Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
collette
4. říj 2010

Bordel v bytě...

V roce 2007 jsme si koupili byt. Sice na sídlišti a na šílenou hypotéku, ale po rekonstrukci, skoro 75 m2, krásný, světlý, velká lodžie, okna na obě strany domu.

S bytem přišla krásná kuchyň, i když vybírat ji já, rozhodně bych nevolila odstín třešeň/kalvádos. Stejně tak ne plovoučku v podobném odstínu. Mám ráda světlé dřevo. Kuchyň a obývací pokoj tvoří krásný otevřený prostor a umožňuje to, co jsem vždycky chtěla: ráda vařím pro návštěvy a když přijdou a já nemám hotovo, mohu vařit a přitom se s nimi bavit a ne být jako Popelka zavřená v kuchyni. A šestimetrové jižní okno kompenzuje tu tmavou barvu kuchyně a podlahy. Koupelna má rohovou vanu, zrcadlo přes celou stěnu, což oceňuji zejména, když lezu do/z vany - bílá hrošice jde brát lázeň. Ale má to stejný účinek, jako svého času nápis na ledničce "Nežer!!!", tedy veškerý žádný. Obklady se snaží evokovat řecké lázně, včetně tří Grácií. Taky bych je tam nedala, ale což, koupelnu kvůli tomu hned překopávat nebudu. Je světlá a čistá a to mi momentálně stačí. Za pár let to uděláme jinak.

Zařídili jsme si ho tak, aby se to líbilo a vyhovovalo nám, i když lidé pohybující se v oblasti designu by nejspíš skřípali zubama a mnohý samozvaný arbitr by ohrnul nos. Knihovny IKEA Expedit, starý kulatý rozkládací jídelní stůl a židle z první republiky, který je nenahraditelný, když pořádáme kulinářské párty, starý rozkládací gauč, který vypadá tak strašně, že na něm pořád musím mít přehoz, abych ho neviděla, ale je neuvěřitelně pohodlný a jak se na něm spí - kam se hrabou naše supervysoké moderní matrace. Ke gauči je i konferenční stolek. Stejně strašný, ale přehoz přes něj jde těžko. Oboje jsme dostali od kamarádky, abychom alespoň něco měli, "než si pořídíme nové". Dost velkou část obýváku zabírá "pět švestek", jak říkáme sedacímu vaku Sakypaky. Také tam máme "bobíka" což je něco z IKEA. Koupili jsme to v levném koutku a nevíme úplně přesně, co to je. Odhadujeme, že buď velká podnožka, nebo nějaká součást gauče. Každopádně to bylo za hubičku koupeno jako místo, které bude patřit Hopce, aby neskákala na gauč. Prdlačky. Hopka na to prdí, ale každý, kdo přijde, si na to okamžitě sedne.

Z jednoho pokoje jsme si udělali ložnici, z druhého pracovnu/šatnu. A postupně jsme byt dovybavovali a nahrazovali provizorní věci. Vzhledem k tomu, že jsme vše museli zaplatit vlastními penězi, šlo to pomalu, ale šlo to a to větší radost jsme z výsledku měli radost. Nejdéle nám trvalo, než jsme vybrali novu sedačku. A stolek, protože měl ladit se sedačkou. Konečně jsme našli to pravé. A nekoupili, protože jsem zjistila, že jsem těhotná a finanční plán byl přehodnocen a peníze se začaly strkat z pochoptelných důvodů jinam.

Takže krásný byt, možná trochu chaoticky zařízený, ale zabydlený a my jsme byli s výsledkem spokojeni. Ale v létě loňského roku to začalo. Bylo třeba dát dohromady dětský pokoj. Takže zrušit špajz, do bývalého špajzu přesunout pracovnu. Mohu vřele doporučit - není nad to, když 12 m2 přesouváte do 3 m2. Kde vám ještě z původního uspořádání zbyla dvě horská kola. Ale po odhodlaném selektivním eliminačním procesu se povedlo. NASA koutek byl na světě. Ze začátku jsem měla strach tam chodit, protože jsem si tam připadala jak ve Vesmírné odysee a čekala, kdy se z těch všech krabic a drátů a monitorů ozve "HELLO, DAVE". A dali jsme se do pokojíčku. Trvala jsem na tom, že pokojíček musí být do porodu hotov, protože vím jak to chodí: to se udělá "až" a nakonec svatý Až nikdy nedorazí. I to se nám povedlo. Jen záclony a povlečení košíku jsem viděla až po návratu z porodnice, ale bylo to tam.

A bylo to moc hezké a já si říkala, jaká je to paráda, máme hotovo a je to fajn. Věci mají své místo, ne všechno úplně ladí, ale jsou to věci pěkné, kvalitní, neponičené. Sice to minimálně dvakrát týdně vypadá jako v prádelně, ale co, to k mimi patří. Jenže pak se z našeho malého hodného ležícího miminka stal meloun na gumicuku a bylo po ftákách.

