Puberta na talíři, nervy na tenkém ledě: Zpověď mámy jedné téměř ženy
Ráno začíná tichým „dobré“, které ve skutečnosti znamená: nemluv na mě. Moje třináctiletá dcera vstává z postele jako stínový ninja emocí – nikdy nevíš, co z ní ten den vyleze. Může to být zasněná víla, která maluje veselé obrázky, nebo malá sopečná erupce, která tě sežehne pohledem jen proto, že jsi použila její oblíbený hrnek. A nechybí ani depresivní výjevy – čím víc černé, tím líp.
Jsou dny, kdy má v očích smutek celého světa. Jindy mě vítá ve dveřích smíchem tak nakažlivým, že se i pes rozštěká radostí a králík začne běhat po stropě. Někdy si všimnu, že vnímá jen svůj vnitřní vesmír – a jindy její pohled doslova říká:
„Ještě jedno slovo a sežeru tě.“
Puberta. Krásná, divoká, nevyzpytatelná puberta.
Ztracená mikina
„Mami, kde je moje černá mikina?“
„Nevím, asi tam, kde sis ji naposledy odložila.“
„To mi fakt pomohlo, díky.“
(za tři minuty)
„Mami, promiň, měla jsem ji ve skříni. Už ji mám. Mimochodem, mám tě ráda.“
A takhle žiju na emocionální houpačce. Často bez pásu.
Scénka č. 2 – Sebeláska po pubertálnu
„Dneska vypadáš pěkně, M.“
(pohled do zrcadla) „Ne, vypadám jak pavián v plavkách!“
(pět minut nato) „Hele, udělala jsem si hustý make-up, nechceš, ať tě taky nalíčím?“
No jistě. Proč ne. Hranice mezi „jsem hnusná“ a „jsem bohyně“ je v tomhle věku tenčí než moje trpělivost v pátek odpoledne.
Ale pak přijde večer. Když se mi schoulí do náruče, i když už by se měla dávno tvářit, že má city na háku. Když mi vypráví o kamarádkách, o tom klukovi, co ji možná pozdravil (nebo si jen nakopl palec). Když mi položí hlavu na rameno a řekne:
„Mami, jsi fakt nejlepší.“
V ten moment vím, že to všechno má smysl.
Co jsem si jako máma puberťačky odnesla – a posílám dál:
Neber si to osobně. I když tě pošle do háje za úplnou blbost – není to o tobě. To jen hormony testují kvalitu vaší Wi-Fi a tvého klidu.
Buď blízko, ale nelez. I když zavírá dveře a říká „nech mě“, v srdci chce vědět, že jsi tam – že jsi bezpečný přístav, kdyby náhodou přišla bouře.
Humor zachraňuje. Vážně. Když začneš tančit s vařečkou uprostřed kuchyně, buď tě pošle do..., nebo se rozesměje. Obojí je výhra.
Dovol jí cítit. Puberta je laboratoř emocí. Dovol jí brečet, smát se i být chvíli sama. Nepotřebuje opravit – jen pochopit.
Zůstávej ženou. I když jsi máma. Buď jí vzorem v sebelásce, klidu, síle i ve schopnosti říct „dneska nemůžu, potřebuji chvíli pro sebe.“
Život s puberťákem není jen přežívání – je to učení se nové lásce. Té, která roste spolu s nimi. A i když někdy bolí, je to jedna z nejhlubších forem lásky, jaké můžeme zažít.
A co je na tom všem nejzajímavější?
Ty jako matka – i když ti přibudou nové vrásky a šediny – mládneš. Protože puberta je jako zrcadlo – zrcadlo růstu, odvahy a velké, nezničitelné lásky.
Doporučujeme
Koukám, že jsi velmi mladá maminka, já v 31 měla mimino. Puberta u nás začala pomalinku lehce ťukat na dveře, zatím nesměle (je jí 10,5), ale cítím, že sama jsem někdy uzlíček emocí a nervů (že by hormony, brzká předmenopausa? Každopádně někdy mám co dělat sama se sebou a do toho předpubertální slečna a skoro osmiletý "hádě" s přístupem "mám vše na háku" 😀
S dcerou jsem prakticky maturovala – měla jsem ji opravdu brzy. A tak mám svoji vlastní pubertu ještě docela živě v hlavě. Někdy je to výhoda, jindy spíš nevýhoda… hlavně pro ni. Pamatuju si totiž až moc dobře všechny ty osvědčené finty na rodiče. 😄
Když se u ní začala puberta ozývat už v devíti letech, říkala jsem si: „Nechápu, proč na to všichni tak nadávají.“
No... teď už to chápu naprosto dokonale.
Za poslední půlrok mi přibyly minimálně dva nové šedivé vlasy (i když před manželem tvrdím, že jsou z něj). A pravda je, že ta puberta v nás zůstane tak trochu napořád. Někdy mám i já dny, kdy se v sobě vůbec nevyznám. Přesně jako tenkrát. A možná právě díky tomu jí rozumím víc, než by čekala.
