu.

Kolem půl třetí už já, dula i porodní asistentka víme, že to asi jen tak samo nepůjde proto porodní asistentka navrhuje píchnout oxitoxin pro podporu činnosti dělohy. Když Klárku tak vidím mám sto chutí jí to píchnout sám.

Klárka mě požádala, ať jdu pryč a já už tušil co asi bude následovat. Šel jsem proto za dveře a čekal, chodil sem a tam, sledoval blikající zářivku, přemýšlel jsem kolik se tady platí za energie, když je tu všude takové vedro a všude se svítí….

V tom rozrazí porodní asistentka dveře a s udiveným výrazem se ptá proč jsem venku. Když jí řeknu, že jsem byl manželkou vykázán oznamuje, že mám jít dovnitř, že manželka mě stejně vnímat nebude.

Před vstupem do dveří jsem myslel jenom na to že porod je jako lezení po strmém skalisku – člověk musí být klidný a hlavně, hlavně se nedívat dolů...Když jsem vešel tak jsem viděl Klárku jak leží na boku a oddychuje. Periferně jsem zahlédl „toho“ velblouda, který si nepěkně rozkopnul palec, ale to jsem v tu chvíli nevnímal. Z lůžka jsme se přesunuli do stoje a chvilku jsme nechali gravitaci, ať pracuje za Klárku.

V tom navrhne dula geniální řešení: „Běžte si Klárko na toaletu a zatlačte si“. Z psychologického hlediska bylo pro Klárku tlačení na míse daleko akceptovatelnější než kdekoliv jinde, bo ostych je ostych. Klárka se vrací do podřepu na stoličku já si sedám za ní a čelem k nám je po levé straně porodní asistentka a po pravé straně dula, obě na kolenou a hurá do finále.

„Ták Klárko už jde vidět hlavička „No, šikovná, aaa hlavička je venku…tatínku šáhněte si“, přikládám ruku a cítím chlupatý kokos deroucí se skrz malý, měkký mokrý otvor… Ještě jednou zatlačíme maminko a bude to. Klárka z posledních sil zaťala pěsti a prckova hlava vykoukla. Následovala ramena, pupek a nohy a šup prcek byl venku…

Hned po vytažení „to“ přiložili Klárce na hruď a já jen s otevřenou hubou koukal, co se teď vlastně stalo.

Tak se podívejte co vlastně máte…" Kluk…máme kluka… ".

Klárka se přesunula na lůžko s prckem v náručí a nespouštěla ho z očí… "Výborně, tak tatínek nám tady ještě přestřihne pupeční šňůru a máme hotovo"…(jestli si to tatínci chcete natrénovat tak si připravte: 1. poloprázdnou jitrnici, tupé nůžky a dvě svorky).

Vyplavením endorfinu a oxytocinu byla Klárka z nás čtyřech nejvíce fresh. Říkal jsem si, že bych chtěl taky ty drogy co jí píchli, ale následně jsem se dozvěděl, že Klárku jehla a zásah do porodu tak vystrašil, že prcka raději s vypětím všech posledních sil vytlačila sama.

"Tak, a jaké dostane prcek jméno? Tomáš? Ne, ne…Adam…tak máme Adama" (abychom mu nemuseli kupovat dárek na svátek i na Vánoce). Na lůžku následně dotlačila placentu a přišel doktor na šití.

V sále jsme strávili ještě cca 2 hod kdy jsme se kochali malým, sestřička ukazovala jak nechat malého přisát atd..

Pak se Klárka sebrala a šla na záchod, okoupat a na pokoj… jakoby jí vůbec vagínou před chvilkou nevylezl člověk.

Sestřička mi Adama hodila na hruď. Adam byl malý, šišatý a srandovní, co mě ale překvapilo, že nebyl hnusně fialový a pomačkaný, jak jsem děcka z fotek po porodu viděl, což bylo pozitivní.

Má hlavu i když jako ragbyový míč, dvě ruce, dvě nohy dohromady dvacet prstů a jeden penis (který bych už teď hodnotil jako lepší japonský průměr) = šťastný otec.

Následně jsem vzal za asistence sestřičky na vážení a hurá na pokoj za novopečenou maminkou. Tím jsem jako několikahodinový porodní sparing partner skončil a byl jsem rád, že to mám z krku i já…

Závěrem bych chtěl sdělit dvě věci.

Můj názor na to jestli by otcové měli být u porodu je jasný.Pokud to jde - jednoznačně ano. Argument, že po porodu uvidím svoji ženu jako matku, chodící inkubátor, člověka, ze kterého občas lezou další lidi je zcela mylný a má-li nějaký chlap takový pocit je to přecitlivělý sráč. Kdy jindy má být chlap oporou pro svoji ženu než u takové životní události jako je porod jeho potomka.