Nejdřív se začaly stěhovat některé věci ze spodních částí otevřených knihoven. Pak bylo třeba olepit chrániči exponované rohy. Ale zase jsme konečně docenili výhody zmíněného konferenčního stolku - vzhledem k tomu, že je čalouněný, odpadl problém s dalšími rohy. Jedny dveře jsme museli zajistit gumicukem, aby na malého nespadly 5schůdky za nimi - do NASA koutku už se prostě nevešly. Vzhledem k tomu, že jsme to museli připnout na panty dveří dalších, tak ty také nezavřeme a vypadá to fantasticky. Také přibyly pojistky na spodní šuplíčky. Pak lžíce na boty pro zajištění šuplíčků vyšších. V současné době uvažujeme o tom, že koupíme ohrádku. Nedáme do ní Kubu, ale televizi, stereosoupravu, reprobedny a stojan s CD. Protože hádejte, co Kubu láká nejvíc. Teda hned po recyklaci. Provizorní řešení s kartonovou krabicí už neobstojí. Pět švestek je teď jako prase, protože jakžtakž brání Kubovi projevit zahradnické sklony. Jednou jsem si dovolila jít na záchod a nechat ho bez dozoru a už se po něm vydrápal a krásně nakypřil hlínu ve třech velkých květináčích. A jak tak do toho slintal, tak má pět švestek černé maskování.

Každý den luxujeme, protože byste nevěřili, jaký bordel dokáže udělat jedno dítě a třetina rohlíku. A to mu ještě většinou půlku té třetiny zblajzne Hopka. Jenže uklidím vysavač a kde se vzaly, tu se vzaly, drobečky jsou zpět. Teď měl navíc rýmu, takže jsme pořád odsávali, tak už jsem si řekla, že se na to můžu razdvatři a vysavač jsem nechala venku. Stejně tak jsem rezignovala na leštění zrcadlové skříně v chodbě. Náš malý Narcis je u ní pečený vařený a jistě víte, co dokáží dětské pacinky. Zvlášť, když je na nich kus toho rohlíku.

Vedle té skříně je otevřený botník. Kromě toho, že je Kuba narcis, tak je taky fetišista přes boty. Můžu je rovnat jak chci, vždycky někdo zazvoní v okamžiku, kdy je z nich neidentifikovatelná halda a Kuba kouše Crocsy. Navíc je těch hald teď po bytě povícero, protože jsme v odbodbí změny velikosti. Prádlo kam se podíváš. Nejsem posedlá úklidem a pořádkem, ale občas mě to sejří.

Takže co jsem tím elaborátem vlastně chtěla říct? Že jsme měli krásný útulný byt. Teď máme spokojené dítě...

P.S. Kvízová otázka: Připojuji obrázek oněch zmiňovaných třech Grácií a vy mi řekněte, proč vavřínový věnec dostává právě ta prostřední:oP

    jé, ty máš doma moje dítě??? 😀 Chceš uklidnit? Takhle to bude pořád .... Jen obory zájmu se budou měnit, my loni museli uklidit ilustrovanou Kámasútru (svatební dar praštěné sestřenky) hoooodně z dosahu. JInak se řídím heslem " bordel v bytě, šťastné dítě" - doporučuji totéž, je to menší záhul na nervy a fyzické síly 😀 Hezký, zasmála jsem se.

    5. říj 2010

    Šťastné dítě - bordel v bytě, jako u nás 😀

    5. říj 2010

    co mi to jenom připomíná??? 😀DD

    5. říj 2010

    @neumisa
    @bufina
    @laola Taky jsem někde četla názor "neuklízíme, aby návštěvy nebyly na rozpacích, že máme naklizeno", případně "aby se návštěvy cítily jako doma". Jenže já jsem z toho občas vážně na nervy a tuhle jsem se přistihla, že jdeme na procházku,i když je hnusně, jen abych to neviděla. Já jsem prostě utekla z bytu:o/

    5. říj 2010

    @collette A to je Kubík ještě malej, bude hůř ☹ Vidím to u nás, malá 3 roky, všechno roztahá, u ničeho nevydrží, malej začíná mít vyklízecí období, kam se doplazí, tam rabuje.... Někdy se rozmýšlím jestli to uklízet, nebo rovnou podpálit 😀

    5. říj 2010

    @collette klídek, časem otupíš 😀

    5. říj 2010

    @bufina Já mám kolikrát chuť to vykopat z bytu:oD

    @neumisa Ano, a budu sedět na tom našem gauči a "ďyvně" se kývat:oD

    5. říj 2010

    @collette 😀D jj, zdrhnout je nejlepší😀DD

    5. říj 2010

    @collette bordel v byte ma aj pozitivnu stranku- je z toho potom takyto super clanok, smiala som sa az mi slzy tiekli🙂)) a aspon nemam pocit, ze u nas nie je vsetko v poriadku, ked to tak nejak nestiham☹

    5. říj 2010

    @collette : dokonale jsi mě pobavila, už aspoň vím co nás čeká v novém bytě za rok

    22. říj 2010

    @beru3nek Za rok? Prober se, já dávam Adámkovi pět měsíců, maximálně šest:oD

    22. říj 2010

    @collette : kéž by 🙂

    22. říj 2010

    @beru3nek Copak, nechtějí vás do nového bytu pustit?

    22. říj 2010

    @collette : ne ne, máme svalovou hypotomii, takže nám půjde vše asi trošku pomaleji, ale poctivě cvičíme, tak nám Adámek ještě všem ukáže 🙂

    22. říj 2010

    @beru3nek Ježiš, promiň, to jsem nechtěla. Tak to vám moc držím palce. Cvičení je fajn a že by to Adámek nezvládl se nepřipouští:o)

    22. říj 2010