7.2.2005 se dva mladí lidé rozhodli, že spolu začnou vztah 🙂

V ten den ani jeden z nás určitě nevěděl, že to spolu "dotáhneme" tak daleko. I rodiče nám pořád říkali: "Pro jedno kvítí slunce nesvítí!" Nám to bylo jedno. Byli - a pořád ještě jsme - zamilovaní... Společné měsíce utíkaly a občas se přes nás přehnal mráček, který jsme ale společnými silami odfoukli! I rodina už přijala fakt, že se máme opravdu rádi, ale pořád se našim snům smáli. Chtěli jsme svatbu, děti, náš rodinný domeček...

Oba jsme odmaturovali a rozhodli se, že spolu začneme žít. Nastoupili jsme do našich prvních zaměstnání a pomalinku si všechno začali zařizovat. Sice jsme neměli "ten náš domeček", ale skvěle nám k tomu posloužilo celé patro v domečku teď už manželových rodičů.

Bylo nám spolu moc hezky, a tak se myšlenka na svatbu mohla odvíjet reálnou cestou.

13.2 2010 jsme poprvé pozvali naše rodiče  k NÁM na oficiální návštěvu ( rodiče se už znali 2 roky). A aniž bych to dřív tušila, stal se z toho dne den s velkým D. V té době ještě můj přítel, mě zavolal z kuchyně, kde jsem ještě chystala poslední občerstvení na stůl, do obýváku. A tam se TO stalo! Požádal mě o ruku! Bylo to moc krásné, okamžitě jsme měli oba slzy v očích, a při navlékání prstýnku se nám třepaly ruce 😀 Pak se dostalo i na mé rodiče. Maminka dostala kytičku s prosbou o mou ruku a samozřejmě odpověděla kladně. Poté si rodiče rozdělili úlohy, kdo se o co postará, a pak se mohlo oslavovat.

V následujícím týdnu jsme na matrice vyřídili termín svatby a já mohla začít shánět svatební šaty. V posledním unorovém týdnu jsem šaty sehnala a dokonce jsme oblékly i družičku 🙂