Po narození Adama jsem si uvědomil jednu dost zásadní věc. Ten malý člověk, který byl vytlačen z komfortní zóny teď musí každý den bojovat. Bolest, světlo, hluk, mokro, kadění, zvracení… a miliony dalších nepříjemností, které ho denně potkávají zvládá přes všechen pláč až neuvěřitelně dobře. Smutné je, že všichni jsme byli takoví bojovníci a jen málokomu to zůstalo…

Více článků a fotek na www.byclaire.cz

Musím uznat, že nad tímhle článkem uvažuju už delší dobu. Nebylo pro mě lehké si na vše vzpomenout, ale nějak jsem to dala do kupy. Abych Vás uvedla do děje, proč jsem přibrala, ale hlavně, jak jsem zhubla…

Měla jsem 7,5 let vztah. Vztah začal, když nám bylo 15/16. Z mé strany to byla velmi silná láska. Ta první. Krásná. Opravdová. Čistá. Veděla jsem, že s tím dotyčným chci být navždy a že ho prostě miluju. Nikdy jsem neměla potřebu ho podvádvést. Bohužel to nebylo oboustranné.

Vím, že mě miloval také, neskutečně moc, ale prostě, něco se po těch letech pokazilo…my oba to pokazili…nejde o to kdo víc nebo míň, prostě oba. Musela jsem ten vztah ukončit a začít jinak, jinde a sama.

Po-rozchodové období bylo v mém podání naprosto šílené. Začít objevovat pro mě zatím „nepoznané“….čili: nebýt na nikoho vázaná a dělat si opravdu co chci. Žádný limit v pití, krabka cigaret sem – krabka tam, flirtování s chlapa a příchody nad ránem….jooooo, tak tohle je ta super svoboda. Na to, že jsem měla práci na recepci mi nedělalo problém se vylít jak váza 4x do týdne. Prostě jsem to potřebovala a dělalo mi neskutečně dobře dohánět to, co jsem „zmeškala“.

Nic jsem nedoháněla. Prostě jsem chlastala, protože jsem z toho rozchodu byla opravdu zničená a takhle mi bylo nejlépe. Myslela jsem si, že je mi takhle nejlépe.

Vysadila antikoncepci a neskutečne přibrala díky mému životnímu stylu a rozhozené psychice. 10kg nahoře za 2 měsíce.

Po čase, pouze a jen díky přátelům, mi došlo, že tohle už je moc a takhle to dál nejde.

Rozhodla jsem se pro změnu:
1) přestat se litovat
2) dát se dokupy a zhubnout
3) najít si partnera, kterého budu milovat a on mě.

Tohle byly mé přání. ( Doporučuji knihu: Jak si správně přát)

Odhodlala jsem se tedy a zašla za výživovou poradkyní, jelikož jsem měla při své pidivýšce 158 cm přes 60kg ( btw, to jsem neměla ani těhotná :D).

Byla jsem nateklá, nacucaná tukem, nasáklá chlastem, rozbředlá a ve 23 letech mé tělo podle měření odpovídalo 30ti leté ženě!!

Tak to je maras. Tohle mě proliskalo.

Začala jsem tedy dodržovat jídelníček a sama si naordinovala 4x týdně cvičení ( HIIT a bosu) + jízda na kole do práce a zpět. Svalová hmota šla rychle nahoru, centimetry ubývaly velmi pomalu, ale jistě.

Bohužel po čase mě začalo deptat odvažování jídla – hlavně zeleniny, což mi přišlo naprosto stupidní. Po jednom měsíci jsem se vykašlala na dodržování jídelníčku….nebo jsem to vzdala? Bůh ví.

Blížilo se léto a s ním i výlety a dovolené. Mé milované večery trávené u grillu s lahváčem v ruce ve skvělé společnosti = rodinou či přáteli. Blýskalo se na lepší časy. Kila se mě sice stále držela, ale smutek z rozchodu už byl skoro všechen pryč.

Joooo, jede se na Bečvu do kempu. Celá grupa. Mám sbaleno a nákup se vezme po cestě. Nákup rozuměj: Jäger, cola, pečivo, maso, tatarka a zelenina. Jsme na místě, blíží se večer, brikety jsou rozpálené, vodní dýmka provoněla celý kemp a alkoholové zásoby se rychle zužovaly.

Bum, prásk. Takže, tady to vezmu ve zkratce…. „jeden“ večer se víc pilo a osud tomu chtěl (a aniž by se mezi námi dvěma cokoliv intimního stalo)….stačilo jen pár ožraleckých vět a z dlouholetých přátel, mě a mého nejlepšího kamaráda, se stali „ne-přátelé“.

Druhý den ráno po onom rozhovoru jsme oba věděli ( i když M. to měl díky vysoké koncentraci alkoholu v krvi poněkud méně jasné než já, nicméně vnitřní pocit mu dával jasný signál), že je něco jinak. Že už to nikdy nebude stejné.

Nebylo. Není, díky bohu  !!!!

O 14 dní později mi z ničeho nic napsal, že je to prostě jiné, jestli nemám ten pocit. Začala jsem pomalu „doufat“, že si to nepamatuje a třeba to bude stejné, jako doposud. Odepsala jsem mu, že mám.

V tu dobu už řešil M. rozchod s bývalou přítelkyní, což jsem v danou chvíli netušila…

V Srpnu jsme spolu začali chodit, měli první sex, začali jsme se poznávat z jiné stránky. Tehdy jsem bydlela ještě na bytě a M. mi řekl, že by byl moc rád, kdybych se k němu nastěhovala.

