Dlouho jsem tu nebyla, protože jsem si řešila osobní a zdravotní problémy. Dnes už můžu říct, že se týkaly deprese a úzkostí. Mrzí mě, když se o tom nikde nemluví, jako by takové pocity neexistovaly nebo neměly existovat a jenom proto, že jsme rodiči, musíme být neustále šťastní a v euforii, jak je všechno úžasné.

Přemýšlím, kolik maminek nebo rodičů si podobným pocity prochází, ale bojí se o tom někde mluvit, aby nebyli pochopení špatně.
To, že jsem smutná, přeci neznamená, že svoje děti nemiluju.

Takže nevím, jestli je tu někdo, kdo to potřebuje slyšet, ale jste úžasná, ať už teď cítíte cokoliv.❤