Pomozte nám napsat další příběh

Mám ráda příběhy. Některé mi pomáhají uvědomit si, co je a co není v životě důležité, jiné zamyslet se a utřídit si myšlenky.

Život je plný příběhů. Ne všechny mají dobrý konec, ale jak se říká, zážitek nemusí být krásný, hlavně že je silný. A to samé platí pro příběhy.

Tady na MK často čteme silné příběhy a také už jsme spolu pár pěkných napsali. Letos v listopadu snad napíšeme další. Je to malá část daleko většího příběhu - příběhu života malé Amálky a její rodiny. Něco z něj si můžete přečíst.

Tento příběh je dlouhá cesta s nejistým koncem, ale fakt, že snad dokážeme tu cestu alespoň trochu usnadnit a ukázat, že na to hrdinové příběhu nejsou sami, že je tu spousta lidí, kteří na ně myslí a fandí jim, je nesmírně důležitý.

Znáte ten příběh, ve kterém se věřící člověk ohlédne za svým životem, který se mu jeví jako cesta po pláži s Bohem po boku, a on si uvědomí, že v okamžicích, kdy mu bylo nejhůře, je na pláži jen jeden pár stop? Ptá se proto Boha, proč ho v jeho nejtěžších chvílích opustil. A Bůh mu řekl: "Mé drahé dítě, miluji tě nade vše a nikdy bych tě neopustil. Ty chvíle, kdy si myslíš, že jsem to udělal, to byly okamžiky, kdy jsem tě nesl..." 

No, na Boha si rozhodně hrát nebudeme. Ale chtěla bych věřit, že až se jednou budou Amálčini rodiče ohlížet zpět, uvidí toto období jako ten kousek života, ve kterém jejich stopy nebudou tak hluboké a osamocené jako obvykle, protože alespoň na tomto kousku se objeví i naše stopy.

Tento příběh nikdy nevyjde knižně a vaše jméno se nikdy neobjeví na seznamu autorů vydavatelství... Ale jsou srdce, do kterých se zapíše snad navždy...

Přidáte se? Psát začínáme 1. listopadu a uvítáme každého spoluautora - každé slovo se počítá. A já osobně vám za každé z nich předem a ze srdce a upřímně děkuji!