Váhala jsem. Bála jsem se, že se to všechno posere. Jenže. Po tolika letech ( cca 10ti, co jsme se znali) už nebylo na co čekat. Buď to půjde nebo ne. Nastěhovala jsem se.

Zařídili jsme si nádhernou novou ložnici a zůtulňovali si byt po svém. Naštěstí šlo zvelebování rychle, jelikož bývalá přítelkyně si moc na to „domácí“ ženské vymazlování bytu nepotrpěla. Po půl roce jsem si začala pomalu zvykat a po roce už to bylo i moje doma 🙂.

Od té doby, co jsme spolu začali žít, jsem nepotřebovala žádný předepsaný jídelníček, žádné vážení a měření a ani cvičení 4x do týdne.

Během roku bylo 15kg dole, aniž bych se jakkoliv snažila. A kde je to kouzlo, jak jsem zhubla?

POHODA a to, že mě ten nejbližší viděl krásnou i když jsem byla jak válec. ( Klišé jak prase!, vím). A také pozvolný přechod na zdravější stravování.

Takže z 60kg jsem se dostala na 45kg, „jen“ díky partnerovi a urovnání psychiky.

...... až se mě zase někdo zeptá, jaktože jsem tak zhubla, jestli nemám anorexii, kolikrát denně zvracím, co cvičím a podobně, usměju se na něj a odkážu ho na tenhle článek.

Všem, které bojujete s kily:…“ Když nejde o život, tak jde o hovno“ 

PS: hledala jsem fotky z toho nejtlustějšího období……bohužel jsem je nenašla= měla jsem je ve starém mobilu…a zbylé, co si budeme povídat, jsem mazala o sto šest. Takže bohužel, Vám nemohu dát porovnání před a po, ale mám pár fotek, když už byla půlka dole a po zhubnutí. Více na www.byclaire.cz

Nekonečne dlouhý porod a poté Vás čeká ta nádherná odměna -teda, mě čekala :p 

Adámka jsem porodila v jiné poloze než na porodním lehátku - odbočím -O porodu se dočtete v článku "můj porod očima mého muže".

Zpět k k mléčným žlázám, bradavkám a mlíku :D

V porodním plánu jsem měla napsáno, že pokud bude vše v pořádku, ráda bych, aby byl proveden bonding.

"Adámek je venku, co teď?" Dula mi nabídka, ať se pro pohodlí přesunu na lehátko.

Souhlasila jsem.

Jakmile jsem ležela na lehátku, Dula na mě položila toho nádherného voňavého skřítka s šišatou hlavou, takový malý vetřelec, který se ihned začal zajímat, kde se nachází bradavka.

Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek vidět pidičlověka, jak následuje svůj vrozený pud a sápe se za jídlem.

Na sále šlo přisátí krásně, a to na obě prsa, i když mám jednu bradavku plochou. Díky samopřisátí se mi hned rozjela laktace.

Avšak na pokoji už to bylo horší.

Ono by to na pokoji horší nebylo, chtělo to jen VÍC trpělivosti, věřit svému tělu a né si hned nechat od sestřičky naordinovat klobouček, i když to myslela "dobře".

Na druhou stranu, kojení s kloboučkě šlo krásně a Adámem přibíral na váze. Až moc :D

Prsa se mi po dvou dnech začaly neskutečně nalévat. K ránu jsem zjistila, že mám prsa jako dva kameny ( doslova) a měla jsem i zvýšenou teplotu.

Šla jsem za sestřičkou a ta mi doporučila teplou sprchu, ukázala mi, jak ručně odstříkat ( kurva auuuuuuuu!!! Auuuu, auuuuu!!) a dalami paralen. Neprotestovala jsem, jelikož to poslední, co bych chtěla je zánět do prsou.

Sprcha ok, ale ručně odstříkat když vím, jaký je to masakr? Ta bolest byla NESKUTEČNÁ!!! Začala jsem hledat články žen, které se potýkaly taky s tímto problémem a rady laktačních poradkyň.

Nedalo mi to s šla jsem se zeptat

do sesterny jestli nemají odsávačku. Měli. DÍKY bohu za tuhle věcičku. Tak jsem odsávala do pocitu uvolnění.

První várku mléka jsem vylila.

Přišla sestřička, kde mám mléko a já, že jsem ho vylila. Sestra na mě odvětila: to né, to nesmíte vylívat, to nám dejte.

Omluvila jsem se, že jsem to nevěděla. Sestřička odešla já byla přejetá z toho, že jsem se omlouvala za něco, co jsem nemohla tušit. A taky, já nesmím vylívat mé mléko určené Adámkovi?Stačilo říct předem, že to mlíko ( přesněji kolostrum) chtějí.

Njn, ty moje hormóny.

Tak jsem odsávala a nosila to mé tekuté zlato sestřičkám, které dávaly mléko dětem v inkubátorech apod, což mi upřímně zpříjemňovalo pobyt v porodnici.

4tý den po porodu nás pustili domů.

Teď už bylo vše na mě. Žádné sestřičky. Žádný dozor a rady.