Koukám, že jsi velmi mladá maminka, já v 31 měla mimino. Puberta u nás začala pomalinku lehce ťukat na dveře, zatím nesměle (je jí 10,5), ale cítím, že sama jsem někdy uzlíček emocí a nervů (že by hormony, brzká předmenopausa? Každopádně někdy mám co dělat sama se sebou a do toho předpubertální slečna a skoro osmiletý "hádě" s přístupem "mám vše na háku" 😀
@ninive211 jojo, mládě jde do puberty, já do přechodu a manžel asi půjde do blázince, páč tohle nemá šanci přežít ve zdraví 😆
@daisymay díky za článek, teď se v tom zrovna plácám, když mladší syn - jak to napsat - vyměnil mě za slečnu? 🙂)) V dobrém....
@berenika39 Oni se jen tváří, že už nás nepotřebují 😊
Pod to se podepisuji. Dcerou cloumají hormony už snad od osmi let, je jí deset a je to čím dál větší a těžší jízda. Má v sobě všechny emoce, které jde mít. Je to s ní náročné, ale pořád jde vidět, že mě potřebuje.
Ještě čekám, co trojka, kdy to přijde u ní.
No a syn...to je taky výzva. Někdy se otevře jak kniha a já žasnu, jak je úžasný a z toho je to introvertní tele.
♥️♥️♥️
Pod to se podepisuji. Dcerou cloumají hormony už snad od osmi let, je jí deset a je to čím dál větší a těžší jízda. Má v sobě všechny emoce, které jde mít. Je to s ní náročné, ale pořád jde vidět, že mě potřebuje.
Ještě čekám, co trojka, kdy to přijde u ní.
No a syn...to je taky výzva. Někdy se otevře jak kniha a já žasnu, jak je úžasný a z toho je to introvertní tele.
♥️♥️♥️
@klarina_f Je až obdivuhodné jak se nám během puberty děti mění že?
@klarina_f Je až obdivuhodné jak se nám během puberty děti mění že?
@daisymay mě udivila ta rychlost chameleona....dítě, dítě, dítě....mezera, mezera, muž. Nic mezi tím. Moje chyba byla to, že jsme měla nějakou představu a možná a i jistotu, jak to asi bude. A pak jsem koukala jako puk, že člověk míní, a život mění....
@klarina_f Je až obdivuhodné jak se nám během puberty děti mění že?
@daisymay já se nestačím divit každý den. Každý den jsem plná emocí stylu, že se zabiju, že je vystěhuji, že to nedám...a z rázu jsem v úžasu, jak úžasné mám děti. Máme před sebou ještě dlouho cestu a věřím, že nejen v jejich pubertě mě budou překvapovat. 😅😁
Ale líbí se mi ta změna...kdy se víc snažíme otevírat emoce a komunikovat. To za mě nebylo.
@daisymay já se nestačím divit každý den. Každý den jsem plná emocí stylu, že se zabiju, že je vystěhuji, že to nedám...a z rázu jsem v úžasu, jak úžasné mám děti. Máme před sebou ještě dlouho cestu a věřím, že nejen v jejich pubertě mě budou překvapovat. 😅😁
Ale líbí se mi ta změna...kdy se víc snažíme otevírat emoce a komunikovat. To za mě nebylo.
@klarina_f to je přesný. Studený odchov mých rodičů je tak odlišný od dnešního života... taky to střídám - nebe, peklo....🙂)))
@klarina_f to je přesný. Studený odchov mých rodičů je tak odlišný od dnešního života... taky to střídám - nebe, peklo....🙂)))
@berenika39 všude stejné ve výsledku, ale pro každou tak náročné. ♥️ Já mám dojem, že to je peklo, peklo, peklo, neb..., peklo, peklo, nebe, peklo. 😅
@berenika39 všude stejné ve výsledku, ale pro každou tak náročné. ♥️ Já mám dojem, že to je peklo, peklo, peklo, neb..., peklo, peklo, nebe, peklo. 😅
@klarina_f Výstižně popsané 😀.
@berenika39 všude stejné ve výsledku, ale pro každou tak náročné. ♥️ Já mám dojem, že to je peklo, peklo, peklo, neb..., peklo, peklo, nebe, peklo. 😅
@klarina_f přitom já jsem si připadala děsně chytrá, na všechno připravená, se zkušeností z před 20ti lety.... chytrá jak radio. A nic, nula, zaskočilo mě to. Hodně.
@klarina_f přitom já jsem si připadala děsně chytrá, na všechno připravená, se zkušeností z před 20ti lety.... chytrá jak radio. A nic, nula, zaskočilo mě to. Hodně.
@berenika39 já si připadala děsně chytrá po druhém porodu, že jako dítě už doma mám že jo, ale ta ťafka, kterou jsem dostala... . Ty vole. 😀 A teď, jak na mě vyskakují takové ty chytré zprávy "co si vychováš, to máš", "respketujme se" tak se mi kudla v kapse otevírá. Není to tak jednoduché a černobílé. Aspoň za mě.
Denně bojuji s tím, abych se nezhroutila. 😀
Začni psát komentář...
To je krásný 🙂