Někdo mi kdysi ŘEKL tolik věcí....

Například, že život se skládá z momentů.
Okamžiků, které ani nevnímáme a nepovažujeme je za důležité.
Drobnosti, které děláme každý den a procházejí našimi životy bez většího povšimnutí.
Nevěřila jsem tomu.

Vždycky jsem si všímala jenom velkých věcí.
Věcí, které byly podle mě důležité, protože měly velký význam.

Stejné to bylo, když jsem se stala mámou.
První zub, první slovo, první krůček.
Velké věci, které stojí za to, aby se zapsaly a nafotily. Abychom se s nimi podělily mezi svými přáteli a nadšeně je sdělovaly okolí.
Dnes je ten den, kdy náš velký kluk udělal první krok a řekl poprvé "táta".
Ale co ty malé okamžiky, které skoro nevidíme?
Co předchází tomu, než Vaše dcera nebo syn udělají první krok?
Je to pohupování na kolínkách, přidržení se stolu...
Není to první krok, je to jen malý nepatrný pohyb, který trénuje několik měsíců, aby byl dokonalý a vedl k tomu dokonalému PRVNÍMU KROKU.
Když naše nejmladší dcera namalovala první kolečko pozorovala jsem ji předtím.
Několik týdnů se snažila správně uchopit pastelku a jen ledabyle čmárala na papír, ale i to byl trénink.
Malý trénink před velkou věcí.
Ve shonu každého dne a se všemi povinnosti je snadné přehlédnout tyhle drobnosti, které jsou pro naše děti důležité.
Neustálé utírání otisků dětských prstíků ze zrcadel, umývání pasty z umyvadla.
Počítání do deseti a čtení slabik, které nedávají velký smysl.
Strachování se o to, aby se jim nic nestalo a o sebe, aby jsme všechno udělaly správně.
Zvládání každého dne i s minimem spánku a s tolika šálky kávy, že už  nám jen při zaslechnutí slova "kofein", naskakuje husí kůže.

Ježdění sem a tam a stále dokola.
Na nákupy, do školy a do školy. Ráno, odpoledne.
Kroužky plavání, tancování, modelování a zpívání.
Mytí nádobí a vyndávání dalších čistých talířů.
Plnění pračky, které nikdy neskončí.
Utěšování plačících dětí, stírání slz a hledání kapesníků, které v kapse byly, ale už z nějakého záhadného důvodu nejsou.
Psaní zpráv větším dětem a domlouváním se s nimi, kdy pojedou domů a kde se sejdete.
Ale když jsem tak pozorovala naši nejmladší dceru, jak se snaží namalovat kolečko, došlo mi, že jsem se mýlila.

I když se to nezdá, ale každý krok, který podnikneme před dosažením svého cíle, je důležitý.
Chvíle, které nás naplní štěstí a berou nám dech nejsou většinou chvíle velkých vítězství.
Tvoří je drobné, obyčejné věci.
První napsané slovo.
Pohled na spící tvář našich nejmenších.
Úsměv, když s radostí jedí zmrzlinu.
Když sevřete tu malou ručku ve své.
Ale ne vždycky přijdou  úžasné okamžiky v pravou chvíli a my je můžeme ocenit.
Někdo mi nedávno řekl, že se mu mé články zdají patetické.
Dřív bych měla snahu vyvracet mu tento názor a tvrdit, že nejsou takové.
Ale dnes vím, že občas patetické jsou.
Neustálé připomínání toho, že jako mámy řešíme spoustu nelehkých věcí, saháme si na dno svých sil a možností a vždycky musíme najít cestu a způsob jak ze všeho ven.
Vyčerpání, fyzické vysílení, pocity frustrace a zoufalství.
Všechno by mělo být zázračně vykoupeno jedním úsměvem od našich dětí, pohledem na to, když spí a pocitem štěstí, když je objímáme.
Ale víme, že to tak není.

Někdy jsem rozčilená na své dcery, že i kdyby mě objímaly celou věčnost, nepomůže to.
Ne, opravdu ve chvíli, kdy mi padá nákup z rukou, jedna dcera si stěžuje na kamarády ve škole a nejmladší vylije skleničku pití na stůl, nemůžu se dívat na své děti a skákat radostí a tančit s nimi.
V tu chvíli mám vztek a chci se vším praštit na zem a někam utéct.
Je to ale normální, známe to všechny mámy.
Milujeme své děti nejvíc na světě a nesnášíme sebe samé, když na ně zakřičíme.
Chtěly bychom být lepší, klidnější, mít víc času a trpělivosti. Umět krásné dorty, hodiny s dětmi vyrábět zvířátka z papíru a radovat se z dnes teprve druhé pračky prádla.
Ne, nemůžeme z toho mít radost a to, že ji nemáte, je normální, nemusíte se obviňovat, že nejste dost šťastná máma a neprožíváte jen pocity euforie a lásky.

Ale i když je to patetické, snažím se jen říct jednu věc.
Být máma je těžké a pocity všeho druhu jsou normální.
Někdy není prostor ani čas na to se smát a radovat.
Péct velkolepý dort a hodiny ho zdobit.
A pak sdílet dokonalé fotky na Instagramu.
Někdy jsme jen rády, že už je večer a děti konečně spí a my si můžeme v klidu sednout.
Občas si přejeme zastavit čas a vzápětí bychom ho chtěly zrychlit.
Už, aby skončilo období beze spánku.
Už, aby se přestal vztekat a házet věcmi.
Už, aby vyrostla a mohla jsem s ní popovídat.

I přesto si začínám více a více uvědomovat, že to za to stojí.
Když se podívám na své dcery dochází mi, že to všechno má smysl.
Že můžu být šťastná máma a zároveň nemusím popírat to, že nejsem jenom máma.
Okamžiky s našimi dětmi jsou krátké. Mihnou se našimi životy a některé z nich ani nevidíme.
Nemůžeme být ale ideální.
Pokud cítíte, že Vás mateřství naplňuje a je pro Vás vším, je to skvělé, užívejte si to.
Pokud ale myslíte už v deset hodin dopoledne, že to dneska prostě nezvládnete a hledáte si na internetu způsob, jak na chvíli z toho bláznovství uniknout, je to také v pořádku.
Je běžné, že prvních pár měsíců se naplno oddáme tomu být mámy a sžíváme se s novou rolí.
Pak ale přijde čas i na nás samotné a my musíme občas být i někým jiným, než mámou právě proto, aby jsme jí mohly zase později být.
Být dobrá máma neznamená dýchat jen se svými dětmi.
Dojídat po nich oběd a dívat se jen na příběhy krtečka.
Ale stejně to většina z nás dělá. Každý den.
Sebe a svoje potřeby odsunujeme a před ně stavíme štěstí našich nejmenších.
Ale i to by mělo mít své hranice a my bychom měly umět nebo se to pokusit naučit, myslet i na sebe.

Využijte chvíle, kdy Vaše dítě spí nebo si hraje.
Odpočiňte si a nechte nádobí ve dřezu ležet.
A když naberete sílu a energii, užívejte si všechnu krásu mateřství.
Každý okamžik, každé objetí, každé slovo: "Mami"
Žijme každým okamžikem.
Protože život je tvořený z malých okamžiků, které mají ale VELKÝ význam.
S Láskou,
Monika Kray

#mk_academy_blog #blogujeme #nemuzemebytporadjenstastne #pateticnost #maleokamzikydelajivelkechvile

PŘIDEJTE SE KE MĚ I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/KrayMonika/?ref=aymt_homepage_panel