Doma jsem odsávala po každém kojení a udělala zásoby na 20let ( skladovat se může mléko v mražáku max 3 měs).

První kontrola Adámka probíhala u nás doma. Zbylé kontroly probíhaly klasicky v ordinaci.

Na druhé kontrole Adámek přibral jen 60g, což mě malinko vyvedlo z míry, když jsem veděla, jak doposud přibíral.

Pediatr, ale nic neřešil, jen jsme se měli dostavit za týden na převážení. +260g.

Všecko v cajku, malý roste, jak má.

V půlce třetího týdne se začala prsa měnit. Nebyla tak nalitá, nemusela jsem odsávat, prostě splaskly a já začala mít stres a pochybnosti, jestli mám dost mléka pro toho mojeho jedlíka.

(Nečekaně) Hledala jsem na internetu veškeré informace a zjistila jsem, že po určitém čase se začne tvořit mléko dle potřeb miminka.

I tak jsem byla neklidná a kontaktovala jsem Dulu.

Ta mě uklidnila, že to tak je, jedná se o tzv. ustálení laktace, že mám hodně jíst a odpočívat a kontrolovat počet počůraných plen ( optimální je 6ks za 24hodin).

Ten večer jsem se dala do pohody. M. objednal pizzu, sežrala jsem ji celou a koukali jsme na dobrý film.

Konec 3tího týden nám (do toho všeho) Adámek "nadělil" růstový spurt.

Kojení, které bylo doposud co dvě hodiny se změnilo klidně i na co hodinu/půl hodinu. Do toho tu byly stále koliky, které Adámka trápí každý den. K častému kojení a kolikovému pláči se přidal jestě zuřivý pláč, kopání nožičkama a kroucení se u kojení.

Mno na posrání.

Velmi náročné dny. 

Velkou odměnou a hlavně úlevou pro mě bylo odstranění kloboučku, které šlo neskutečně jednoduše, a to hned na první pokus. 

PS: A bez kloboučku plně kojím i teď v 5tém měsíci.

PS2: upřímně obdivuju a smekám před maminkami, které mají dvojčata...před maminkama, které už mají doma malého špunta a k tomu čerstvé miminko....a maminkami které jsou na "vše" samy.

INFORMACE KE KOJENÍ: ( info mám ze zkušeností maminek a rad laktačních poradkyň)

Kolostrum/mlezivo- první dva až tři dny se v prsou tvoří husté žluté mléko, které je velmi výživné a plné protilátek

Zralé mléko: tvoří se třetí až pátý den po porodu. Může se tvořit nadbytek, který je pro ženu velmi bolestivý, je potřeba pravidelně odsávat ( nejlépe kojit) do úlevy, ať se nedostane do prsa zánět ( preventivně se podává paralen).

Mateřské mléko: po 2-3 týdnech se upraví tvorba mléka na poptávka-nabídka. Prsa Vám mohou mírně "splasknout" protože už se mebudou nadbytečně nalévat a vy nebudete muset odstříkávat.

PODPORA TVORBY MLÉKA: mazlení tělo na tělo, nošení miminka v šátku, pití kojícího čaje, nahřívání prsou, homeopatika, bylinky a hlavně pozivní myšlení 🙂

USTÁLENÍ LAKTACE: prostě splasknou prsa skoro do normálu a nalévají se jen tak, jsk je potřeba 🙂

Nemějte o sobě pochyby s nevzdávejte to hned při první nejistotě nedávat!!!!( může to být růstový spurt)...všecko se to utřepe, příroda to tak zařídila....věřte sobě...i prckovi 🙂 :*

Z flašky může krmit každý...z prsa jen vy - Maminka.

Pokud máte dotazy, klidně ptejte...ve volných chvílích hledám informace, prostě pořád čtu a zjištuju info ze všech možných stran/pohledů/názorů...apod. Takže, co vím, ráda povím.image

Má první doba porodní se krapátko protáhla. Melounek si dával pěkně na čas :D Pokud jsem byla schopná, vše jsem psala v reálném čase…jinak jsem dopisovala ihned, jak to šlo.

Kurzívou jsou odlišeny mé myšlenkové pochody….a pozor, pokud někoho pohoršují slova typu „nasrat…atd“ článek ani nečtěte 🙂

28.10. Noc: Budím se. Teda jinak, budí mě bolest v podbřišku, taková jako při menstruaci. Pro mě „nový“ pocit bolesti během těhotenství. Aha, tak tohle jsou slabí poslíčci. Sakra, zase se mi chce čůrat. Jdu na wc. Zkontroluju toaleťák, krev ani hlenová zátka na něm není, tak jdu zase spát.Kupodivu jsem zaspala rychle.

Vstala jsem kolem 8hodiny. Díky „bolestem“ a takovému divnému pocitu v žaludku si začínám uvědomovat můj stav. Stav pod pracovním názvem “ ono, už se to vážně blíží“. Devíti měsíční zrání finišuje. Meloun se šteluje v děloze, aby se mu pěkně lezlo ven. Pozoruju na sobě, že každý malinkatý tělesný výkyv mě vyvádí z míry a vede na záchod zkontrolovat „stav“.

