I když si to nepřejeme, naše děti nás mnohdy jako jediné, uvidí v situacích, kdy prostě nebudeme krásné, vševědoucí, dokonalé a které budeme chtít z jejich myslí vymazat.

Uvidí nás často takové, jaké bychom nechtěly být.
Unavené, naštvané, zoufalé.

Když jste pár týdnů po porodu a nezapnete kalhoty, i když byste měla.
Když jste doma s dětmi a přesto to u Vás doma rozhodně uklizeně nevypadá. Protože správná máma, má doma naklizeno, v troubě se jí peče jablečný koláč a radostně s dětmi vyrábí mravenečka z klacíků.
Ale vy byste tolik chtěla. Být tohle všechno, dělat tohle všechno a mít ze všeho tu neskonalou, upřímnou a naplňující se radost, protože jste máma. A mámy jsou šťastné, radostí vystřelují do oblak a tetelí se kolem svých dětí.

A co když nejste? Spokojená, ba ani šťastná. V troubě zeje prázdnota, a ve dřezu se vrší nádobí? A co když jste to prostě jenom Vy.
I s tím, že máte někdy špatnou náladu a na stavění figurek z listí prostě nemáte chuť.
I s tím, že místo koláče, své děti po celém dni obejmete a ujistíte, že tady jste.
Protože to je důležité. Na tom záleží.

Že jste tady. Dnes. Že jste tu byla včera a že tu budete i zítra. A nikdo jiný na světě, Vás nenahradí.

Takže až budete mít příště pocit, že neděláte dost, nepečete dost, nestavíte dost zvířátek a nelepíte sněhové vločky, zkuste prostě jen přijmout fakt, že každý den je jiný a ne vždycky se může podobat tomu z pinterestu.
Někdy je prostě jen obyčejný, jednoduchý, ale plný lásky, stejně jako Vy.

Krásný víkend <3