Přemýšlím, jestli by bylo pro mě méně „stresující“ znát přesné datum porodu dopředu nebo jak je to teď. Jelikož mám ale ráda, když mám vše naplánované, tak věřím, že by pro mě byla lepší první varianta.

28.- 29.10. 22hod…hážu vočkem po M., že bychom mohli dát sex a trošku tím melouna popohnat. Jdeme na věc.

23:50 pomalu usínám, ale začínají mě bolet záda v bederní části a do toho se přidává pálení žáhy ze kterého se mi chce až zvracet. Bolest ze zad se přesouvá i dopředu na podbřišek a cítím první silné poslíčky. Nebo to jsou kontrakce?

Kurva to bolí. Po asi minutě bolest ustavá. Za 4 minuty je tu zas.

02:00 bolesti jsou stále a pravidelné, ale jsem klidná a přesvědčená o tom, že se jedná o nácvik na porod. Manžel se mě ptá jestli mi může nějak pomoct.

Přistihnu se, že vteřinu jsem na něj neskutečně nasraná, že vše odseru já 😀 Ptá se mě, jestli si nedám vanu. Jde mi ji nachystat. Už je to zase miláček 😀 Měřím čas. Jedna „kontrakce“ má cca 45 vteřin a rozestupy jsou po 5ti minutách.

2:10 jsem ve vaně. „Kontrakce“ co 2 minuty. Ta voda je tak dobrá 😀 po půl hodině žádná změna, „kontrakce“ silné po dvou minutách. Vylézám z vany, jdu si umýt vlasy a volám Dule, které sděluji, jak na tom jsem. Volá do krnovské nemocnice, jaký je stav a jestli je pro mě případně volný nadstandart. Není, ale místo je.

2:40 bereme sbalené věci. Oblékám se s poklízím ložnici, nádobí….. Chápešto? Já skoro rodím a uklízím v ložnici a peřiny…atd. Rozloučím se s Rondulkou a jedeme.

Po cestě jsou „kontrkce“ co 5-8minut, ale o to intenzivnější. Žádný provoz, klidná cesta, manžel nemluví. Asi se bojí, že mu budu nadávat. Nebudu. Teda, zatím nebudu!!!!

M.se mě zeptá, jestli mě to bolí. Říkám: „né, lechtá, ty vole“…M.: „smysl pro humor ještě máš, tak je to dobré“. Jím banán, mám hlad.

4:10 Dojeli jsme do porodnice a jsem na příjmu. Sestřička mi dává pásy na poslech ozev a během toho vyplňujeme příjem. „Kontrakce“ se ustálily co pět minut na délku 20ti vteřin. O to jsou ale intezivnější. Po ozvách si mě sestřička bere na lehátko a provádí vaginální vyšetření.

Verdikt: otevřená na jeden prst a čípek je skoro pryč.

Dostávám festivalový náramek s mým jménem. Dále mi sestřička odbere krev a zeptá se mě jestli mi měřili pánev, protože jsem dost drobná. Ne, nikdo mi pánev neměřil.

Znervózním.

Proč mi nikdo neměřil pánev, když se to dělá? Sestřička mě vede na pokoj. Neměli volný nadstandart i tak mi nabídka dvoulůžkový pokoj, ať mám klid. Jakmile ráno dorazí doktor, proběhne další vyšetření.

Ležíme na pokoji, bavíme se, děláme si srandu a pomalu usínáme. M. vytuhnul hned…já byla v takovém polospánku a přemýšlela nad svou nezměřenou pánví.

8:00 M. mi jde pro Rennie a slipovky, jelikož mě začala opouštět hlenová zátka. Chuťovka tak po ránu. Mám hrozný hlad a nepříjemně mě bolí hlava. Bolest hlavy je dokonce ještě nepříjemnější než „kontrakce“, které jsou STÁLE a NEUSTÁLE co 5min od té doby, co začaly.

Něco nepopsatelného. Stále dokola. Každých 5 minut. 24hodin. Dokola....dokola....

9:30 doprdele, kde je ten doktor? At už mě prosím zkontroluje. V duchu jsem dořekla tuhle větu a v tu chvíli přišla sestřička, že mám jít na kontrolu.

Ležím na lehátku. Zase mi stříkají na pipinu tu hnusnou ledovou dezinfekci. Verdikt doktora: „stále otevřená jen na prst“. !!! CO????? COŽE? X hodin silná „kontrakce“ v rozmezí od 2 do 5ti minut a já jsem otevřená jen na prst?

Tak teď se mi chce vážně brečet. No nic, zatlačím slzu a jdu tu „radostnou“ novinku sdělit M.

Píšu Dule, co a jak.

Jím komblížek.

Nemám náladu. Je mi z toho všeho smutno. 

Posílám M. domů, ať se postará o Rondu a pořádně se vyspí.

Jím druhý koblížek.

Manžel odjel.

Ležím v posteli a říkám si proč to "musí" být. Jinak: proč to tak chci mít?  Tolik "zbytečné" bolesti.....můžu zažádat o nějaký utlumovák nebo rovnou si dát nabízenou vyvolávací tabletku, ať to urychlím. 

Ne, na tuhle bolest po porodu zapomenu s miminko se narodí přirozenou cestou bez dopingu. Sama sebe kárám. Tečka.

10:30- sestřička mi měří ozvy a ptá se mě na jména pro miminko. Diktuju ji pro holčičku: Klára, Sára nebo Viktorie a pro chlapečka Tomáš či Adam.

Zaměřila se jen na dívčí jména. Že bychom čekali holčičku? 😄

Povídáme si a dostaneme se na téma nadstandart. Dula mi ho doporučila, ať mohu mít přes noc u sebe manžela a mám klid se vyspat. Sestřička mi odvětí, že by bylo lepší nechat ho někomu, kdo vážně rodí. Do psí prdele a já asi dělám, co? „NEvážně“ rodím?

Ale na druhou stranu "to" chápu a nadstandart pouštím.

11:30 – Jsem zpět na pokoji. Brečím ve sprše. Když si představím, že tohle budu dobrovolně zažívat ještě třeba x dnů „bez výsledku“…..velmi nepříjemná a zoufalá situace.

Dostávám oběd. Musím říct, že žádný Imperial to není, ale oběd byl chutný a já už vážně měla hlad. Když se někdo mihne na pokoj chovám se k němu s maximální slušností, za vše děkuju a snažím se usmívat, co to jde. ( Protivná a nasraná můžu být jen na sebe...a manžela, který mi "to" udělal :D)

Díky tomu, co se personálu a sestřiček týče, jsou na mě moc milí a já jim za vše děkuju.

12:00 MUSÍM jít spát. Je tu neskutečné horko. Mám otevřené dvě okna a stále je mi vedro. I když jsem oddělení porodním a šestinedělí a sem tam slyším pláčící miminko, je tu klid….usínám.

13:30- přemýšlím, co bych sežrala. Pořád mám žízeň. To vedro…

16:30 je čas změřit ozvy. Dopoledne ještě, jakš-takš pracovala děloha, takže malé kontrakce, ale teď byla čára, i přes pravidelné bolesti, rovná, jak Route 66. Asi jsem nějaká vadná. Přitom stále ty stejné bolestivé pravidelné stahy v podbřišku vystřelující do kříže.

Nabídli mi znova nadstandart. Nešla jsem. Na pokoji jsem sama a je tu klid. Večer ještě půjdu na měření ozev a domluvíme se. Jelikož nejsem na nadstandartu, tak tu nemůže být se mnou M. takže buď pro mě večer přijede nebo až ráno. Uvidíme po večerní kontrole ozev.

17:30- véča. Jídlo mi teď ( ostaně, jako vždy) dělá tu nej radost. Na véču jsem dostala dva čupr gumové rohlíky (to já můžu :p), balení šunky a máslíčko. Za 5min a po těch polotovarech není ani vidu😄

Jdu zpět na postel a nudím se. Přemýšlím. Vnímám bolest. Jsem smutná. Přišla hlavní PA a ptá se mě, jak se cítím. Jooo, kdybych to na ni měla všechno vybalit. Řekla jsem, že dobře, až na ty pravidelné silné „kontrakce“. Vysvětlila mi, co a jak a šla o dům dál.

20:30- poslední meření ozev. Zase vše v pořádku a děloha na mě vyloženě sere, ale bolest je stále stejná. Stále nekonečná. Klesám na mysli. Už je to na mě moc. Jdu do sprchy. V posteli si pustím Simsny a snad ten posraný bolestivý dnešek zaspím.

24:00 už 2 hodiny mám zase ty pravidelné, ty nejintenzivnější, bolesti v podbřišku. K tomu se přidal pocit na zvracení, malátnost a třes celého těla.

Jdu za PA, ať ví, co se děje. Jdeme měřit ozvy+kontrola. Stále otevřená jen na 1cm. Takže si to shrneme. Je to přesně 24hodin, co mi začaly bolesti.

Napadá mě, že se mi tady musí všichni smát, že jsem simulant a prd vydržím.

Třeba to tak je. Třeba ty roky menstruace doprovázené neskutečnou bolestí v podbřišku, zvracením, omdléváním s třesem celého těla byly jen běžné menstruační bolesti.

30.10. 6:40 jdeme měřit ozvy. Miminko prospívá, a i když mám bolesti neustále, nezaznamenávají se na grafu. Jsou to prostě „jen“ poslíčči.

9:00-10:00: přišel doktor ma vizitu a sdělil mi, že mám dvě možnosti: zůstat do zítra a vyvolat porod tabletkou nebo jet domů a přijet až budu mít opravdu kontrakce, protože teď žádné memám a nic mě (přece) nemůže bolet.

Holky, tady tohle mě dorazilo...už tak velmi ponižující a nepříjemná věta..., ale když Vám ji do očí řekne chlap...člověk s penisem. Bez rodidel. Bez možnosti zažít přirozené těhotenství a porod. Ty pi*o....zacpu slzný kanálek. No nic, jedeme dáááál.....

Moc si přeju jet domů. Čekám na M. Stále a stále mám ty bodavé bolesti do podbřišku a beder/kříže. Nemůžu u nich chodit ani pořádně sedět. Mé tělo je paralyzované vždy, když ty moje NEbolesti mám.

Jedeme konečne domů.

Jsme doma.

Sedím na gauči...……se stále stejnými bolestmi, ale doma......a s velkou LÁSKOU a pocitem štěstí, že už se ta chvíle, kdy budeme tři (s Rondulou čtyři 🙂) OPRAVDU blíží.... ❤️🍉😘 

PS: a proč to vše tak dlouho trvalo, když je tabletka na vyvolání porodu a vše by se urychlilo a já bych nemusela být tak vyčerpaná a "naštvaná"?

Odpověď je jednoduchá. Od samého začátku těhotenství pro mě byla priorita, ať se miminko dostane na svět přirozeně, svým tempem a bez léků, takže i během porodu jsem odmítla veškeré léky, konkrétně oxytocin, který mi byl po 4 hodinách slabého tlačení, v důsledku vyčerpanosti z předešlých dnů, nabídnut na podporu činnosti dělohy.....

Suma sumárum: mám, co jsem chtěla 🙂 !!! a pokud mě někdo chce soudit za mé myšlenkové pochody v takovém stavu, tak je lepší článek přejít a neřešit 🙂

• více článků na www.byclaire.cz

Prdy. Zaražené prdy. Křik. Bezmoc. Nevyspání. Kruhy pod očima. Podrážděná nálada. Brek. Ježení vlasů. Otázky typu: Proooč? Smutek. Beznaděj. Hlad. Neklid. = Kolika/y.

Vy, které máte doma miminko, co trápí koliky jistě hledáte každý záchytný bod, jak svému drobečkovi ulevit. Stejně jsem na tom ( byla) i já.

Adámka začaly trápit koliky týden po porodu. Po první probdělé noci, kdy plakal 3 hodiny v kuse jsem se rozhodla najít a odstranit příčinu. Bolí mě to za něj a nejraději bych to za něj odprděla. Takže, zde je pár mých rad.

Nejsem zastánce dopováním léky, sama žádné neberu, jen pokud je opravdu zle, použiju paralen. Avšak v tomto případě jsem i já ustoupila a využila pomoc sice né přímo léků, ale doplňků. Já užívám Laktobacily od Biopronu, Dologran a vit.D. Co dávám Adámkovi, viz. článek.

Průběžné info o změnu stavu (zlepšení, zhoršení) budu doplňovat zde do článku po týdnech 🙂

PS: PO 14ti dnech stav: ZLEPŠENÍ

• dopoledne dávám kapičky BioGaia a BabyD.
• pokud mám prsa opravdu nalitá, před kojením odstříkám odsávačkou mléko ( cca 15-20 odsátí z prsa ze kterého budu kojit, do úlevy), ať se prcek nezalyká velmi rychle tekoucím mlékem a nepolyká zbytečně vzduch. Pokud mléko teče a stříká i tak, do plínky ho trochu "vymačkám", ať se miminko nezalyká. Nebo použiju klobouček. Adámek přes něj pije "soustředěněji", tak se nezalyká při sání.
• 5min před kojením ( např. před přebalováním ideál) dávám 10kapek BabyCalm a Espumisan ( střídám po týdnu)
• piju jeden šálek kmínového odvaru denně, resp. - popíjím přes celý den
• nošení v náručí a pohupování, pokud nemáte šátek či nosítko
• procházky a cvičení, po nakojení odříhnutí
• společný spánek v jedné posteli

 PS2: Po třech týdnech stav: ZHORŠENÍ
- jelikož se Adámkův stav zepšil jen na krátko a ke všemu se přidala zelená kysele zapáchající stolice s hlenem, musela jsem to začít řešit od základu. Čili od sebe.

• vysadila jsem Adámkovi BabyD, BioGaiu i BabyCalm ( vyjímečně dám Espumisan)
• piju kmínový čaj a užívám HylakForte ( přírodní probiotika)
• přestala jsem jíst vše mléčné ( i s "může obsahovat" nebo "stopy"...), vejce, sóju a sladkosti ( denně padla tabulka čokolády, pytlík bombónů, Miňonky a Mila..atd)
• po týdnu neskutečné zlepšení- prdíky minimálně, klidné spaní v noci, kojení co 3-4 hod místo 2
• po měsíci, až se vyčistím já i malý, začnu pomalu zařazovat mléčné výrobky atd. a uvidíme.....;)

PS3: Po čtyřech týdnech stav: ZLEPŠENÍ
zkoušíme (BKM) bezplenkovat...ale jen tak light zatím = po nakojení (zatím jen přes den). A jak to u nás probíhá?

-Po nakojení čekám 5 min, pak vezmu prcka se vyprdět/vykakat do umyvadla. Držím ho za zadeček a stehna, jakoby seděl s přitaženýma nohama k bříšku, a je opřený svými zády o mé břicho. Když vykonává to veledílo, tak mu u toho říkám "prc, prc :D" prostě takové heslo, které se bude později hodit při učení na nočník. Poté umyju zadeček vodou a když je potřeba namažu mandlovým olejem.

PS4: Po 8mi týdnech stav: ÚPLNĚ JINÉ MIMINKO
- postupné zařazování potravin - vejce a mouku či sladkosti ( chystám článek se seznamem sladkostí, které můžete při ABKM 🙂 🙂 ) s obsahem sóji. Vše malý snáší 🙂
- vyřadila jsem BioGaiu i Vit.D od Terezia. Mám objednané Laktobacily a Vit.D té nej kvality ( bez adjektiv = prostě bez zbytečných sraček). Zelená stolice so objeví vyjímečně
- Dobírám Vit.D  min 4000UI na den, ať má dostatek VitD i malý přes mléko
- a hlavně, začala jsem pravidelně bezplenkovat - po probuzení a po jídle. Tohle nám pomohlo ze všeho nejvíc. A to jsem si na začátku říkala, co to zase bude za debilní osvětu......jen mě mrzí, že jsem to nezkusila dřív.
- před každým kojením dávám Espumisan

- Ukázka bezplenkování nad umyvadlem. 

A co používají ostatní maminky: ( některé věci já osobně po svých zkušenostech nedoporučuji , ale dávám zde info, které jsem načerpala, dodržovala jej, ale postupem času zjistila, že né vše Adámkovi sedne)

• BioGaia- ( už nedávám) 5 kapiček každé ráno ( obsahují mléčnou složku, nevhodné při ABKM), dají se nahradil probiotické kapky od Biopronu ( takové nejmenší zlo, bez mléčné složky)
• VitD Vigantol/BabyD - doplnění vitamínu D. Oba uvedené doplňky mají nově totožné složení. Pokud chcete menší zlo, sáhněte do VitD od Terezia - nosičem je tam olivový olej ( i když rafinovaný :/), ale aspoň né triglyceridy.
•  Espumisan/Infacol/BabyCalm/SabSimplex: BabyCalm je jediný přírodní a velmi účinný pokud miminku nevadí Fenykl. Pokud ano, doporučuju Espumisan
• Cvičení - položte miminko na gauč/postel. Uchopte jeho nožičky v kolenou, tak aby měl nohy skrčené k bříšku ( ne na sílu). S nohama provádějte velký krouživý pohyb po bříšku PO směru hodinových ručiček cca 3 minuty. Tento cvik prokládejte rovným stlačením bříška skrčenýma nohama (takové poloklubíčko = stlačení nožiček k hudníku).Po 3 minutách vemte mimiko do náruče, pohupujte se nahoru a dolů nebo třeba tančete, mírně třepejte ( ať se ty prďky pěkně setřepou) a pak znova 3 min masáž. Opakujte dle potřeby. Cvičení můžete provádět po odříhnutí po jídle ( pokud Vám miminko neublinkává) a hned jak se probudí, nejlépe před kojením...klidně i v noci, kdykoliv 
•  Čaj - stačí, když budete pít fenyklový/kmínový/anýzový a vše se dostane přes mléko. Pokud nekojíte, tak můžete i po lžičkách ( ale zde bych byla velmi opatrná, ať nevyvoláte dítěti průjem).
•  Vynechání potravin - mléčné výrobky, cukrovinky, vejce, čerstvé pečivo.....Tohle vše ( a mnoho dalšího) může dělat neplechu. Mléčné výrobky kvůli možné alergii a cukrovinky, které podporují množení/kvašení Candidy v břiše, které způsobuje nadýmání. Alergie na mléčné výrobky se dá u miminem zjistit tak, že má po zelenou stolici ( pozor, u mimižloutenky je stolice také zelená a také v případě, že miminko při kojení pije převážně přední mléko).
• Umělá výživa: nejvhodnější je mléko kozí- existuje i UM z kozího mléka. Pokud dítě má alergii na kravskou bílkovinu s největší pravděpodobností nesnese ani kozí mléko. Nejpodibnější lidskému je mléko prasečí. Pokud má miminko alergii, existují mléka se štěpenou bílkovinou ( Neocate) a je tak pro miminko stravitelné.
• Další pomocníci - nahřívací polštářek s hroznovýma peckama ( DM drogerie), teplá koupel, ruční olejová masáž bříška po směru hodinových ručiček ( na YT je hafo videí, jak na to), nalepení tejpů, rektální rourka ( tu použít, až v krajním případě), nechat si zkontrolovat techniku kojení od LP ( miminko může polykat zbytečně moc vzduchu), odstranění kloboučků ( při pití přes klobouček miminko polyká spousty vzduchu), nechat odříhnout po každém krmení, nošení v šátku....
• pokud si neumíte představit vaření bez cibule, jako já, před přípravou ji přelijte vroucí vodou - cibuli takto zbavíte její štiplavosti a látky, která nadýmá.

Tohle jsou mé rady a tipy. Nečekejte, že to zabere ze dne na den. Střeva se teprve osidlují a zvykají si, takže prdíky a bolest bříška bude minimálně do 3 měsíců. Nicméně dá se to zmírnit. Chce to vydržet a řídit se tipy.....5/10/14 dní potrvá než se vše utřepe a vězte, že "uslyšíte ( asi i ucítíte) změnu"...ale hlavně, uleví se tomu Vašemu plynatému miláčkovi. Více na www.byclaire.cz